Jaké daně platili naši předkové?

„Umění výběru daní spočívá v tom, jak oškubat husu tak, aby co nejméně syčela.“
Jean-Baptiste Colbert, ministr financí krále Ludvíka XIV. (1643-1715)

"Mezi stěžejní příjmy veřejných rozpočtů (státu, krajů a obcí) patří daně. Daň je platba, jejíž placení je ze zákona povinné." V tomto článku se Kaleidoskop bude zabývat daněmi v minulosti. 😉 

 

První známý systém výběru daní je znám ze Starověkého Egypta kolem roku 3000 - 2800 před naším letopočtem. Bylo to vybírání desátků a nucené práce nemajetných. Rolníci byli příliš chudí, než aby mohli platit daně, proto byli nuceni pracovat ve prospěch faraóna, popřípadě jeho zástupců. 

Ve starověkých Athénách jsou od 4. století př. Kr. známa cla, veřejné dávky a fároi – dobrovolný tribut spojeneckých měst určený k financování společné obrany. Pozvolna se z dobrovolného příspěvku stala vymahatelná povinnost a jeho výše vzrostla více než o 100 %. Přímá daň z majetku byla v Athénách zavedena roku 428 př. n. l.

 

Jak to bylo u nás, se dočteme ve Slovanu americkém - týdenník pro politiku, vědu, zábavu a vzájemnost všech Slovanů amerických v letech 1873-1920, uchovává Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur v Praze.  

V článku starém 148 let si můžete přečíst, jaké daně a platby naši předkové platili:

 

Jaké daně a platy naši předkové platili.

"Peníze jedněm kralují, druhým slouží." Nár. přísloví.

 

Svět si nyní stěžuje na veliké daně a jakby nestěžoval, když nové daně se vymýšlejí a když ani ta smrt zadarmo není? Pro potěšení všem zarmouceným poplatníkům sepíšeme jména nejhlavnějších poplatků, jak se dávaly druhdy. K tomu konci užijeme Brandlova glossáře, spisu pro porozumění dějinám našim veledůležitého, avšak podle možnosti přihlížeti budeme i k dějinám naší vlasti, dodávající i ze svého, co ve spise řečeném obsaženo není. 

Berna - vlastní daň králi placená v našich vlastech, připomíná se roku 1235 a nazývá se jinak pomoc králi. Mimo tuto daň vybírali "bernu" také naši bývalí markrabí, když za pány země Moravské jsou přijati. Později, když Opavsko se stalo knížectvím, i knížata Opavská, jakmile nastoupila vládu, bernu knížecí přijímala. R. 1323 král Jan vyznává, že od svých poddaných všecku bernu na korunovaci obdržel, a kdyby dceru vdávati mínil, tehdy aby země po ortu z lánu "pomoci" dávala, avšak aby páni zemané Opavští svému knížeti jen tehda bernu dávati povinni byli, kdyžby páni v Čechách a na Moravě jemu bernu platili. 

A poněvadž i biskupové Olomoučtí byli knížaty na církevních svých statcích, dostávali ze svých statků "bernu na korunovaci" biskupskou. Berny vůbec vybírala vrchnost, a to ustanoveno jest, kolik z lánů platiti přijde. 

Bičové platilo se pastýřům kromě obyčejného jejich platu. 

Bobrové byla povinnost dávaná královským opatrovníkům bobrů, a sice obyčejně: nocleh bezplatný, jídlo a také povoz. 

Cestné, daň, kterouž platili za užívání cest vedoucích lesem královským nebo knížecím.

 

Čechelné jest daň jak bychom řekli z košile, neboť čechel jest staré pojmenování košile. Takový plat tehda se platíval, když pán na svém statku udělil dovolení k sňatku. Avšak nevybírali je všude, ale vybírala se místy ještě na konci 16. století. 

Čistotné. Za starodávna, asi před 600 lety, když někdo obžalován byl, povinen byl očistiti se před soudem, který právě proto, že se bylo obžalovaným očisťovati čili "ocudovati" cudou se nazývá a soudce "cudařem". (Odtud také naše slovo "cudovati".) Očišťování dělo se ohněm (čist byl ten, kdo se nepopálil) a vodou (kdo se neutopil) anebo také přísahou. Kdo se tudíž viny očistil, platil čistotného něco soudci a něco knězi, bez něhož očisťování předsevzato býti nemohlo.  R. 1235 náš markrabí Moravský Přemysl Otakar osvobodil všecky statky kláštera Zábrdovského od placení toho čistotného, "poněvadž ti, kdož se očistili, s pomocí Boží očištění došli a nikoli s pomocí lidskou." Mezi statky od placení čistotného osvobozeny byly též Levice u Krnova. 

Čižebné platil, kdož od vrchnosti čižbu tj. chytání ptáků najal. 

Daň živá slove poplatek na živé drůbeži dávaný vrchnosti. 

 

  

Desátek též "tacmo" u nás, jinak "decem" nazvaný, dával se vrchnosti jak název ukazuje po jednom z desíti. Desátek byl veliký (z obilí) a drobný z jiné úrody (z konopí, lnu, hrachu atd.). Vedle vrchnostenského desátku byl u nás také desátek biskupský, a to r. 1201 král Přemysl Otakar I. nařídil, aby v kraji Holasovském (tj. v Opavském) biskupovi Olomouckému z lánu po 6 denárech desátku placeno bylo. Tato daň platila se napotom i dále, avšak r. 1265 smlouvou dobrovolnou mezi biskupem Brunonem a knězem opatem kláštera Velehradského tento biskupský desátek ze statků Velehradských platil opat sám, a to o sv. Martině hřivnu zlata. Patrně tu biskupský desátek pro vsi kláštera Velehradského nepřestal, ale opatu na prospěch byl, tak že z něho i on užitek měl. Kdy u nás biskupský desátek přestal, není nám známo. Známo jest, že desátkem podobným "biskupnica" nazvaným biskupové sužovali Slovany Lutice v Podmořansku a Meklenbursku. 

Dýmové čili podýmné platilo se z "dýmníkův", jak naši předkové komínům říkali, a "dýmníky" tj. komíny stavěti uměli Slované již v 9. století, neboť již tehda, jak připomíná Nestor dějepisec ruský, platilo se z dýmníkův daně po veveřici. Tu daň v Čechách zavedl, jak se zdá, biskup Jakart, cizinec a ve prospěch kostelů obracel. Později zobecněla, až se z ní vyvinula daň domovní. Proto úředníci na každém panství udávali, kolik v té které vsi komínů jest. To se ví, že často mnohá ves byla bez komínů nebo jen o jednom komíně (ve správě správcově). Dýmové se vybíralo buď v penězích nebo také jinak, proto slýcháme o podýmném ovsu, o podýmných slepicích apod. Vrchnosti ovšem kvůli tomu evidovaly lidi takové, kteří na panství byli a k těmto povinnostem neměli svých domků. Tak např. na panství Rožnovském byly zavázány i "samostatné baby" a "hofeři čili podludníci" - dodávali suché houby, lískové ořechy a kmín.

Hnojové platilo se pacholkům.

Hostinné - poplatek, který platili hosté, tj. cizinci, kupci, nepochybně za dovolení, aby směli prodávat své zboží v našich zemích.

Hrabné - plat za dovolení v lese hrabati listí nebo mech. 

 

  

  

Na závěr ukázka českého pivovaru Dostal v Iowě.