Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 7. července 2026

Léto podle pařížské módy

"Roztrhne-li v červenci pavouk svou síť na dvě, brzy se déšť ozve."
Vždy jsem měla ráda léto. Nejen kvůli prázdninám, ale dědova zahrada nabízela tolik druhů ovoce ve výborné kvalitě, jen si utrhnout. Takový domácí rybíz tří druhů, angrešt nebo třešně jsou dnes vzpomínkou na dětství a nevadilo, že jsme tehdy neznali třeba kiwi. Ani dnes to moje oblíbené ovoce není. V dětství jsem neřešila výši letních teplot, byla jsem raději, když nepršelo. 
Vstup do letošního léta nás potrápil vysokými teplotami. 🙀 To aby pak měl člověk obavy o své zdraví. Absolutní teplotní rekord byl naměřen v Doksanech 41,9 °C dne 28. 6. 2026. Jen pozor, švagrová říká, že na jižní Moravě měli 44°C! Chyba, to měli na slunci a tak se teplota vzduchu neměří. Teplota vzduchu se správně měří v meteorologické budce (ve stínu) 2 metry nad zemským povrchem.  
I v našem regionu jsme toho data měli supertropickou noc, na balkóně jsem ve 3 hod. ráno naměřila 25,7°C!
Při ochlazení silné bouřky s kroupami také nepotěší. 🙆 Raději připomenu humoristickou novelu Rozmarné léto Vladislava Vančury z roku 1926. Kniha vyšla právě před sto lety, podle ní byl natočen stejnojmenný film režiséra p. Jiřího Menzela.
 
„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“
Mám chuť si knihu znovu přečíst. 😊
Po úvodu dnešní téma začíná: 
_____________
Na léto a dovolenou si ženy doplňují svůj šatník, dnes nahlédneme do listu paní a dívek Nové pařížské módy z roku 1909! Hlavně, jaké modely si tehdejší paničky braly na dovolenou k moři. 
Před 117 lety nebylo vhodné odhalování těla, což v horkém létě mohl být problém. Letní šaty nebyly vzdušné, sukně splývaly až k zemi a mít krátké rukávy, to se neslušelo. Ve vzdušné plátěné košili s výstřihem a v kratší sukni chodily jen děvečky někde na poli. Pravá dáma se ani neopalovala, opálenou pleť měly právě jen vesničanky, které se opálily při senoseči, při žních nebo práci na poli. Můžeme to vidět na obrazech.
Dáma se vypravila k moři, i když málokterá šla do vody. Pořídila si dlouhé šaty a chodila s vysoce zahaleným krkem nejen po palubě lodi, ale i na pláži a předpisový byl velký zdobený klobouk. Žádná plážová obuv, snad tam zahlédnete i botky, ve kterých se jistě "dobře" chodilo po pláži - prostřední obrázek. To je móda r. 1909! 
Obrázky zvětšíte rozkliknutím, dají se zvětšit a číst i drobný text

 

Ženy, které zatoužily smočit nožku nebo se ponořit do mořské vody, mohly mít tyto obleky ke koupání: pod zkrácenou sukni se oblékaly podvlékačky pod kolena, vrchní část oděvu měla krátký rukáv a výstřih. Nebyly to plavky, ale oblek ke koupání.

 

  
Gustav R. Opočenský: Letní noci
 
Šel lesem temný stín a píseň podvečera
tak měkce změla stromů korunami.
Umlkla náhle ptačí hrdla sterá, -
my zvolna lesem šli jsme sami, sami...
 
Tak němě stáli lesní velikáni, 
jak obři mrtví, navždy zkamenělí, 
stín roste víc a do cesty se sklání, 
kde kráčeli jsme tiší, rozechvělí. 
 
A kouzlo noci, odlesk noci stínu, 
nám padly v duše touhou rozbouřeně. 
Co je ta touha proti noci klínu, 
jež mrakům velí, nad zemí se klene?

Obr. 62 a 63: Po ranním probuzení si dáma mohla obléknout župan z foulardu nebo voilu a vyjít si třeba do zahrady. Obr. 104: Spodní oblek (spodnička) princesse z bílého foulardu s vložkami krajek, zdobený vyšíváním a provlékanou stuhou. 
 
  
Obr. 13: Oblek z bílého plátna nebo jahodově růžového hedvábí tussor je zdoben šňůrkami a je určen k mořskému břehu. Doplněn samozřejmě slunečníkem, ale neumím si představit k tomu ta letní vedra!

 
Módní letní klobouky z fantastického pletiva jahůdkami, růžemi, kopretinami a ptáčetem zdobené. K tomu fešná kabelka.
 
  
Módní byly vícedílkové slunečníky z taftu nebo vyšívaného hedvábí.
 
   
Obr. 86: Slunečník býval dokladem mnohahodinové práce: pečlivě vyšitý tvary munida a háčkováním zdobený. A kde je práce švadlenky a toho deštníkáře! Vedle je krajka použitá na slunečník. 
A teď něco pro turistky, tehdy se psalo "touristky": 
 
 
Dáma úplně vlevo na obr. 69 se s dlouhou holí vypravila na turistiku. Má oblek z nepromokavého lodenu s bluzou. V klobouku ze slámy, zdobeném velkými brky a hedvábnými růžicemi by dnes touristka budila rozruch a všichni by ji fotili. 😯 Praktická hůl a torna přes rameno - tak se chodilo na turistiku na začátku 20. století! 
Dáma zcela vpravo obr. 74 si jde v šatech zahrát tenis. Na obr. 77 je typický dámský turistický oděv. Tak jako se dnes nosí trekové hole, dříve měly dámy dlouhou hůl. 
 
  
V čem ženy sportovaly? Nečekejte sportovní dresy nebo tenisky, to vidíte u dam s tenisovou raketou. Jistě neobvyklá představa běhat po kurtu s kloboukem na hlavě! 

   
Každý nejel k moři, potěšila procházka mezi dozrávajícím obilím, samozřejmě v módním šatu s prima kloboukem! 
Snad se vám nahlédnutí do pařížské módy před 117 lety líbilo, všem přeji příjemně prožité léto podle vašich představ! 🍀 🍨 🍹 
 
P. S. : Pokud budete komentovat, pište k této letní módě a NE jak jste prožívaly vysoké teploty. Díky. 😚

sobota 4. července 2026

Jablkový den

Ve střední Evropě patří jablka k nejpěstovanějším druhům ovoce. Jablko má své místo v historii i mytologii. V řecké báji o Héraklovi se objevují zlatá jablka v zahradě Hesperidek a Hérakles je měl získat, jenže vzácnou zlatou jabloň tam hlídal drak Ládón. Hesperidky byly dcery Atlanta, který z rozhodnutí boha Dia držel nebeskou klenbu. Pokud chtěl Hérakles jablka získat, musel "chvíli" nebesa podržet... 🙀
 
Herkules bojuje s drakem, který hlídal zlatou jabloň. Valdštejnská zahrada, Praha.

Jablko symbolizuje božskou moc. Znáte jistě výraz "jablko sváru", kdy trojský princ Paris měl rozhodnout, která ze tří bohyň je nejkrásnější. Nakonec dal jablko Afroditě za slib, že se ožení s nejkrásnější ženou na světě, manželkou spartského krále - Helenou. Únosem krásné Heleny začala trojská válka. Jablko se tak stává i symbolem osudového rozhodnutí. 
 
Vlámský malíř Peter Paul Rubens je autorem obrazu Paridův soud z roku 1639. Tehdy barokním ideálem byla plnoštíhlá postava.
 
Všichni také známe zvyk dávat jablka na vánoční stůl nebo je rozkrajovat na Štědrý večer. Podle lidové víry hvězdička uvnitř jablka přináší štěstí a zdraví. Sladká jablka jsou výsledkem letitého šlechtění a křížení.
Jabloně původně rostly ve střední Asii, v době starověkého Řecka a Říma se tyto stromy rozšířily do celé Evropy. Jablka nabízejí jeden z nejdostupnějších zdrojů energie a vitamínů během dlouhých zim. Mají se jíst celá, syrová a neloupaná.
Pravidelná konzumace jablek pomáhá:
  • stabilizovat hladinu cukru v krvi
  • snižovat cholesterol
  • snižovat krevní tlak
  • zmírňovat zánět
  • posilovat mikrobiom
  • zasytit na delší dobu
Jablkový den pořádaly Sady Životice. Obec je součástí města Havířova. Zaměřují se tam na pěstování jablek, celková plocha jabloňových sadů je 63 hektarů. Každoročně probíhá také samosběr jablek.

    

 

Fotopoint v sadech "Jablko".

 
Řezbář před diváky vyřezával volavku, vystavoval i své práce. Šlo o tzv. rychlořezbu.
 
 
Hudební skupina ze Základní umělecké školy v Havířově a saxofonista.

Stánek ovocných vín a výborné koláče šly na odbyt.
 
Přednáška o včelách a úlu s ukázkou včel, které byly za sklem. Sady Životice nabízejí vlastní med a včelí produkty.
 
  
Jablka odrůd Gala, Rubinola, Golden, Šampion... i jablečný mošt. Skladová jablka prodávali za 18,- Kč/kg.
 
Prodej brambor a zeleniny. 
Prodejní stánky:

 
Mýdlové květiny a kytičky, srdíčka a magnetky "Anděl".

V sadech jsou traktory velkými pomocníky. 
 
Máte rádi melouny? Nabízejí je ke sklizni v srpnu/září a můžete si zarezervovat ten "svůj"! 👍 Sazenice vodních melounů jsou na posledním snímku.

středa 1. července 2026

Školní světnice

Ukončený školní rok připomenu školní třídou před 120 lety. Třídu z 19. století můžeme vidět např. na zámku Lešná u Valašského Meziříčí, který jsem dvakrát navštívila:

Až někdy v muzejní expozici uvidíte staré školní lavice, všimněte si té "kostry". Základem nových lavic z r. 1908 je kostra z litiny, proto začneme v Komárově v okr. Beroun. V bývalém komárovském zámku sídlí Železářské a slévárenské muzeum, stálá expozice představuje uměleckou litinu. 
Litina je slitina železa s vysokým obsahem uhlíku, která je známá pro svou pevnost a schopnost zachovat detaily i při složitých formách. Roztavená litina se odlévá do forem, které byly často vytvořeny z hlíny, vosku nebo jiných materiálů. Litinové výrobky se tam vyráběly od konce 16. století v souvislosti se vznikem vysokých pecí. Správce uměleckých dílen p. Josef Hercík psal v r. 1908 o amerických lavicích a z jeho textu jsem čerpala. Foto muzea z Wikipedie:

Přeneseme se do roku 1908 do doby Rakouska-Uherska, kdy školy byly vybavovány "Regulačním školním nábytkem dle amerického systému". Tehdy se nepoužíval název třída, ale "školní světnice". Železárny v Komárově vyráběly do školních světnic nábytek a byla to novinka! 👍

"Nejdůležitější pro vývoj lidského těla je právě doba, kdy dítě navštěvuje školu. Pro všecky dítky bez rozdílu znamená návštěva školy mnohaleté sezení v lavici. Aby vývoj těla dítěte netrpěl nepohodlným sezením, je velice nutné, aby byly školní lavice a stoly svými rozměry přiměřeny rozměrům dětského těla. Na dítky, které vychodily školu, čeká v dalším životě těžký existenční boj, a proto jest svatou povinností školy, aby se po čas návštěvy školní pečlivě a svědomitě starala nejen o jejich duševní, ale i tělesný vývoj. Jako má býti školní světnice hygienická, tj. světlá, vzdušná, opatřená dobrou ventilací a řádnými výhřevnými tělesy, má býti také opratřena nábytkem v každém směru účelným."

Na začátku 20. století chtěli obnovit školní nábytek, ten starý již nevyhovoval moderním požadavkům pedagogickým a hygienickým. Má-li býti školní lavice pohodlná, musí svými rozměry vyhovovat proporcím těla dítěte, zkrátka musí "tělu padnouti". Rozměry stolu jsou dány poměrnou vzdáleností psací desky od očí dítěte, vzdáleností od okraje lavice a přiměřenou šířkou i délkou psací desky stolu. Prostor mezi lavicí a stolem má poskytovat úplnou volnost pohybům těla, žák má bez vyrušování souseda opouštěti místo, nebo vraceti se na ně, a učitel má mít volný přístup ke každému žákovi. Stůl i lavice má pevně stát na podlaze a nemá trpěti otřesy druhé lavice, což se děje, když se lavice navzájem dotýkají. Taktéž je důležité, aby lavice a stůl nezabíraly příliš mnoho místa ve školní světnici, aby bylo snadné čistit podlahu pod nimi, aby byly trvanlivé a umožnily jednoduché opravy.

Sedadlo a deska stolu musí být ze dřeva, neboť tyto části přijdou do bezprostředního styku s tělem dítěte a neodnímají mu teplo. Dřevěné části lavice musí být pečlivě zpracovány, aby se dítě neporanilo třískami. Těmto podmínkám vyhovuje školní lavice amerického systému, která je ve Spojených státech téměř ve všech školách zavedena. V březnu a dubnu 1907 se v tehdy nové školní budově na Smetance na Král. Vinohradech konala veřejnosti přístupná výstava školního nábytku a pomůcek.

Škola Na Smetance v Praze 2 dříve a nyní, na fotografii z encyklopedie.Praha2.cz

Školní světnice tam byla vybavena praktickým školním nábytkem (obr. č. 1), který vystavovaly komárovské železárny jako novinku. 

  
Nábytek zhotovený z větší části ze železné litiny se těšil pozornosti odborných kruhů i široké veřejnosti. 
Školní lavice této konstrukce vyráběl závod ve třech velikostech podle normálního vzrůstu dítek mezi pátým a patnáctým rokem. Rozdíl vzrůstu hochů a děvčat v této věkové skupině nemá větší význam pro délku A a šířku B sedadla nebo rozměry E a F stolu (obr. 2). 
 
  
"Výška sedadla i stolu se dá upravit podle potřeby tak, že francouzským klíčem uvolníme šrouby, sedadlo a stůl posuneme do žádané polohy a matice šroubů opět utáhneme. Aby byly nohy stolu po obou stranách stejně vysoké, jsou opatřeny stupnicí, s níž souhlasí i stupnice na noze sedadla. Výšku sedadla i stolu lze seřídit pro každé dítko individuálně. K tomu je třeba změřit výšku nohy dítěte od chodidla do podkolení, načež se pomocí zvláštního měřítka ihned zjistí příslušná výška sedadla i stolu."

Kromě lavice vyrábí závod také šicí stolek a židli pro dívčí pracovnu (obr. 5), které lze rovněž přizpůsobit vzrůstu dítěte:

 

Na závěr srovnání historického nábytku se současností: fotografie z opavské školy, jak byla vybavena nábytkem po ničivých povodních v září 2024: 
 

Veduta komárovských železáren z roku 1906, zdroj Wikipedie

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 287. schůzka: Kronika trojanská aneb Počátkové kněhtisku v Království českém

„Kterakžkoli dávné věci novými druhdy zapadají, však některé věci dávno pominuly jsú, kteréžto svú velikostí duostojny jsú živúcie paměti, ...