Místo, kde se Paříž baví

Podíváme se do Francie, na malebný kopec Montmartre v Paříži, což v překladu znamená Hora mučedníků. Název rozvádět nebudu, spíše to, že je to malebná čtvrť umělců, tam návštěvník vidí skoro na každém kroku a rádi vás tam za poplatek namalují! Někdo tvrdí, že je to nejromantičtější místo v Paříži. Bohémská čtvrť to určitě je, podle mého názoru víc než ta romantika. 😉 Mnozí jste světoběžníci a tak věřím, že jste tam také byli. Kopec je to dost příkrý, osobně jsem tam šla třikrát. Mohla jsem vyjet lanovkou nebo metrem, ale pěšky více nasáváte tu atmosféru a také mě baví pozorovat lidi, jejich reakce. 

Zaujala mě, samozřejmě, česká stopa na Montmartru. Za ní musíme na hřbitov, který je i místem posledního odpočinku  slavných umělců. Pohřbeni tu jsou spisovatelé Alexandre Dumas a Émile Zola, malíř a sochař Edgar Degas, skladatelé Hector Berlioz a Jaques Offenbach, ale také český malíř Václav Brožík - ano ten, který se podílel na výzdobě Národního divadla. Věděli jste to?

 

 

Hrobka Václava Brožíka je na hřbitově Montmartre, protože velkou část života strávil ve Francii. Dožil se jen 50ti let, maloval až 12 hodin denně a byl prý zcela vyčerpán. Vdova Hermína se synem Václavem tam byli také pohřbeni. (zdroj Wikipedie)

 

 

Ukázka Brožíkova díla: Portrét Pařížanky, olej na plátně.

Nyní se zaměřím na dva mlýny holandského typu, které se nazývají Moulin de la Galette, poslední dva mlýny, které se zachovaly na nejznámějším kopci v Paříži. 

Dříve toto místo bylo zázemím města, byly tu řemeslnické dílny, právě tady se mlela mouka, vyrábělo víno a textil. Ani nepřekvapí, že tady byly výrobky za nejnižší ceny, ale do města musely přes hradby, tím prošly proclením a ceny hned několikanásobně naskočily! Pařížané sem přicházeli na pikniky a kochat se venkovskou atmosférou. 

To, že tu byly hradby, souvisí i s obranou města a válečnými událostmi v dávné minulosti, ale tohle vynechávám.

 

 

Foto ze stránek restaurace na Montmartru. 

Těžko si představit, že na Montmartru byly v 17.-18. století desítky mlýnů, rozhodně na kopci víc foukal vítr. Mlýny sloužily k drcení nejrůznějších plodů, nejčastěji k mletí obilí nebo pohanky, ale jsme ve Francii, proto se tu lisovaly i vinné hrozny. Zachovaly se dva mlýny, jeden z r. 1622 se jmenuje Blute-fin, ten sloužil k přesívání. Druhý mlýn pochází z r. 1717 a nese jméno Radet. Dohromady se této dvojici mlýnů začalo říkat Moulin de la Galette. 

Co znamená slovo galette? Je to v překladu slaná placka, která pocházela původně z Bretaně a stala se národním jídlem. Je z pohankové mouky a tím vhodná i pro bezlepkovou dietu. Je to příklad, jak se z jídla chudiny stala placka vyhlášenou specialitou. 👌

Slané placky pak začali různě plnit, např. plody moře, langustami, tuňákem, lososem se zakysanou smetanou, jehněčím nebo hovězím masem a celkový efekt dotváří vajíčko na způsob volského oka. Třeba si "galettku" zkusíte udělat doma, na netu jsou recepty:

Připomínán je mlynář Nicolas Debray, který po odkoupení obou mlýnů začal ve velkém vyrábět pohankovou mouku a prodával tyto slané placky jako galette, vždy k tomu podával sklenici mléka.

Mlynářův syn Pierre Debray už na to šel jinak, chtěl vydělat. Vzal provoz mlýnů do vlastních rukou a ve 30. letech 19. století rozhodl mléko vyměnit za víno a z prostoru u mlýna vybudoval tančírnu, která tehdy byla první na tomto území. Podívejte se, jak se tam návštěvníci hezky odvázali.

Později vznikaly další podniky podle tohoto vzoru. Moulin de la Galette patřil k nejnavštěvovanějším, i když Montmartre byl od města oddělen hradbami. Pařížané z centra si nechtěli ujít zábavu a trmáceli se do kopce tak, jako dnes turisté. Častými hosty tu byli známí malíři -  Renoir, Degas, Van Gogh, Toulouse-Lautrec i Picasso. 

  

"Tři umělci pracující ve společném ateliéru, snad sotva mají tři franky v kapse, těžko pak "vyhodit" tento obnos na posluhu. Dole v domě umělecké čtvrti na Montmartru bydlí pekař, truhlář nebo kdokoliv jiný, kdo rád veselým hochům zapůjčí vozík. A veselá grisetka, jež obstarává z pouhé lásky k bližnímu některému ze tří domácnost, ráda propůjčí se k úloze dobré múzy, která umělecké poklady pohlídá, aby bez poškození dostaly se na místo svého určení. Pravé veselí dýchá z toho obrázku. A naděje zároveň: kdo ví, zdali výsledek umělecké výstavy nebude takový, že v kolejích vozíku, jedoucího z montmartrské čtvrti, vytryskne opravu zlatý pramínek."

Montmartre má své slavné rodáky, připomenu svého oblíbeného herce Jeana Gabina a režiséra Jeana Renoira.

  

Na ukázku obraz: Pierre-Auguste Renoir - Ples v Moulin de la Galette / Bal du moulin de la Galette, jedno z nejslavnějších děl impresionismu, zachycuje atmosféru pařížské venkovní tančírny na Montmartru.

Malíři chodili zachycovat noční život do kabaretů, později do tančíren. Z mladších umělců zde působila zpěvačka Dalida, považovaná za ikonu, ona na Montmartru bydlela. Možná jste na ni zapomněli, ti mladší ji nebudou znát, ale Dalida byla přední francouzská zpěvačka a příležitostná herečka, narozená v Egyptě italským rodičům. Připomenu ji písní "Paroles, paroles", kterou zpívala s hercem Alainem Delonem.

 

Zpěvačka, vlastním jménem Yolanda Christina Gigliotti, která hovořila deseti jazyky, zemřela tragicky ve věku 54 let a byla pohřbena ve svých zlatých šatech na hřbitově na Montmartru.

Zdroj: průvodkyně V. Soustružníková, Světozor r. 1909, YouTube