V minulém článku jsme poznali žňové práce na poli, které bývaly svátkem pro celou vesnici. Výsledkem společné práce byla sklizeň úrody a následně oslava toho, že bude obživa po celý rok. Léto našich předků bylo obdobím namáhavých polních prací. Nejdříve senoseč a pak žně. Při společné práci se rozvíjely sousedské vztahy.
Při práci vyhládne a ženci, kteří kosili lán obilí, museli dostat jídla lehká, pokud možno levná a osvěžující. V horku pak nebyl organismus zatěžován a tělo dostalo energii a sílu. Maso se v takové stravě nevyskytovalo, bylo na stole většinou jen v neděli. Jídelníček byl z toho, co zrovna rostlo v zahradě, v lese, nebo z domácího hospodářství:
- Brambory na loupačku podávané s chlazeným podmáslím, kyškou nebo tvarohem.
- Ovocné knedlíky jahodové, borůvkové, švestkové, nejčastěji z bramborového nebo tvarohového těsta.
- Studené nebo kyselé polévky - koprovka, syrovátková polévka nebo různé zeleninové vývary.
- Houbová jídla a pak zejména s použitím čerstvých lesních plodů.
- Placky a svítky pečené na sucho na plátech kamen. Ve Slezsku se bramborovým plackům pečeným bez tuku na plotně říká "stryky". Upečená placka se mohla jemně potřít sádlem nebo máslem.
Vybrala jsem dva recepty žňových pokrmů našich předků:
Koprovka na studeno
V horkých dnech se na polích často jedla tato studená, osvěžující polévka. Byla hotová za pár minut, skvěle chladila a zasytila.
Suroviny:
1 litr kysaného podmáslí, kyšky nebo kefíru
2-3 lžíce husté zakysané smetany
1 velká hrst čerstvého kopru nasekaného nadrobno
3-4 natvrdo uvařená vejce
400 g brambor určených na loupačku
Sůl a špetka kmínu
Postup: Celé brambory omyjte a uvařte ve slupce s trochou soli a kmínu do měkka. V míse metličkou prošlehejte studené podmáslí se zakysanou smetanou, aby vznikl hladký krém. Do tekutiny vmíchejte nasekaný čerstvý kopr a podle chuti osolte. Základ nechte chladit v lednici. Do hlubokého talíře dejte teplé, oloupané a rozmačkané brambory. Přidejte rozkrojené natvrdo uvařené vejce a vše zalijte připraveným studeným koprovým podmáslím.
_____________
Borůvková omáčka
Tato sladká omáčka se dělala z borůvek z lesa a v létě často nahrazovala hlavní jídlo.
Suroviny:
500 g čerstvých lesních borůvek
2-3 lžíce cukru podle kyselosti borůvek
1 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky nebo kukuřičného škrobu
100 ml smetany ke šlehání nebo mléka
špetka skořice
Postup: V kastrůlku rozpusťte máslo, zasypte ho moukou a krátce orestujte, abyste získali světlou jíšku. Do jíšky nasypte borůvky, přidejte cukr, skořici a nechte ovoce pustit šťávu. Jakmile borůvky změknou a začnou praskat, přilijte smetanu a za stálého míchání nechte omáčku projít varem a zhoustnout. Omáčku podávejte teplou i studenou. Nejlépe chutná na kynutých knedlících, lívancích nebo jen tak s tvarohem.
Borůvková omáčka s knedlíčky. Zdroj foto: toprecepty.cz
Když se odváželo obilí z pole, zastavil první vůz u potoka, řeky či rybníka. Hospodář vzal z vozu tři klasy, které namočil ve vodě. Věřilo se, že pak mu obilí ve stodole neshoří. Při cestě z pole nesměl hospodář celou cestu promluvit, tím měl ochránit obilí před hlodavci. Z obžínkových slavností se stala tradice.
Žnečka byla už v rukopise Pražské univerzitní knihovny ze XIV. století.
Žně končily slavnostně a veselím, že je práce ukončena a hlavně - že boží obilíčko, na které rolníci dlouho čekali, je šťastně sklizeno do stodol.
Méně známá je společná slavnost, tzv. obžínky (dožatá). Ty se pořádaly u dvorů a na velkých statcích. (Neplést s dožínkami!) Den obžínek býval posledním dnem sklizně. Dopoledne se chasa hodně činila, aby na odpoledne zůstal čas na slavnostní odvoz.
Jakmile zbylo na poli jen několik snopů, jeli pro ně párem koní okrášlených fábory. Čeleď i najatí dělníci byli svátečně ustrojeni, postavili se kolem vozu ověnčeného polním kvítím a stužkami. Ženci jdou kolem vozu s ověnčenými kosami, ženy, které se nevešly na vůz, jdou vedle s ověnčenými hráběmi. Celý průvod se za veselého zpěvu ubírá do dvora.
Jakmile vůz dojel do dvora, zahrála hudba a děvčata sestoupila z vozu. Dvě nejmladší dívky jdou k hospodáři, obtočily ho buď věncem z polního kvítí nebo červenou tkanicí. Nejhezčí z dívek mu podala věnec nebo kytici z klasů, popřála mu štěstí "k letošní sklizni" a připojila přání, aby se i budoucí žně šťastně vydařily.
Hospodář poděkoval za přání a dal nějaké peníze na přilepšenou. Hospodyně nebo šafářka napekla k obžínkám tzv. "mílové buchty" = dvě na jeden pekáč, rozdělila je mezi pracovníky. Na dvoře začal tanec, pak šla chasa s hudbou do hospody veselit se na útraty hospodáře až do bílého rána.
Někde byl zahajovací tanec hospodáře s dělnicí, která nejdéle na hospodářství pracuje, pak šla tančit hospodyně s nejstarším dělníkem.
Tanec obkročák a hulán při obžinkách.
Když se svozil oves, nechalo se na poli několik snopů, pro ně se pak zvlášť vyjelo ve slavnostním oblečení. Jeden snop se ozdobil polním kvítím, do klasů se zastrčila veliká kytka. Ozdobený snop se naložil a všichni se kolem něho seskupili, za výskotu a připíjení pak jeli domů. Na dvoře byl hospodář ovázán povříslem, někde mu dali věnec z polního kvítí se slovy: "Přejeme vám, pantáto, že jste šťastně sklidil a zároveň, abyste ve zdraví obilíčka užil!"
Hospodář poděkoval a ze zajetí se musel vyplatit lepšími penězi - stříbrňáky. Pak následovala večeře, obyčejně se podávala káva a k ní buchty s mákem. Po večeři hospodář poslal pro pivo nebo kořalku.
Pokud byl ve vsi flašinetář, pozvali ho a tancovalo se ve světnici nebo na mlatě do pozdní noci, všichni si připíjeli a výskali. Pokud nebyl flašinet, dali se do společného zpěvu, ale to v novější době utuchalo.
zdroj foto: cesketradice.cz, starytyn.cz, nulk.cz,
Žádné komentáře:
Okomentovat