Příběhy slavných značek: SOLO Sušice

 

Kašpar: „Děláš velkou chybu, Jaromíre. To se ti vymstí.”
Kunc: „Co zas?”
Kašpar: „No to tvoje vracení sirek do krabičky... Jednou to poznáš.” 

 

 

Tak co, poznali jste hlášku z filmu "Vesničko má středisková"? 😏 A proč takový úvod? Dnes to bude o sirkách.

To byla doba, kdy se ještě dělaly sirky naše, v SOLO Sušice: Tajemství výroby se v sirkárně dědilo z otce na syna. Ovšem stála za tím žena.

 

Hmotu na výrobu fenomenálních zápalek míchal vždy sám majitel továrny. Ten první se to naučil od své ženy.

Sušice, město nad Otavou, je kolébka českého sirkařství, kam se po vyučení vrátil z Vídně Vojtěch Scheinost. Nevrátil se sám. Přijela s ním i jeho budoucí žena Mařenka. Ta byla ve Vídni u Röhmerových služtičkou a občas pomáhala „vařit“ hmotu na hlavičky sirek.

 Věděli jste, že...

• Poslední dřevěné krabičky na zápalky byly vyrobeny v červenci 1984. Dnes se setkáte už jen s krabičkami papírovými.
• Receptura zápalných složek u sirek určených do tropických oblastí je jiná než u výrobků pro mírné pásmo, musí totiž vydržet vysokou vlhkost vzduchu. Proto prý obchodníci v tropech testují kvalitu sirek jazykem – i po olíznutí musí jít bez problémů rozžehnout.
• Na světě se podle údajů statistik spotřebuje ročně šest triliónů zápalek.
• Nejkvalitnější zápalky se vyrábějí z dřeva osiky nebo topolu. Dřívka z dřevin s výraznými letokruhy (např. smrková) při škrtnutí praskají.
• Časový rekord ve výrobě krabičky zápalek drží Švédi: v roce 1974 jim na to stačilo 2,5 s. Lipnické Solo ji vyrobilo za 4,5 s, sušičtí sirkaři potřebovali 6 s. V někdejším SSSR vyráběli krabičku zápalek 7 s a v Polsku dokonce 11 s.

Ve dvou se to lépe táhne

S její pomocí získal Vojtěch poznatky o chemické přípravě zápalné fosforové směsi. A dostal povolení k vlastní domácí ruční výrobě zápalek. Na sušickém magistrátu mu ho přiklepli na podzim 1839. S výrobou zápalek začali manželé Scheinostovi prakticky hned.

Zápalky ze Sušice, věnované 200. výročí narození Vojtěcha Scheinosta|foto: Pavel Halla

 

Výrobky šly velmi dobře na odbyt, a tak výrobu rozšířili. Po spojení s bohatým obchodníkem Bernardem Fürthem vznikla nová továrna na výrobu zápalek. Ruční výroba se brzy přeměnila na průmyslovou a brzy nato vznikla další továrna za Dolním předměstím v Sušici.

 

Tradici narušila cholera

Tajemství výrobního postupu a složení vlastní zápalné hmoty se v obou sušických sirkárnách předávalo z otce na syna. Hmotu míchal vždy sám majitel továrny. Všechno klapalo až do chvíle, kdy se Fürth stal obětí epidemie cholery, která v Sušici vypukla.

Po Fürthově smrti se Scheinost dostal do sporu s jeho dědici. V dobré víře totiž kdysi na počátku uzavřel s Fürthem smlouvou, že kromě něj nikdo jiný z rodiny nesmí v továrně pracovat. Narazil ale na tvrdý odpor Fürthovy rodiny.

Vzniká SOLO

Roku 1895 byla zaregistrována první ochranná známka KLÍČ, která pak sušické zápalky proslavila na všech kontinentech|foto: Profimedia

Scheinost tedy sehnal potřebný kapitál, koupil objekty bývalé hospody V ráji a založil vlastní výrobu zápalek, tzv. Hořejší továrnu. Začalo se mu dařit, sbíral ocenění na výstavách a našel odbytiště u nás i v cizině. Po jeho smrti v roce 1894 pokračovali ve výrobě jeho synové Ferdinand a František.

Na počátku minulého století se Fürthova i Scheinostova továrna staly součástí rakousko-uherské akciové společnosti SOLO se sídlem ve Vídni. Spojilo se v ní šest největších rakousko-uherských sirkáren. Se zrodem Československého státu vzniká nová firma: SOLO – spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny.

 

Ruční plnění krabiček zápalkami (Sušice, 1907)

Hlavní závod měl sídlo v Praze. Vedení, v němž na čelních místech seděli bratři Bernard a Ernst Fürthové, vnuci jednoho ze zakladatelů, postupně skupovalo akcie slovenských, polských, maďarských i jugoslávských sirkáren. A tak byl dán základ průmyslovému impériu SOLO.

 

Sídlo společnosti SOLO v Sušici.

Zápalkové nálepky se sbírají od roku 1840. První sběratelé v Čechách se objevili asi v roce 1890. První výstava zápalkových nálepek u nás byla uspořádána roku 1926 v Jičíně. A co vy? Také jste sbírali nebo ještě sbíráte nálepky ze zápalek? Já jsem v dětství sbírala, ale to spíš tátu bavilo a myslel, že se chytnu. Chvíli mě to bavilo, byly tam i věci k poučení, např. zvířata nebo architektura. Ale to sbírání je filumenie a ten, kdo sbírá tyto nálepky je filumenista. 

Pamětní deska zakladatele českého sirkařství (foto David Sedlecký, Wikimedia Commons)

Výrobní linka Solo Sušice (foto R. Miler)

 

Výroba zápalek v Sušici stavěla naproti továrně za první republiky bytovky pro své zaměstnance. Tyto bytovky dodnes nesou logo společnosti.

Podívejte se na dokument, škoda jen, že není v lepší kvalitě.

Výroba po 170leté tradicí ze Sušice zmizela, značka Solo sirkárna a. s. ale zůstane v názvu transformované obchodní společnosti. Od r. 2009 se prodaná výrobní technologie  přesouvá do Indie. Proto se dnes dočteme, že "SOLO Sušice" byla česká firma zabývající se výrobou zápalek a v určitých obdobích její historie i výrobou jiných produktů. Předválečná akciová společnost SOLO byla světovým pojmem, přesto začátkem roku 2009 majitel firmy přesunul výrobu do Indie. Společnost ale existuje dál a jako jediná sirkárna používá přímo v názvu firemní známku SOLO; cena obchodního názvu a souboru ochranných známek podle znaleckého posudku z roku 1997 dosahovala částky 107 521 000 korun. Hůř dopadla opuštěná fabrika, která nezajímala ani památkáře, a tak se chátrající budovy postupně bourají a na volných plochách se plánuje nová výstavba.

zdroj: J. Škápíková, M. Šorelová, Wikipedie, YouTube