Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

čtvrtek 26. srpna 2021

Kartograf Jaromír Kaňok aneb kdo mě učil pracovat s mapou


Pravidelní návštěvníci vědí, že jsem na blogu otevřela rubriku "Turistika", kde je doporučována i práce s mapou. Mám tady i "Zeměpisné rozhledy". V dnešním příspěvku odhalím, kdo mě ovlivnil. Dnes se budeme bavit hlavně o mapách. 

Mapa ... znázornění zemského povrchu v určitém měřítku. Mimochodem má dlouhou historii, mapy vznikaly už ve starověku. A že nebyly přesné? Není divu a obdivuji ty tvůrce, kteří to vlastně vytvářeli "na koleně".
Někdo má mapy rád, někdo je nenávidí. Já jsem mapy "milovala" už od dětství. Co si pamatuji, vždy mě uchvacovaly a kolik času jsem trávila nad starým atlasem... (Mimochodem, ty staré mapy a atlasy byly mnohem lepší než ty současné). Byl to můj tatínek, který mě k mapám přivedl a po pravdě, byl z rodiny jediný, s kým stálo za to otevřít atlas a vyhledávat v něm. Mapy a vůbec zeměpis to bylo naše společné téma - otec a dcera. Tak možná jsem ten vztah zdědila po něm.
Není divu, že jsem si vybrala i tento studijní obor. Součástí byla i kartografie - zabývající se tvorbou a zpracováním map. Abyste však mohli mapy studovat, je třeba jim především rozumět a to není zvládnutelné za chvilku.
Tam jsem ho poznala. Že to byl odborník ve svém oboru se jaksi předpokládá, ale on byl fajn i jako člověk. Dovedl tuto problematiku podat odlehčeně a přitom z náročnosti neslevil. To dnes považuji za přínosné. Jak se říká - žádný kožený "ksicht".
Jsou lidé, kteří se v mapách vyznají a druzí, kterým to do hlavy nevtlučete. I takové jsem poznala. Pamatuji si na zkoušku, kdy základem byla mapa s vrstevnicemi: student si vzal kružítko, špendlík nebo nějaký hrot a dostal mapu s vytyčenou trasou (terén samozřejmě členitý), kterou musel procházet a komentovat - jestli stoupáme nebo klesáme, museli jsme si všímat rozdílu mezi vrstevnicemi, jestli je tam prudký svah a tím prudké stoupání nebo je pochod pozvolný. Podle vrstevnic jsme počítali nadmořskou výšku a vše komentovali. Znalost mapových značek byla samozřejmostí. Pokud to člověk zvládl, mohl jít ke zkoušce znalostí. Mě to bavilo a dalo by se říci, že mi to i šlo. Někteří šli na zkoušku kvůli mapě opakovaně. Dnes vím, že jedině tak se to dá dostat pod kůži.
Naším učitelem byl:

Doc. RNDr. Jaromír Kaňok, CSc.

Tak si ho pamatujeme. Dnes by oslavil 75. narozeniny. 

  

Bohužel, už musím psát v minulém čase. Dovolím si citovat zprávu z Katedry geoinformatiky UP v Olomouci:

Odešel kartograf a geograf Jaromír Kaňok

V brzkých ranních hodinách dne 18. října 2019 uzavřel svoji životní a profesní pouť  významný kartograf a geograf, autor desítek kartografických a hydrologických publikací, dlouholetý člen České geografické společnosti, čestný člen České kartografické společnosti a skvělý kamarád doc. RNDr. Jaromír Kaňok, CSc. S jeho jménem jsou spojeny roky výuky kartografie na ostravské a olomoucké univerzitě.

Jedna z mnohých publikací

Jaromír Kaňok se narodil 26. srpna 1946 ve Frýdku-Místku. Studium učitelství matematiky a zeměpisu absolvoval v roce 1969 na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1979 ještě vystudoval odbornou geografii se zaměřením na hydrologii na Přírodovědecké fakultě v Brně. Profesi učitele na základní škole se věnoval plných 15 let. V roce 1982 složil na MU Brno rigorózní zkoušku z fyzické geografie a kartografie. Od roku 1983 působil 23 let na Ostravské univerzitě, kde zajišťoval především výuku kartografie a geoinformatiky. Jako vedoucí katedry zde založil studium Kartografie a geoinformatiky. V roce 1992 obhájil na PřF MU kandidátskou disertační práci v oboru fyzická geografie. I když vyučoval kartografické a geoinformatické předměty, ve výzkumu se věnoval i fyzické geografii, zejména hydrologii. V roce 2002 úspěšně absolvoval na Masarykově univerzitě v Brně habilitační řízení ve fyzické geografii. Jeho další aktivity byly přerušeny vážnou nehodou, kdy ho srazilo auto na přechodu pro chodce.

V letech 2006 až 2013 pracoval na Katedře geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a věnoval se pouze své milované kartografii. Soustředil se především na výuku a ke svým studentům byl vždy přísný. Věnoval se i propagačním a osvětovým aktivitám v kartografii, společně s prof. Voženílkem založil tradici každoročních Kartografických dnů Olomouc, pořádaných Katedrou geoinformatiky na PřF UP v Olomouci od roku 2007.

Od roku 1972 byl členem České geografické společnosti, osm let pracoval jako jednatel Severomoravské pobočky, 16 let byl revizorem Moravskoslezské pobočky ČGS, pět let byl vedoucím Sekce kartografie a geoinformatiky ČGS. Působil ve třech oborových radách doktorských studií a v redakčních radách časopisů Kartografické listy a Geoscape. V letech 1999-2010 byl dopisujícím členem ICA Commission on Theoretical Cartography. Deset let byl členem komise soutěže České kartografické společnosti Mapa roku. Je čestným členem České kartografické společnosti.

Pro Jaromíra byla typická intenzivní akademická práce a nadšení pro tematickou kartografii a hydrologii. Měl rád poklidný rodinný život s obětavou manželkou, třemi dcerami a milovanými vnoučaty. V Lubně, v srdci Moravskoslezských Beskyd, opravoval dlouhá léta domek po svých rodičích a věnoval se rozlehlé zahradě. Tam mu bylo nejlépe. Dlouhá vážná nemoc mu kazila spokojený a radostný život v drsném, ale krásném prostředí, kam se odstěhoval po téměř 50 letech z Karviné. Jeho neopakovatelný humor, neuvěřitelné historky a specifický pohled na svět nám bude moc chybět. Nikdy na něj nezapomeneme. (Konec citátu)

 

Myslím, že studenti budou vzpomínat také. 

Zemřel doc. Jaromír Kaňok

12 komentářů:

  1. Přestože mne mapy až tolik nefascinují, přečetla jsem si vše se zájmem. Tak nějak se v mapách vyznám, ale opravdu jen tak nějak :-). Líbí se mi však spíš vizuálně staré mapy.
    Hanka
    P.s. k dotazu co vedlo moji vnučku k Saudské Arábii. Je zdravotní sestra a chtěla zkusit pracovat jinde. Sice nám to zprvu všem moc po chuti nebylo, že zrovna tuto zemi si vybrala, ale teď po roce jejího pobyt tam, naše obavy opadly. Jen doufám, že to tak zůstane. Vrací se tam ještě na rok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Hanko, staré mapy jsou krásné, to je ozdoba. Je fajn, že se v mapách vyznáš, každý to neumí.
      Vnučce přeji v tom působišti hlavně hodně štěstí a dobré lidi. Děkuji za odpověď. ☺

      Vymazat
  2. Hezký článek i se vzpomínkou. Hani vždy dokážeš najít zajímavé téma. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Jaruš, to mě potěšilo. Uvědomila jsem si, že pan docent Kaňok si vzpomínku zaslouží.
      Měj také pěkné dny. ☺

      Vymazat
  3. Hani,to je hezká vzpomínka.
    Já to měla v dětství stejné,tatínek velký turista,který značkoval turistické trasy a zakresloval je do map,tak je jasné,že své dcery do toho zasvětil.Dříve jsem cestovali jedině podle map a nikdy jsme nezabloudili.Manžel se do mapy nepodíval,dělala jsem mu navigátora.A nezabloudili jsme třeba ani v takovém Rumunsku v horách.Bavilo mě to.Teď se se spoléhám na navigaci v mobilu,ale stejně tras zkoumám na mapě.Pořád mě to baví.
    Díky za zajímavý příspěvek.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, Jituš, že se Ti vzpomínka líbí.
      Vy, myslím i sestry, jste měly na tatínka štěstí, že vás takhle vedl a podle toho, co píšeš, se také v mapě vyznáš. Překvapilo mě Rumunsko, to mě bude zajímat, protože výhledově připravuji sérii článků k Rumunsku, ale brzy to nebude, mám takový nápad, zatím... Pak se třeba zeptám.
      Děkuji a přeji hezký pátek. ☺

      Vymazat
  4. Omlouvám se za překlepy.Mám dnes ruce nějak unavené a hodně se třepou

    OdpovědětVymazat
  5. Musela to být hodně výrazná a silná osobnost - vzpomínáš s takovou úctou a láskou.
    Ráda jsem si článek přečetla. Škoda, že nás takoví lidé opouštějí, měli by toho ještě tolik říct, dát druhým...
    Haničko, měj příjemný den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Helenko, pan Kaňok mě oslovil, proto vznikl tento příspěvek. Také mě napadlo, že tady mohl klidně 10-12 let ještě být. Měl bohaté vědomosti a uměl je předat, to také každý neumí. U něho byla začátkem jeho problémů ta nehoda, kdy ho srazilo auto na přechodu pro chodce.
      Děkuji, Heli a také přeji příjemný pátek, i když u nás je deštivo - už několik dní. ☺

      Vymazat
  6. Hani, to je moc hezký článek a ještě s Tvými vzpomínkami na tatínka a pana docenta ! Děkuju. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji za pochvalu, po pravdě, na tatínka dost často vzpomínám, jsou to jistě jiné vzpomínky než na pana docenta Kaňoka, ale i on se mi zapsal do paměti. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 171. schůzka: Jan řečený z Husince

Jan Hus se dožil přibližně čtyřiceti pěti let, avšak o prvních dvou třetinách jeho života nedovedeme říct skoro nic věrohodného. Informací ...