Kalendárium z Moravskoslezska: Březen

 

 

 

Co se vám vybaví, když se řekne Moravskoslezský kraj? Určitě Ostrava a také obří industriální stavby z doby uhelné. Pověsti o špinavém městě plném začouzených komínů se ale region snaží zbavit. Ovšem jak už vyplývá z názvu, kraj tvoří část Moravy a Slezska.

  

Znak Ostravy: V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem.

1. březen 1603

Dne 1. 3. 1603 zemřel v Moravské Ostravě vlašský stavitel a purkmistr města Bernard Lev (narozen v Locarnu kolem r. 1550). Na naše území přišel v 1. pol. 70. let 16. století. Byl členem kamenické skupiny významného vlašského stavitele Tomase Bose z Ostravy. Po jeho smrti se oženil s ovdovělou Kateřinou Bosovou, zvanou Dyboska. Se svolením olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského se kolem roku 1581 usadil v Moravské Ostravě. V letech 1594–1595 řídil stavbu třetí věže kostela sv. Václava v Olomouci. Ve stejné době začal stavět věž farního kostela sv. Václava v Moravské Ostravě. Díky svým schopnostem a kontaktům s olomouckým biskupem zastával od poloviny  90. let 16. stol. do r. 1602 vícekrát úřad purkmistra a několik let byl také radním. Pochován byl v kostele sv. Václava v Moravské Ostravě, kde jej připomíná renesanční náhrobek s reliéfní postavou v nadživotní velikosti a českým nápisem.

1. – 3. března 1996

Počátkem března 1996 se zima nehodlala lehce vzdát své vlády. Projevilo se to zejména na silnicích, sněhová nadílka způsobila na území Severomoravského kraje 161 dopravních nehod. V Ostravě se podařilo postupně většinu hlavních i vedlejších tahů zprůjezdnit, jiná byla situace na horách. O víkendu mezi 1. až 3. březnem napadlo v Beskydech 50 centimetrů nového sněhu. V Jeseníkách byla dvoudenní sněhová vánice, místy přibylo až 60 centimetrů sněhu. Horská služba varovala v Jeseníkách před akutním lavinovým nebezpečím. 

6. březen 1739

Dne 6. 3. 1739 se na radnici v Moravské Ostravě dostavili tři měšťané a stěžovali si, že se „jejich dítky ve škole nic neučejí". Žádali, aby „své dítky, kde by se jim líbilo k učení poslati mohli, anebo aby jinší rektor přijat býti mohl". Stížnost byla oprávněná. Tehdejší rektor Petr Slatinský se věnoval více dobrému truňku, o školu nestaral a na výtky rodičů nedbal, spoléhaje na to, že jeho tchán je členem městské rady. Až rázný zásah moravskoostravského faráře Josefa Ignáce Kresty učinil konec rektorovu učení – neučení. V říjnu 1739 byl ze své funkce konečně odvolán.

7. březen 1925

Dne 7. března 1925 přinesl časopis Ostravský kraj zprávu, ve které bylo čerstvě otevřené ostravské krematorium označeno za postrach celého okolí. Autorovi článku vadilo téměř vše: umístění krematoria téměř uprostřed města u nejživější ulice, jeho nepodařený architektonický vzhled i vysoká cena stavby. Zejména však vnitřní uspořádání, které údajně způsobovalo zamoření okolí nesnesitelným zápachem a kouřem. Vzájemné výpady přívrženců a odpůrců kremace v tisku neutichly a pokračovaly i v letech následujících, přičemž neubylo na razanci ani na vulgaritě. Katolické listy se zaměřily také na ztrátovost provozu krematoria. S černou nadsázkou se doporučovalo provozní ztrátu hradit tím, že by se v obřadní síni krematoria konaly také svatby. V zimních měsících nejlépe hned po nějaké kremaci, neboť pak jsou všechny místnosti dobře vytopeny.

8. březen

Dne 8. 3. 1904 se obecní výbor v tehdejší Polské Ostravě usnesl na změně názvu obce na Slezská Ostrava. Své rozhodnutí mj. zdůvodňoval tím, že poštovní zásilky někdy údajně bloudily až do polské Haliče. Název Polská Ostrava se objevil již v 15. století a postupně nahradil starší označení Vendická neboli Slovanská Ostrava. V době vzedmuté vlny moderních nacionalismů 19. a 20. století se přívlastek „Polská“ stal předmětem politických debat, neboť neodpovídal národnostnímu charakteru obyvatelstva. V táboře českých Slezanů však nepanoval na tuto věc jednotný názor. Odpůrci změny názvu byli např. i Vincenc Prasek, Věnceslav Hrubý či Petr Bezruč. Návrh vídeňské ministerstvo vnitra zamítlo, takže k prosazení názvu Slezská Ostrava došlo až po vzniku samostatného Československa v roce 1919.

10. března 1891

Dne 10. března 1891 zemřel v Plesné (m. č. Ostravy) P. František Ječmínek, farář, propagátor lidového peněžnictví a zakladatel Rolnické záložny v Plesné. Narodil se 26. 4. 1821 ve Vítkovicích (m. č. Ostravy), pátým plesenským farářem se stal 2. 4. 1862 a působil zde až do své smrti.  Zasloužil se o přestavění školy, křtitelnice, křížové cesty aj. Svým farníkům byl nápomocen nejen ve věcech duchovních, ale také v záležitostech světských. Nabádal občany Plesné ke spořivosti a dobrému hospodaření, aktivně se podílel na založení Rolnické záložny v Plesné, v letech 1873 - 1876 byl členem výboru záložny a v období 1877 až 1880 revizorem účtů. F. Ječmínek byl také autorem první farní kroniky. Jeho nástupcem na plesenské faře se stal v roce 1891 P. Antonín Trnkal, který zde již v dřívějších létech působil jako kooperátor.

10. března 1998 

Za přítomnosti bývalých havířů byla 10. března roku 1998 stržena 33 metrová těžní věž na bývalém Dole Eduard Urx v Ostravě-Koblově. Důl Eduard Urx 5 byl založen v roce 1961 jako pomocný důl pro mateřský důl Eduard Urx 1 (Anselm) v Ostravě-Petřkovicích, vytěžené uhlí bylo dopravováno podzemím na centrální skipovou jámu Dolu Vítězný únor (Odra) v Ostravě-Přívoze. Důl měl rozlohu 530 ha, devět pater a tři jámy. V provozu byl od roku 1967 do 30. 5. 1994. Poslední vůz s uhlím byl zde slavnostně vytěžen 10. 6. 1994.  

12. března 1975

V Ostravě zemřel jazzový hudebník, trumpetista Richard Kovalčík (narodil se 22. května 1937 v Orlové). Od roku 1956 amatérsky působil v různých jazzových a tanečních orchestrech a skupinách v Karviné, Opavě a v Ostravě. Stal se též členem Ostravského rozhlasového orchestru, v němž jako trumpetista a aranžér působil až do své předčasné smrti. V roce 1966 založil vlastní soubor Flamingo (v 70. letech nuceně přejmenovaný na „Plameňáci“), s nímž se zakrátko prosadil v rozhlase, televizi, na gramofonových deskách a koncertních turné doma i v zahraničí. Kovalčík byl skladatelem a trumpetistou intelektuálního typu, technicky výborně vybaveným, se specifickým „křídlovkovým“ tónem. Na snímku třetí zleva:

15. březen 1972

Dne 15. 3. 1972 přesně v 11:57 provedla parta taviče Šimona Siroty poslední odpich na Žofinské huti v Moravské Ostravě. Mezi hutníky lidově nazývaná Žofinka byla v pořadí druhým a svého času i největším ostravským vysokopecním závodem. Za 99 let její existence, během níž došlo několikrát k přerušení provozu v důsledku hospodářských krizí, se zde vyrobilo více než 8,5 milionu tun surového železa.

Huť svojí polohou přímo v centru města ovšem představovala pro jeho obyvatele i nadměrnou environmentální zátěž. Vedle zvýšené hladiny hluku to byly zejména zdraví škodlivé exhalace. Jen za rok 1966 huť vyprodukovala na 1600 tun prachu. Vysoké pece a objekty někdejší Žofinské hutě byly demolovány v roce 1975. Jediným zachovaným pozůstatkem je tzv. dvojhalí bývalé energetické ústředny.

19. březen 1924

Dne 19. 3. 1924 došlo k explozi ve skladišti trhavin společnosti Eruptiva, a.s. Praha v Heřmanicích (m. č. Ostravy). Dřevěné skladiště a jeho okolí bylo úplně zničeno. Výbuch se stal před polednem a zemřeli při něm dva zaměstnanci firmy Jan Stark a Josef Šufla, další osoby byly zraněny a způsobeny byly také značné materiální škody na obecních (např. dívčí obecná škola v Heřmanicích) i soukromých budovách a jejich vybavení. Následující den navštívila místo detonace vyšetřovací komise tvořená zástupci firmy Eruptiva, a.s.  Praha, Dynamit Nobel a policejního ředitelství v Moravské Ostravě.  Dne 21. 3. 1924 byly zjišťovány škody soudní komisí, jejímž odborným znalcem byl stavitel Václav Prokop z Michálkovic. Celková škoda na majetku byla odhadnuta na více než 260 tisíc korun. Společnost Eruptiva, a.s. skladovala v Heřmanicích zejména dynamit určený pro provádění řízených detonací na jámě Ida v Hrušově, dlouholetým vedoucím expozitury firmy v Heřmanicích byl pplk. v.v. Karel Havlíček.

19. březen 1911

V neděli 19. 3. 1911 o půl dvanácté se na ostravské promenádě na Hlavní třídě objevila dáma v kalhotové sukni, nejnovějším módním výstřelku, který tehdy působil rozruch po celé Evropě. Za pár minut již odvážnou mladou dámu obklopovalo na 2 000 zvědavců, kteří se nezdrželi posměšných komentářů. Nakonec musela zasáhnout policie, která ženě razila cestu. Po půl hodině průkopnice nové módy z korza zmizela do postranní uličky. Roli modelky přijala jedna z prodavaček obchodu s módním zbožím Josefa Nohela, za jehož výkladní skříní na náměstí si mohli obyvatelé Ostravy kalhotový kostým prohlížet. Podle místního tisku se kalhotová sukně z modré lehké látky „vyjímala na slečně velmi pěkně" a bude prý „v Mor. Ostravě za krátko přijata s klidem a nezpůsobí již žádný rozruch". Na začlenění do běžné ženské módy si však kalhoty musely ještě počkat. Nošení kalhot ženami bylo tolerováno pouze při sportu, např. při jízdě na kole nebo lyžování.

19. března 1936

Dne 19. března 1936 byla v Národním domě, dnešním Divadle Jiřího Myrona, poprvé v Moravské Ostravě předvedena ukázka televizního přenosu. Na čtyřech přednáškách pořádaných Radioklubem Ostrava prezentoval doc. dr. Jaroslav Šafránek 2400 posluchačům na pokusných zařízeních vysílání i příjem televizního signálu. „Obecenstvo sledovalo jeho poutavý výklad s neobyčejným zájmem až do konce a ještě dlouho po ukončení přednášek kupilo se okolo zajímavých přístrojů a dávalo si podrobně vysvětlovat jednotlivosti.“ O den později Šafránek vystoupil ve vítkovickém kině Central, později Jas, v Halasově ulici.

21. březen 1915

V neděli 21. 3. 1915 musela být jatka s koňským masem v Nádražní třídě v Moravské Ostravě chráněna policií před návalem několika stovek rozhořčených žen. Hovězí i vepřové maso totiž od začátku první světové války zdražilo tak, že se pro většinu domácností stalo luxusem.

24. března 1550

Olomoucký biskup Jan Dubravius vydal 24. března 1550 cechovní artikule řeznickému cechu v Moravské Ostravě, neboť jejich „nadání na pergameně vysazené neopatrností ke zkáze přišlo“. Řeznický cech v Ostravě, poprvé připomínaný v roce 1396, patřil k nejstarším a nejpočetnějším cechům ve městě. Původně vydané listiny podléhaly často zkáze např. při požárech, byly tedy proto znovu potvrzovány v pozdějších opisech. Pro řeznický cech se nejstarší listina dochovala z roku 1580, v ní městská rada uděluje řeznickému cechu 16 masných lávek (krámů) a ustavuje pravidla pro jejich užívání. 

23. března 1963

Sněhové brigády v ulicích Přívozu (m. č. Ostravy) v rámci odstraňování následků sněhové kalamity, která postihla nejen Ostravu v závěru zimy, se zúčastnili 22. 3. 1963 také pracovníci Archivu města Ostravy. Ke sněžení se na severu Moravy přidal rovněž silný vítr, který ztížil údržbu sjízdnosti silnic. Ve vyšších polohách byly dokonce nasazeny sněhové frézy, které likvidovaly místy až metrové závěje. Nový mráz a sníh v následujících dnech komplikoval nejen dopravu, ale i průmysl.

28. březen 1881

Dne 28. března 1881 přednášel cestovatel Emil Holub v dnes již zbořeném hostinci U hroznu v Kostelní ulici v Moravské Ostravě, naproti kostelu sv. Václava. Původní profesí lékař se proslavil cestami po Africe, kde získal cenné sbírkové předměty. Většina z nich je uložena ve světových muzeích, jen malá část v Náprstkově muzeu v Praze. Jak uvádí dobový tisk, místnosti restaurace byly „nad míru četným obecenstvem přeplněny“. MUDr. Holub seznámil přítomné s „třemi rodinami černého obyvatelstva Jižní Afriky“: Hotentoty, Křováky a Banty a pak přešel k hlavnímu tématu, jimž byl život kmene Matabelských Zulů. Závěr večera patřil koncertu hornické kapely, uspořádanému na počest proslulého cestovatele. Výtěžek ze vstupného byl věnován rakousko-uherské výpravě do nitra Afriky.

28. březen 1896

Dne 28. 3. 1896 byl schválen moravským místodržitelstvím jízdní řád pro osobní dopravu fiakry a drožkami v Moravské Ostravě a Přívoze. Fiakry byly dvouspřežní kočáry se sedadly pro čtyři osoby, drožky lehčí jednospřežní povozy pro přepravu dvou osob. Tyto povozy zajišťovaly hlavně osobní přepravu z železničního nádraží v Přívoze do Moravské Ostravy, ale i do vzdálenějších obcí. Fiakry najímal i poštovní úřad v Moravské Ostravě k přepravě listovních a balíkových zásilek. Městská správa jich využívala zejm. pro různá úřední jednání jako kolaudace, zdravotní prohlídky bytů, služební cesty na okresní hejtmanství do Místku. Příležitostně sloužily také při svatbách, pohřbech, křtech a na výlety do okolí. V roce 1876 bylo v Moravské Ostravě 7 fiakrů a 5 drožek, v roce 1894 pak 23 fiakrů a 11 drožek. Jejich stanoviště bylo nejprve výhradně na hlavním náměstí (dnešní Masarykovo) a u nádraží v Přívoze, později na dnešním Smetanově náměstí a náměstí dr. E. Beneše. Jízdné však bylo velmi vysoké a pro většinu obyvatelstva jízda těmito prostředky značně nedostupná. 

 

Drožky na hlavním náměstí v Moravské Ostravě na počátku 20. století. Zdroj: Archiv města Ostravy

31. březen 1962

Na Černé louce 31. března 1962 proběhla premiéra kabaretu známých pražských herců Miroslava Horníčka a Miloše Kopeckého pod názvem Tvrďák aneb Julius, Albert a tma.  Hra byla uváděna v Ostravě celkem osmkrát, zhlédlo ji přes čtyři tisíce diváků a měla obrovský úspěch. Pražská premiéra a zájezdy do dalších měst (např. Brno, Plzeň) se uskutečnily až později. Hra byla založena na kabaretním principu, tedy střídání poetického i komického mluveného slova, hudby a písniček. Režisérem představení byl Ján Roháč.  

zdroj: encyklopedie.ostrava.cz