Příběhy slavných značek: Opavia

 

Dnes představím značku, kterou bych mohla dát i do rubriky "Z našeho kraje". Je to jedna z mála, kolem které někdy i  jezdíme. A také jsem byla spotřebitelem jejich výrobků. Byla jsem i v jejich podnikové prodejně v Opavě. Znáte třeba piškoty? 

 

Mají hodně výrobků, které snad každý ochutnal. V přeneseném významu by se dalo říci, že Opavia je značka, kterou na nohy postavily dvě ženy obzvláště vypečené. Ale zakladatelem tradice výroby cukrovinek v Opavě byl Kašpar Melichar Baltazar Fiedor, syn řezníka z Moravské Ostravy. Znáte přece fidorky, ne? Ode dneška budete vědět, proč se jim tak říká...

Oplatky, miňonky, polomáčené sušenky, perníčky, keksy, esíčka, věnečky, čokoládové bonbony… A co teprve oplatky Kolonáda! Sladké dobrodružství firmy, jejíž logo tvoří obilné klásky v modrém poli, začalo v první polovině 19. století v Opavě.

V moravskoslezské Ostravě se 5. ledna 1811 narodil Kašpar Melchior Baltasar Fiedor. Narodil se 5. ledna 1811, vyučil se soukeníkem a v roce 1838 se přiženil do Opavy. Jeho žena Amálie, rozená Salingerová, byla dcerou krejčovského mistra Alberta Salingera, její matka pocházela z pekařské rodiny Schwarzů. Fiedorovi nejprve bydleli na Otické ulici u Amáliiných rodičů, po narození prvního syna Karla v roce 1839 se přestěhovali do vlastního bytu na Hradecké ulici č. 4.
Oplatky se pekly původně v kleštích nad ohněm.

Manželka Amálie se rozhodla pomoci rodinnému rozpočtu, manžel se totiž ve velké konkurenci opavských soukeníků jen těžko uživil, a začala péct pomocí kleští na otevřeném ohni karlovarské cukrové oplatky. Prodávala je pak Opavanům, kteří chodili na promenádu do nově vzniklých parků nedaleko jejich bydliště. Za rok založení pekařské tradice v rodině Fiedorů je pokládán rok 1840 (ačkoli Theodor Fiedor uváděl na reklamním logu své firmy rok založení 1830). Firma byla nejstarší svého druhu ve Slezsku. Po požáru svého domu v roce 1852 se Fiedorovi přestěhovali na Hrnčířskou ulici č. 11. Zde Amálie pokračovala v pečení a zapojila i svého manžela Kašpara, který definitivně opustil soukenické řemeslo a stal se pouze oplatkářem. V pečení oplatků pokračovaly i jejich děti Marie (narozená 1846) a Theodor (1848).

Kdoví, jak by se příběh odvíjel dál, kdyby Kašparu Fiedorovi soukenické řemeslo vynášelo. Jenže konkurence ho drtila čím dál víc, a rodina se navíc rozrůstala o nové hladové krčky, které nebylo z čeho živit. A tak to vzala do rukou paní Amálie. 

Když z okna svého bytu v Hradecké ulici pozorovala bohaté měšťany korzující na promenádě v parku, napadlo ji, že by možná ocenili něco sladkého na zub. V tu chvíli se v ní probudily geny jejích předků – vyhlášených pekařů. A začala péct oplatky.

Syn Theodor se původně vyučil knihařem. Roku 1879 se oženil s Marií Wallkovou (nar. 1855), dcerou stolaře Antona Wallka. Krátce po svatbě zemřel Theodorův otec Kašpar Fiedor a novomanželé koupili roku 1880 od žalářníka Antona Kisy dům na Masařské 11, kde začali péct oplatky, nikoli už v železných ručních kleštích, ale továrním zpracováním.

V roce 1887 ale Theodor zemřel na selhání ledvin a vdova Marie byla nucena převzít nejen celou výrobu, ale i péči o tři malé děti, Oskara, Theodora a Antona. Marie Fiedorová vybudovala moderní továrnu s velkokapacitními stroji, rozšířila sortiment i oblasti odbytu, a dala tak dosavadní živnosti zcela nové dimenze. Je především její zásluhou, že se firma brzy stala nejvýznamnějším podnikem svého druhu nejen ve Slezsku, ale i v ostatních zemích Rakousko-Uherska a byla známá i ve světě.
Továrna se stěhuje na Olomouckou ulici:

Díky rozvoji podnikání přestaly provozy na Masařské ulici firmě dostačovat. Proto se Marie Fiedorová v lednu 1901 rozhodla koupit pro továrnu nový objekt na Olomoucké ulici č. 8, který zprvu vlastnila společně s manželi Ludwigovými. Objekt byl však nevyhovující pro tovární výrobu, tak musel být stavebně upraven. V roce 1902 po komisionelní prohlídce objektu během stavebních úprav bylo konstatováno, že továrna sestává z pekárny, sypací místnosti, ve které bylo zajišťováno posypání oplatků cukrem, dále ze skladiště mouky a cukru a skladiště a balírny, kde byly hotové oplatky baleny a ukládány do beden a jiného balicího materiálu. Kromě toho patřily k továrně tři sklepy - jeden sloužil k chlazení hotových výrobků, druhý jako strojovna pro plynový motor a třetí jako úschovna vápenných vajec.

Továrna byla vybavena moderními rotačními pecemi a brzy rozšířila výrobu o perníčky, sušenky, suchary, čajové pečivo. Zboží bylo vyváženo do Uher, Haliče, Rakouska a distribuovalo se samozřejmě po celém Slezsku. V září 1902 se stala Marie Fiedorová vlastnicí celého domu č.p. 8. Marie Fiedorová provozovala souběžně s továrnou na Olomoucké ulici i starou provozovnu na Masařské ulici, kterou využívala jako provizorium, a teprve v roce 1906 ji uzavřela. Do 1. světové války byla továrna vybavena plynovými motory, moderními rotačními pecemi a strojním vybavením od vídeňské firmy Ant. Nemec.
Oskar Fiedor zavedl výrobu neapolitánek

Marie Fiedorová zemřela v říjnu 1917 a továrnu převzal její nejstarší syn Oskar. V době matčiny smrti ale bojoval ve válce, proto byla výroba zastavena a obnovena až po ní v roce 1919. Oskar pak dále rozšířil výrobu o neapolitánky nebo měchurky. Tehdy v továrně pracovalo šedesát pracovníků. Oskar se v roce 1919 oženil s Christinou Jelínkovou, dcerou Břetislava Jelínka, zakladatele likérky a cukrárny na Hrnčířské ulici. Stále se rozrůstající výroba a úspěšný prodej přinesl Fiedorům kapitál, který se rozhodli vložit do modernizace výroby. To přineslo i změnu vlastnických vztahů a z rodinného podniku se stává společnost s ručením omezeným. Hlavní slovo zde měli stále Fiedorové. Firma byla registrována v lednu 1926 pod názvem Theodor Fiedor s.r.o. (Theodor Fiedor G.m.b.H.).

Jako předmět podnikání měli zapsánu tovární výrobu pečiva, čokoládových výrobků a cukrovinek všeho druhu a obchod těmito a cizími výrobky. Jednatelem firmy se stal Oskar Fiedor, jeho bratr Theodor byl obchodním ředitelem. Továrna byla stále rozšiřována stejně jako výroba cukrovinek. Roku 1931 měla firma již 380, v sezoně dokonce 450 dělnic, jedenáct úředníků v kanceláři a sedm v provozu a osm obchodních zástupců. Vyráběla oplatky, skládanky, měchurkové zboží, neapolitánky, mignonky, máčené a nemáčené tyčinky, perníčky, čajové a dezertní pečivo, keksy, bonbony, čokoládové bonbony.

Výroba probíhala na moderních strojích, které dodávaly i zahraniční firmy – byly to kombinované sázecí a vytahovací pece na piškoty, poloautomatické pece na oplatky, rotační pece, balicí stroje, pilkové řezací stroje, máčecí stroje, vypichovací a lisovací stroje na sušenky. Firma měla obchodní zastoupení v Praze, Vídni a Budapešti a vlastnila více než 40 ochranných známek. První z nich byla vydána již v roce 1902. V roce 1932 nechali Fiedorovi objekt továrny přestavět podle návrhu Oskara Witteka z Krnova a tato přestavba byla díky své účelnosti vysoce ceněna.
Během krize začal Fiedor s výrobou čokolády

Přestože za hospodářské krize došlo ke zmenšení odbytu, a tudíž omezení výroby, již v roce 1934 firma zahájila výrobu čokolády a máčecí hmoty. Již 5. května 1945 byla na firmu zřízena národní správa. Ztráty způsobené válkou nebyly velké a v srpnu 1945 se mohla obnovit výroba. Fiedorovi byli ale jako Němci odsunuti, přestože se pokoušeli zachránit majetek a vyhnout se deportaci tím, že Oskarova manželka Christina, která byla českého původu, požádala o rozluku manželství. Krajský soud rozluku potvrdil, ale přesto byli oba manželé 3. června deportováni do amerického pásma v Německu. Manželé byli odsunuti 4. 7. 1946.
Firma Fiedor zanikla v roce 1951

 

 

Opavia Tatranky jsou vůbec nejznámějším výrobkem společnosti Opavia. Jejich název vyplynul z původně navrhovaného tvaru oplatky - Tatranky měly vypadat jako vrcholy Tater – jako trojúhelník.

Krátce z minulosti

V době svého vzniku - v roce 1945, krátce po druhé světové válce - byly Tatranky unikátní raritou, a to zejména využitím lískových ořechů, díky nimž se staly nesmírně oblíbenými.

Tatranky byly od počátku spojeny s energií, výlety do přírody a aktivním způsobem života. V roce 2020 oslavily Tatranky Opavia již jako legendární oplatka krásných 75 let.

V roce 1947 se stala továrna součástí Československých čokoládoven n.p. Praha a potom byl podnik začleněn do Slezského průmyslu jemného pečiva. V srpnu 1951 firma Fiedor zanikla vymazáním z obchodního rejstříku. V roce 1958 byl sloučen Slezský průmysl jemného pečiva n.p. Opava s Průmyslem trvanlivého pečiva n.p. Praha a z opavského podniku byl vytvořen odštěpný závod, pro jehož označení byla zvolena značka Opavia. Rovněž v roce 1958 byla do seznamu nemovitých kulturních památek zapsána správní budova bývalé firmy Theodor Fiedor na Olomoucké ulici.

V říjnu 1963 vyhořela tři poschodí objektu na Provaznické ulici, a uvažovalo se dokonce i o zrušení výroby. Nakonec byly poškozené budovy obnoveny a modernizovány, a dokonce i rozšířeny až k Lepařově ulici. V letech 1975 - 1980 byly rozšířeny výrobní objekty a strojní vybavení. V roce 1997 byl postaven ve Vávrovicích zcela nový objekt továrny, protože další rozšiřování stávajících budov již nebylo v městské zástavbě možné. V prosinci 1997 byla celá výroba přestěhována do Vávrovic a staré tovární budovy zůstaly prázdné.

(Zdroj: Stavebně historický průzkum provedený pracovnicí Národního památkového ústavu v Ostravě Romanou Rosovou.)

 

Mám jejich Piškotovou kuchařku:

 

Pařížský dort Opavia ZDE

 

No tak si dejte, třeba ke kávě ...

 zdroj: Čro Dvojka,  J. Škápíková , M. Šorelová, opavsky.denik.cz