Karel Hynek Mácha: Máj (Poslech)

Dnes je 1. května - začíná krásný měsíc máj - měsíc lásky. Pojďme si připomenout tuto všeobecně známou báseň.

Máchova socha na Petříně

Je to jeden z klenotů české kultury. Tato lyricko-epická báseň poprvé vyšla v roce 1836. Autor ji vydal vlastním nákladem.

Natočeno: Český rozhlas Brno, 2008

Účinkují: František Derfler, Jiří Valůšek a Erika Stárková

Ilustrace: Jan Zrzavý

Karel Hynek Mácha - Máj 

Úryvek:

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde – již se nevrátí! – 
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

autor Filip Rožánek, báseň a foto internet

Kdo byl autor Máje? 

Narodil se jako Ignác Mácha 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Jméno Ignác, které si počeštil na Hynek, získal po jednom ze svých kmotrů.

Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků.

Kvůli finanční krizi se rodina několikrát stěhovala, usadila se na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků. Zde vznikla převážná část jeho literárního díla.

V letech 1824 - 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva.

Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu.  Pod vlivem polských událostí (revoluce v roce 1830) a četby Adama Mickiewicze se Mácha začal učit polsky.

Literární dílo

Své první básnické pokusy psal v němčině, ale od roku 1830 se definitivně uchýlil k češtině.

V jeho básnické tvorbě nacházíme sonety i lyrickoepické skladby. Básně se vyskytují i v jeho prózách (Marinka, Cikáni).

V próze se věnoval hlavně historickým tématům. Jediná dokončená část zamýšlené tetralogie z doby Václava IV. je Křivoklad (1834).

Cyklus Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka) se odehrává v jeho současnosti. Obě jeho práce byly uveřejněny v roce 1834 v Květech.

Máj (1836) zaujímá ústřední místo v jeho tvorbě. Byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života.

Máj je věnován Hynku Kommovi (1790-1875), pražskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímž byl zřejmě Máchův otec v obchodním styku.

Báseň líčí tragický příběh, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774. Tehdy v Rozprechticích u Dubé došlo k otcovraždě. Máchovi událost vyprávěl hostinský Kampe z Doks.

Máchovou partnerkou a matkou jeho syna Ludvíka byla Eleonora Šomková.

1. října 1836 se v Praze narodil Lori syn Ludvík. 4. října jel Mácha do Prahy, aby potomka viděl. Poprvé a naposledy. (Bohužel Ludvík umírá už následujícího roku). Při návratu v neděli 23. října si Mácha z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru dole ve městě. Při obětavém hašení se nalokal vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění.

Začátkem listopadu se Máchovo zdraví rychle zhoršovalo. V noci na 5. listopad se mu velmi přitížilo, zvracel a vyžádal si lékaře. Přesto ráno vstal a šel se omluvit do práce, kam mu přivolaný doktor nedovolil dojít. Zemřel v neděli 6. listopadu 1836 přibližně ve tři hodiny ráno. Jen pár dní mu chybělo do završení věku 26 let. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova úmrtí cholerinu, mírnější formu cholery, projevující se dávením a průjmy.

Z obavy ze šíření nákazy, bylo jeho datum úmrtí na úřední listině o jeden den posunuto. Z toho důvodu je na pamětní desce v Litoměřicích i na náhrobku uvedeno datum úmrtí již 5. listopadu. Pohřeb se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu 1836 za přítomnosti Máchova bratra Michala. Máchovy ostatky zde byly uloženy na téměř 102 let, později převezeny na Vyšehradský hřbitov. Na snímku jeho hrob: 

Zdroj: Wikipedie a zivotopisy.cz