Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

neděle 27. listopadu 2022

Ohlédnutí za dovolenou v Jeseníkách

 

Dnes bych z mnoha fotografií chtěla vybrat ty zatím nepoužité na blogu a připomenout některá místa, která mohou být inspirací k návštěvě.

Tato tabule je pravdivá! Ano, přesně jak je tady psáno - neberte to jen jako reklamní slogan. Jeseníky nás velmi bavily a já jsem fotila nejen mapu, jak je doporučováno, ale vlastně "všechno". Fotka totiž nejen dokumentuje vaši cestu, ale hlavně připomene i po čase něco, co vás zaujalo a proč jste vlastně ten záběr udělali.

To je fotka domu ve Zlatých Horách, který v minulosti musel být krásný, jak napovídá výzdoba a stavební prvky. Dnes by potřeboval opravu a novou fasádu. 

 
Ovšem ... novou fasádu (a možná nejen to) by potřeboval i státní zámek u Rýmařova, kam jsme zajeli. Vybrala  jsem dvě fotografie, ze kterých je zřejmé, v jakém stavu tento zámek je a přitom tam v určitých dnech probíhala prohlídka! Na moje zvonění a později i bušení na dveře nikdo neodpovídal, přesto, že za těmi dveřmi někdo byl 😗, bylo slyšet, že tam něco dělá. Trocha slušnosti vůči návštěvníkovi by byla na místě.
 

Z jiného soudku: mám radost z vesnic, kde se zemědělství stále drží a "nekleklo". Proto si všímám i stád pasoucích se kraviček. Horní fotka je z Dolní Moravice, dole je záběr pořízený z auta při jízdě na hrad Sovinec. Kravín a pastviny tam odděluje silnice. 


Turista si také musí všimnout stavu našich lesů a mnohde mizejících porostů. Krajina dostává úplně jiný vzhled. Většinou je na vině tento "inženýr": 


První doklady o existenci kůrovců jsou poměrně staré - pocházejí již z druhohor. Máme k dispozici mnoho nálezů kůrovců zalitých do jantaru, případně kusy zkamenělého dřeva, v jehož struktuře jsou patrné pozůstatky činnosti dávného podkorního hmyzu. Z těchto důkazů lze soudit, že kůrovci žili vždy v těsném sepjetí se svou hostitelskou dřevinou. Z toho, že přežili až do dnešních dnů, zase můžeme odvodit, že se vždy dokázali vyrovnat se všemi nástrahami, které jim přírodní podmínky postavily do cesty. Nelze se tedy divit, že ani probíhající změny klimatu nepředstavují pro kůrovce výraznější překážku. Ze současné kalamity je zřejmé, že kůrovci dokáží vysoké teploty, sucho a zhoršený zdravotní stav stromů mistrně využít.

Rejvíz patří mezi nejpozoruhodnější místa, která jsme navštívili a návštěvníkům mohu cestu k Mechovému jezírku jen doporučit. Podél povalového chodníku, který vede rašeliništěm, najdeme dost informačních tabulí, které mohou zvídavého turistu poučit. Moje záběry jsou nafoceny z tabulí, které jsou v drsné jesenické krajině a kvalita snímků tomu odpovídá:

 Horské byliny mají i krásné názvy, jako tady - kýchavice bílá Lobelova. 

To je ona v přírodě. Říká se jí "růže severu". Jenže pozor! „Velice populární šňupavý kýchací prášek se vyráběl z kýchavice bílé (Veratrumalbum). Jde o jednu z nejjedovatějších rostlin v české přírodě! Lidé ovšem tehdy netušili, že je tato rostlina prudce jedovatá a paralyzuje nervový systém. Dnes se domníváme, že právě jed z kýchavice bílé byl příčinou smrti Alexandra Velikého, když vypil otrávené víno v babylonském paláci. Zemřel po dvanácti dnech utrpení, kdy nebyl schopen chůze ani řeči. Dnes je kýchavice bílá v přírodě velmi vzácná a patří mezi silně ohrožené rostliny. (Zdroj: iprima.cz)





Po nepříliš náročné túře k Mechovému jezírku hodně návštěvníků Rejvízu zavítá do této restaurace, která je známá vyřezávanými židlemi. 


Jak to vzniklo? V roce 1896 hospodu tehdy pod názvem U jezerního pastýře koupili manželé Braunerovi, majitelé truhlářství v Jeseníku. Podařilo se jim dosáhnout úspěchu a postupně hospodu rozšířit na hotel. Jejich synové Alfréd a Josef tak převzali od rodičů prosperující podnik a pokračovali v jejich práci. Kromě toho ale také zdědili po otci lásku ke dřevu a řezbářský talent. Vytvořili společně velkou část výzdoby rodinného podniku. Alfréd pak začal někdy kolem roku 1910 vyřezávat na opěradla židlí karikatury štamgastů. Kdokoliv z nich si mohl takovou židli se svou podobiznou za peníze nechat vyrobit a měl pak právo si na ni sednout, kdykoliv do hospody přišel. Právě tyto židle hospodu proslavily a staly se oblíbenou atrakcí.

V nevlídném listopadovém čase snad potěší tato květinová připomínka. Tyto kosatce kvetly u schodů do budovy Jeskyní Na Špičáku a poblíž měli tento květinový koberec. Pamětní deska byla opravena stejně jako správní budova u vstupu do jeskyně, která má ve znaku srdce vytvarované proudící vodou v kameni.

 

Takové malby uvidíme jen Na Špičáku. Výjev, který znázorňuje adoraci kříže, zde byl namalován v době renesance, ve druhé polovině 16. století. Před osmi lety byl odborně zrestaurován. Jsou to nejstarší epigrafy v jeskyni. To jsou právě ty objekty, které zmiňuje prospektorská příručka z 15. století, která říká, že najdeš v podzemí slunce a měsíc, čímž je myšleno zlato a stříbro.

Rozhleden je v Jeseníkách několik, tak si můžeme vybrat. Těžbu zlata v minulosti tam připomínají mnohé názvy - Zlaté Hory, Zlatý Chlum, Zlatý potok... 

 Neodpustím si, že tady pravopis na tabuli u silnice "bije do očí". Ten, kdo nechal tuto tabuli vyrobit, nebyl kovaný v češtině, Zlaté Hory se přece píší s oběma velkými písmeny.

 

 

Praděd asi pozná každý. Ale je na Moravě nebo ve Slezsku? Tak vězte: Na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů (do roku 1993 měl 162 m) vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.

Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů  Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál a Šumperk. Vrcholová stavba věže s restaurací má číslo evidenční 38 v Malé Morávce v okrese Bruntál.

Pohyb na čerstvém vzduchu a turistika jsou zdravé, ale musíme počítat s tím, že nám vyhládne. Občas narazíme na podobnou nabídku:


To, že se pohybujeme v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky dokumentují následující fotografie: 








Svoji schopnost orientace v krajině si prověříme i pohybem po značených trasách a "procvičíme si" turistické značky. Můžeme si spočítat, kolik km jsme ušli a v jaké nadmořské výšce se nacházíme. Tady jsme zrovna u Barborky.



 Česká republika vyniká svými značkovanými turistickými trasami a Jeseníky jsou dobrým příkladem.


Horní foto: Petrovy kameny. Tyto dvě fotografii dokumentují, že v Jeseníkách se docela rychle změní počasí, takže přibalit bundu a případně pláštěnku se vyplatí. Dobrá obuv je samozřejmostí. 








Dobré pivko na horské túře přijde vhod i těm, kteří se za pivní skauty nepovažují. Pak vás i zastávka u známé chaty bude víc bavit a prohlédnete si i vzpomínkovou mohylu a uvedenou desku. Proč ale tato deska "turistům" vadí a musejí ji poškrábat? Přišli i oni do hor s dobrým srdcem?? 




12 komentářů:

  1. Hani,moc ráda jsem si připomněla i naši dovolenou v Jeseníkách.Na hodně místech,co jsi zde uvedla jsme byli,ale týdenní dovolená je na takovou oblast málo.Zdaleka jsme neviděli vše.
    Měj hezkou první adventní neděli

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, Jituš, že alespoň touto formou jsem Ti připomněla jistě krásnou dovolenou. Nejlépe je tam jet opakovaně, když to už člověk má trochu zmapované, pak jde najisto.
      Děkuji za vzpomínku a také přeji parádní začátek adventu. ☺

      Vymazat
  2. Jeseniky jsou opravdu krásné. Uvidíme, jaký bude příští rok a jestli zvládneme dovolenou právě v Jeseníkách. Je to pro nás kraj zcela neznámý. Hani měj se pěkně a užij si hezký adventní čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, Ty jako znalec přírody to dovedeš posoudit. Moc bych vám pobyt v Jeseníkách přála a každý si tam může vybrat trasu nebo něco podle svých fyzických možností. Jeseníky jsou podle mne málo doceněné.
      Děkuji a také přeji příjemný adventní čas. ☺

      Vymazat
  3. Hanko, prošla jsem to s tebou krok za krokem a nemám ti co vytknout, jsi pilná a důkladná, mohu vše potvrdit. Strávili jsme několik dovolených v Jeseníku i okolí a zamilovali jsme se do toho kraje opravdu navždy. Sovinec, Rešovské vodopády, Šerák i Praděd na nás pokaždé udělay dojem.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, hlavně děkuji za pochvalu za zpracování Jeseníků, které podle všeho znáš lépe než já. Právě krása Jeseníků, ale i drsnější klima mě vedlo k podrobnému rozpracování. Vznikl z toho celý seriál. Vzpomínáš krásná místa, jsou to "perly", o kterých spousta lidí ani nemá tušení. Také bych se tam znovu vydala. ☺

      Vymazat
  4. Hezké a v mnohém inspirativní střípky!
    Hani, moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to můj záměr, nejen dát pár fotek, že jsem tam byla, ale proto plno informací, aby to třeba jiným posloužilo.
      Děkuji a také zdravím do Čech. ☺

      Vymazat
  5. Hani, mě Jeseníky taky baví ! Tím, že tam jezdím pravidelně, tak to tam mám už za ty roky trochu prošmajdané. Je tam krásně. Měj se hezky, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, Ty jsi s Jeseníky už spjata a určitě je znáš lépe, ale i já tam chci znovu šmajdat a jen doufám, že se to podaří!
      Děkuji a také se měj co možná nejlépe. ☺

      Vymazat
  6. Pěkně vzpomínky na dovolenou a pro mnohé tip 👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano a já sama bych se tam zase ráda podívala. Ale ne v zimě. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Co je motovidlo a vzpomínka na babičku

  Znáte pojem "motovidlo"? Nemohu se divit, pokud ne, protože to pravé motovidlo se už dávno nepoužívá (tedy běžně). Já vím přesně...