Vídeňská kavárenská kultura se v roce 2011 stala oficiální součástí Národního seznamu nehmotného dědictví UNESCO. V dokumentu se uvádí: „Pro vídeňskou kavárenskou kulturu jsou typické mramorové stoly, židle značky Thonet, boxy (lóže), novinové stolky a interiérové detaily v historizujícím stylu. Vídeňské kavárny jsou místem, kde vám naúčtují jen kávu, ale vy si zde vychutnáte čas i prostor."
Rozmach kavárenství nastal od druhé poloviny 18. století. Od 19. století byly kavárny dějištěm intelektuálního života. Ženy do kaváren nesměly až do roku 1840 a i potom jen v mužském doprovodu.
Podniky jsou dodnes svědky starých časů, okouzlují historickým interiérem, kromě nabídky tištěných novin bývá ke kávě podáván i čokoládový dort, nazvaný podle svého tvůrce sacher.
A to je ono, to tady nesmí chybět 😉. To je původní logo Julius Meinl. Jenže firma byla obviněna z rasismu, původně bylo logo barevné, představovalo mladíka tmavé pleti, jak pije kávu. Mělo to upozornit na souvislost, že se káva dostala do Rakouska z Osmanské říše (dále bude ještě zmínka), ale to prý připomínalo kolonialismus. Sami můžete porovnat a případně posoudit, jak to někoho uráželo. Tak vzniklo toto červené logo, které však po čase také vadilo, takže v roce 2021 vzniklo nové logo, které asi neznáte. Zůstala jen samotná kuželovitá pokrývka hlavy se střapcem, která se nosí hlavně v arabských zemích.
Tady je už na kavárně vidět nové logo
Kritici tvrdili, že logo reprezentuje kolonialismus a utlačování a podporuje rasistické stereotypy. To je přesná citace.
Vy si spíše pamatujete obchody s logem mouřenína s tureckým fezem na hlavě. Jak to vypadá, za chvíli se nebude smět napsat ani označení "mouřenín", protože vás někdo obviní z rasismu... Jak to tak vidím, tak možná za pár let zůstane jen ten "střapec" 😀. A víte,
že obchodník Julius Meinl, obecně spojovaný v první řadě s Vídní, byl
Čech, rodák z Kraslic na Karlovarsku?
Julius Meinl AG (oficiálně) běžně známý jako Julius Meinl, je rakouský výrobce a prodejce kávy, lahůdek a dalších potravinářských výrobků. Takže to není jenom káva. Osobně jsem se s tím setkala v Ostravě a také v Karviné. Společnost sídlí ve Vídni v Rakousku. Nese jméno svých zakladatelů Julia Meinla I. a Julia Meinla II.
Julius Meinl také provozoval síť supermarketů v několika zemích, kvůli
jejich ztrátovosti ji však v 1. desetiletí 21. století zrušil. Takhle dopadly supermarkety u nás.
Julius Meinl se narodil v roce 1824 do tehdy ještě Rakouského císařství v obci Kraslice, nedaleko Karlových Varů. Vyučil se obchodu u svého strýce v Praze a ve svých 26 letech se přesunul do Vídně, kde pracoval v koloniálu prodávajícím exotické zboží. Byl to ale podnikatel tělem i duší a v roce 1862 si otevřel svůj vlastní obchod s potravinami a později dokázal najít díru na trhu a začal nabízet i denně praženou kávu.
Tehdy se káva prodávala jako zelená, tedy neupražená zrna.
Meinlovi neušlo, že upražit kávu doma v kuchyni není jen tak a často se připálená káva vyhazovala. Přišel proto s jedinečným systémem bubnové pražení kávy. A tím odstartoval svůj úspěch. Legendární výrobce sférických (kulovitých) a později klasických bubnových pražiček je do dneška používán těmi nejlepšími pražírnami výběrové kávy na světě.
Jako zdroj tepla ve většině případů sloužilo dřevo nebo uhlí. Až později se začíná pomalu prosazovat plyn, především kvůli čistotě spalování. Čím více se obliba kávy přesouvá z horních pater společnosti mezi obyčejné lidi, tím rychleji roste i její spotřeba.
V roce 1862 si Meinl na vídeňském Masném trhu (Fleischmarkt) otevřel svůj první obchod, kde prodával svou „denně čerstvě praženou kávu (täglich frisch gebrannter Kaffee)“. O 14 let později zbankrotoval, avšak v roce 1877 jak se říká objevil mezeru na trhu, kterou zaplnil, když roku 1891 otevřel svou první průmyslovou pražírnu kávy.
V roce 1913 předal svému synovi Juliovi firmu se sítí poboček, která sahala po celé Evropě. Krátce před vypuknutím první světové války, to už se blížily devadesátiny starého pána, přešel celý podnik na Julia juniora. Tomu už bylo 44 let a měl zajištěného dědice – desetiletého syna Julia Meinla III.
Na štědrý den roku 1914 Meinl senior zemřel. Jeho syn z rodinné firmy vybudoval největší potravinářský podnik v monarchii složený ze dvou továren, 90 filiálek, 200 skladů v Rakousku, 23 filiálek v Uhrách a dalších koutech Evropy, dávající práci více než 800 zaměstnanců.
Koupě čerstvě pražené kávy se brzy ve Vídni stala populární.
Meinl měl dva druhy „kávových“ zákazníků. Jedni si kupovali zelenou kávu, aby si ji doma sami upražili, druzí nakupovali kávu upraženou, která ale ztrácela dlouhým skladováním svoji čerstvost. A Meinla tak napadlo něco úplně nového: pražení kávy přímo u něj v obchodě! Obchodnický nos ho nezklamal.
Když táta Meinl oslavil sedmdesátku, předal vedení firmy synovi. Firemní kapitál 10 000 zlatých byl rozdělen rovným dílem mezi tři společníky: Julia Meinla seniora, Julia Meinla juniora a Aloise Floderera, manžela dcery Anny a zároveň bratra Meinlovy ženy Theresy.
To vše bylo odsouhlaseno, podepsáno a do vídeňského firemního rejstříku zapsáno v roce 1896. Veřejná obchodní společnost Julius Meinl rychle expandovala. Julius mladší si začal plnit sen o velké firmě. Otevřel filiálku na Mariahilferstraße – ulici, která byla vždy výkladní skříní hlavního města monarchie.
Zajímavý článek. S tím přejmenováváním a přebarvováním je to fraška. Přijde mi to jako nesmysl.
OdpovědětVymazatMi to přebarvování a hlavně vysvětlení, bohužel, připadá směšné, ale dnešní svět se změnil dost, až to zase tak směšné není. Fraška, to souhlasím. Řeší se věci, které běžný člověk považuje za nepodstatné.
VymazatHanko, ráda jsem si přečetla dnešní povídání o firmě Julius Meinl. Po revoluci se u nás káva prodávala,nyní ji není vidět,nebo se špatně dívám?
OdpovědětVymazatAno, Marti, máš pravdu, bývaly tu obchody J. Meinl, velice si pamatuji na ten v Karviné, byl v bývalém klubu Kovona. U cesty poutače a šipky, tak lákali lidi. Jenže... Už tehdy tam kilo citronů stálo 70-80 Kč a další zboží za vysoké ceny, kdy to lidé nekupovali. Tak se má chovat zákazník. Je to už hezkých pár let, co zmizely nejen poutače u silnic, ale samotný obchod byl zrušen, teď je tam, pokud vím, prodejna nábytku. Myslím, že síť prodejen J. Meinl u nás zkrachovala.
VymazatHani, i já mám fy Meinl spojenou s babičkou. Chodila jsem do obchodu pro kávu, i když Meinlům dávno nepatřila.
OdpovědětVymazatNové logo se mi líbí, je graficky čité a moderní, ale tradice je tradice...
Ve Vídni jsem si jednou kávu i Meinla dali, příště u Hawelky, Sachera...
Jo a moje mamka pamatuje, že babička kávu pražila...
Děkuji za voňavý článek a přeji hezký den. Helena
Jsem ráda, že i Ty značku znáš z dětství. Co se týká nového loga, upřímně, mi se nelíbí, ale je to věc názoru, hlavně to vysvětlení o rasismu na značce, ale každý to vidí jinak.
VymazatDo Vídně v posledních letech nejezdím, ale byla jsem tam víckrát, většinou jsem spíše chodila po památkách, např. Habsburská hrobka apod.
Děkuji za pěknou vzpomínku a přeji už příjemný večer, u nás zapadá sluníčko a je hezky. ☺
Hani, hezké počtení. Já mám schovanou plechovou dózu na kafe od firmy Meinl, koupil mi ji jednou syn k Vánocům někde v antiku. Logo se mi víc líbilo to původní, tradiční. Nejsem zastáncem těchto předělávek původních autorů. Kafe miluju, jdu si to svoje ranní uvařit. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Je to hezké, Leni, dovedu si dózu představit, já jsem měla starou a dost velkou, možná sto let od polévkových kostek a skončila v muzeu. Co já s tím doma. Máme stejný názor na původní logo, já také ty předělávky moc neuznávám. Kafař jsem, to jo, člověk něco musí mít a dobrá káva k tomu patří. ☺
Vymazat