Kalendárium z Moravskoslezska: Listopad

 

Vybrané události a osobnosti Moravskoslezského kraje za měsíc listopad:

  

Historická fotografie:

 

Dnes ul. Čs. legií: Národní dům je dnešní Divadlo Jiřího Myrona. 

K stavbě bylo přikročeno poté, co selhala jednání o stavbě společného česko-německého spolkového domu, tzv. "Concerthausu".
Objekt byl od počátku využíván jako český spolkový dům s koncertním a divadelním sálem. Kromě koncertů a divadelních představení se zde konaly četné naučné a populárně vědecké přednášky a umělecké výstavy, sjezdy profesních a stavovských korporací, své schůze zde konaly též české politické strany.

  

1. listopad 1918

Do 1. 11. 1918 se podařilo setníku Václavu Běhalovi, který byl jmenován Okresním národním výborem v Moravské Ostravě (ustaven 29. 10. 1918) velitelem vojenské posádky ve městě, bez jediného výstřelu obsadit všechny důležité úřady, průmyslové podniky a nádraží. Dále odzbrojil silnou třítisícovou vojenskou posádku pod vedením generálů Naumanna a Brandstettera, která mohla kdykoliv zasáhnou a zvrátit chod událostí. V Běhal později na převrat vzpomínal: „Do páté hodiny ranní byla celá ostravská posádka bez jediného výstřelu odzbrojena a rozvalena. Nebylo již rakouské vojenské organizace v Moravské Ostravě, nebylo uspořádaných čet, ni oddílů, nebylo mužstva, ježto se mnozí hned po odzbrojení vzdálili a nevrátili se již, nebylo kázně, ni řádu, kdysi tak obávaného. Nebylo také nadřízených, a velitelů, zbyli pouze generálové bez vojska, kteří se nemohli dorozuměti, ježto jsme obsadili na počátku své akce poštovní úřad a tam v prvé řadě telegraf a telefon.“

4. listopad 1931

V Muglinově se 4. 11. 1931 narodil Miroslav Wiecek (původně Więcek), jeden z nejslavnějších fotbalistů, kteří oblékali dres letos jubilujícího ostravského Baníku, a výrazná klubová legenda.  Byl synem havíře a v obchodním domě Brouk & Babka se krátce po válce vyučil aranžérem. Fotbal začal hrát v 11 letech ještě za SK Slezská Ostrava, jak se původně Baník nazýval. Již roku 1947 byl vybrán do ligového mužského týmu, v němž odehrál celkem 16 sezon. Vynikl především jako levý křídelní útočník. Podle oficiálních statistik nastoupil v celkem 325 ligových zápasech, v nichž nastřílel 174 branek. V deseti sezonách byl nejlepším střelcem mužstva a v letech 1952, 1956, 1958 a 1959 se stal i nejlepším střelcem ligy. Hráčskou kariéru ukončil v TJ VŽKG Vítkovice a Tatře Kopřivnice. Od konce 60. let působil jako fotbalový trenér, mj. u reprezentace Severního Jemenu. Miroslav Wiecek zemřel 12. 7. 1997 v Ostravě.

Foto: Miroslav Wiecek se pro svoji střeleckou bilanci stal zaslouženě členem Klubu ligových kanonýrů. Svého času byl po Josefu Bicanovi druhým nejlepším střelcem v historii české kopané a aktuálně se nachází na 10. příčce dlouhodobé tabulky ligových střelců.

4. listopadu 1931

V Mariánských Horách (m. č. Ostravy) se 4. 11. 1931 narodil sbormistr a hudební pedagog Lumír Pivovarský. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor hudební výchova. Poté působil na Střední pedagogické škole v Krnově, kde začala jeho dlouholetá sbormistrovská činnost. Založil dívčí pěvecký sbor, ale věnoval se také smíšenému sboru Slezan (1957–1961). 

V roce 1961 přešel na katedru hudební výchovy Pedagogického institutu v Ostravě. Po příchodu do Ostravy převzal vedení dívčího sboru Domu kultury pracujících VŽKG. V roce 1966 založil na katedře smíšený Vysokoškolský pěvecký sbor, s nímž dosáhl značného úspěchu u nás i v zahraničí. Kromě své umělecké činnosti se zasloužil také o umělecko-pedagogický rozvoj svého pracoviště. Pivovarský se vyznačoval širokými hudebními a kulturními zájmy, ve kterých ho podporovala také jeho manželka Jana Pivovarská, známá malířka a zpěvačka lidových písní.

 

Prof. Lumír Pivovarský

6. listopadu 1966

6. listopadu 1966, jen několik dní před svými pětasedmdesátými narozeninami zemřela v Ostravě herečka, zpěvačka a tanečnice Lída Theimerová (vlastním jménem Ludmila Růžena Bedřiše Pírková, *11. 11. 1891 v Praze). Jako kabaretní zpěvačka se prosadila v Praze již před první světovou válkou, počátkem 20. let 20. století působila také ve slavném pražském kabaretu Červená sedma. Její jméno je od roku 1935 spojeno s operetní scénou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vystupovala řadu let jako herečka a zpěvačka. Jak uvedl soudobý kronikář, „ve své době byla hvězdou ostravského publika, obdivovanou a milovanou, a jako výborná šansoniérka slavila úspěchy i v zahraničí“.

8. listopad 1917

Dne 8. 11. 1917 se v Olešnici (okr. Blansko) narodil Zdeněk Škarvada, vojenský stíhací pilot RAF, představitel protinacistického odboje (zemřel 11. 5. 2013 v Ostravě). Základní pilotní výcvik absolvoval na Vojenském leteckém učilišti v Prostějově a v roce 1938 se stal armádním pilotem. Po okupaci Československa byl 31. 3. 1939 z armády propuštěn, vstoupil do polského letectva v Dęblinu. Zúčastnil se polsko-německé války a následně padl do zajetí Rudé armády. V říjnu 1940 se dostal do Liverpoolu. Byl přijat do RAF a v červenci 1941 přidělen k 310. československé stíhací peruti. 4. 2. 1942 musel kvůli poruše svého spitfiru vyskočit s padákem do vln Atlantiku a zbytek války prožil v německém zajetí. Po válce pracoval u československého letectva, až do srpna 1950, kdy byl v rámci další vlny poúnorových čistek v armádě přeložen do zálohy a degradován. V roce 1965 mu byla vrácena hodnost majora v záloze a o rok později i hodnost podplukovníka. Skutečné rehabilitace se dočkal až v roce 1990, kdy byl povýšen na plukovníka a v roce 2000 na brigádního generála ve výslužbě. Na snímku s manželkou.

10. listopad 1925

Dne 10. 11. 1925 byla sňata makovice z moravskoostravské radniční věže na Masarykově náměstí. Správa města Moravské Ostravy se rozhodla v roce 1925 provést rekonstrukci poškozené radniční věže, jež byla renovována naposled v roce 1874. Velká a malá kopule věže, pokryté měděným a cínovým plechem, byly tak poškozeny, že musely být nahrazeny novou krytinou. Úplně musela být též vyměněna makovice věže. Stará makovice byla otevřena za přítomnosti zvláštní komise v čele se starostou města Janem Prokešem a archivářem města Aloisem Adamusem. Bylo v ní nalezeno pouzdro s opisy listin z roku 1730 a 1829, výkaz o tržních cenách z roku 1874, dva výtisky vídeňských novin Neues Wiener Blatt z téhož roku a stejně datovaný pamětní list Promemoria, který obsahuje řadu zajímavých a závažných údajů o tehdejších událostech ve městě Ostravě.

8.  až 12. listopadu 1995

V těchto dnech uskutečnil Český krasobruslařský svaz a Bruslařský klub Vítkovice 2. ročník České brusle 1995 - Memoriál dr. Josefa Dědiče v Paláci kultury a sportu Vítkovice za účasti krasobruslařů z 19 zemí. Dvojnásobná mistryně světa Ája Vrzáňová z USA věnovala osobní cenu pro TOP LADY soutěže žen.

Foto: krasobruslařka Ája Vrzáňová, vlastním jménem Alena Vrzáňová, v Ostravě v roce 1948. (je vpravo před Novou radnici v Moravské Ostravě s ostravským primátorem Josefem Kotasem.

9. listopadu 1967

Dne 9. 11. 1967 byl ukončen provoz nejstarší ostravské elektrárny, známé především pod označením MOEL. Elektrárna byla vybudována na základě koncese, kterou město Moravská Ostrava udělilo budapešťské firmě Ganz & Comp. v roce 1896. K jejímu zprovoznění došlo na počátku ledna 1898. Potřeba energie v té době rostla zvláště v souvislosti s budováním lokálních drah s elektrickou trakcí. V roce 1900 elektrárnu převzala nově založená Moravskoostravská elektrárenská akciová společnost (odtud MOEL) se základním kapitálem 2,5 milionu korun, v níž si město podrželo minoritní podíl. V meziválečné době vzrostl akciový kapitál společnosti až na 11 milionů Kč. Elektrárna sloužila svému původnímu účelu ještě po druhé světové válce. V roce 1959 byla upravena pro zásobování teplem sídliště Jindřiška. Současně s tím klesala produkce elektrické energie, až byla v roce 1961 zastavena úplně a elektrárna MOEL byla přejmenována na Teplárnu Ostrava.

12. listopad 1565  

Městský písař se ujal vedení nejstarší městské knihy, tzv. Památné knihy města Moravské Ostravy, dnes uložené v Archivu města Ostravy. Zápisy, vedené v češtině v letech 15665–1757, se do ní vkládaly „pro věčnou paměť“. Najdeme v ní hlavně svatební smlouvy zámožnějších měšťanů, kupní smlouvy a dlužní úpisy.

13. listopad 1920  

Na městském hřbitově v Moravské Ostravě byl pohřben dělnický vůdce, představitel sociální demokracie a dlouholetý říšský poslanec za Slezsko Petr Cingr. Pohřbu se zúčastnilo na 100 000 lidí bez rozdílu národnosti. Přijeli představitelé československého státu a armády, delegace městských samospráv, kladenští horníci ad.

15. listopad 1894  

V Moravské Ostravě zahájilo činnost policejní komisařství, zřízené císařským rozhodnutím a nařízením ministerstva vnitra ve Vídni. Obvod jeho působnosti zahrnoval celý tehdejší ostravsko-karvinský revír. Důvodem jeho zřízení byla rostoucí zločinnost jako průvodní zjev industrializace.

17. listopadu 1911

Toho dne vyšel v novinách Obrana Slezska článek o ostravské problémové mládeži, která se setkávala u haldy při dolu Michal v Michálkovicích: „Jde-li člověk večer kol této haldy, bývá rozedranými a často i opilými kluky zahrnován nadávkami a často i kamením. Neveselá podívaná jest na chlapce, kteří ještě do školy patří, vesele kouří dramky a popijí ze židlíku kvituvku. Pro taková individua, předčasně kleslá, jest halda průpravou k chacharství. Všimneme-li si zpráv policejní strážnice, musíme uznat, že velká část provinilců rekrutuje se z počtu návštěvníků haldy.“

21. listopad 1835

Dne 21. 11. 1835 proběhlo v soudní síni na radnici v Moravské Ostravě (dnes budova staré radnice) poslední přelíčení s bohatou velkoměšťankou Kateřinou Rajskou (1770–1836), která pro svůj temperament a výbušné chování patřila ve své době k častěji trestaným obyvatelům města. Přestože náležela k místní honoraci a bydlela v domě na náměstí (dnes Masarykově), skončila minimálně 5x za své prohřešky ve vězení. Poprvé v r. 1812, naposledy v r. 1835. Důvodem bývaly urážky na cti, nadávky, rvačky nebo drobné krádeže. Listopadové přelíčení v roce 1835 se konalo proto, že již poněkolikáté vynadala na rynku svému sousedovi Josefu Lihotzkému do dlužníků, padouchů a zlodějů. Proč mu nadávala, dnes už nezjistíme. Jisté je pouze to, že jí soud s ohledem na vysoký věk 65 let uložil mírnější trest vězení v délce trvání pouhých 4 dní.

21. listopad 1844

Dne 21. 11. 1844 se v Jihlavě narodil advokát JUDr. Karl Richter. Pocházel z rodiny vrchního zemského soudního rady, vystudoval střední školu v Opavě a práva ve Vídni. V roce 1873 přišel do Moravské Ostravy a otevřel si zde samostatnou advokátní kancelář, která poskytovala právní zastoupení subjektům ostravského velkoprůmyslu a velkokapitálu. Byl dlouholetým členem moravskoostravského obecního výboru a městským radním. Stal se čelným představitelem a mluvčím ostravské německé menšiny. Velmi aktivně se zapojil do zdejšího spolkového života. Stál např. u zrodu spolku Deutsches Haus a podílel se na výstavbě kulturního a společenského střediska ostravských Němců. 

Jako zakladatel turistického spolku Beskidenverein se zasloužil o rozvoj beskydské turistiky i lyžařského sportu. Výraznou stopu zanechal také jako člen a velitel německého dobrovolného hasičstva. Karl Richter zemřel 14. 7. 1928 v Moravské Ostravě. 

19. a 21. listopadu 1955

proběhlo hlavní líčení před Lidovým soudem trestním v Ostravě s Františkem a Metodějem Pravdovými, majiteli zámků a velkostatku v Kunčicích nad Ostravicí. Tito bratři byli označeni za „vesnické boháče“. Na základě vykonstruovaných obvinění z úmyslné sabotáže státního hospodářství a neplnění povinných dodávek byli odsouzeni k propadnutí celého jmění a dlouholetému pobytu ve vězení. Metoděj Pravda se měl mimoto dopustit trestného činu pobuřování proti republice, když pronesl urážlivé výroky o prezidentu republiky A. Zápotockém, K. Gottwaldovi a J. V. Stalinovi a prohlásil, že očekává návrat kapitalistických poměrů. František byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu šesti let a bratr Metoděj na devět let. V Ostravském kraji jim byl zakázán pobyt na dobu deseti let. Zařadili se mezi oběti komunistického režimu na Ostravsku.

23. listopad 1884  

V Ostravě se narodil Konstantin Petřík, pedagog a filolog. V roce 1923 byl jmenován do čela správní komise města Český Těšín. Velké zásluhy měl na poli pedagogickém, kdy se angažoval v českotěšínském školství.  V letech 1923–1938 stál v čele českého gymnázia v Českém Těšíně. Zasloužil se především o výstavbu nové školní budovy. K položení jejího základního kamene došlo 26. června 1932. Objekt budovaný ve funkcionalistickém stylu byl k užívání odevzdán v roce 1935. 

Byl členem kuratoria Hudební a pěvecké školy v Českém Těšíně. Z oblasti filologie se zajímal o východolašská nářečí. Zemřel 22. února 1957 v Olomouci.

 

Poklep ministra školství a národní osvěty dr. Ivana Dérera; vpravo: ředitel školy Konstantin Petřík

24. listopad 1881

Ve čtvrtek 24. 11. 1881 vypukla stávka na dole Zárubek ve Slezské Ostravě, který tehdy patřil Severní dráze Ferdinandově. Stávkující požadovali odstranění neoblíbeného vedení dolu, konec okrádání horníků a zlepšení mezd. Vyjednávání hornické deputace se správou a ředitelstvím závodu nevedlo k cíli, naopak bylo pohrozeno, že kdo se do pondělí 28. 11. nedostaví do práce, bude vypovězen z bytu. Dva mluvčí horníků, Klimša a Černík, kteří se odebrali do Vídně ke generálnímu ředitelství dolů, byli zatčeni a dodáni k okresnímu soudu v Bohumíně. Okresní hejtman povolal do Zárubku četnictvo z Polské a Moravské Ostravy, Orlové a Fryštátu a později i tři setniny vojska z Opavy. Zloba horníků obracela se též proti závodnímu konzumu, který je okrádal. Teprve ve čtvrtek 1. 12. ráno, když mělo býti do Zárubku k práci povoláno hornictvo z jiných závodů, byla týden trvající stávka zlomena a horníci začali pracovat.

  

Důl Hermenegild - Zárubek v 2. pol. 19. století

25. listopad 1922

Dne 25. 11. 1922 se v tehdy samostatné Porubě narodil hudební skladatel, klavírista, spisovatel a pedagog Ilja Hurník. Pocházel z učitelské rodiny a vyrůstal ve Slezsku. Již od útlého dětství projevoval mimořádný hudební talent. Gymnaziální studia i studium hry na klavír zahájil v Moravské Ostravě. Přestože od roku 1938 žil a působil v Praze, kde absolvoval konzervatoř a Akademii múzických umění, do rodného kraje se často vracel a ve své tvorbě významně čerpal ze slezské lidové písně. 

V letech 1957–1976 působil jako sólista Státní filharmonie Ostrava. Co pro něj v životě znamenalo Ostravsko a opavské Slezsko, zachycují dvě jeho vzpomínkové knihy. Po roce 1990 byl prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj v Ostravě a Ostravská univerzita mu v roce 1992 jako vůbec prvnímu udělila čestný doktorát. Ilja Hurník zemřel 7. 9. 2013 v Praze.

27. listopad 1953

Vládním usnesením z 27. listopadu 1953 byla jako pátá v pořadí zřízena Geologická fakulta Vysoké školy báňské v Ostravě (VŠB). Po zřízení fakult hornické, hutnické, báňského strojírenství a ekonomického inženýrství v letech 1951–1952 tím byla dokončena reforma organizační struktury VŠB, přenesené v roce 1945 z Příbrami do Ostravy. Nová struktura školy měla jednak reagovat na prudký rozvoj hornictví, hutnictví a strojírenství a zvědečtění jednotlivých oborů, jednak jejím zavedením bylo docíleno toho, že vzdělávání na VŠB odpovídalo uzavřenému cyklu báňské výroby. 

Sloučením Hornické fakulty s Geologickou fakultou v roce 1959 pak vznikla dodnes fungující Hornicko-geologická fakulta, která se musela po roce 1989 vyrovnat se změnou struktury národního hospodářství a útlumem hornictví, a nyní tak je moderní fakultou propojující přírodovědné disciplíny s technickými a ekonomickými obory. 

 

28. listopad 1857 

Ve Vídni se narodil Max Gutmann, technik, průmyslník a podnikatel. Pocházel z moravské židovské podnikatelské rodiny. Vystudoval Báňskou akademii v rakouském Leoben a v roce 1883 vstoupil do služeb firmy Gebrüder Gutmann. Hlavní pozornost věnoval hutním závodům Vítkovického horního a hutního těžířstva a výstavbě Kamenouhelných dolů Orlová-Lazy. Zastával řadu významných společenských funkcí. Odborný a vědecký zájem zaměřil na problematiku sociálních poměrů hornictva, konkrétně se zabýval otázkami pracovní doby a sociálního pojištění dělníků. Zemřel 2. dubna 1930 ve Vídni.

   

Za svou podnikatelskou, humanitární a sociální činnost byl vyznamenán např. komturským křížem Řádu Františka Josefa, za první světové války obdržel hvězdu – nejvyšší stupeň vyznamenání Za zásluhy o Červený kříž. 1917 se stal doživotním členem panské sněmovny říšské rady. Získal titul horního rady a čestný doktorát na technice v Cáchách (1925) a Báňské akademii v Leobenu (1927).

Zdroj: ostrava.cz