O ženách a Století ženy

Návštěva obchodního řetězce připomněla svátek žen 8. března, protože takové množství různých druhů kytic a zájem o ně jsem tam ještě neviděla. Kupovali nejen muži, i ženy si vybíraly květiny a dárky možná pro maminku, babičku nebo dceru, měla jsem z toho dobrý pocit a poznatek, že svátek žen se do rodin vrátil. 

 

Článek jsem postavila na tom, abych ukázala, jak si ženy své postavení ve společnosti a rovnoprávnost musely vybojovat. Podklady lze najít ve starých novinách a časopisech. Pro možnost překladu do jiných jazyků jsem texty přepsala. Obrázky zvětšíte rozkliknutím.

Začneme zprávou z 19. 09. 1868  v Národních listech, noviny vyšly před 158 lety. Ženy tu byly nazývány ženštinami:

 

 

Z Londýna, 17. září. Záležitost volebního práva ženštin. Oněch 5750 ženštin, které se v Manchestru o právo volební hlásily, dostalo zápornou odpověď. Slečna Lydie Beckerova, známá představitelka emancipace ženštin, která nedávno přednášela o této záležitosti v britské společnosti nauk v Norwichu, zatápěla sice svými otázkami notně právníkovi, který volební listiny zkoumal a dal jim zápornou odpověď, takže nedocílila ničeho, jen dovolení, aby bylo podáno odvolání k vyššímu úřadu. 

_______________

Představím paní Alžbětu Cady-Stantonovou (otištěno 01. 01. 1906):

 

Jen málokomu bývá dopřáno, aby se osobně zúčastnil vítězství veliké reformy, kterou sám zahájil. Takové zvláštní radosti a vyznamenání dostává se paní Stantonové, která dne 12. listopadu 1905 oslavila 89. narozeniny. Je z těch šťastných, kteří mohou o sobě říci, že zvítězily jejich zásady vlastním přičiněnín - a zásadám p. Stantonové nutno děkovat za veliký pokrok žen v minulém půlstoletí. Paní Cady-Stantonová byla první osobou v Americe, která veřejně žádala volební právo pro ženy a vyvolala tím otázku hlasovacího práva pro ženy. Přednášela a psala o tom více než půlstoletí a docílila toho, že v celé řadě států se toto právo stalo skutkem a upevnilo se tak, že nemůže již býti odvoláno. Dnes celé zástupy pod heslem "Rovné právo před zákonem" stojí po boku neohrožené paní na místě, kde ona kdysi stála sama podporována pouze jediným mužem, který svobodu miloval nade vše - Frederickem Douglassem. 

Lucretia Mott a Frederick Douglass, narozený v roce 1818 v Marylandu do otroctví, proto byl odhodlaný získat svobodu. Tajně se naučil číst a psát, aby si zajistil výhodu. Stal se přítelem prezidenta Abrahama Lincolna.

Šedesát pět let uplynulo od doby, kdy zamítnutí ženských delegátek do světové konvence protiotrokářské, která se konala v Londýně r. 1840, přimělo Lukrecii Mott a Elisabeth Cady-Stantonovou k tomu, aby svolaly velikou schůzi žen, na níž se jednalo o jejich postavení. O osm let později byla podobná schůze svolána v Americe v Seneca Falls paní Stantonovou "za účelem jednání o společenském, občanském a náboženském postavení ženy". K této schůzi napsala p. Stanton resoluci a provolání o požadavcích žen.

 

Francouzský básník a spisovatel Victor Hugo (1802-1885), mj. autor románu Chrám Matky Boží v Paříži, portrét Jana Vilímka. 

 

Století ženy

Victor Hugo prohlásil 19. století stoletím ženy. To, že se tento slavný básník nemýlil, dosvědčuje přehled hlavních událostí v evoluci ženy:

1800: Na počátku 19. století neměly vdané ženy právo vlastnit nějaký majetek. Zákony považovaly muže a ženu za jedinou osobu a tou byl muž. Muž měl právo rozhodovat o ženině majetku, dětmi a její osobou. Pracovala-li žena, měl právo vybírat též její mzdu. Žena nesměla dělat poslední vůli, nesměla se soudit ani svědčit před soudem. Vdovy a svobodné ženy, které vlastnily majetek, musely své záležitosti v peněžních ústavech a u soudů vyřizovat prostřednictvím muže. Jen několik povolání bylo ženám otevřeno, a ta vykonávaly chudé ženy. Žena "z lepších kruhů" nebo střední třídy nesměla pracovat, neboť to bylo považováno za potupné. Musela tudíž být závislá na mužském příbuzném. Žádná učiliště nepřijímala ženy. Pouze kláštery a soukromé ústavy jim byly otevřeny, učily se tam hrát na piano, mluvit francouzsky a německy, vyšívat a dělat velké dámy. V mnoha zemích byly dívkám i obecné školy nedostupné. V kostele seděli muži na jedné straně, ženy na druhé. Ženy se nesměly nahlas modlit ani zpívat v chóru. 

Žena se nesměla objevit ve veřejné místnosti nebo večer bez doprovodu muže, aby nebyla považována za špatnou. Nedostatek místa nedovoluje vypsat všechny nedostatky ženiny osobní svobody na počátku 19. století. Až Mary Wollstonecraftová ve své "Obraně práv žen" tlumočila tajné tužby žen, bylo zřejmé, že to začíná být vážné. Tehdy, jak jinak, byly její nauky přijaty s velikým odporem. Vlny se začaly čeřit a brzy nato Nicolas de Condorcet ve Francii žádal svobodu pro ženy a jeho hlas nalezl ozvěnu v různých částech vzdělaného světa, nejdříve pak v Americe.

 

 

Nicolas de Condorcet byl francouzský matematik, osvícenský filosof a liberální demokratický politik, člen Francouzské akademie.

1809: Zákonodárství státu Connecticut dalo první vdané ženě právo sepsat poslední vůli. V té době prvních 35 žen a dětí pracovalo v továrnách celých Spojených Států.

1814: V Americe začaly vyučovat ženy v letních měsících na venkovských školách. Za to dostávaly třetinu platu co muži. 

1815: V Anglii a jinde začali muži zvát ženy, aby vstupovaly do jejich spolků. V těch dobách mohl muž svěřit své děti cizím lidem a matce odebrat i nemluvně. 

1819: Americké ženy začaly pracovat v tiskárnách jako sazečky. Ovšem, dočkaly se velkého odporu sazečů. 

1820: V Americe bylo založeno první vyšší učiliště pro ženy ve Waterfordu.

 

Paní Sheidon vstoupila do annálů svobodné Ameriky, stala se tajemnicí guvernéra amerického státu Oregon, v době jeho onemocnění převzala řízení státních záležitostí. Když byl guvernér povolán do spolkové rady ve Washingtonu, byla pověřena další vrchní státní správou. Z původní písařky na stroji se stala nejvyšší úřednicí a první občankou státu. 

 

Článek z r. 1910: První česká pilotka slečna Božena Láglerová, první žena v Německu a Rakousku, která se odvážila samostatně řídit letadlo, bude v těchto dnech skládati přísnou zkoušku pilotskou, která je nyní nepoměrně přísnější než zkoušky dřívější a vyžaduje nejen dokonalou znalost letadla, ale i velkou odvahu. Slečna Láglerová se učí leteckému umění v aviatické škole inženýra Gradeho v Borku u Berlína a vyniká nad všechny žáky (vesměs muži) neobyčejnou odvahou a zdatností. Zamýšlí hned po zkoušce pokusit se o výškový světový rekord. Slečna, která je naší veřejnosti známa jako bývalá členka Městského divadla na Královských Vinohradech a spisovatelka, hodlá na jaře pořádat veřejný vzlet v Praze před svým velkým tournée po Evropě. Můžeme býti hrdi, že první rakouská pilotka je Češkou. Je to zajímavá osobnost a když si rozkliknete odkaz na Wikipedii, najdete tam o ní další zajímavé údaje. ☺

Podívejme se, jaká byla ženská móda před 120 lety:

Všem ženám přeji k svátku dobré zdraví, rodinnou pohodu a mírové nebe nad hlavou. 🍀