Kdo byla Barbora Markéta Eliášová? Slyšeli jste někdy o ní? Pokud tipujete, že to byla "modelka", sportovkyně nebo politička, tak samá voda. O takových se v dnešní době píše snad nejčastěji a pokud jsou magnetem na skandály, jsou na stránkách téměř denně. Mezi tuto kategorii paní Eliášová určitě nepatřila. Byla to cestovatelka, překladatelka, učitelka a spisovatelka. Za svůj život toho stihla dost. Na svých cestách kolem světa zažila neuvěřitelná dobrodružství. Dostala se na Jávu, do Austrálie či Afriky. Zajímavé je, že vždy cestovala sama. Stejně tak i sama zůstala na konci svého života, který byl doceněn až po její smrti.
Cestování nemusí být jen výsadou lidí z dobře zajištěných rodin. Však to znáte, pokud chcete jet třeba "jen" na dovolenou, musíte na to mít. Své o tom věděla Barbora Markéta Eliášová. Jako první česká cestovatelka objela prakticky celý svět, vyrůstala však jako sirotek na obecní náklady.
Začátky cestovatelky:
Tato první česká cestovatelka se narodila roku 1874 v moravských Jiříkovicích jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání.a když ve čtyřech letech osiřela, vychovávali ji na náklady obce. Možná pouze místní učitel Jan Hudeček tušil, co v ní je, a půjčoval jí své knihy. Barbora později napsala několik cestopisů a dobrodružných příběhů pro děti a dospívající, v nichž vystupovaly především dívčí hrdinky. A takovou byla v pravém slova smyslu i ona sama.
Ujala se jí bezdětná rodina v Brně, u níž se Barbora naučila německy. Později jako služebná hltala knihy z jejich rozsáhlé domácí knihovny a následovala své paní i do Vídně, kde navštěvovala kurzy angličtiny a francouzštiny.
Po návratu učila na vyšší dívčí škole angličtinu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny.
Když v roce 1911 zemřel na otravu krve Barbořin snoubenec, vzala si roční neplacené volno a vydala se z ušetřených peněz na cestu do Japonska. Mezi léty 1912 a 1929 pak procestovala doslova celý svět.
Na první cestě nejprve přejela vlakem celé Rusko, poté parníkem z Vladivostoku na ostrov Honšú, a odtamtud jela vlakem do horského letoviska pod Mt. Asama nedaleko Tokia. Vyhledala zde přátele paní Mourkové, rodinu profesora Lawrence z Tokijské univerzity, kteří se stali jejími prvními průvodci po Japonsku. Eliášová tak začala rychle pronikat i do odlišného myšlení Japonců:
Traduje se, že byla první Evropankou vůbec, která se naučila barvení tkanin a aranžování květin po japonském způsobu, tzv. ikebanu. Na zpáteční cestě do Prahy se zastavila ve Spojených státech, kde čelila obvinění ze špionáže pro Japonsko.
Po návratu do Čech na vlastní náklady vydala v roce 1915 první z cestopisů s názvem Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule. Do Japonska se vrátila ještě několikrát a vedle práce na československém velvyslanectví i přednášela o nově vzniklém Československu a psala do japonských časopisů.
Není však bez zajímavosti, že na cestách do Japonska navštívila všechny kontinenty světa a ve svých cestopisech se zaměřila hlavně na postavení žen ve společnosti různých národů a kultur. Ve 30. letech pracovala jako překladatelka na ministerstvu zahraničních věcí v Praze a za války se podílela na protifašistickém domácím odboji. A po válce? Trápí ji kloubní revmatismus, těžce se pohybuje, většinou na invalidním vozíku.
Zemřela v roce 1957 v Roztokách u Prahy.
Přes velký přínos v šíření povědomí o Československu v cizích zemích i naopak nebyla práce Barbory Eliášové za jejího života nikdy oficiálně uznána. Její zásluhy byly doceněny až několik let po její smrti.
Katalogové číslo 0613, Rozměr obrázku známky 40 x 23 mm Výtvarný návrh Vladimír Novák
Rytina Miloš Ondráček
Cestopisy
- 1915 – Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule
- 1924 – Dcery Nipponu
- 1925 – V Japonsku v dobách dobrých i zlých
- 1929 – Rok na jižní polokouli
- 1929 – Pod Karlem Perglerem: Rok života na československém vyslanectví v Japonsku
Beletrie
- 1922 – Namikosan (překlad knihy japonského autora Tokutomi Roky)
- 1922 – Z vlasti samurajů. Zkazky z Nipponu starého a nového
- 1924 – Japonské pohádky
- 1934 – Na stříbrných křídlech mládí
- 1937 – Letkyně Armila
- 1934 – Okénko do světa
- 1940 – Sunae a Kétai
- 1941 – Huria hledá cestu do nebe
- 1944 – Hanako
- Na vlnách osudu (autobiografický román)
zdroj: plus.rozhlas.cz, Wikipedie, www.infofila.cz
Moc zajímavé čtení, Haničko!
OdpovědětVymazatDěkuji a přeji hezký večer, Helena
Děkuji, Helenko a také přeji hezký slunečný den. ☺
VymazatHani,opět velmi zajímavé a obohacující informace. Ráda jsem si vše přečetla 👍
OdpovědětVymazatJsem ráda, Marti, že Tě to zaujalo, tahle rubrika ukazuje schopné a činorodé ženy. ☺
VymazatTak to byla tedy úžasná žena s velkým Ž ! Ráda jsem si o ní přečetla, děkuju Hani. Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Děkuji Ti, Leni, ta paní si zaslouží připomenutí aspoň na blogu. Neměla vlastně podmínky v rodině a přesto byla odvážná a tolik toho dokázala! ☺
Vymazat