Geologická expozice je vyhledávaným místem turistů, ale přicházejí sem zájemci o geologii i školní exkurze. Je dobré mít tam někoho, kdo tomu rozumí a může vysvětlit. Dost lidí totiž řekne "to je žula", protože ani jinou horninu neznají. V Jeseníkách jsme na sbírku minerálů a hornin narazili už před jeskyněmi Na Pomezí a také v muzeu ve Zlatých Horách. Také při výstupu na rozhlednu v Dolní Moravici je vitrína s ukázkou hornin Jeseníků. Díky za ně 👍, kdyby si mnozí pamatovali, že je tam hodně žuly, břidlic a ruly a uměli to poznat, byl by to úspěch. Proto i já dnes zařadím toto téma.
Geologická expozice je v Karlově Studánce naproti hotelu Hubertus, je umístěna v přírodě, návštěvníci neplatí vstupné. Rozkládá se na ploše půl hektaru.
Jesenická oblast se dělí na několik hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Jádra kleneb jsou ze starých předdevonských hornin (vznikly před 400 miliony lety). Jak je vidět na plánku, v expozici jsou horniny takto rozmístěny.
Hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku jsou budovány klenbou desenskou na východě a keprnickou na západě. Převládají v nich ruly a svory.
V orlicko-kladské klenbě, která tvoří podstatnou část Rychlebských hor a Králického Sněžníku, jsou hlavními horninami ortoruly, migmatity, pararuly a svory.
Horniny obalů hlavních kleneb oblasti vznikly většinou v devonu, tj. asi před 360–410 miliony lety. V té době bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno prvohorním mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly i sopečný popel. Z těchto mořských sedimentů vznikly později horotvornými pochody za vysokých tlaků a teplot tzv. přeměněné horniny jako např. metakvarcity, fylity, břidlice, mramory a metatufy.
Sopečnou činností se v devonském moři vytvořil pestrý sled diabasů, spilitů a keratofyrů: v závislosti na vulkanismu vznikaly v těchto horninách také polohyželezných rud, barevných kovů i ložiska zlata.
Během vrásnění na konci prvohor (v karbonu – tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon).
Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly. Podél zlomů pronikaly k povrchu hlubinné vyvřeliny. Tak v severní části Jesenické oblasti vzniklo rozsáhlé těleso hlubinných vyvřelin – žulovský pluton.
Od konce prvohor (před 250 miliony let) se povrch vzniklého pohoří začal erozivní činností postupně zarovnávat. Na konci třetihor (před 3 miliony let) byly v Nízkém Jeseníku aktivní sopky Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný: svědčí o tom zachovalé mocné lávové proudy čedičů a kupy sopečných tufů.
Ve čtvrtohorách až k úpatí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor zasáhl severský pevninský ledovec, který výrazně ovlivnil modelaci krajiny a přinesl s sebou kromě štěrkopísků i různě velké úlomky skandinávských hornin – tzv. bludné balvany.
Názvy geologických jednotek (označeny pro snazší orientaci velkými písmeny) jsou na bílých tabulkách u skupin kamenů. Jednotlivé kameny jsou označeny písmeny příslušné geologické jednotky a obsahují název horniny a místo, z něhož pochází. Katalog všech vystavených hornin je k dispozici ve vstupním objektu expozice.
To je budova infocentra v Karlově Studánce, přímo v areálu Geologické expozice. Na snímku je vidět dřevěnou stavbu - altán. Je průchozí, na střeše pokryté dřevěným šindelem je čtvercový světlík. Zajímavostí jsou jsou dva vikýře ve tvaru Napoleonova klobouku. Nemají tam zavedenou elektřinu. Povšimněte si souvislosti - Karlova Studánka dostala své jméno po vojevůdci Karlu Ludvíkovi, který jako jeden z mála válečníků vyhrál bitvu nad Napoleonem I. Bonapartem. Císař nosil stejný tvar klobouku, jaký má střešní okno na zmiňovaném altánu.
To je zvonek vousatý, "maskot" infocentra v Karlově Studánce
Jeho žula je většinou nekvalitní, snadno větrá, takže velký lom v této hornině, který je na okraji Bludova, je na mapě označen jako pískovna. Tam nemusí nic nákladně drtit, jen rozpadající se granodiorit na sítech třídí do různých frakcí.
Slezská žula je ideálním stavebním kamenem nejen pro svou pevnost a stálost, ale i proto, že je štípatelná ve třech na sebe vzájemně kolmých rovinách. Tak mohou snadno vznikat kostky, hranoly a kvádry. Najít zmíněné tři štěpné roviny žuly na čerstvě vylomeném bloku bylo relativně snadné, pro ruční sekání z menších kusů žuly už záleželo na řemeslné zručnosti kameníka. V Žulové byla kamenická škola, ale pro tuto práci byla nezbytná i praktická zkušenost. V Arcibiskupském lomu byl denní výkon zkušeného kostkaře 80 až 120 kostek, přičemž si sám dělal i pláty, z nichž kostky štípal.
Krásné místo. tady máme v lipové také takový geopark, kde jsou všechny horniny z našeho výběžku. Měj krásnou neděli.
OdpovědětVymazatJaruš, sama jsem byla překvapena, že při svém pobytu jsme narazili na několik geoparků, možná další někde jsou, ale je dobře takhle lidem zprostředkovat geologii. Sami by těžko někam šli pátrat. Musím se podívat, co je Lipová...
VymazatDěkuji a přeji příjemný nový týden. ☺
Hani,já si díky tobě dopňuji poznatky z naší dovolené v Jeseníkách.
OdpovědětVymazatDíky.Měj hezký večer
Jsem ráda, Jituš, že to tak je a možná to i některým návštěvníkům Jeseníků poslouží. Jeseníky skrývají spoustu zajímavých věcí, které stojí za to prozkoumat.
VymazatDěkuji a ještě něco k místu vaší dovolené připravuji. Přeji úspěšný nadcházející týden. ☺
Tak tohle místo by se líbilo tchánovi, o geologii toho hodně věděl...
OdpovědětVymazatHani, děkuji, ráda jsem se podívala.
Zdravím, Helena
Helenko, tchán byl jistě vzácný člověk, že na něj dost často vzpomínáš. Je fakt, že do této expozice neproudí davy, tedy pokud tam nejde nějaká výprava nebo exkurze. Kladem toho místa je, že tam člověk může přijít kdykoliv a může tam pobýt také jak chce. Geologie je moje hobby, taková místa nevynechám. ☺
VymazatDěkuji a přeji příjemný den.
Tak se "šutry"-(omlouvám se) jsem měla problémy už ve škole.Asi za trest(pro mně)je pak intenzivně sbíral syn.
OdpovědětVymazatPro mně to byla vždycky španělská vesnice.
Přeji krásný den ☺
Evi, tomu rozumím. U nás bylo normální někdy zajít na haldu, někteří tam sbírali uhlí, ale tam se daly najít zajímavé otisky plavuní nebo přesliček, jak se to vyváželo z dolů. Mnohé kousky byly nádherné! Pak jsem šla na gympl a měli jsme předmět geologie, bohužel, dostali jsme velmi špatného profesora, on tedy byl sympatický a dělal srandičky, ale to tak bylo vše, co uměl. A že by nás něco naučil nebo vysvětlil? Takže co se mu podařilo - u většiny třídy získal "odpor" k předmětu a když dal písemku, dopadlo to fiaskem, já naštěstí tehdy měla 2. Ovšem moje chvíle teprve měla přijít. Dostali jsme pak profesora, který nám otevřel dveře do krás geologie a já byla nadšená. V muzeích, kde jsou geologické expozice, vždy pookřeju a trávím tam dost času. ☺
VymazatDěkuji a přeji pěkný začátek listopadu.