Upozorňuji, že se nejedná o propagaci alkoholu!
Destiláty z Vizovic navazují na čtyřsetletou tradici. Ve 30. letech byl
rozhodně ku prospěchu židovský původ majitele firmy. Ne tak za
protektorátu. Ve Vizovicích se odpradávna dařilo ovocným stromům, hlavně švestkám.
Palírny tu vznikaly už v 16. století, nejvíc se ale obchodovalo se
sušenými švestkami. Jenže po rakousko-uherské okupaci Bosny se na trhu
objevily levnější bosenské švestky a Vizovickým skončily dobré časy.
Tekuté švestky místo sušených
Když nejdou na odbyt švestky sušené, třeba půjdou tekuté, řekli si.
Vedle domácích palíren tak rychle začaly vznikat i malé průmyslové
podniky. V roce 1891si jednu palírnu ve Vizovicích pronajal a brzy i
koupil 27letý Karel Singer, mladík židovského původu z Jindřichova u
Hranic.
První vizovická pálenice Karel Singer|foto: Norio Nakayama,Flickr
První vizovická pálenice Karla Singra si mezi ostatními držela vždy
vedoucí postavení. Singerova pálenice brzy šířila věhlas valašské
slivovice a borovičky daleko za hranice Moravy. Prvním konkurentem jí
byl až Zikmund Jelínek, shodou okolností taky žid.
Singer versus Jelínek: Zikmund Jelínek se narodil v Luhačovicích a do Vizovic přišel kolem roku
1880. Už jako 23letý se stal ředitelem jedné z vizovických palíren a
krátce potom sbíral zkušenosti i jako hostinský. Když získal od města
výčepní koncesi, chyběl už jenom krůček k tomu, aby si pronajal vhodný
pozemek.
V červnu 1891 byl „závod ku vyrábění kořalky“ schválen. Podniku se
dařilo a firma sbírala ocenění na národopisných a průmyslových
výstavách. Přes všechny úspěchy ale Singerově palírně zpočátku jen sotva
dýchala na záda.
Palírna Rudolf Jelínek (foto Norio Nakayama, Flickr
Krátký život značky Razov: Švestky plodily, Singerovi i Jelínkovi se dařilo, jiný odbyt pro ovoce
nebyl, a tak se vizovičtí sadaři rozhodli založit další podnik na
zpracování ovoce. Sdružili se do akciové společnosti a roku 1894 zřídili
palírnu. Rolnický akciový závod ovocnářský Vizovice se ale dlouho při
životě neudržel. Zanikl po pouhých pěti letech. Zavinil to patrně nedostatek kapitálu a
snad i nedbalé vedení. Nicméně zkratka společnosti Razov přežila a stala
se ceněnou značkou, kterou užívali noví majitelé. V roce 1921 se jimi
stali Rudolf a Vladimír Jelínkové.
Osudový židovský původ
Rudolf Jelínek (1892-1944) /foto: autor neznámý, Wikimedia Commons, Public domain
Když se Rudolf osamostatnil, propůjčil firmě své jméno a začal s výrobou
košér destilátů. S těmi se mu podařilo se ve 30. letech prosadit i na
náročných zámořských trzích. Židovský původ majitele byl pochopitelně ku
prospěchu. Ne tak v protektorátu.V roce 1940 Rudolf Jelínek firmu prodal. Ta se nakonec dostala do rukou
Němců. Její zakladatel byl v roce 1943 transportován do Terezína a
v roce 1944 do Osvětimi. Tam taky ve věku 52 let zemřel.
Hruškovice Rudolf Jelínek a sudy pro zrání Whisky GoldCock R. J. Výroba ovocného destilátu (Youtube)
Hani,zajímavé počtení.Já už jsem roky abstinent,ale když bych si měla dát náhodou frťana,tak jedině slivovici.Znalci říkají,že po té nic není.Slivovici máme doma pořád od švagra.
OdpovědětVymazatMěj hezký večer
Jitko, také jsem z hlediska pálenky po většinu roku abstinent, spíš mám ráda červené víno. U vás je slivka lék ☺ ☺ ☺.
VymazatHani, Tvoje příběhy značek mě baví. Je zajímavé, že hodně zakladatelů slavných značek mělo špatný konec života, viď. Abstinent nejsem, příležitostně si panáka nebo skleničku vína ráda dám. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, jsem ráda, že tě to baví. Chci připomínat nejen slavné značky, ale právě osudy těch, kteří jsou s nimi spojeni - a to zná málokdo. Pokud pijeme s mírou, je to OK. ☺
VymazatZajímavé čtení Hani
OdpovědětVymazatDíky, Reni. ☺
VymazatJa teda nie som na alkohol stvorená a ani ľudí, ktorí ho konzumujú nemusím, ale ako Jitka, ak si mám dať frťana, tak nech to je kvalitná slivovička :-)
OdpovědětVymazatpááá
K alkoholu máme tedy asi podobný vztah, u nás doma se nepije (já jen občas trochu červeného). Kvalitní slivovička má tradici. Měj se fajn. ☺
VymazatDobrou slivovicí od Jelínka nepohrdnu. Zajímavá historie, ale konce majitelů smutné.
OdpovědětVymazatJe to jak píšeš, Marti. Jelínek je dobrá značka, ta by znalcům měla chutnat. A historie? Ta mnohdy moc veselá není, ale připomínat bychom ji měli. ☺
VymazatHani, já jsem zastáncem pálenky z ovoce. Doma máme sad se švestkami a jablky a pokud je úroda, tak sbíráme a pálíme (samozřejmě v palírně). Taková slivovička, to je lék a nemusí to být denně. Ale chtěla jsem psát o něčem jiném. Asi přede dvěma lety jsme s naším seniorklubem absolvovali exkurzi u Jelínka ve Vizovicích. Byla to moc zajímavá přednáška. Jak píšeš, většina majitelů byli Židé a nás zaujalo, že dodnes se tam vyrábí košer pálenka. Na její výrobu jezdí osobně dohlížet až ze zámoří a ty podmínky pro naše zaměstnance nejsou nijak příjemné. Dokonce někde nesmí být přítomné ženy. Tak nám to bylo řečeno paní průvodkyní. Díky za zajímavé čtení.
OdpovědětVymazatHelenko, zdravím tě a děkuji za velmi zajímavý komentář. Tak vidíš, jak jsem se článkem strefila - ty jsi tam byla osobně a máš určitě zajímavé poznatky, které si pamatuješ. Tak vám přeji, aby se ve vašem sadu urodilo hodně dobrého ovoce, ať je co pálit ☺ ☺ ☺.
Vymazat