Velká šance u Jablunkova

Při návratu z kraje dráteníků na Slovensku se nabízí zastavení na šancích. Prohlídce je dobré věnovat čas. Popasete oči vyhlídkou do kraje a uvědomíte si, jak je průsmyk důležitým místem - ten Jablunkovský není výjimkou. Odděluje  Moravskoslezské Beskydy od Slezských Beskyd, od nepaměti vedla průsmykem stará obchodní stezka. Dnes tudy vede železniční a silniční spojení z ČR na Slovensko. 

Zdejší území bylo v minulosti nutné chránit před nájezdy kočovníků, proto v 16. století vznikla na území Mostů u Jablunkova vojenská pevnost - tzv. jablunkovské šance. 

 

  

Pás opevnění proti Turkům dnes navštěvují turisté.

Systém opevnění byl budován od 16. do 19. století, nyní je na území tří států – České republiky, Slovenské republiky a Polska v okolí Jablunkovského průsmyku. Na pravěkou obchodní stezku ve středověku navázala stezka měděná - název podle rudy z hornouherských dolů. 

Od 16. století se průsmyk stal strategickým i vojenským bodem a hlavně turecké nebezpečí bylo důvodem k vybudování první pevnosti ve Svrčinovci na Slovensku – Staré šance (1578).

Velká šance na fotografiích vznikla v období třicetileté války mezi léty 1621 - 1626.

 

 

Velká šance u Jablunkova.

V 16. století byl vybudován pás opevnění proti Turkům podél slezské zemské hranice. V 17. století byly šance posíleny a přebudovány do tvaru pravidelné hvězdy a následně prohlášeny za zemskou pevnost chránící Jablunkovský průsmyk. Dodnes se zachovaly příkopy s valy, obranný příkop a zbytky hradeb původního opevnění.

 

 

Vybranci

Kromě žoldnéřů se z řad místních poddaných a Valachů rekrutovali i další obránci hranic, tzv. Vybranci. Koncem 17. století se z Vybranců staly samostatné polovojenské útvary s pravidelným žoldem, které sloužily nejen při nezbytné obraně hranic v případě napadení, ale měly také hlídat hranici proti pašerákům a případným slovenským osadníkům, kteří by si chtěli příhraniční lesy či pastviny přisvojit. Jejich zprvu vysoce ceněné znalosti terénu a místních obyvatel se však brzy staly problémem. Přátelské vztahy s lidmi, před kterými měli hranici bránit, zahálka a pijáctví, způsobily, že se hraniční linie kolikrát stala pouze formální. (zdroj Infocentrum Šance) 

Text z informační tabule je zajímavý, proto jsem ho přepsala:

Jak se na šancích žilo

Vojenské protiturecké opevnění ovlivnilo i životy lidí v blízkém sousedství. Třeba tím, že se sami museli podílet na stavbě. Jak bylo zaznamenáno, měli například povinnost vozit na vozech s okovanými koly a taženými koňmi čtyři dny hlínu a krmení, dále jednu fůru dubových kůlů, aneb připravovat pletivo z kořenů stromů na palisády. Obranné valy byly nasypány z hlíny a kamení do tvaru čtverce velkého zhruba 30x30 metrů. Následně byly opatřeny palisádami ze zašpičatělých kůlů a kolem byl vyhlouben ochranný příkop. Uvnitř opevnění stály dřevěné baráky pro posádku, velitele, koně, sklad potravin, prachárna a také dřevěná kaple, v níž se konaly bohoslužby nejen pro vojsko, ale později i pro obyvatele z blízkých vsí. První větší přestavbu tzv. velkých šancí provedl v r. 1663 šancmistr Jan Jakub Sambs. O této přestavbě byly veden přesné zápisy. Proto dnes víme, že stavba, která začala v momentě zesílené hrozby tureckého vpádu, trvala 97 dní. Pracovalo na ní 75 dělníků, 11 tesařů, 7 formanů s povozy a tři překladači drnů. Na mzdy pracovníků padlo 4724 zlatých rýnských a seznam materiálu mj. uvádí, 8653 šancovních kůlů, které tvořily palisádu. Při této práci přišel šancmistr Sambs o levé oko, za nějž později žádal odškodnění. Při přestavbě byly na šance dodány zbraně pro posádku včetně 6 děl z Těšína, 200 kusů plněných ručních granátů, 130 krátkých pík a 60 mušket, velké železné vrtáky na výrobu španělských jezdců a další potřeby. V této době tvořilo v souvislosti s narůstajícím nebezpečím tureckého útoku posádku 100 mužů, tomu také odpovídaly zásoby potravin. V srpnu 1663 dorazilo na šance 5 000 pecnů perníku uložených v sudech, 100 šeflů mouky (vratislavský šefl je asi 76 litrů), 60 beček másla a 40 beček sýra, 50 polet slaniny (polet = půlka zvířete), 15 šeflů hrachu, 5 centýřů soli (1 centýř je 56 kg), 10 věder octa a 15 ks hovězího dobytka. Takto skvěle zabezpečený Jablunkovský průsmyk odradil Turky od dalšího dobývání. 

Ač bylo ve středověku válek dost a dost, přece jen nebyly neustále. Co se tedy dělo na šancích v době míru?
Vybranci v roli zemské policie hlídali hranici před pašeráky soli a tabáku. Bránili také těšínské horaly před slovenskými osadníky, kteří jim zde rádi zabírali pastviny. A nakonec také dohlíželi na dodržování zákazu stavět v pohraničí obydlí. 

V roce 1765 navštívil velké šance budoucí císař Josef II. při své návštěvě Slezska. Prohlédl si celý obranný systém jablunkovského průsmyku a jelikož shledal, že je po pruských válkách vážně poničený, zasadil se sám o opravu jablunkovských šancí. Tato oprava byla dokončena o čtyři roky později a šance měly v té době svoji nejpěknější podobu. Tehdy na nich bylo nejen vojenské velitelství, ale i správní centrum obce - poštovní úřad, správa polesí a také již zmíněná kaple. 

 

  

Velká šance v r. 1809.

 

Dřevěný model šancí, Gorolské infocentrum Mosty u Jablunkova.