Do života vstupovala jako sirotek. Šlechtický původ a nemalý majetek jí ale umožnily získat vzdělání i postavení a stala se manželkou Petra Voka z Rožmberka. Rozdílnost povah, velký věkový rozdíl i duševní onemocnění šlechtičny k manželské harmonii nepřispívaly. Přesto ji manžel ctil a respektoval až do samotného konce.
Kateřina Rožmberská, jak se jí po sňatku říkalo, pocházela z movitého šlechtického rodu Ludaniců. Byla inteligentní, sečtělá a zbožná. Jako velmi malé dítě osiřela. Její obrovský majetek lákal řadu šlechticů a ocitla se kvůli němu i před soudem.
Spory většinou nekončily ve prospěch Kateřiny, ale smírem mezi těmi, kteří se na jejím majetku obohacovali. Zásadní pro ni, stejně jako pro každou ženu jejího postavení, byl sňatek.
Sňatek z rozumu
Nastávajícím Kateřiny z Ludanic se stal Petr Vok z Rožmberka, jeden ze správců jejího majetku. Svatební smlouva mezi 41letým šlechticem a teprve 14letou Kateřinou byla uzavřena v roce 1579. Svatba byla o rok později.
Podle historika Jaroslava Pánka šlo bezpochyby o pragmatické rozhodnutí. Roli hrály vedle majetku i nastupující zdravotní problémy Petra Voka a jeho touha konečně se usadit.
Sňatek z rozumu přinášel vedle možnosti sblížit se s moravskou šlechtou i šanci získat přízeň osoby, která měla podobný osud jako on sám. I Petr Vok totiž vyrůstal jako sirotek ve fraucimoru na zámku v Jindřichově Hradci.
Zdánlivá harmonie
Z dochovaných pramenů vyplývá, že Petr Vok byl Kateřinou absolutně okouzlený a snažil se nahradit jí její neradostné dětství luxusem na svém sídle. „Kateřina ale nebyla vychována k šetrnosti. Petr Vok proto brzy musel kvůli dluhům prodat helfštýnské panství.“
Kritické momenty manželství se prohlubovaly. Potomek nepřišel, Kateřina byla usvědčena z milostného románku a prameny navíc naznačují, že se u ní začala projevovat duševní rozkolísanost.
„O povaze jejích psychických problémů příliš nevíme. Víme ale, že Petr Vok nechal kvůli její duševní chorobě přepsat část majetku zpátky na sebe. Přesto její exaltované chování a sklony k zármutkům a bludům přecházel s velkou velkorysostí. A snažil se na ní vidět to lepší z její povahy.“
Kateřino, ty ses proti Bohu a manželskému slibu provinila, svým odjezdem si příčinu k pomluvám a klevetám dala. Já však tobě vše, co jsi proti mně učinila, odpouštím. Z listu Petra Voka Kateřině
Pochopení pro nemoc
Její chování se nicméně stalo po čase pro celou vnější společnost neúnosné a Petr Vok musel přijmout fakt, že Kateřina je těžce psychicky nemocná. „Přesto ji nikdy neopustil. Naopak jí zajistil početný fraucimor, který se o ni staral. A v této podobě ji dopečoval až do její smrti.“
Kateřina zemřela roku 1601 ve svých 34 letech. Petr Vok ji následoval o deset let později. Spolu s ním zanikl i rod Rožmberků. Zde jsou zlaté mince, které vydala Pražská mincovna k jejich výročí:
Rakev, která zřejmě patřila Kateřině z Ludanic (autor Josef Vandělík)
V roce 2011 potvrdili archeologové přesné místo, kde je, a že je v hrobce vedle Voka pohřbeno i dalších 38 členů rodu. Teď prozkoumali i obsah rozpadající se dřevěné rakve, která je na druhém cínovém sarkofágu, vedle Vokovy rakve. Poprvé zdokumentovali pohřební výbavu uvnitř rakve a určili kosterní ostatky.
Sarkofág Petra Voka a zlatý prsten na víku
„Průzkum přinesl další řadu indicií, které podporují hypotézu, že jde o rakev s ostatky manželky posledního Rožmberka, Kateřiny z Ludanic. Odpočívá v dřevěné, zřejmě dubové truhle zbavené víka. Vedle luxusních textilních přehozů a výstelek rakve lze dobře rozpoznat velmi honosné dámské šaty s řadou ozdob, případně osobních šperků ze zlata. Důležité zjištění je, že prsten není ani zdaleka jediné rožmberské zlato. V téhle rakvi je zlatých šperků mnohem větší množství,“ řekl geoinformatik Jiří Šindelář z firmy Geo-cz.
Sarkofág Petra Voka se zlatým prstenem na víku
Vznikne kopie prstenu
Nově vytvořili archeologové i digitální kopii Vokova sarkofágu včetně všech reliéfních ozdob. Už v roce 2011 objevili na víku jeho cínové rakve dámský zlatý prsten, jenž patrně patřil Kateřině z Ludanic. Teď pořídili snímky i 3D sken renesančního šperku. „Jedná se o výjimečný zlatý prsten, zdobený emailem a drahými kameny červené a zelené barvy s velmi netradičním tvarem korunky“. Snímky a digitální model prstenu předali zlatníkům, kteří vytvoří kopii.
Odborníci hledají po světě podobné prsteny. Našli analogii v Anglii. „Prsten je výjimečný. Našli jsme analogie v anglickém prostředí, pohybujeme se v prostředí významných zlatníků, rytců, kteří pracovali také na dvoře Rudolfa II. Tím je nález hodně vzácný. Je to zatím jen pracovní hypotéza, že Petr Vok ho nechal udělat pro Kateřinu z Ludanic, když měli zásnuby,“ řekla archeoložka Zuzana Thomová.
Za důležité považuje i to, že v hrobce, která je nepřístupná, mohli udělat průzkum díky technologii vyvinuté přímo pro tento účel. „Je tak dokonalá, že dokáže udělat výzkum za nás, aniž bychom do hrobky museli vstoupit“.Hrobka bude zapečetěná, otvory zazděné
Do hrobky se archeologové vrátili, protože skončila životnost čidla, které v roce 2011 vpravila dovnitř sonda. Měřilo údaje o teplotě a vlhkosti. Hrobka je v dobrém stavu. Průzkum tak skončil.
„Po deseti letech jsme měli unikátní příležitost udělat podrobnou dokumentaci hrobky. Všechny konstrukce jsou v bezvadném stavu, není tak nutné vymýšlet nějaký velkolepý zásah, který by měl zachraňovat něco z historie Rožmberků. Hrobka byla definitivně zapečetěná a otvory zazděné. Není potřeba tam možná stovky let znovu vstupovat,“ řekl Šindelář.
Z průzkumu získali vědci také informace, jak se za Rožmberků pohřbívalo. „Člověk by očekával, že když je to hrobka takto významného rodu, bude tam víc kovových sarkofágů. A on je tam jenom jeden, potažmo dva, i když u druhého nevíme, komu patří. V ostatních případech byli pohřbeni ve dřevěných rakvích, proto, že prostor byl malý,“ řekla Thomová.
Hrobka zaujímá asi třetinu prostor pod podlahou presbytáře. Vedle Vokovy rakve je v ní ještě jeden podobný sarkofág. Zřejmě v něm leží manželka Viléma z Rožmberka, Žofie Braniborská.
Petr Vok byl posledním Rožmberkem, zemřel 6. listopadu 1611. Po jeho smrti se vchod do hrobky zavalil kamenem a postupem času se zapomnělo, kde přesně byla. Začaly tak vznikat pověsti, třeba že vladaři rodu nejsou pochováni v rakvích, ale prý sedí u kulatého stolu. Poprvé lidé nahlédli do hrobky v roce 1902.
Četba pro zájemce:
Z Helfštýna mám krásné letní vzpomínky. Helfštýn prošel dosti zajímavou rekonstrukcí, vyplatí se ho navštívit, třeba o kovářském festivale Hefaiston.
OdpovědětVymazatNávštěvu v době kovářské soutěže nedoporučuji těm, kteří si chtějí vychutnat hrad. Při Hefaistonu bývalá hrad téměř neprůchodný, jsou zde davy lidí. Po zkušenostech z několika návštěv doporučuji hrad v době kdy je horko a všichni jsou spíše u vody. Pak máte hrad skoro pro sebe.🙂
VymazatHlavně mám radost, že hrad obě znáte a navštívily jste ho. V létě je všude krásně, ale hodně záleží na počasí, kdy si tu prohlídku vybrat a hlavně - užít.
VymazatCo se nás týče, naposledy jsme byli na hradě během Hefaistonu a - světe, div se, žádný nával tam nebyl a my jsme si mohli vše prohlédnout, návštěvníkům se věnovali, takže spokojenost. Možná to byla náhoda, ale parkovalo se i na louce pod hradem a vše bylo "normální". Možná jsme měli štěstí. ☺
Hani se zájmem jsem si tento článek přečetla. Na Helfštýně jsem nebyla. Je to od nás opravdu daleko. To by pro nás bylo také na ubytování někde poblíž. Dříve ty velké věkové rozdíly opravdu byly a nehledělo se na to, že si zralí muži vybírali ještě děti...Ono dnes se historie vlastně u těch bohatších vrstev opakuje. Vždyť i naše sedmdesátileté celebrity mají o třicet a více let mladší manželky...Děkuji za hezký článek a přeji Ti příjemný poslední lednový den a zdravý vstup do krátkého měsíce - února.
OdpovědětVymazatAno, Jaruško, nás dělí vzdálenost, jsme na opačných koncích republiky, takže většina míst, která Ty uvádíš na svém blogu, já neznám a stěží je poznám. To je ale v blogerském světě myslím, normální. Jet sem jenom na prohlídku Helfštýna by se asi nevyplatilo, ale my si můžeme udělat celodenní výlet a hezky se to zvládne.
VymazatTo, co píšeš o celebritách, je pravda, ale je rozdíl, jestli se takhle provdá dvaceti až třicetiletá žena a ne takové "děcko", jak byla Kateřina z Ludanic. Když si domyslíme, co ona tehdy, ve své době, ve 14 letech mohla vědět o světě? Byla sirotek, sice vlastnila helfštýnské panství, ale beztak jí pořád opakovali, jaká je to, v podobě Petra Voka, pro ni partie!
Já poděkuji za zamyšlení i za pěkné přání, poslední lednový den si tedy užívám a snad - ve zdraví - to bude i v únoru. Totéž přeji vám oběma doma. ☺
Zajímavé čtení o majitelce mého oblíbeného hradu. Nyní se na hradě provázejí i komentované prohlídky a tak se člověk hodně diví. Já jsem si novela na lavičce a průvodce se skupinou se zastavil kousek ode mne a tak jsem historii vyslechla. Dnešní muži už mají k nemoci jiný přístup. Ale Vok měl velkou pomoc v tom francimoru. Knihy Bauera mám také v oblibě.
OdpovědětVymazatJe fajn, že sis Helfštýn oblíbila. Hrad je možno prohlédnout individuálně, což mnozí asi využívají a také formou komentovaných prohlídek. Ale stejně je lepší se s historií hradu, nejen tohoto, trochu seznámit. S historií Rožmberků jsem měla možnost seznámit se v jižních Čechách, ale osoba Petra Voka je díky televiznímu zpracování poněkud zkreslena. ☺
VymazatHani,ráda jsem si početla.Já si pamatuji tak na film Svatby pana Voka,kde se ucházel o slečnu Kateřinu.Teď marně přemýšlím,kdo ji hrál,ale to je jedno.Na Kopeckého se zapomenout nedá.
OdpovědětVymazatMěj hezký večer
Jituš, právě ten film Petra Voka asi nejvíc lidem přiblížil. Viděla jsem to už dávno, ale herec p. Kopecký mu dal určitý styl a naturel. ☺
VymazatDěkuji a přeji pěkný nástup do nového měsíce.
Hani,neměli to jednoduché ani panovníci,ani jejich manželky. Hledělo se hodně na majetek a pak až na lásku. Bojovalo se, trápilo,nemoce byli a neplodnost k tomu. Ráda si přečtu knihu Poslední láska Petra Voka.
OdpovědětVymazatJe to pravda, Marti, potomky chtěl každý, pokud možno co nejvíce, aby ten velký majetek měl kdo dědit a spravovat. Nemocí bylo tolik, že mnozí se nedožili dospělosti. Sama Kateřina umírá v 35 letech.
VymazatSnad se Ti kniha bude líbit. ☺
Ač vím, že Vokova milovaná Kateřina byla z Ludanic a patřil jí Helfštýn (byla jsem na něm, byl krásný podzimní den a mám opravdu hezké vzpomínky), moc ráda jsem si celý článek přečetla.
OdpovědětVymazatHaničko, děkuji a přeji pohodový den. Helena
Jsem ráda, Helenko, že se Ti na Helfštýně libilo a že to bylo zpříjemnění podzimního dne.
VymazatDěkuji a hezký nástup do měsíce února přeji. ☺
Opravdu krásné čtení.Vidím p.Kopeckého...Nikdy jsem tam nebyla,je to teď už moc daleko.
OdpovědětVymazatPřeji krásný den ☺
Evi, děkuji za pochvalu. Chápu, že od vás je to sem daleko, tak jako pro mne/nás tam k vám. Také to ve vaší oblasti moc neznám.
VymazatPřeji krásný začátek měsíce února. ☺