Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

čtvrtek 24. června 2021

Dětský herec ve filmu

 

Psát na téma film může být  pro někoho jistě velmi lákavé. Jsou znalci filmů, kteří už napřed sdělují ostatním, co bude následovat a dovedou s předstihem citovat známé filmové hlášky. Jedním z prvních, které jsem poznala, byl manžel mé kamarádky. Kolikrát jsem zírala, kolik filmů musel vidět a za jedno zhlédnutí to jistě nebylo. Ať to byla komedie, americký film nebo česká pohádka, vždy exceloval. Někdy mě tím překvapí i můj přítel, který zná naše pohádky stejně jako americké filmy. Naposledy jsem to mohla sledovat v "Šíleně smutné princezně", kterou jsme neviděli řadu let. Prostě každý má paměť na něco. Tady nemohu konkurovat, ale možná chlapi na to mají "buňky". Osloví mě herci, nejvíce z našeho - českého prostředí. To je nám blízké.

Jako dítě jsem vnímala i první dětské herce. Maminka si uchovávala  malou dětskou brožku ve tvaru červeného srdíčka, ve kterém se otvírala dvířka s miniklíčkem a pod dvířky byla ukryta malá fotka kudrnaté holčičky. Byla to americká herečka Shirley Temple - slyšeli jste o ní? (Shirley Jane Temple-Blacková (23. dubna 1928 Santa Monica – 10. února 2014 Woodside - byla americká filmová herečka, diplomatka a politička). Já jsem o ní slyšela poprvé od maminky, která v dětství byla na několika filmech s ní a pak asi dostala tuto "brožku" na dětský kabátek. Přešla léta, z malé "Širlejky", jak se jí tady říkalo, se stala dospělá žena a jak to bývá, ne vždy dětský herec pak pokračuje dál. Jenže osud tomu přál, že se paní Shirley Temple - Black dostala opět do země, kde ji lidé jako dětskou hvězdu milovali. Po revoluci, možná na popud Václava Havla, se nyní už paní Blacková stala velvyslankyní USA v naší zemi.

A naše brožka? Tu jsem nakonec dala do oblastního muzea, tam určitě najde lepší uplatnění než u mne v šuplíku.

Když se řekne dětský herec, každá generace si představí někoho jiného. Já si vždy vybavím Tomáše Holého, i když v mé představě je i díl smutku. Ani herec neví, jaký osud a čas je mu vyměřen a u Tomáše Holého to bylo období dost krátké. Přesto se dokázal zviditelnit díky příležitostem a zapsat se do srdcí diváků. Vůbec se nedivím, že v období vánočních svátků se téměř každoročně dávají filmy s Tomášem Holým. Jsou z našeho prostředí a tím naší české nátuře blízké. Muselo být náročné i natáčení, když si představím, že režisér má určitou vizi a dětský herec mu ji může poněkud pozměnit. Jak jsem se dočetla, u Tomáše Holého se to stávalo a možná i proto i po těch letech, se nám filmy s ním líbí a i když jeho život vyhasl velmi, velmi předčasně - v pouhých 21 letech při nehodě v Kytlici. To paní Shirley mohla být teoreticky jeho babička.

 
Na přelomu 70. a 80. let natočil režisér Václav Gajer tři filmy – Pod Jezevčí skálou, Na Pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Možná jste je viděli, ty příběhy na sebe navazují. Dnes se film natočí a pak podle úspěchu u diváků následuje dvojka, ale nikdy nevstoupíš do téže řeky a úspěch u diváků není zaručen. Režisér Gajer tehdy nazval každý film jinak a dobře udělal! Příběhy vyprávějí o klukovi Vaškovi, kterého ztvárňuje Tomáš Holý, který tráví léto na Šumavě u dědy, hajného Straky (hraje Gustáv Valach). Šumava je mi blízká, proto jsem si vybrala tyto filmy.
 
Příběhy ve filmech jsou vlastně jednoduché, zároveň však nepředvídatelné. To vše je zasazeno do  krásného prostředí šumavské přírody a života v ní - něco jako teď v Policii Modrava. Dědeček Straka tady říká vnukovi Vaškovi: „Tys moje naděje a radost.“ Tato slova vystihovala poměry v rodině. Se synem se pan Straka rozešel kdysi ve zlém, přál si totiž, aby i jeho syn  byl jednou hajným. Straka ve filmu říká: „Kam to dotáhl? Dovedu si představit, jaký mu narostl pupek na tom úřadě.“ Vztah hajného Straky se vyvíjí, po úvodní odtažitosti k vnukovi začal pozorovat Vaškův zájem o přírodu a to obyvatel Šumavy nejen pozná, ale i ocení. Tomáš Holý to dovedl hezky vyjádřit. Byla tam nejen láska k profesi, o které jsme psali minulý měsíc, ale i k lesu a k přírodě. 

Velký podíl  při natáčení trilogie tehdy sehrála Pohraniční stráž a její rota ve Kvildě. Tu oblast  trochu znám, jen připomenu, že tehdy tam byla "železná opona". I při filmování se musel dodržovat zákaz vstupu do hraničního pásma - to už začínalo za obcí Kvilda, proto se pohraničníci podíleli na technickém zabezpečení při natáčení a doprovodu filmového štábu do hraničního pásma. Někteří z nich se účastnili i  natáčení.
 
Filmový štáb tam musel mít zázemí a tak se usídlil v rekreační chatě  cihelen na Churáňově, odtud vyjížděl do okolí. Dvě hlavní místa v trilogii jsou obce Srní a Kvilda. Asi 500 metrů od návsi v Srní stojí Klostermannova chalupa (Klostermann = spisovatel Šumavy), která v trilogii představovala hájenku dědečka Straky a dočasný příbytek pro malého Vaška. Nevím jak teď, ale dlouho byl celý prostor Klostermannovy chalupy pečlivě udržován a autentičnost s filmem byla  znát na každém kroku. Ve Kvildě, která se často uvádí jako velmi studené místo u nás z pohledu meteorologie,  měla sídlo pila, kde bylo filmové zemědělské družstvo. Pila se nacházela na kraji obce u cesty vedoucí k Pramenům Vltavy. Ve Kvildě se točila i scéna  zahradní párty s kancem Joklíkem. Divočák byl pro potřeby natáčení zapůjčen od soukromého majitele a vycvičen. I tak kanec Joklík přeskočil plot a uháněl  pryč. Chycení se po usilovném nahánění podařilo. Ve filmu jsou i nádherné záběry Chalupské slatě u Borové Lady. Tak se film stal i propagátorem Šumavy.

Vrátím se ještě k Tomášovi Holému.
Tomáš Holý byl pro režiséry vždy sázkou na jistotu, což u dětského herce už znamená "něco". Ale režisérka Marie Poledňáková měla při výběru pochyby. Ty v ní zasadil její syn, který herce označil za "tlustou tetu". Naštěstí se do výběru vložil František Němec a režisérce  argumentoval tím, že Holý je jediný z dětí, co se účastnily konkurzu, komu by věřil, že je spontánní a upřímný - nakonec vyhrál. Bohužel, ne v životě...  

Před několika dny byla na domě, kde prožil téměř celý život, odhalena pamětní deska. Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval do Nuslí v Praze a na adrese Petra Rezka číslo 3 zůstal s matkou i po rozvodu rodičů. Její umístění na domě inicioval jeho kamarád Ota Kars, který je rovněž autorem knihy Jmenuju se Tomáš a grafického románu V hlavní roli Tomáš Holý.

V Praze 4 slavnostně odhalili pamětní desku, která připomíná dětského herce Tomáše Holého.

 
zdroj: internet, videa YouTube, prazsky.denik.cz

20 komentářů:

  1. Já filmy s Tomášem Holým můžu vidět pokaždé,jak některý z nich dávají v televizi. Na místě nehody má pomníček. I teď tam lidé nosí květy a zapalují svíčky.Děkuji z hezkou vzpomínku na toho výjimečného dětského herce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, je vidět, že o tom místě víš víc, já jen to, co se dočtu. Na netu byl i nový náhrobek na hřbitově, ale to jsem do vzpomínky nechtěla dávat. ☺

      Vymazat
  2. Občas jsem v rodině taky encyklopedie filmu, ale hlavně u filmů, co se mi líbí. Některé klasiky jsem viděla jednou a stačilo mi to, tak o nich tolik nevím. S Tomášem Holýma mám nejraději Setkání v červenci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdo v rodině bývá ten s lepším pamatovákem, ale nevím, jaké klasiky myslíš. Možná se postupně i filmy s Tomášem Holým stanou klasiky ... ☺

      Vymazat
    2. Myslím tím, že některé klasické české filmy jako je třeba Švejk jsem viděla jednou, neoslovilo mě to a proto o nich tolik nevím, neumím z nich citovat.

      Vymazat
    3. Aha, tak já jsem Švejkovi přišla na chuť přes mého tátu, on měl všechny ty díly a ty mi zůstaly. Nějak jsem dozrála a děj toho, co chtěl Hašek sdělit, jsem pochopila. Mezi klasiku jistě patří i seriál F. L. Věk, což mi připomněla návštěva rodného domku v Dobrušce nebo Babička s Jarmilou Kurandovou. ☺

      Vymazat
  3. Některé staré české filmy se mi nikdy neokoukají.Mám od dětství až do teď nejvíce ráda Princeznu se zlatou hvězdou.A filmy s Tomášem Holým jsou to samé.Škoda ho.
    Hani,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Jituš, dávají to hlavně na vánoční svátky a i když jsme to viděli mockrát, rádi se koukneme zase. ... Ano, škoda Tomáše Holého.
      Díky a měj se také hezky. ☺

      Vymazat
  4. Hani, hezké vzpomínání na Tomáše Holého a současně i na Šumavu. 👍
    Tomáš Holý byl opravdu jedinečný, do vínku dostal vrozené komediantství a spontánnost. Kdoví, jak by se odvíjel jeho další život, nebýt té nešťastné nehody.
    Měj hezký den. 🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Ali, za pochvalu, tak nějak jsem to spojila v jeden celek. O Tomášovi jsi to výstižně napsala, při přípravě článku jsem se dočetla, že on točil do 13 let, v tom věku se rozhodl, že dotočí nasmlouvané věci a dál pokračovat nechtěl. Prý poznal, že herectví není pro něj záruka do budoucího života, vystudoval gymnázium a pak šel na práva. V současnosti by mu bylo 53 let a možná by byl právníkem.
      Měj se fajn. ☺

      Vymazat
  5. Anonymní25.06.21 0:00

    Jsou filmy, které se opravdu neokoukaji a filmy s Tomášem patří k ním. A pak také pohádky. Fukčarinka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, nějak nemohu spát, sedím a poslouchám v rádiu průběžné zprávy o ničivém tornádu na Hodonínsku ... Myšlenky rozhárané, že dnes bych takový článek nenapsala.

      Vymazat
    2. Hanko,to neštěstí se nás dotklo osobně,přímo v Hruškách od jara do podzimu tam bydli bratr se švagrovou na chalupě. Ani nevíš co jsme prožívali,než jsme se k nim dovolali. Šlo to mimo ně,ale je to hrůza, psychika v háji. Fukčarinka

      Vymazat
    3. Marti, tak tomu věřím, že psychika utrpí a kdoví, jak to ti lidé budou snášet. Je to náhoda, ale v Hruškách znám také konkrétní rodinu. Před několika lety tam koupil dům syn od kolegyně, rodiče ho finančně podpořili, že tam půjdou později bydlet v důchodu. Jejich dům ta ničivá vlna také minula, jsou na opačném konci vesnice.

      Vymazat
  6. Haničko, moc děkuji za zajímavé počtení. Mám filmy ráda, i když jsou letité, ty dobré jsou dobré pořád. Napsala si tolik zajímavého o natáčení na Šumavě, pamatuji nějaký rozhovor s paní Poledňákovou, která režírování Tomáše hodně kritizovala… To soudím jen laicky, ty její filmy se mi líbí víc.
    Měj krásný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Helenko, já jsem prostudovala několik materiálů a je pravda, že každý režisér je jiný a určitě s dětským hercem je to složitější, protože režisér jede podle scénáře a dítě mu představu může pozměnit, což v případě Tomáše Holého asi bylo. Jenže možná právě to, jak to podal Tomáš, bylo pro diváka to pravé. Dětských herců jsme měli víc, ale Tomáše si pamatuji nejvíce.
      Měj příjemný a klidný den. ☺

      Vymazat
  7. Hani, díky za vzpomínku na Tomáše Holého. Ze všeho, co natočil mám nejraději právě trilogii ze Šumavy Pod Jezevčí Skálou,Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Přijde mě to takové čisté, nepodbízivé. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, je fajn, že ty šumavské filmy se Ti líbí, mně taky a navíc je mi Šumava i blízká. Fakt je tam ten děj čistý a vůbec, jak píšeš.
      Děkuji Ti. ☺

      Vymazat
  8. Tomášek,to byl super dětský herec,škoda přeškoda,sice nechtěl hrát,ale určitě by si občas ,,odskočil" něco zahrát

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, byl fakt super a lidé na něho nezapomínají i po těch letech. Škoda té nehody...

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Pozoruhodné ženy: Helena Voldanová a Zelený čtvrtek

Dnešní článek je ke Dni učitelů, který se připomíná v den narození Jana Ámose Komenského. Všem, kteří tomuto nelehkému povolání zasvětili sv...