Krásný kostel sv. Barbory v Loukách nad Olší má zoufalý osud

Když se podíváte na tento obrázek - kostel se jeví malebný v zeleném hávu. Ale to je klam. Návštěvník ze vzdálenějších krajů si může říci - tam je zeleně a jaké romantické jezírko! Podobných jezírek je v regionu nespočet a od romantiky mají pěkně daleko. Jsme v Loukách  n. Olší, jsou částí Karviné a tady nikoho nepřekvapí, že je to poddolované území. Uhelné sloje, které v těch místech byly v hlubinách pod zemí, byly vytěženy a zůstalo pusté, prázdné místo. Postupně se to celé začalo propadat, nemyslete si, že o pár metrů. Nevím jak tady, ale na mnoha místech nedaleko byly ty poklesy dobrých 30 metrů i více. Lidé to poznali na domech, které začaly praskat a naklánět se. Tomu se říká důlní škody. Pokleslá území začala zaplňovat spodní voda a tak vznikla tato "romantika". Asi takto:

Měla jsem možnost Louky, část Zátiší poznat díky své kolegyni - sekretářce, která si mě oblíbila tak, že několikrát řekla, že by mě chtěla jako dceru. Ta paní ve věku mé maminky je dávno pryč, často na ni vzpomínám. Část Louk také "padla za vlast". Dnes jsem vybrala loucký kostel sv. Barbory.  

Kostel v Loukách nebude jako jeho „bratr" v Karviné-Dolech, který se paradoxně díky těžbě uhlí o desítky metrů propadl, naklonil, málem byl stržen, až se z něj nakonec stala rarita minimálně republikového významu. Znáte ho pod názvem "Šikmý kostel" díky románu paní Lednické.
Kostelu zasvěcenému patronce horníků svaté Barboře se právě těžba uhlí stala osudným. V karvinské části Louky stojí na poddolovaném území, je zchátralý a má narušenou statiku.

Katolický kostel sv. Barbory v Karviné-Loukách časem zcela zmizí z povrchu Země. Tak jako řada rodinných domů a jiných staveb, které až do 90. let minulého století stávaly kolem něj. Ministerstvo kultury rozhodlo kostel vyřadit ze seznamu chráněných památek a jeho majitel, společnost RPG (později Residomo), jej tedy, pokud by skutečně hrozilo jeho zřícení, nemusí za každou cenu zachraňovat.
Kostel má vlivem poddolování narušenou statiku, jeho exteriér i interiér jsou značně poničené. To je velmi dobře vidět na videu. Vlivy hornické činnosti se na objektu stále doznívají, a proto tam dochází k půdním poklesům a stálému stoupání hladiny podzemní vody. To se negativně projevuje na neustálém narušování statiky kostela. S ohledem na tuto skutečnost proto není možno počítat s jakoukoli možností záchrany tohoto objektu - tak bylo rozhodnuto.
Bourat se nebude, to asi nikdo nechce vzít na triko, ale majitel je rozhodnut nechat kostel v klidu dožít. Zdůraznil také, že do objektu je kvůli vlastní bezpečnosti zakázáno vstupovat a také pohybovat se v jeho blízkém okolí. Osobně bych to takové budovy nešla, proto využívám video z veřejně dostupného zdroje.

Dvě videa a každé trochu jiné, byla natočena rozdílnými lidmi. Jedním místním a druhé turistou - badatelem. Dělí je pár let. Bohužel, tento kostel neměl to štěstí jako nedaleký kostel sv. Petra s Alkantary, též známý jako "Šikmý kostel", který se stal sice relikvií doby minulé, ovšem relikvií živou. Z tohoto kostela zmizel duchovní život v prosinci 1995. Od té doby už jen čeká na naplnění svého osudu.

První kostel sv. Barbory (patronky horníků a dalších nebezpečných povolání, ochránkyně před náhlou smrtí) pocházel cca z roku 1500. Na jeho místě byl v roce 1818 vybudován zděný kostel, původní střecha byla z dřevěných šindelů. Věž kostela je zakončená osmibokou cibulí s lucernou a menší cibulí s hrotem. Ve vybavení kostela převažovaly sochy a obrazy z 19. století. Vitráže pocházely ze 40. let 20. století.

Autory děl je např. rakouský malíř Doeringer (Kristus na kříži, 1808) či těšínský autor Klemens Lober. 

Ve zdejším kostele sloužil mj.  farář Jochymek a také současný ostravsko-opavský biskup Msgre. František Lobkowicz. 

Poslední mše se zde konala v roce 1995. 

V současné době je kostel ve velmi havarijním stavu,  byl vyškrtnut ze seznamu památek a jeho vlastník, firma RPG, jej nechává svému osudu.

Ve Velkých Loukách byl v roce 2001 vysvěcen nový kostel sv. Barbory ve tvaru slzy jako symbol smutku bývalých rodáků za svým domovem. 

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/kostel/

První kostel sv. Barbory (patronky horníků a dalších nebezpečných povolání, ochránkyně před náhlou smrtí) pocházel cca z roku 1500. Na jeho místě byl v roce 1818 vybudován zděný kostel, původní střecha byla z dřevěných šindelů. Věž kostela je zakončená osmibokou cibulí s lucernou a menší cibulí s hrotem. Ve vybavení kostela převažovaly sochy a obrazy z 19. století. Vitráže pocházely ze 40. let 20. století.

Autory děl je např. rakouský malíř Doeringer (Kristus na kříži, 1808) či těšínský autor Klemens Lober. 

Ve zdejším kostele sloužil mj.  farář Jochymek a také současný ostravsko-opavský biskup Msgre. František Lobkowicz. 

Poslední mše se zde konala v roce 1995. 

V současné době je kostel ve velmi havarijním stavu,  byl vyškrtnut ze seznamu památek a jeho vlastník, firma RPG, jej nechává svému osudu.

Ve Velkých Loukách byl v roce 2001 vysvěcen nový kostel sv. Barbory ve tvaru slzy jako symbol smutku bývalých rodáků za svým domovem. 

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/kostel/

Uprostřed zatopených vytěžených lagun dnes stojí jako memento už jen kostel sv. Barbory. Je nepřístupný a ponechán svému osudu. Pozorovat jej mohou cestující z vlaku při cestě z Ostravy do Českého Těšína.

GSP: 49°48'45.7"N 18°34'33.1"E

foto: p. Lukáš Chlebík 

Protože kostel zmizí - spadne sám, je třeba zachovat údaje o jeho historii: 

První zmínka o kostele v obci pochází z roku 1654, kdy měl v Loukách stát dřevěný kostel. Kvůli častým záplavám se ale v roce 1809 začal stavět nový, zděný kostel zasvěcený svaté Barboře, který byl dokončen v roce 1818. Kostel tehdy stál v centru obce, ale kvůli důlním vlivům se téměř všechny domy v druhé polovině 20. století zhroutily a v místě původního centra zbyl jen kostel sv. Barbory.

Jde o nevelkou zděnou jednolodní stavbu se sedlovou střechou a čtyřbokou masivní věží. Jejím autorem byl pravděpodobně architekt Antonín Englisch z Opavy, který stavěl většinu kostelů v této době na Těšínsku. Loď kostela je zakončena širokým půlkruhovým kněžištěm. Na evangelijní straně se stále dá ještě nalézt sakristie a nad ní oratoř. 

Původně měl kostel zdobnou fasádu, která korespondovala se stavebním stylem pozdního baroka s přicházejícími prvky klasicismu. Před rokem 1989 však byly štuky nahrazeny panelákovým šedým brizolitem. Zajímavý byl interiér kostela, který pocházel z 19. století a působil jednolitým dojmem. Na hlavním oltáři mohli věřící obdivovat umělecky hodnotný obraz Kristus na kříži od rakouského malíře Doeringera z roku 1808. Nad ním v lunetě na návštěvníky shlížela svatá Barbora. Na bočních oltářích byly umístěny obrazy svatého Josefa, Panny Marie a Jana Křtitele – díla těšínského malíře Klementa Lobra z roku 1848.

 

Blízký Důl ČSM a kostel sv. Barbory, foto v červenci 2005

V roce 2013 byla taktéž zrušena památková ochrana Ministerstvem kultury na žádost vlastníka kostela.

Svatou Barboru na kostele dodnes připomíná rozbitá okenní vitráž s jejím vyobrazením. Pozná se to, protože svatá Barborka drží v ruce meč, kterým byla sťata a kalich jako mučednice.

Druhé video:

tudy už cesta nevede. tento násyp tady z důvodu zaplavující vody není, spíše překážka na cestě ....k domovům

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/fotogalerie/louky-dnes/#p3215322-jpg

tudy už cesta nevede. tento násyp tady z důvodu zaplavující vody není, spíše překážka na cestě ....k domovům

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/fotogalerie/louky-dnes/#p3215322-jpg

tudy už cesta nevede. tento násyp tady z důvodu zaplavující vody není, spíše překážka na cestě ....k domovům

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/fotogalerie/louky-dnes/#p3215322-jpg

Kostel ve tvaru slzy byl postaven jako náhrada za původní kostel sv. Barbory z let 1809-1818, který sloužil lidem na karvinském předměstí Louky nad Olší. Pozorovat jej mohou cestující z vlaku při cestě z Ostravy do Českého Těšína. Autor projektu nového kostela sv. Barbory architekt Ladislav Mirt chtěl tvarem znázornit smutek a slzy generace, která přišla vlivem těžby o své domovy i původní kostel.

 

V Loukách se zastavil čas...

Každým rokem v dubnu přilétávali do Louk čápi. Hnízdili na komíně polské školy. Jejich přítomnost vždy znamenala předzvěst jara, tak jsme se na ně hodně těšili. Čápi byli pro Louky – zemědělskou krajinu s rybníky, mokřadly a záplavovým územím velmi příznační. Měli zde dostatek potravy a s elegancí svou vlastní se procházeli po polích a vyhledávali přísun potravy pro svá mláďata. Mohli být klidně symbolem Louk.  Bylo tomu tak od nepaměti, asi 100 let, až do momentu demolice školy. Ochránci přírody postavili čápům stožár s kovovým věncem. Pamatujeme si, jak dlouho kroužili, než jej přijali za svůj. Dlouho na něm ale nepobyli. Našli si lepší útočiště v okolí – komín české školy. Ta však také byla oběti demolice z důvodu důlních škod. Čápi se už do louk nevrátili.

Dnes jen obtížně najdete mezi vzrostlým stromovím prázdné hnízdo. Čápi, známí ze své věrnosti místu, kde zahnízdí, jsou zřejmě také znechucení současným stavem krajiny a již se nikdy nevrátili.  Mokrá půda a louky zde sice zůstaly, avšak původní loucké rybníky, které poskytovaly příznivé podmínky pro živočichy, byly degradovány na kalové nádrže.

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/news/kdepak-jsou-capi-z-louk/

Kdepak jsou čápi z Louk

01.05.2015 18:14

Každým rokem v dubnu přilétávali do Louk čápi. Hnízdili na komíně polské školy. Jejich přítomnost vždy znamenala předzvěst jara, tak jsme se na ně hodně těšili. Čápi byli pro Louky – zemědělskou krajinu s rybníky, mokřadly a záplavovým územím velmi příznační. Měli zde dostatek potravy a s elegancí svou vlastní se procházeli po polích a vyhledávali přísun potravy pro svá mláďata. Mohli být klidně symbolem Louk.  Bylo tomu tak od nepaměti, asi 100 let, až do momentu demolice školy. Ochránci přírody postavili čápům stožár s kovovým věncem. Pamatujeme si, jak dlouho kroužili, než jej přijali za svůj. Dlouho na něm ale nepobyli. Našli si lepší útočiště v okolí – komín české školy. Ta však také byla oběti demolice z důvodu důlních škod. Čápi se už do louk nevrátili.

Dnes jen obtížně najdete mezi vzrostlým stromovím prázdné hnízdo. Čápi, známí ze své věrnosti místu, kde zahnízdí, jsou zřejmě také znechucení současným stavem krajiny a již se nikdy nevrátili.  Mokrá půda a louky zde sice zůstaly, avšak původní loucké rybníky, které poskytovaly příznivé podmínky pro živočichy, byly degradovány na kalové nádrže.    

Nepotvrzuje to snad dostatečně, jak devastující vliv má těžba na okolní přírodu? I přes snahu vrátit krajině přírodní ráz v rámci asanačně-rekultivačních projektů je zřejmé, že tento proces bude zdlouhavý a původní živočichové se budou moci vrátit do Louk za hooodně dlouhou dobu. 

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/news/kdepak-jsou-capi-z-louk/

Kdepak jsou čápi z Louk

01.05.2015 18:14

Každým rokem v dubnu přilétávali do Louk čápi. Hnízdili na komíně polské školy. Jejich přítomnost vždy znamenala předzvěst jara, tak jsme se na ně hodně těšili. Čápi byli pro Louky – zemědělskou krajinu s rybníky, mokřadly a záplavovým územím velmi příznační. Měli zde dostatek potravy a s elegancí svou vlastní se procházeli po polích a vyhledávali přísun potravy pro svá mláďata. Mohli být klidně symbolem Louk.  Bylo tomu tak od nepaměti, asi 100 let, až do momentu demolice školy. Ochránci přírody postavili čápům stožár s kovovým věncem. Pamatujeme si, jak dlouho kroužili, než jej přijali za svůj. Dlouho na něm ale nepobyli. Našli si lepší útočiště v okolí – komín české školy. Ta však také byla oběti demolice z důvodu důlních škod. Čápi se už do louk nevrátili.

Dnes jen obtížně najdete mezi vzrostlým stromovím prázdné hnízdo. Čápi, známí ze své věrnosti místu, kde zahnízdí, jsou zřejmě také znechucení současným stavem krajiny a již se nikdy nevrátili.  Mokrá půda a louky zde sice zůstaly, avšak původní loucké rybníky, které poskytovaly příznivé podmínky pro živočichy, byly degradovány na kalové nádrže.    

Nepotvrzuje to snad dostatečně, jak devastující vliv má těžba na okolní přírodu? I přes snahu vrátit krajině přírodní ráz v rámci asanačně-rekultivačních projektů je zřejmé, že tento proces bude zdlouhavý a původní živočichové se budou moci vrátit do Louk za hooodně dlouhou dobu. 

Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/news/kdepak-jsou-capi-z-louk/

zdroj: www.denik.cz, YouTube, lukaschlebik.cz, loukynadolzou-cz.webnode.cz

Před 48 lety začal přesun kostela v Mostě

 

Možná jste už také využili přístupu do vybraných chrámů, které pod názvem "Otevřené chrámy" jsou přístupné veřejnosti (v určitých dnech a hodinách) někdy i s průvodcem. Logicky, někdo tam musí ty památky "hlídat". Už loni jsme toho využili a mnohdy při toulkách městy se to "nabízí samo". Člověk nemusí být nutně věřící, aby tato místa navštívil. Můžete mít na církev názor jakýkoliv, nikdo vás tam nebude přesvědčovat, vy si svoji prohlídku zvolíte sami. 👍

______________________________________

Jsou události nebo data, které si pamatujete, aniž byste chtěli. Pro mne je to 30. září 1975. Někteří ještě nebyli na světě, pro mne je to den, kdy jsme pochovali moji milovanou babičku  - ženu, která mi do života opravdu hodně dala. To je moje minivzpomínka rázu osobního. Babička si přála pohřeb v kostele a pokud se někdo diví, tak i v těch 70. letech to normálně "šlo". Proč to vzpomínám? Zrovna toho dne, o kus dál v Čechách, se jeden kostel dal do pohybu. Lidé mu pomohli, aby ho bylo možné zachovat. Svého blogu využívám k připomenutí tohoto počinu - v rámci projektu Otevřené chrámy. Kdo by řekl, že v roce 1975 jde posunout kostel o "kus dál"? Ten "kus" totiž znamenal necelý kilometr. 😯

Od nás je Most hodně vzdálen, jen do Prahy to máme 400 km a kde je Most, že. Ale v roce 2019 jsme tam byli a tehdy vznikly moje fotografie. Vzdálenost je to geograficky vzdálená, ale tím hornictvím a hlavně znalostí následků těžby hodně blízká - pro rodilou Ostravačku. Využili jsme pobytu v Příbrami a rozhodli se navštívit ten známý kostel, který lidé označují jako "přesunutý". U nás známe "šikmý kostel v Karviné" a jeho osudy. Ani v našem regionu neměl každý kostel štěstí, příkladem toho je kostel sv. Barbory v Loukách nad Olší, který je ponechán svému osudu - až se to více propadne, zaleje ho voda. A není jediný. Tohle způsobuje poddolování. Na Mostecku se těžilo hnědé uhlí a tím, že je třetihorní, tak povrchově. Tam poddolování nemohlo být, ale prováděla se skrývka zeminy. I proto nás Most "lákal", a tak jsme se rozhodli zajet tam.

 

____________________________________________

Přesun Kostela Nanebevzetí Panny Marie v severočeském Mostě byl jednou z nejsložitějších technických operací v bývalém Československu. Kostel ze 16. století se musel ze starého města přestěhovat kvůli ložiskům uhlí. Uhlí byla strategická surovina. Putoval po čtyřech kolejích, kdy ho tlačily hydraulické válce. Tady dávám 👍 všem, kdo se na tomto projektu podíleli. Dnes je tomu přesně 48 let! 😲

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě je pozdněgotický kostel, který byl vystavěn podle plánu Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu na místě vyhořelé raněgotické baziliky. Heilmann byl učněm Benedikta Rejta, spolu s ním dovršil vývoj pozdně gotických kroužených kleneb, které zaváděl v Čechách a v Sasku. Stavba začala roku 1517 a trvala téměř sto let. Ještě před dostavbou věže v roce 1602 ho vysvětil arcibiskup Berka z Dubé.

Kostel nemá venkovní gotické podpěry a ozdoby, jako např. kutnohorský Chrám sv. Barbory. Architektura byla už na takové úrovni, že systém opěrných pilířů byl pouze uvnitř stavby. Přeskočím několik staletí.

Při likvidaci starého města Mostu (stejný osud postihl starou Karvinou i Orlovou), z důvodu těžby uhlí, se v roce 1975 uskutečnil unikátní přesun kostela o neuvěřitelných 841,1 metrů.

Byla zvolena lokalita v těsném sousedství gotického kostela svatého Ducha a barokního špitálu. Namísto stěhování budovy po částech - což by ale výrazně snížilo historickou hodnotu chrámu - měl kostel "přejet" vcelku.

Realizací plánu, jehož náklady byly odhadnuty na 150 miliónů tehdejších korun, byla pověřena organizace ministerstva kultury Transfera. Se stěhováním tak velké stavby v Československu neměl nikdo zkušenosti, takže nalézt technické řešení trvalo několik let.

Celý proces trval od 30. září do 27. října. Kostel se po kolejích přesouval rychlostí 2,16 centimetru za minutu. Přesunutí kostela bylo unikátní záležitostí, a proto bylo zapsáno do zlaté Guinessovy knihy rekordů jako přesunutí nejtěžšího břemene po kolejích.

Kromě fotografií je tady i video:

Pro srovnání jak vypadal kostel na dobových fotografiích v r. 1975, kdy se připravoval k přesunu a dnes: 

Řešení si technici nejprve ověřili na domku ve středočeském Klínci a na skladu chmele v Úštěku na Litoměřicku. Teprve pak přišel na řadu mostecký kostel. Po archeologickém průzkumu bylo z chrámu odstraněno vnitřní vybavení a pro jistotu snesena také kostelní věž. Aby se zdi při přesunu nerozvalily, byly zvenčí i zevnitř zpevněny ocelovou konstrukcí a betonovým prstencem. 

U země vytvořili železobetonový pás. Při betonáži se na staré obnažené základy položil ve dvou vrstvách plech, čímž došlo k oddělení objektu od kamenných základů. Pás také umožnil vyšší zatížení a usnadnil vsunutí pomocných ocelových nosníků pod zdivo. Ty přenášely váhu kostela do ocelové konstrukce a umožnily naložit kostel  na 53 podvozků z plzeňské Škodovky.

Vnitřek kostela tvoří velká hala, rozdělená do tří lodí sedmi dvojicemi osmibokých sloupů bez hlavic. Mezi opěrnými pilíři je 16 kaplí, dvě postranní předsíně, sakristie, východní dvojité šnekové schodiště a západní šnekové schodiště. Každá z kaplí má vlastní krouženou klenbu a je zasvěcena podle donátorů – patronům cechů, bohatým měšťanům a sv. Bartoloměji, patronovi oseckého opata. 

 

Základní sakrální prvky, především pak hlavní barokní oltář, byly před přesunem sneseny, uloženy v depozitáři a postupně restaurovány.

Osobně mě v tomto kostele nejvíce zaujal strop - gotická žebrová klenba, která se jen tak nevidí. Fotila jsem z různých úhlů a vždy to byl zajímavý pohled. On ten Jakub Heilmann byl opravdu mistr. 👍 Byl si svou konstrukcí tak jistý, že některá nosná žebra nechával volně vznášet v otevřeném prostoru, jako by byla zcela bez tíhy.

Nyní je kostel trochu netypicky orientován kvůli půlkruhovému tvaru dráhy přesunu. Jeho oltářní strana směřuje namísto tradičního východu k jihu. Znovu byl vysvěcen v červnu 1993.
V letech 1994–1995 byla v rámci parkových úprav vybudována vodní nádrž o rozloze 1,83 ha, která je napájena vodou z řeky Bíliny.

Do Mostu se ještě vrátíme.

Zdroj: Wikipedie, mostecky.denik.cz