V obchodních centrech se každý den pohybují partičky školáků. Všimli jste si jich? Vždy si říkám - to je ale "dětství", takhle se potloukat a mnohdy se bavit tím, že otravují lidi. Bez peněz ale nejsou, jak jsou vidět s energetickým nápojem v ruce a nějakými chipsy v ruce. My jsme kdysi běhali venku, v přírodě, hráli s míčem nebo jezdili na kole. Doba se změnila a je "modernější", tohle se už nenosí. Rodiče mnohdy ani nevědí, kde jejich děti právě jsou. To myslím, že není přehnané tvrzení. Nebo vědí a raději dají "dítku" nějaký peníz, aby sami měli pokoj na své "aktivity". Jistě, ne všichni jsou takoví a namítnete, že "dítě" má mobil, takže jste informováni. To sice ano, ale kdo si připustí, že to "dítě" řekne rodičům to, co chtějí slyšet? To tady rozbírat nebudeme. Pro nás je ale důležité, že na tyto děti se zaměřují zločinci, kteří využívají jejich slabosti a zranitelnosti a okrádají je, jakmile k tomu mají příležitost.
Vše si popíšeme na případu školáka, přepadeného na veřejné toaletě, kde ho zkušený kriminálník obral o zimní bundu, telefon a peníze. Když chtěl chlapec alespoň nějaké peníze zpátky na cestu domů, protože nebyl z Ostravy, zločinec mu hodil na zem patnáct korun.
„Jednalo se o zločin loupeže, který začal na zastávce Náměstí Republiky. Tam si pachatel vyhlédl skupinku mladistvých, kteří nastoupili do tramvaje. Už tam je slovně napadal, po vystoupení na zastávce u obchodního centra skupinku následoval, dal se do komunikace se dvěma mladíky ze skupinky,“ popisuje začátek celého případu ostravský kriminalista Pavel Svrchokryl.
Ideální oběť je dítě a starý člověk
„Je zajímavé, že vesměs ti pachatelé si v krátkém časovém úseku dokážou ve skupině mladistvých či nezletilých vybrat tu oběť, která je nejvíce podřízená, nejvíce jakoby ohrožená, takzvaná ideální oběť. Na tu se zaměří a s ní potom manipulují,“ vysvětluje kriminalista.
Pachatele z našeho příběhu se podařilo vypátrat a dopadnout během 14 dnů. Byl to svým způsobem starší kriminálník – využil nevinnosti dětí a toho, že se ho bály. Ale těchto činů se dopouštějí i mladší, a to cíleně. Hlavně mladiství a nezletilí.
„Oni ví, že pokud udělají nějaký takový čin – a někteří přesně vědí, co dělají – tak vědí, že to postih moc nehrozí,“ podotýká policista.
Jak se mají děti bránit
Když si pachatel vybere svou oběť a osloví ji třeba pod záminkou, že se znají ze školy, že si potřebuje zatelefonovat, tak už v tento moment by měla potencionální oběť zareagovat. „A pokud vidí, že situace není čistá, tak vyhledat pomoc. Vždycky se doporučuje, aby někam utekly, aby opustily ten prostor. Nicméně z mých zkušeností opouští ten prostor do dalších otevřených prostor, kde ale nejsou žádní lidé. A to je špatně,“ upozorňuje Svrchokryl.
Potencionální oběť – pokud se dostane do takovéto situace – by měla vyhledat kontakt dospělé osoby. „Nikdy jsem nezažil, aby oběť začala v nákupním centru, pokud se něco takového děje, třeba křičet. Nebát se toho a opravdu to uplatňovat. Zachovat klid, rozvahu a vydat se za někým pro pomoc,“ uzavírá kriminalista.
zdroj: ostrava.rozhlas.cz
Velmi zajímavé a poučné. Obrana útěky není opravdu vždy bezpečná. Mě přepadl mladík na ulici v podvečernich hodinách,dá se říct, že i když to bylo naproti východu z obchodu nedalo se utéct. Nechtěla jsem dát zloději kabelku,má obrana byl křik,sice pouze skřeky v podobě dlouhého aaaaaaa a přetahování se o kabelku. Nikdo nikde,jen dvě důchodkyně se psem,které absolutně nereagovaly. Při výpovědi uvedly, že se obávaly a proto zvolily cestu zpět,mě nechaly na pospas. Byly z vedlejšího vchodu. Můj křik a zlostné pohledy útočníka přemohl,také jej zvyklý ty dvě důchodkyně.V kabelce jsem měla mimo dokladů i klíče pracovní. Co dodat, buďte obezřetní,dlouho jsem byla z toho všeho hodně špatná,pocit, že za mnou někdo jde vyvolával časté zastavování a otáčení,zvláště v té naší ulici.
OdpovědětVymazatDěkuji, Marti, za popsání Tvého zážitku, na tohle člověk nezapomíná, já jsem jednou něco podobného zažila na hřbitově, naštěstí jsem se ubránila, s kopačkou v ruce. Dnes je situace taková, že málokdo je ochoten pomoci, aby sám nebyl napaden. Taková je doba a do některých míst je neradno chodit. Je to otřesné... ☻
VymazatPatří zvyklala přitomnost důchodkyní. Na každý pád nepříjemná zkušenost.
OdpovědětVymazatAhoj Hani. Už jsem si mnohokrát všimla, že venku, alespoň u nás není vidět děti, že by si tam jen tak hrály, běhaly... Když jsem byla malá, ani moje babička kolikrát nevěděla, kde s bráchou jsme a co děláme. Celé dny jen dřela na poli, v sadu nebo kolem zvířat. A my se třeba sami byli koupat v rybníku ve vedlejší vesnici, a to jsem byla ve věku mých malých vnuček... Je to přesně tak jak píšeš - nejvíce zranitelné jsou děti a senioři. Vím o tom své - přepadená jsem byla jako dospívající já a před rokem i můj taťka v 85 letech, ale nechci se o tom více rozepisovat. Přeju hezký víkend. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, správně jsi to napsala. Způsob života lidí se hodně změnil a nemyslím si, že k lepšímu. Děti venku neběhají, jako kdysi, mohu to potvrdit, vidět u nás pár dětí na trávě je výjimka. Ani se psem už moc nechodí, asi sedí u tabletů, mobilů a čert ví, čeho.
VymazatTo přepadení, jak píšeš, si člověk pamatuje a v tom věku, jako je taťka, je to velmi nebezpečné.
Přeji Ti příjemnou neděli. ☺