Letošní včasný nástup jara a hlavně slunečné dny potěšily milovníky výletů. Podle odborníků je letošní rok už čtvrtým v řadě, kdy habry obecné raší v první březnové dekádě,
přestože průměrný termín za období let 1951 až 2025 této vývojové (fenologické) fáze je 4. dubna.
Habr obecný (Carpinus betulus) poskytuje cenné tvrdé dřevo. "Trend posunu fenologických fází habrů do
dřívější doby pozorujeme již od 90. let minulého století a v
současnosti je termín této fáze uspíšen až o 21 dní. Pro pěstitele ovoce je to opět neradostná zpráva, protože noční mrazy
mohou přijít kdykoliv až do poloviny května a úrodu poškodit či úplně
zničit, což se stává v posledních letech poměrně pravidelně."
Na jarní výlet jsme se vydali vlakem a část naší trasy vidíte na fotografiích. Cíl cesty byl však jiný a brzy to zajímavé místo uvidíte na blogu. 😉
Procházeli jsme kolem ohrady, v níž se pásli koně a bylo zřejmé, že jsou zvyklí na lidi. Jen nás spatřili přicházet, ti aktivnější přišli k ohradě a možná čekali, že jsme tam přišli kvůli nim a donesli jim něco na zub.
Letošní náš kalendář má téma "Koně", kde jsou každý den uvedena jména koní, kteří mají svátek. V březnu:
1. Eskalace
2. Bolero
3. Dar
4. Korneta
5. Gero
6. Chvíle
7. Nabass
8. Melisa
9. Libreto
10. Pirát
11. Ratina
12. Železník
13. Sančo
14. Rozárka
15. Valuta
16. Briket
17. Fista
18. Artus
19. Elis
20. Dunka
21. Kris
22. Granada
23. Jaseň
24. Čest
25. Fela
26. Borgis
27. Petty
28. Magnet
29. Orland
30. Poly
31. Nero
Tento krasavec si vzal i "bílé ponožky" a náležitě se předváděl. 😎 Jiní na předvádění neměli náladu.
Sněženka podsněžník je 15–20 cm vysoká bylina. Podobně jako ostatní druhy sněženek má cibulku, 2–3 jednoduché úzké a přisedlé listy se souběžnou žilnatinou, oboupohlavné květy a pod nimi dva listeny, které jsou zcela srostlé a tvoří toulec.
Sněženku (Galanthus nivalis) zná každý, protože vykvétá jako jedna z prvních květin, často ještě pod sněhem. Ohlašuje, že jaro se blíží a pak jsem našla něco, co jste možná nevěděli: alkaloid
galantamin v jejích cibulkách představuje pokrok v léčení Alzheimerovy
nemoci. Právě galantamin je jedním z nejnovějších léčiv Alzheimerovy nemoci. Je to dusíkatá
heterocyklická sloučenina ze skupiny alkaloidů, o níž je již delší dobu
známo, že se nachází v cibulkách sněženek a některých dalších rostlin
(bledulí, narcisů aj.). Galantamin působí – na rozdíl od jiných
podobných látek – nejen jako reverzibilní inhibitor AChE, ale také jako
alosterický modulátor acetylcholinových receptorů nikotinového typu. (Informace jsem převzala z časopisu Psychiatrie 5, 265, 2001). Díky svému dvojímu účinku může galantamin
působit jako kognitivum, tj. léčivo zlepšující paměť. Dokud bylo nutno
galantamin izolovat z rostlin, které jsou navíc chráněné, bylo jeho
použití v medicíně problematické. Poté, co se podařilo zvládnout jeho
syntetickou výrobu ve velkém, stal se
galantamin nadějí pro miliony lidí trpících Alzheimerovou chorobou.
Překvapilo mě, kolik lidových názvů pro sněženku podsněžík je uvedeno na Wikipedii: bibolenka, bibonka,
bimbonka, binbonka, biserka, koukoříček, koukořička, koukořík, kozí
drist, kozí dříst, lesní cibule, lesní cibulka, podsněžník, podsněžník
bílý, sněhovka, sněženka jarní, sněženka lesní, sněženka podsněžní,
sněženka předjarní a vyskočilka.
Sněženka (Galanthus) je u nás tradiční jarní cibulovina a botanicky patří do čeledi amarylkovitých. Největší populace sněženek jsou v lužních lesích – čím víc na
jihovýchod, tím je jejich výskyt bohatší. Naopak, čím dále od nás
severozápadním směrem, tím je sněženek méně. Vybrala jsem příběh sněženky, který nás zavede do Velké Británie, i když se tam ve volné přírodě přirozeně nikdy nevyskytovaly. Místa rozšíření vidíte na mapě:
Příběh sněženky se zrodil na rozsáhlých panstvích anglické aristokracie v 19.
století. Za vším stojí zřejmě souhra náhod a neobvykle
silného vztahu Britů k rostlinám a zahradní kultuře.
První
sněženky dovezli do Británie možná už Římané, za oficiální termín „vstupu“
sněženek na území dnešní Velké Británie se považuje až 16.
století. V 19. století vypukla nefalšovaná
láska ke sněženkám. V záplavě nově dovezených vzácných a exotických rostlin z Jižní
Ameriky nebo Číny si najednou bohatí Angličané všimli něžné sněženky,
která dostala aristokracii zcela na kolena. A to nejen obrazně, ale i
fakticky, protože krásu sněženky je možné objevit až při pohledu
zblízka.
Během
posledních dvě stě let všímaví zahradníci zjistili, že není
jedna sněženka stejná jako druhá. I jediný druh má schopnost
vytvářet různé odchylky, které se projevují změnou velikosti květů,
zejména však jejich barevností. Tyto sněženkové variace jsou ale k
vidění jen při blízkém pozorování. Jde zvláště o poměr bílé
barvy a zelených skvrnek, které se nacházejí na květech. Nejenže jejich
zelená barva může mít různé odstíny, ale skvrny jsou i různého tvaru. A
ačkoli se to může zdát těžko pochopitelné, tyto malé rozdíly způsobily, že se sněženky staly v Británii suverénně nejoblíbenější
jarní květinou a překonaly už tak dost silnou lásku k tulipánům či
narcisům. Tato vášeň dostala později i přiléhavé
jméno – galantofilie. Odvozené je od latinského jména sněženky a řeckého
slova filia, což je výraz pro náklonnost, přátelství či dokonce lásku.
Důkazů o sněženkománii existuje hodně. Před několika lety
pořádala v Londýně Královská zahradnická společnost výstavu prvních
jarních cibulovin. V době, kdy u nás ještě trvá nevlídná zima, v Anglii
už začíná předjaří. Hlavním magnetem
výstavy byly sněženky, které bylo možné obdivovat na
výstavních stolcích, ale i zakoupit.
Podle posledních údajů přesahuje současný sortiment sněženek 2000 kultivarů.
zdroj: Wikipedie, homebydleni.cz
Na závěr kočičí jarní pozdrav. 🐱
Žádné komentáře:
Okomentovat