Kuželovský větřák jako v Holandsku

Víte, co je molinologie? Je to nauka o mlýnech - zkoumá stavbu mlýna, vybavení, druh pohonu atd. My se dnes na chvíli molinologem staneme, protože vás zavedu do větrného mlýna. Zjistíte, čemu se říká korčák nebo co je v mlynářské terminologii běhoun. A kdo zná trukli, může uvažovat o "mlynářské maturitě". 😎

 

Epocha větrných mlýnů u nás skončila koncem 19. století, kdy větrné mlýny dostaly nečekanou konkurenci. Jak šla technika kupředu, objevily se válcové vodní mlýny a ty větrné se využívaly jen ke šrotování. Pokud někdo dělal se zvířaty, ví, co je šrot, raději připomenu, že ve mlýně se šrotovalo obilí, což bylo hrubé mletí, mačkání obilí, prostě šlo o zpracování a drcení než se to podalo jako krmení dobytku. Také se šrotuje kukuřice, dokonce slad, ale to je už výroba piva. 

 

„Větrní mlynáři“ u nás patřili spíše k chudším vrstvám společnosti, k chalupníkům a drobným rolníkům, a také především pro tyto vrstvy vesnického obyvatelstva provozovali svoji mlynářskou živnost. Přesně tak, mlynářství byla živnost a mnohým poskytovala jen tu nejnutnější obživu. Mlynář obsluhoval mlýnské zařízení a mlel mouku. Lidé do mlýna přiváželi obilí na vozech tažených krávami, na trakařích nebo někdo jen donesl pytel na zádech.

Mlynáři byli úzce závislí na povětrnostních podmínkách. Proto také dobře rozuměli počasí a dovedli je poměrně přesně předpovídat. Jejich pracovní doba se řídila délkou a dobou vhodného větru, mlelo se bez ohledu, zda je noc či den, den všední či neděle.

_____________________

O dovolené můžeme poznat zajímavé věci, třeba větrný mlýn postavený po vzoru těch holandských. V našich podmínkách si ho prohlédneme lépe a výkladu průvodce porozumím určitě víc než v cizině. Technické muzeum v Brně má expozici i v Kuželově: 

 

Při pobytu v Bílých Karpatech jsme Kuželov navštívili. V malé obci na Horňácku (oblast Slovácka) v okrese Hodonín žijí asi čtyři stovky obyvatel.

 

  

Mlýn není přímo ve vesnici, stojí na nezalesněném hřbetu Bílých Karpat asi 1 km nad Kuželovem. Zkrátka, větřák musí být v místech, "aby tam foukal vítr". 😊 Natáčela se tady pohádka O statečném kováři podle B. Němcové. Mlynářský pomocník Matěj tam rukama roztáčel křídla větrného mlýna, aby mohl jeho pán mlít obilí i v bezvětří. 

Ve vedlejších obytných i hospodářských staveních jsou expozice hospodaření i bydlení na Horňácku na přelomu 19. a 20. století. Nyní v těchto budovách probíhá rekonstrukce, prohlédnout si můžete mlýn za vstupné 35 Kč.

 

 

Na stavbu kuželovského mlýna prý bylo použito tři sta koňských fůr nalámaného kamene. Mlelo se tu pak obilí pro několik okolních vesnic více než sto let. Větřák byl v provozu do r. 1946, kdy jeho činnost ukončil poslední majitel p. Bedřich Kašík.

  

 

Tento mlýn nechala postavit na své náklady v r. 1842 kuželovská obec. Proč zvolili větřák? V oblasti byl nedostatek vodních toků a tedy i vodních mlýnů v okolí. 

Mlýn je kuželovitého tvaru o výšce 10 m. U paty má průměr 8,6 m a o sedm metrů výš je o 3,9 m užší. Nahoře je 2,8 m vysoká šindelová střecha, která se natáčela kolem svislé osy podle směru větru. Mlýnské kolo tak bylo neustále v pohybu, aby se obilí zpracovávalo plynule. Proto také do mlýnice v přízemí budovy se zděnou pecí na chleba vedou dvoje dveře, takže se sem dalo vejít, i když před jedněmi z nich se zrovna otáčela větrná křídla.

 

 

 

Větrné kolo má průměr 15,6 m a čtyři křídla. Jedno křídlo má plochu cca 8 m2. Hlavní hřídel pod střechou má průměr 46 cm a délku přes 6 m. Tyto údaje si  jistě pamatovat nebudeme, jsou pro představu k fotografiím.

    

Budova mlýna má kuželovitý tvar o třech podlažích se šindelovou otočnou střechou. Tohle je údaj podstatný, protože otočnou střechu mají mlýny holandského typu. Perutě se natáčely proti směru větru. Mlynáři pozorovali stromy v dohledu, aby poznali "odkud vítr vane". 

Pod střechou se v nejvyšším patře nachází převodové ústrojí, které přenáší sílu z venkovního větrného kola se čtyřmi listy. O patro níže je mlecí soustava s mlýnskými kameny, kam se sypalo obilí. Technologicky se jedná o tzv. české složení. 

Pomleté obilí propadávalo do zařízení v přízemí, kde se mouka třídila podle hrubosti. Zároveň zde také mlynář i se svou rodinou bydlel. V roce 1906 se přesunuli do nově postavené sousední budovy.

 

 

 

 Otočná střecha ukrývá palečné kolo, které převádí otáčivý pohyb hřídele s listy vně mlýna na kolo cévové.

 

 

 

Takže, korčák je pohyblivé dno násypky, běhoun je horní mlýnský kámen a trukle je truhla na mouku. 👍 Toto bych určitě při anglickém výkladu v Holandsku nepochopila.

 

 

 

           

 

V zahradě mlýna nám busty připomenou místní osobnosti:

Nejznámějším rodákem Kuželova je král lidových vypravěčů Vašek Mlýnek (1926 - 1978). Zpočátku se živil malováním ornamentů na kolébky, truhly nebo talíře. Vedle vypravěčského talentu měl i hudební nadání, hrával na housle a na klarinet, hrával v cimbálové muzice Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky. V. Mlýnek zahynul při autonehodě v Jihlavě, když cestoval na společné vystoupení 
s p. Vladimírem Menšíkem.

   

„Smíchem huba neostarává."

Nejvýznačnější osobnost horňácké lidové muziky: primáš Jožka Kubík. Jako první Rom v Česku má Kubík svoji sochu v zahradě u mlýna. Nadaný muzikantský samouk se od nejútlejšího dětství učil poslechem a jako školák i praktickým tréninkem u vrbeckých selských hudců. 

"To je ta pravá hudba, dyž mráz jezdí po chrbtě a vlasy stávajú."
Zdroj: povetrnik.cz, Deník, Wikipedie

Snad vás ty údaje o mlýně "nesemlely", technická památka je poněkud složitější. 😚