Když se podíváte na tento obrázek - kostel se jeví malebný v zeleném hávu. Ale to je klam. Návštěvník ze vzdálenějších krajů si může říci - tam je zeleně a jaké romantické jezírko! Podobných jezírek je v regionu nespočet a od romantiky mají pěkně daleko. Jsme v Loukách n. Olší, jsou částí Karviné a tady nikoho nepřekvapí, že je to poddolované území. Uhelné sloje, které v těch místech byly v hlubinách pod zemí, byly vytěženy a zůstalo pusté, prázdné místo. Postupně se to celé začalo propadat, nemyslete si, že o pár metrů. Nevím jak tady, ale na mnoha místech nedaleko byly ty poklesy dobrých 30 metrů i více. Lidé to poznali na domech, které začaly praskat a naklánět se. Tomu se říká důlní škody. Pokleslá území začala zaplňovat spodní voda a tak vznikla tato "romantika". Asi takto:
Měla jsem možnost Louky, část Zátiší poznat díky své kolegyni - sekretářce, která si mě oblíbila tak, že několikrát řekla, že by mě chtěla jako dceru. Ta paní ve věku mé maminky je dávno pryč, často na ni vzpomínám. Část Louk také "padla za vlast". Dnes jsem vybrala loucký kostel sv. Barbory.
Kostel v Loukách nebude jako jeho „bratr" v Karviné-Dolech, který se paradoxně díky těžbě uhlí o desítky metrů propadl, naklonil, málem byl stržen, až se z něj nakonec stala rarita minimálně republikového významu. Znáte ho pod názvem "Šikmý kostel" díky románu paní Lednické.
Kostelu zasvěcenému patronce horníků svaté Barboře se právě těžba uhlí
stala osudným. V karvinské části Louky stojí na poddolovaném území, je
zchátralý a má narušenou statiku.
Katolický kostel sv. Barbory v Karviné-Loukách časem zcela zmizí z povrchu Země. Tak jako řada rodinných domů a jiných staveb, které až do 90. let minulého století stávaly kolem něj. Ministerstvo kultury rozhodlo kostel vyřadit ze seznamu chráněných památek a jeho majitel, společnost RPG (později Residomo), jej tedy, pokud by skutečně hrozilo jeho zřícení, nemusí za každou cenu zachraňovat.
Kostel má vlivem poddolování narušenou statiku, jeho exteriér i interiér jsou značně poničené. To je velmi dobře vidět na videu. Vlivy hornické činnosti se na objektu stále doznívají, a proto tam dochází k půdním poklesům a stálému stoupání hladiny podzemní vody. To se negativně projevuje na neustálém narušování statiky kostela. S ohledem na tuto skutečnost proto není možno počítat s jakoukoli možností záchrany tohoto objektu - tak bylo rozhodnuto.
Bourat se nebude, to asi nikdo nechce vzít na triko, ale majitel je rozhodnut nechat kostel v klidu dožít. Zdůraznil také, že do objektu je kvůli vlastní bezpečnosti zakázáno vstupovat a také pohybovat se v jeho blízkém okolí. Osobně bych to takové budovy nešla, proto využívám video z veřejně dostupného zdroje.
Dvě videa a každé trochu jiné, byla natočena rozdílnými lidmi. Jedním místním a druhé turistou - badatelem. Dělí je pár let. Bohužel, tento kostel neměl to štěstí jako nedaleký kostel sv. Petra s Alkantary, též známý jako "Šikmý kostel", který se stal sice relikvií doby minulé, ovšem relikvií živou. Z tohoto kostela zmizel duchovní život v prosinci 1995. Od té doby už jen čeká na naplnění svého osudu.
Ve Velkých Loukách byl v roce 2001 vysvěcen nový kostel sv. Barbory ve tvaru slzy jako symbol smutku bývalých rodáků za svým domovem.
Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/kostel/
Ve Velkých Loukách byl v roce 2001 vysvěcen nový kostel sv. Barbory ve tvaru slzy jako symbol smutku bývalých rodáků za svým domovem.
Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/kostel/
Uprostřed zatopených vytěžených lagun dnes stojí jako memento už jen kostel sv. Barbory. Je nepřístupný a ponechán svému osudu. Pozorovat jej mohou cestující z vlaku při cestě z Ostravy do Českého Těšína.
GSP: 49°48'45.7"N 18°34'33.1"E
foto: p. Lukáš Chlebík
Protože kostel zmizí - spadne sám, je třeba zachovat údaje o jeho historii:
První zmínka o kostele v obci pochází z roku 1654, kdy měl v Loukách stát dřevěný kostel. Kvůli častým záplavám se ale v roce 1809 začal stavět nový, zděný kostel zasvěcený svaté Barboře, který byl dokončen v roce 1818. Kostel tehdy stál v centru obce, ale kvůli důlním vlivům se téměř všechny domy v druhé polovině 20. století zhroutily a v místě původního centra zbyl jen kostel sv. Barbory.
Jde o nevelkou zděnou jednolodní stavbu se sedlovou střechou a čtyřbokou masivní věží. Jejím autorem byl pravděpodobně architekt Antonín Englisch z Opavy, který stavěl většinu kostelů v této době na Těšínsku. Loď kostela je zakončena širokým půlkruhovým kněžištěm. Na evangelijní straně se stále dá ještě nalézt sakristie a nad ní oratoř.
Původně měl kostel zdobnou fasádu, která korespondovala se stavebním stylem pozdního baroka s přicházejícími prvky klasicismu. Před rokem 1989 však byly štuky nahrazeny panelákovým šedým brizolitem. Zajímavý byl interiér kostela, který pocházel z 19. století a působil jednolitým dojmem. Na hlavním oltáři mohli věřící obdivovat umělecky hodnotný obraz Kristus na kříži od rakouského malíře Doeringera z roku 1808. Nad ním v lunetě na návštěvníky shlížela svatá Barbora. Na bočních oltářích byly umístěny obrazy svatého Josefa, Panny Marie a Jana Křtitele – díla těšínského malíře Klementa Lobra z roku 1848.
Blízký Důl ČSM a kostel sv. Barbory, foto v červenci 2005
V roce 2013 byla taktéž zrušena památková ochrana Ministerstvem kultury na žádost vlastníka kostela.
Svatou Barboru na kostele dodnes připomíná rozbitá okenní vitráž s jejím vyobrazením. Pozná se to, protože svatá Barborka drží v ruce meč, kterým byla sťata a kalich jako mučednice.
Druhé video:
Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/fotogalerie/louky-dnes/#p3215322-jpg
Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/fotogalerie/louky-dnes/#p3215322-jpg
Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/fotogalerie/louky-dnes/#p3215322-jpg
Kostel ve tvaru slzy byl postaven jako náhrada za původní kostel sv. Barbory z let 1809-1818, který sloužil lidem na karvinském předměstí Louky nad Olší. Pozorovat jej mohou cestující z vlaku při cestě z Ostravy do Českého Těšína. Autor projektu nového kostela sv. Barbory architekt Ladislav Mirt chtěl tvarem znázornit smutek a slzy generace, která přišla vlivem těžby o své domovy i původní kostel.
V Loukách se zastavil čas...
Každým rokem v dubnu přilétávali do Louk čápi. Hnízdili na komíně polské školy. Jejich přítomnost vždy znamenala předzvěst jara, tak jsme se na ně hodně těšili. Čápi byli pro Louky – zemědělskou krajinu s rybníky, mokřadly a záplavovým územím velmi příznační. Měli zde dostatek potravy a s elegancí svou vlastní se procházeli po polích a vyhledávali přísun potravy pro svá mláďata. Mohli být klidně symbolem Louk. Bylo tomu tak od nepaměti, asi 100 let, až do momentu demolice školy. Ochránci přírody postavili čápům stožár s kovovým věncem. Pamatujeme si, jak dlouho kroužili, než jej přijali za svůj. Dlouho na něm ale nepobyli. Našli si lepší útočiště v okolí – komín české školy. Ta však také byla oběti demolice z důvodu důlních škod. Čápi se už do louk nevrátili.
Dnes jen obtížně najdete mezi vzrostlým stromovím prázdné hnízdo. Čápi, známí ze své věrnosti místu, kde zahnízdí, jsou zřejmě také znechucení současným stavem krajiny a již se nikdy nevrátili. Mokrá půda a louky zde sice zůstaly, avšak původní loucké rybníky, které poskytovaly příznivé podmínky pro živočichy, byly degradovány na kalové nádrže.
Více zde: https://loukynadolzou-cz.webnode.cz/news/kdepak-jsou-capi-z-louk/
zdroj: www.denik.cz, YouTube, lukaschlebik.cz, loukynadolzou-cz.webnode.cz
Vidím, že máš podobné kronikářské nutkání jako já.
OdpovědětVymazatKronikářem nejsem, jen se snažím přibližovat místa z našeho kraje lidem ze vzdálenějších oblastí.
VymazatHani to je smutný článek o zániku kostela. Viděla jsem to video a docela je škoda, že když se ví, e se kostel zbortí, že se nezachránily alespoň ty vitráže z oken. Jsou krásné a zajímavé. Zajímavá je věž a uvnitř býval krásný. Zmizely balustrády na balkoně, jsou odstěhovány varhany, veškeré vybavení a kostel čeká smutný osud rozpadu. Je to opravdu škoda. Je fakt, že i tady v pohraničí plno kostelů zmizelo a na mnohých měli vojáci cvičení. Kostel se odstřelil a oni pak odklízeli zbytky. Děkuji za další zajímavý článek i když dost smutný. Měj se pěkně.
OdpovědětVymazatJaruško, takových kostelů, které jsou ponechány osudu a hrozí jim spadnutí, je u nás jistě celá řada. Toto má být takový příběh kostela, který by v této krajině stál možná ještě stovky let, podobně jako to osídlení nedaleko něho, ty kostely nebyly na pustině. V Loukách to nebyla oblast jako po odsunu Němců např. v Čechách. Zdejší krajina je poznamenána těžbou "černého zlata", tedy uhlí.
VymazatDěkuji za pěkné postřehy a také přeji příjemné dny. ☺
Hanko, to je smutné vyprávění a pro lidi, kteří přišli o své domy a majetky to muselo být hodně těžké. Šikmý kostel si chci přečíst, slyšela jsem na knihu samou chválu. Zdravím 😉
OdpovědětVymazatEvi, je to tak, je to už svým námětem smutné, ale i tohle chci dávat na blog. Nepřikrášlovat a nevybírat jen "perly", kam lidé jezdí. A také moje rodina přišla o dům, zahradu, pole z dob dědečka a už jsem o tom na blogu psala a vlastní fotky zveřejnila.
VymazatKnihu Šikmý kostel doporučuji, je to o podobném kostele, pár km od toho louckého, který byl zachráněn a zrovna dnes jsme kolem zase projížděli.
Děkuji a také zdravím do té stověžaté matičky. ☺
Nesmírně smutné, snad ještě smutnější, protože to opravdu není ojedinělý případ.
OdpovědětVymazatStačí se podívat na Sudety - po nucených odsunech a budování socialismu je tam takových kostelíků (i v horším stavu) nespočet.
Haničko, děkuji za článek a info.
Přeji hezký den. Helena
Je to tak, vím, že to u nás není ojedinělý případ, ani tady v poddolovaných oblastech. Ještě o tom určitě budu psát. Odsuny byly také odrazem situace po válce a mnohá osídlování pohraničí se nepovedla. Znám osud kostelíka v Orlických horách, ten na pohled možná vypadá hůře, než tento loucký. Ale má výhodu, stojí na pevných základech, není poddolován a nezatopí ho spodní voda.
VymazatDěkuji, Helenko a přeji úspěšný pátek. ☺