Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 13. srpna 2021

Toulky českou minulostí: 32. schůzka: Nejstarší přemyslovský kníže – Bořivoj

 

Krajina minulosti, kterou na této schůzce Toulek českou minulostí procházíme, byla zatím ponořena do tmy pověstí. Jenomže ono už svítá, pomalu se rozednívá. Panoráma českých dějin se znenáhla nasvěcuje... Ocitli jsme se na prahu dějinného času, ale po obou stranách se rozkládá zvláštní pásmo optických klamů. Co jsme vyprávěli během minulých devíti schůzek, patří do období před historií, a my si můžeme myslet, že nic, nebo jenom něco málo z toho se odehrálo ve skutečnosti.

Co budeme vyprávět nyní, to do české historie určitě patří. Jméno Bořivoj otevírá posloupnost jediné české vládnoucí dynastie, rodu, který v naší zemi panoval čtyři a čtvrt století...

Bořivoj. Je to vlastně jedno z nejstarších českých jmen, vzhledem k tomu, že jména, která se vyskytují v legendách, jsou zaznamenána až v době kronikáře Kosmy. Bořivoj. Aneb "bojující vojín, bojovník". "Bořiti" znamenalo v jazyce našich předků nikoli "bourati," ale "bojovati, přemáhati". To jméno se objevuje poprvé v kronice zvané Fuldské anály.

Počty sem tam popletené

Rok 872. Válka mezi Franky a Velkou Moravou. Na straně Moravanů bojovali Čechové. Zatímco na Moravě utrpěli Frankové porážku, v Čechách byli úspěšnější, vojsko tam proniklo až k Vltavě, kde byla svedena bitva a v té Frankové zvítězili. Čechové se museli uchýlit do svých hradišť, na ty si Frankové už netroufli, takže aspoň poplenili zemi a pak odtáhli. Jmenovité pozornosti kronikáře si získalo pět českých vojvodů: "Frankové pět vůdců (jejichž jména jsou Zuentislan, Witislan, Heriman, Spoitimar, Moyslan) obrátili na útěk a mnohé zabili, mnohé pak v řece Waldaha potopili; kteří pak nemohli uniknout, stáhli se do hradišť..."

Připomeňme si, jak tato jména po fransku zkomolená znějí po našem: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav. A ta řeka Waldaha, to je Vltava. Všechny rukopisy uvádějí výslovně jen pět "duces", tedy vojevůdců, i ten vůbec nejstarší. Napočítal jich pět, ale jmen má šest. To šesté zní: "Goriwei". Neboli: Bořivoj.

Co s tím? Že by kronikář neuměl počítat? František Palacký byl přesvědčen, že Čechy byly odedávna jednotné pod nadvládou Přemyslovců. Domníval se, že těch pět vojvodů sice opravdu svedlo bitvu a autor análů správně zaznamenal jejich jména, zároveň však věděl, že jejich vrchním vládcem byl Bořivoj, a proto si to jméno poznamenal na okraj svého autorského exempláře. Jeden z opisovačů považoval tuto poznámku za součást textu a když text opisoval, tak ji prostě připojil, anebo byl z toho věčného opisování natolik ucabrtán, že už mu bylo dočista jedno, co opisuje, a opsal všecko "i s chlupama".

Lze to vyjádřit spisovněji: unaven opsal i to, co ostatní vynechali. Úplně stejný omyl se přihodil Kosmovi, když napsal, že "na Libici byli zabiti čtyři bratři Vojtěchovi", přičemž o kousek dál vyjmenoval pět. Další hypotézy se domnívají, že se bojovalo ve středních Čechách a Bořivoj tam roku 872 prostě nevládl, takže původní špatný údaj byl dodatečně opraven. A ještě jedna možnost: franská výprava vlastní Čechy, ovládané Bořivojem, nezasáhla, opisovač si to popletl, ale ten další to napravil.

Anebo taky že těch pět knížat, kteří se poprali s Franky, bylo z Lucka a že Bořivojovo jméno k nim bylo připsáno proto, že si Bořivoj později Lučany podrobil. Anebo že toho roku 872 Bořivoj v Čechách prostě nebyl, že ho zrovna tehdy sesadili a vyhnali, a jak už se stalo mezi kronikáři dobrým zvykem, tu a tam se dle "společenské potřeby" nějaké jméno zamlčelo, vyškrábalo, začernilo, případně nahradilo jiným. A to neplatí pouze pro deváté století. Vůbec nejbohatší zkušenosti máme s touto metodou ve století dvacátém. Jak to skutečně bylo, to se nám asi nepodaří rozsoudit, ale – u jednoho údaje bychom se pozastavit mohli: Bořivoj byl sesazen. Kým ? A vyhnán. Kam? Ne, nebudeme předbíhat. Však on na to přijde čas...

Nějak ta data nesouhlasí

Čtrnáctá kapitola Kosmovy Kroniky české. Roku od narození Páně 894. První datovaný zápis v této kronice. "Pokřtěn byl Bořivoj, první křesťanský kníže svaté víry." První letopočet, a první kiks. Spisovně řečeno omyl. Ovšem pořádný. Roku 894 totiž Bořivoj už nežil. Muselo k tomu dojít dřív. Ale kdy? Podle Legendy o svaté Ludmile (Ludmila byla Bořivojova manželka) došlo ke křtu obou knížecích manželů delší dobu po sňatku a provedl ho moravský arcibiskup Metoděj. 

2 komentáře:

  1. Opět super čtení k ranní kávě.
    Děkuji, Hani a přeji pohodovou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, hlavně, že sis početla a kávičku jsem si vypila už také.
      Také přeji co nejlépe prožitou sobotu, Helenko. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 171. schůzka: Jan řečený z Husince

Jan Hus se dožil přibližně čtyřiceti pěti let, avšak o prvních dvou třetinách jeho života nedovedeme říct skoro nic věrohodného. Informací ...