Chystáte se na třídní sraz? Nedělejte ze sebe někoho, kým nejste

 

Léta letí a do školy jsme chodili všichni, mnozí ne do jedné, tedy do jednoho typu školy. Vždyť už Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Už tehdy věděla, proč to dělá. No, a tak většinou jednou za pět let dostaneme pozvánku. Na školní sraz. Jít tam nebo nejít? Někdo má jasno hned, jiný přemýšlí. Určitou výhodou je, že se můžeme "svobodně rozhodnout" a třeba se i vymluvit. Mnohdy i ti, kteří v pubertě školu z duše nenáviděli, patřili mezi věčné potížisty, po letech přehodnotí "svůj pohled na školu" a přijdou na to, jak tam bylo fajn. Takže tyhle typy přijedou na sraz i z větší dálky. 

Blíží se závěr školního roku, mnohé srazy už asi proběhly, navíc po delší karanténě, ale třeba se některé "rady a doporučení" mohou hodit. 😉

Srovnání s předchozími srazy z pohledu odborníka
I když to nemusí zcela platit, rýsuje se určitý náznak odlišností jednotlivých srazů.

Po 10 letech - připadáme si stále ještě trochu jako spolužáci, doznívají určité vztahy či pocity ze školy, kdo je frajer, kdo s kým kamarádí, kdo trochu přibral, kdo má lepší zaměstnání, kdo kde cestoval, zda je někdo již v manželství a má děti. Ve hře jsou stále ještě rivality a skupinky. Ještě je možnost spojit se s dřívější láskou nebo najít novou.

Po 20 letech - je to o tom, zda se nám osobně a společensky daří, budujeme kariéru, máme děti, případně jsme rozvedení a začínáme znovu.

Po 30 letech - jsme pracovně na vrcholu, ale osobně řešíme často problémy, a to i s vlastními dětmi, víc pociťujeme život. Kdo jsme a kam jsme to "dotáhli", a většinou se už lidé přestávají srovnávat s druhými.

Po 40 letech - najednou nemůžeme uvěřit, že nám bude záhy 60 a pak půjdeme do důchodu, srovnáváme svou vizáž, ale v klidu, bez závisti, je to velmi uvolněné setkání.

A tak se dostáváme k tomu, že si nyní říkáme, jaký má smysl setkat se po 50 letech? Abychom viděli, jak jsme zestárli? Abychom si říkali, kdo vypadá lépe nebo hůře než my? Kdo vlastně jsou ti staří lidé? Čím nás mohou překvapit?

V den třídního srazu

• Na přípravu si nechte dostatek času
• Neřešte zásadní věci, spíše odpočívejte
• Snažte se být v klidu
• Jezte a pijte pravidelně – nechoďte na sraz hladoví
• Vynechte alkohol

Na třídním srazu

• Na sraz přijďte včas – ne moc brzy, ne pozdě
• Buďte optimističtí
• Nestěžujte si
• Nesnažte se ostatní oslnit, nevychloubejte se
• Nekomentujte, nehodnoťte, nekritizujte ostatní
• Bavte se zejména s těmi, kteří jsou vašemu srdci nejbližší
• Dejte si pozor na to, co komu říkáte

Než odejdete z domova na třídní sraz, zamyslete se. Jak se obléknete a co o sobě prozradíte? Budete přirození, nebo tak trochu herci? Z vlastní účasti na srazech jsem vypozorovala, že určitá část opravdu hraje a chce být středem pozornosti. Jenže oni to většinou mají v sobě. Vždyť se předváděli už ve škole! Co mi dnes vadí, to jsou desítky, někdy až stovky fotografií, které některé spolužačky doslova vnucují k prohlížení. Jo, kdyby ukázali svou rodinu, ale ukazovat donekonečna jak Honzíček papá, tady mává, tady kaká... no děkuji. A teď si představte, že takových spolužaček je na srazu několik. Nevím jak vás, ale mě tohle otravuje. Určitě jsem nepřišla na sraz prohlížet fotky 😴 Mezi "chlapy" jsem to nepozorovala. Také předvádění fotek z dovolených na Antilách, v Dubaji nebo Emerice bych také zvažovala. Ne každá rodina žije na vysoké noze a připadá mi trapné, aby se někdo kvůli tomu, že z různých důvodů necestuje, cítil na srazu méněcenně. Může mít zase jiné "kvality". Vím o lidech, kteří právě z důvodu, že žijí "skromně", raději na sraz nechodí.

Třídní sraz je směsicí autentického i povinného veselí, zašlých křivd i ohlížení se za dávným vyprchaným sentimentem. Dá se na něm hodně ztratit i získat, a tak si dovolím několik upřímně míněných rad.

Oblékněte se spíše formálně, ale přirozeně. Neberte si nic, v čem si nejste absolutně jistí.

Neotevírejte se všem. Ne každý je vám sympatický. Vyberte si ty, se kterými je vám příjemně a věnujte jim svou pozornost.

Nevyzdvihujte příliš své osobní a pracovní úspěchy. Spolužáci o nich většinou vědí a budou ve vás stejně vidět jenom toho, kdo s nimi opisoval písemky a o velké přestávce házel houbou.

Dámám rozhodně neříkejte „Já tě vůbec nepoznal!“ – ani vy dnes nevypadáte stejně jako v šestnácti. Mám zkušenost, že tohle si dost lidí neuvědomuje. Pak slyšíte: "Koukni, jak ten Pepa zestárl." Nebo: " Ty, ta Jarka byla taková krasavice a dnes?" Jako kdyby oni sami neměli zrcadlo a vidí jen to, že zestárli spolužáci. Zase to mám odpozorované ze srazů.

Když budete pít opatrně, po půlnoci získáte argumentační výhodu i nad jedničkáři – to až se u baru začnete hádat o politice nebo očkování. Tak tohle vás na beton rozdělí 😆.

Pokud vám spolužačka řekne, že vás tehdy platonicky milovala, nevyčítejte jí, proč to proboha neřekla před 30 lety. Za chvíli pro ni totiž přijede manžel.

Rozhodně si také neberte havraní oblek s bílou košilí a černým motýlkem. Proč? Protože to hezky vysvětluje nedávno zesnulý slavný herec Josef Abrhám: „Nikde jsem nebyl, nic nemám, z každého manželství jsem vyšel oškubanej, vypadám jako vrchní.“

Přeji vám na závěr, abyste z třídního srazu nikdy nemuseli "prchnout". 

Dovolím se zeptat: Chodíte rádi na školní srazy? Jestli ano, je něco, co vám tam vadí? 

A co nás třeba někdy čeká?   

Třídní setkání po šedesáti letech … přišlo jen šest bývalých spolužáků.
Šli do restaurace, dali si výtečnou večeři, vypili víno, zavzpomínali a cítili se skvěle.
Právě když se chystali jít domů, jeden z nich, vdovec, přišel k bývalé spolužačce, vdově, a požádal ji, aby si ho vzala.
Spolužačka bez váhání řekla ano a s tím se rozešli.
Vdovec, když ráno vstal, začal přemýšlet o předchozí noci… Řekla ano? Neřekla ano?
„Ach,“ rozhodl se, „moje paměť není taková, jako bývala, ale můžu se jí zeptat.“
Takže vytočí její číslo: „Ahoj, Aničko, tady Honza… Pamatuješ si včerejšek? Požádal jsem tě o ruku, ale prostě si nepamatuju, jestli jsi řekla ano, nebo ne.“
„Ahoj, Honzo,“ odpověděla Anna, „jsem ráda, žes zavolal!! Já věděla, že jsem řekla ano, ale nepamatovala jsem si, komu.“ 😍

Zdroj: sever.rozhlas.cz, internet