Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

středa 2. listopadu 2022

Co se přihodilo 2. listopadu

  

2. listopad je 306. den roku a do konce roku zbývá 59 dní. Už to máme za pár. Od dětství jsem měla takovou spojitost, že je Památka zesnulých, že zkrátka půjdeme na hřbitov. A také, že tam potkáme spoustu známých, sousedů tam bylo plno. Dříve se víc dodržoval termín, proto se tam lidé setkali. Dnes většina lidí na hřbitov zajde už dříve, jak to komu vyhovuje. Někdo možná zvolí termín, "aby tam nikoho nepotkal". A spěcháme. Nevím sice proč, ale vypozorovala jsem, že čím jsou lidé mladší, mají i na hřbitově naspěch. A pořád na telefonu...

  

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 


 

Vyfotila jsem chryzantému v květináči, který jsem dala na hrob svému pradědečkovi, který zahynul při práci na Dole Trojice ve Slezské Ostravě.  Jeho dcerám bylo tehdy 13 a 15 let.  Babička - jeho dcera mu vždy kupovala "živé květiny", tak v té tradici pokračuji. Je to foceno za slunečného dne a barvy na fotografii jsou zářivé a trochu zkreslené. Barva je ve skutečnosti temně červená. Chryzantémy nevybírám nutně podle určité barvy, ale kupuji ty, které se mi líbí a jsou trochu košaté.

Představte si, moje babička s dědou (toho jsem bohužel nepoznala) měli toho dne svatbu. Na Dušičky. Bylo to v poutním kostele ve Frýdku, mimochodem krásná stavba - někdy o něm vytvořím článek. Kolikrát jsem jako dítě reagovala: "Babi, prosím tě, jak jste mohli mít svatbu na Dušičky?" A babička vždy odpověděla: "To víš, jindy nebyl čas." 

Dnes se to zdá divné, ale oni asi měli jen obřad v kostele. Neznám podrobnosti, ale beztak využili toho, že byla mše na Dušičky a po ní je kněz oddal. Babička rodiče dávno neměla, byla oboustranný sirotek už z dětství a sestra se švagrem jim šli za svědky. Jestli pak byl nějaký společný oběd jsem se jako dítě nezeptala. Žilo se jinak a hospodářská krize 30. let vrcholila. Vlastně ani žádnou jejich svatební fotku jsem neviděla. Spíš bych řekla, že se nefotilo. Dnes nepředstavitelná věc, viďte? Každý nebyl bohatý, to není jen z časů Boženy Němcové. A vidíte, nepotřebovali bouřlivou veselku ani spousty svatebních fotek a přece žili přes dvě desetiletí dobře, dá se říci spokojeně, možná lépe, než dnes někdo, kdo vystrojí bohatou svatbu a za dva roky jdou od sebe... To je úvodem moje vzpomínka na dnešní výročí svatby mých prarodičů 😇. Nemohu sloužit jejich svatebním fotem, jen ukážu Baziliku Navštívení Panny Marie ve Frýdku:

 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d8/2014_Frydek-Mistek%2C_Bazylika_Nawiedzenia_NMP_08.jpg

Z vybraných událostí připomenu výročí narození tohoto dušičkového dne:  

1874 – Barbora Markéta Eliášová, cestovatelka a spisovatelka († 27. dubna 1957) - psala jsem o ní ZDE

1914 – Josef Valčík, voják, příslušník výsadkové skupiny Silver A († 18. června 1942)

Podobizna Josefa Valčíka 

Spolupracoval také se členy výsadku Anthropoid Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem na přípravě atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha.  Zemřel v boji s německými oddíly v kostele sv. Cyrila a Metoděje.

1755 – Marie Antoinetta, francouzská královna († 16. října 1793)

Pastel od Josepha Ducreuxe z roku 1769 

Jedna z dcer Marie Terezie, vedla rozmařilý život. V roce 1789 došla hladovému lidu trpělivost, krále s královnou svrhl a po jejich nezdařeném útěku, byla uvězněna v Templu. Byla popravena devět měsíců po svém manželovi, její život v říjnu 1793 na dnešním Náměstí svornosti ukončila gilotina.

1913 - Burt Lancaster, americký herec a režisér († 20. října 1994)

Díky své sportovní a artistické průpravě se u filmu zpočátku uplatňoval v rolích drsných a tvrdých chlapů. Hrál v různých westernech, filmech z gangsterského a kriminálního prostředí, později i ve válečných filmech. Postupem doby se však vypracoval na velmi výrazného realistického herce a velmi dobře se uplatnil i v charakterních rolích. Ke své původní profesi artisty se vrátil ve filmu Visutá hrazda z roku 1956.

Později hrál Burt Lancaster i v několika italských filmech, z nichž nejvýznamnější je historický velkofilm režiséra Luchina Viscontiho Gepard (1963), jehož stejnojmennou románovou předlohu napsal Giuseppe Tomasi di Lampedusa a v němž Lancaster vytvořil hlavní roli knížete Saliny. Jeho dalším filmem v Itálii byl mj. snímek Rodinný portrét z roku 1974. 

Z mnoha zemřelých toho dne připomenu: 

1950 – George Bernard Shaw, anglický dramatik (* 26. července 1856)

George Bernard Shaw

Roku 1925 obdržel Shaw Nobelovu cenu za literaturu „…za idealismus i humanitu jeho literárního díla, jehož svěží satira často v sobě zahrnuje osobitou poetickou krásu“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Připomenu některá jeho díla: Živnost paní Warrenové, Caesar a Kleopatra, Pygmalion, Dům zlomených srdcí, Svatá Jana.

Po smrti své manželky v roce 1943 začal Shaw postupně ztrácet zájem o vlastní život. Pracoval stále pomalejším tempem a roku 1950 zemřel v úctyhodném věku 94 let ve své venkovské vile ve střední Anglii, kde žil od roku 1906. 


Vybrané události dne 2. listopadu: 

1892 – Byl založen první sportovní klub Slavia Praha.

Slavia-symbol-nowordmark-RGB.png

1985 – Byl otevřen úsek metra I.B (Smíchovské nádraží – Florenc).

Schéma linek pražského metra (linka B žlutě) 

Linka B - žlutě 


1642 – V druhé bitvě u Breitenfeldu utrpěla císařská armáda od Švédů jednu z nejtěžších porážek v bojích třicetileté války.

{{{alt}}} Lennart Torstenson Vrchní velitel císařských vojsk arcivévoda Leopold I. Vilém

Bitva u Breitenfeldu, L. Torstenson, Leopold I. Vilém

Od 17. října 1642 obléhala švédská armáda pod vedením Lennarta Torstensona Lipsko. Obleženému městu přišlo na pomoc císařské vojsko s velitelem Leopoldem I. Vilémem. Torstenson předstíral 22. října ústup, druhý den ráno se však postavil pronásledujícím císařským, kteří bitvu neočekávali a nebyli na ni připraveni. Bitva skončila po třech hodinách úplným švédským vítězstvím, vyčerpané švédské vojsko už ale prchající císařské vojáky nepronásledovalo. 


1698 – Skotští osadníci ve velkém přistáli v Panamě, kde založili nešťastnou kolonii Darien Venture.

 

Mapa skotské kolonie

Projekt Darién je označení pro neúspěšný pokus Skotského království vybudovat vlastní kolonii v oblasti Darién na území moderního státu Panama, k němuž došlo na konci 17. století. V červenci 1698 vyplulo z Leithu pět lodí, na jejichž palubě bylo dohromady okolo 1300 osob. V listopadu téhož roku skotská výprava přistála na pobřeží Dariénu, kde v příhodném zálivu založila opevněnou vesnici New Edinburgh a okolní kraj pojmenovala New Caledonia podle starověkého názvu Skotska Kaledonie (melanéský ostrov Nová Kaledonie získal stejné pojmenování až roku 1774), zábor zahrnoval i ostrov Golden Island.

Osadníci však narazili na mimořádně nepříznivé podmínky: půda byla bažinatá a neúrodná, klima velmi nezdravé, místní Indiáni se k novým příchozím chovali nepřátelsky. Angličané a Španělé, kteří Skoty pokládali za vetřelce ve své zájmové oblasti, uvalili na osadu obchodní embargo. V důsledku hladu a malárie zemřely tři čtvrtiny obyvatel New Edinburghu, zbylí se v červenci 1699 rozhodli odplout zpátky do vlasti. Iniciátor projektu William Paterson ztratil v Dariénu manželku a syna, sám se vrátil s podlomeným zdravím.


1988 – Vypuštěn Morrisův červ, první počítačový červ šířený prostřednictvím internetu. Jeho autorem byl Robert Tappan Morris.

Disketa obsahující zdrojový kód červa Morris uložená v Bostonském vědeckém muzeu. 

Disketa se dostala do muzea 

Jednalo se o první počítačovou hrozbu, která přitáhla značný zájem médií. Byl vytvořen tehdy 23letým studentem Cornellovy univerzity Robertem Tappanem Morrisem. K jeho vypuštění došlo 2. listopadu 1988 za využití počítače institutu MIT. Autor byl prvním člověkem, obviněným v USA z porušení zákona Computer Fraud and Abuse Act z roku 1986, týkajícího se zneužívání výpočetní techniky a s ní spojené podvodné činnosti. 

Po odvolání byl odsouzen k tříletému podmíněnému trestu, 400 hodin veřejně prospěšných prací a pokutě ve výši 10 000 amerických dolarů. Shodou okolností zastává Robert Morris v současné době v institutu MIT post profesora.

Všem návštěvníkům přeji, ať je ten dnešní den - 2. listopad - pohodový a úspěšný. 
Zdroj: Wikipedie 

9 komentářů:

  1. Hezká vzpomínka na prarodiče. My chodíme předem poklidit a nazdobit a na Dušičky zapálit čerstvé svíčky. Většinou jsme chodili večer, kdy je všechno krásné, rozsvícené, nazdobené a pár let zněla ze hřbitovní kaple jemná vážná hudba, což podtrhlo tu vzpomínkovou atmosféru. Jen dnes jsme šli raději dopoledne, protože ke hřbitovu vede úzká cesta a tím že všichni teď ke hřbitovu jezdí autem, tak se tam už nedá bezpečně projít. Rozhodli jsme se tedy jít raději dřív...a o tu krásnou atmosféru přijdeme, ale my si ji při svíčkách a vzpomínání při "černé hodince" uděláme doma a pak při prohlížení starých fotografií, jak už to děláme dlouhá léta. Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, tato dvojice prarodičů mě hodně ovlivnila, konkrétně babička se podílela na mé výchově. Dědu jsem, bohužel, nezažila, přesto mám v genech hodně z jeho rodiny, až překvapivě, dokonce prý i podobu.
      Líbí se mi vaše zvyky a s tím dojezdem ke hřbitovům je to pravda. Proto i my navštěvujeme hřbitovy podle toho, kdy odhadneme méně lidí. Naše hřbitovy jsou od našeho bydliště dosti daleko.
      Děkuji a také se měj hezky. ☺

      Vymazat
  2. My jsme byli dnes na hřbitovech a je pravda,že jsme potkali tolik známých,které jsem třeba už dlouho neviděla.Mám tu večerní atmosféru a rozsvícené hřbitovy ráda.Taky se dost všímám,co lidí pořád kouká do mobilu.Nechápu.
    A je zajímavé,co všechno se v tento den přihodilo.Já si snad nanic významného nepamatuji.
    Hani,hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, to je právě to kouzlo Dušiček, jít tam k večeru a potkat spousty lidí, bohužel, i tyto zvyky se postupně vytrácejí. S tím mobilem jsou někteří až trapní...
      Já si datum 2. 11. pamatuji, ještě se narodila moje kamarádka. Vždy říkala: podle toho můj život také vypadá. Měla pravdu.
      Děkuji a přeji příjemný pátek. ☺

      Vymazat
  3. Hani, moc ráda jsem si přečetla kalendarium, ale hlavně tvé osobní vzpomínky a vyprávění. Taky mám hodně věcí, na které jsem se měla zeptat a nezeptala... I já dávám na Dušičky na hroby živé květiny, vazbu nechávám až na advent a Vánoce.
    Měj příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, jsem ráda, že Tě to zaujalo. Je pravda, že za života předků nás ani nenapadne se na něco ptát, ale pro starší lidi bývalo hodně věcí "tabu" - o čem se nemluvilo.
      Ještě ukážu, co jsem pořídila na hrob rodičům, živou chryzantému i vazbu.
      Děkuji a přeji úspěšný páteček. ☺

      Vymazat
  4. Hani, tak to je moc hezká vzpomínka na babičku !! Já jsem všechny hroby objížděla včera a strávila jsem tím celý den, a byl to krásný den. Jezdila jsem společně s tátou a vzala ho záměrně na oběd do zájezdního hostince, kam chodil v mládí tancovat ( má z toho místa i fotografie), a od té doby tam nebyl, prý šedesátpět let. Hostinec pokračuje stále v jedné rodině, z otce na syna... Měli jsme štěstí na pana majitele, kterému jsem to řekla a ten měl také obrovskou radost, že žije ještě nějaký pamětník. Tata mu přesně popsal, co kde dřív bylo - kde bylo pódium, kde kamna... Má výbornou paměť, na rozdíl ode mne. Mají tam na zdech dobové fotografie a táta všechny poznal a vyjmenoval ! Tak to bylo takové dojemné, byla jsem moc ráda, že jsem ho tam vzala. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji za pochvalu. Ty jsi moc hezky popsala návštěvu hřbitova a setkání se svým tatínkem, to je moc pěkné. Pro rodiče nic lepšího nemůžeme udělat, než se jim takto věnovat a pak jsme odměněni tím, co popisuješ. Je to možná neplánované, ale o to pak lepší. Přeji vám oběma, abyste si podobné společné chvíle ještě dlouho a ve zdraví užívali. ☺

      Vymazat
  5. Ahoj, narodil jsem se ve Svinově v ulici souběžné s Elektrárenskou u benzínové pumpy, když ještě žádné sídliště Poruba nebylo a do Opavy byla jen alej stromů. Pak dostal otec byt v paneláku na IV. obvodě. Kvůli zdraví dcery jsme se odstěhovali na čerstvý vzuch do Jeseníku. Je to sice pohraničí a my tomu říkáme Opičí hory, ale máme to zase blízko do Polska nanákupy. Opatruj se.

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

K meandrům Lučiny až k vyhlídce na Beskydy

Možná si také z dětství pamatujete nějakou řeku, se kterou vás pojí vzpomínky. Řekou mého dětství byla Lučina, i když jsem ty její vody &quo...