Ondřej Foltýn - organizátor selského povstání na Karvinsku

 

FOLTÝN Ondřej (též FOLTHIN Ondra) 

* 26. 11. 1723 Staré Město (Karviná), † 11. 3. 1792 Staré Město (Karviná) 

Každá oblast, každý náš kraj má své představitele, mnohdy hrdiny, kteří však nejsou příliš veřejně známí. A jak jde čas, přibývají nejen roky, ale i staletí, upadají tito lidé stále víc v zapomnění, že možná dnes ani současní obyvatelé Starého Města - dnes již části Karviné, nevědí, podle koho mají svou adresu. A věřte, že náměstí Ondry Foltýna je tam častá adresa, je to střed S. Města.
Kdo vlastně byl Ondřej Foltýn, že se zapsal do kronik a jistě to musel být významný člověk, podle kterého je nazváno náměstí? Ano, ale nečekejte tam nějaké výstavné místo, ta část se sice nazývá Městem, ale život se tam udržel spíš venkovský, i když v posledních desetiletích tam vyrostla rozsáhlá průmyslová zóna.
Chceme- li poznat historickou osobnost, musíme nahlédnout do matrik. Záznamy tehdy pořizoval farář, protože jednak každý člověk se v dané době "musel" hlásit k určitému náboženství, ale také pak byl tím farářem pokřtěn. Proto se uvádí, že Ondřej se narodil v chudé venkovské katolické rodině Matěje Foltýna a jeho ženy Mariny. Bývalo zvykem, že v kronikách bylo uvedeno také majetkové zařazení rodičů dítěte. Přestože rodiče nebyli tehdy v záznamech uvedeni jako sedláci, sám Ondra Foltýn byl později již evidován jako sedlák na gruntě čp. 33 a podle soupisu majetku z 1766 patřil k nejzámožnějším ve vsi.
Jaká to byla doba, ve které Ondra prožil svůj dospělý život? 

Musíme si uvědomit, že tehdy byli na trůnu Habsburkové a když Ondrovi bylo 17 let, právě nastoupila k vládě Marie Terezie. Ta se sice zapsala do dějin např. tím, že zavedla povinnou školní docházku, ale také zavedla takové praktické věci, které dnes bereme jako samozřejmost, např. soupis obyvatel (právě probíhá sčítání lidu), její tereziánský katastr se týkal půdy a bylo přesně vedeno, komu půda patřila a jaká je její výměra (viz dnešní katastrální úřad), dbalo se na číslování domů a tím každý vlastník domu dostal určitou adresu. Jenže to nebyla doba mírová, Marie Terezie, v mladém věku jen s malými přestávkami stále těhotná, musela o svůj trůn bojovat s pruským panovníkem, který nebral v úvahu pragmatickou sankci - listinu, kterou vydal císař Karel VI. (otec Marie Terezie), že i jako žena má právo na nástupnictví na trůn, které do té doby náleželo jen mužům. To jen na dokreslení situace a dalšího děje, kdy se budu věnovat už O. Foltýnovi. Pokud tedy Marie Terezie válčila několik let a cizí vojska byla i v Čechách, jistě potřebovala dobře vyzbrojenou armádu. Armádu bylo třeba i živit a šatit a kdo nesl tíhu roboty a dávek? Ano, jak se říká často - chudý lid, který za danou situaci vůbec nemohl. 

Jaké byly životní kroky našeho hrdiny Ondry Foltýna? Roku 1747 ve věku 24 let uzavřel sňatek s Evou Heysarovou ze Starého Města, s níž měl devět dětí. Život se s Evou určitě nemazlil, práce na poli a kolem domu, k tomu časté porody, jí daly zabrat. Není divu, že první manželka umírá podle dnešních měřítek ještě mladá a Ondra musel řešit, co dál. Krátce poté co ovdověl, stala se roku 1778 jeho druhou ženou Eva Vybrancová původem z nedalekých Gołkowic (dnes Polsko). Abych doložila Foltýnovy majetkové poměry, uvedu, že r. 1780 předal majetek třetímu synovi - Janovi. Dochovala se totiž kupní smlouva, ve které si vymínil vybudování malého domku, kde byl následně zapsán jako výminkář, na statku pak jako podruh. V tomto domku žil až do smrti.

Ondra Foltýn vešel do povědomí lidu r. 1766 jako vůdce selského povstání skupiny sedláků, kteří odmítali robotní povinnosti. Na počátku toho roku se v Horním Slezsku šířily zvěsti o objevu dávno ztraceného patentu císaře Ferdinanda I. z roku 1562. Nebyl to ojedinělý případ - takových z naší historie známe několik a vždy se roznesla zpráva, že poddanské povinnosti už byly definovány podstatně mírněji, než jaké platily v polovině 18. století a že vrchnost to schválně sedlákům zatajuje.
Poddaní na panstvích rodiny Taaffů (Dětmarovice, Petrovice, Staré Město, Koukolná, Závada) vyslali Matěje Michalce a Ondřeje Foltýna, aby získali opis zmíněného patentu. Jaká to tehdy musela být drzost z pohledu vrchnosti, když se Foltýn dostal až do Vídně, kde se neúspěšně snažil s peticí sedláků z Karvinska vymoci si přijetí u císařovny Marie Terezie! To je přece rebelie. To se nemohlo jen tak nechat, sedlák ze Starého Města musel být srovnán...  
V březnu tak byl zatčen za zběhnutí z gruntu (tehdejší robotní povinnosti znamenaly pracovat pro vrchnost určitý počet dní v týdnu) a dopraven v poutech nejprve do Opavy a následně do Těšína. Jenže mezi prostým robotným lidem se zpráva rychle šířila a odezva na sebe nedala dlouho čekat. V téže době ve Slezsku došlo k povstání, které usilovalo o Foltýnovo propuštění a snížení robotní zátěže na úroveň císařského patentu z roku 1562. Povstání se rychle šířilo a brzy zachvátilo sto sedmnáct obcí na celém Těšínsku, později i některé vsi na Opavsku a na Moravě. Tehdy na Těšínsko zamířil císař Josef II., který po smrti otce vládl s matkou Marií Terezií  současně a už patřil mezi osvícené panovníky. Nakázal tedy vůdce rebelantů propustit, sám Foltýn byl osvobozen v červenci 1766.
Jenže Foltýn byl přesvědčen o své pravdě. Znovu putoval s delegací deseti sedláků do Vídně na podzim 1766. Jejich stížnosti u vídeňské dvorské kanceláře však nikdo nepřijal a vedoucí kanceláře, hrabě Rudolf Chotek, rozkázal sedláky přísně potrestat. Po návratu na Těšínsko byl Foltýn spolu s ostatními odvážlivci odsouzen na tři roky nucených pevnostních prací v Uhrách. Trest si zřejmě odpykával v Brně na Špilberku, kam bývali vzpurní poddaní umisťováni. Museli tvrdě pracovat při stavebních pracích v pevnosti, jejich výživu měla zajišťovat vrchnost, z jejíhož panství sem přišli. V praxi to byl další trest, protože vrchnosti tuto povinnost plnily často liknavě. Víme, že v r. 1768 byl Ondřej Foltýn opět zaznamenán na svém gruntu ve Starém Městě.
Ukázalo se, že vystoupení sedláků na Těšínsku a okolních panstvích nebylo zbytečné a dalo podnět k rozsáhlému šetření, které iniciovala císařovna Marie Terezie a jež se stalo impulsem k vydání robotního patentu pro Slezsko (1771), který do značné míry splňoval přání povstalců. K menším nepokojům, v nichž se Foltýn opět angažoval, došlo v r. 1784. Foltýn byl opět nakrátko uvězněn a poté zase nedal pokoj. Ještě vedl spor o grunt s majitelkou panství. Ten mu nakonec odebrán nebyl s odkazem, že na statku již hospodaří syn a Foltýn už pravděpodobně nebude rebelovat. 

Ondřej Foltýn, tady se mu říká Ondra, dodnes na Karvinsku žije v lidové tradici jako ochránce práv slabých a utlačovaných. Jeho život byl literárně zpracován (J. F. Karas, Ondra Foltýn. Román z osmnáctého věku, 1924).

Karas toho napsal dost a přitom u nás není známý. V jeho šlépějích pokračovala jeho dcera Vilma Karasová-Volková, kterou si možná někteří pamatují z televize jako pozoruhodnou vypravěčku z Valašska. Stala se spisovatelkou a národopisnou pracovnicí a zabývala se Valašskem. Její hrob najdeme v rožnovském skanzenu  na malém hřbitově Číslo poslední u dřevěného kostelíka.

V řadě článků se Ondrou Foltýnem  zabýval etnograf Joža Vochala. V rodišti mu byla r. 1926 odhalena pamětní deska, jeho jméno, jak již bylo na začátku uvedeno, nese náměstí; kdysi se po Foltýnovi jmenoval i divadelní spolek.

Zdroj: Biografický slovník Slezska a severní Moravy. - D. 9. Ostrava, Ostravská univerzita 1997. 146 s.
Internetová encyklopedie dějin Brna
M. Šmerda, Život Ondry F., slezského sedláka a statečného člověka. 1723–1792, 2003.