Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 4. července 2023

Hanácký obr Drásal je vystaven v Olomouci

 

Získal přezdívku "obr" a  byl Moravák každým coulem, ale žil ještě v dobách Rakouska-Uherska. Počítám, že jste už o něm slyšeli nebo četli. My jsme na Josefa Drásala narazili v Olomouci, během dovolené. Já totiž i na dovolené chodím po muzeích, víme? 😃 Jde o Vlastivědné muzeum v Olomouci, které je opravdu výborné, to prohlásil i přítel a pokud se do Olomouce zase dostaneme, chceme tam na jeho přání ještě zajít. Je tam tolik zajímavých věcí, to nejde jen proletět. 

Mezi exponáty stojí i figurína Josefa Drásala. Vůbec jsem netušila, že ho tam mají. Ono to zní "divně", být v muzeu jako exponát, ale jsou muzea voskových figurín, z jakého materiálu vyrobili Drásala, fakt nevím. 

 
Josef Drásal (4. července 1841 Chromeč – 16. prosince 1886 Holešov) byl druhý nejvyšší člověk, který podle dochovaných údajů kdy žil v českých zemích.

Dnes "slaví" 182. výročí narození a to je dobrý důvod zařadit ho na blog. Za jeho výšku mohla dysfunkce. Žijeme v době, kdy je plno "dys". Přesto za svého života nebyl nikdy změřený, ve své době byl považován za 10. nejvyššího Evropana a 14. nejvyššího člověka na světa. Dnes si myslíme, že měřil 241 cm. To je ale pouze odhad a výsledek složitého a nepřesného měření torza ostatků po dvojí exhumaci. Tak praví muzeum. Kopie jeho kostry je uložena v Anatomickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

 
Jeho boty a rukavice přitahují pozornost lidí.

Za Drásalovu extrémní výšku mohla dysfunkce podvěsku mozkového, protože rodiče, bratři a sestra byli normálního vzrůstu. Malý Josef trpěl jako dítě růstovými bolestmi a psychologové se domnívají, že ani mentálně se nevyvinul jak měl. Zřejmě proto byl tolik dobrosrdečný až dětinský.

Na studia neměl malý Josef zrovna talent. Školu opustil ve 12 letech, aniž by se naučil dobře číst a psát. Snad ho k odchodu vedlo i to, že mu otec dva roky předtím uhořel při požáru a rodina nežila v nejlepších podmínkách. Začal pracovat jako pacholek na chromečských a bludovských statcích hrabat Žerotínů. Z té doby pochází spousta historek o jeho zdatnosti, ale také obrovské nenasytnosti. Když byl poslán, aby s voly přepravil balvan, odvlekl jej raději vlastníma rukama. Každou rvačku v hospodě rychle srovnal tak, že rváče jednoduše popadl pod paže a vynesl je z hostince. Proto se údajně v okolí ujalo varování: „Přijde Drásal!“


Byl velký nenasyta, zdálo se, že ho snad není možné nakrmit. Jedl vždycky přinejmenším dvě porce, při pálení kořalky z brambor do sebe cpal horké erteple plnými hrstmi, jindy snědl naráz devět řízků a neudržel se při pohledu na brambory pro prasata. Za svou stále rostoucí výšku se styděl a chodíval úmyslně nahrbený.
 

Josef Drásal se do Holešova dostal jako zemědělský dělník. Později si jej vyhlédl hospodský z Plačkova a angažoval jej do cirkusu. Začala zcela jiná etapa obrova života. Majiteli jakéhosi potulného panoptika zemřel obr a doslechl se právě o něm. Jejich spolupráce ale trvala jen pár týdnů, protože se rozhádali. Byl to ovšem pouze počátek Drásalova téměř dvacetiletého putování po různých koutech Evropy. Nejdéle spolupracoval s eskamotérem Janochem. Drásal, obvykle oděný v malebném hanáckém kroji, vystupoval jako nevídaná atrakce až v Turecku a Anglii, ve Francii účinkoval před samotným císařem Napoleonem III. 

Jeho cirkusová produkce měla různou kvalitu provedení: od společného vystupování s trpaslíky až po jednoduchou demonstraci výšky povstáním ze židle.

Na cestách si Drásal nashromáždil malé jmění, ze kterého si pořídil dům v Holešově (za sokolovnou na pravé straně). Začalo se mu proto říkat „holešovický Josef“. Měl dobrosrdečnou povahu a velmi rád zpíval, ale jeho nešvarem byla záliba v kořalce. Byl piják, možná proto, že vlastně šťastný nebyl. Nikdy se neoženil, jelikož se ho všechny dívky bály. Když ho holešovický okresní komisař představil jakési herečce, která ve městě hrála s divadelní společností, nebohá žena se ho vyděsila, jakmile se zvedl ze židle a s křikem utekla pryč.

Zájem o něj měla jen služka Marie Pečenová z Fryštáku, jež byla sama nadprůměrného vzrůstu. Ke sňatku ovšem nedošlo, protože krátce před Vánocemi roku 1886 Drásal zemřel na souchotiny. O obrovu kostru mělo zájem například Britské muzeum, ale nakonec byl podle svého přání za velké účasti lidu řádně pohřben. Podle některých zdrojů Drásal zemřel ve věku 45 let na souchotiny. V úmrtním listu byla ale jako příčina smrti uvedena choroba ledvin. 

Zdroj: Vlastivědné muzeum Olomouc, wikipedie

8 komentářů:

  1. Hanko, zajímavý článek o obrovi z Holešova. Zase jsem se dozvěděla něco nového, díky 😉😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, Evi, my tady na Moravě máme i obra 😊. V muzeu moc jeho věcí nemají, asi nejvíc zaujme srovnání dámského střevíce s Drásalovou botou. To je už "botisko". ☺
      Zdravím do Prahy.

      Vymazat
  2. Fukcarinka - měl smutný život,být raritou není v životě lehké.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, souhlasím s názorem, asi v každé době je "rarita" spíše na přítěž. Z mapy je vidět, že hodně cestoval, ale dost pochybuji, že si na těch místech něco prohlížel. Plusem je, že byl mezi lidmi, ale dnes bychom řekli, že zemřel v mladém věku.

      Vymazat
  3. Zajímavý příběh,o Hanáckém obrovi jsem nevěděla.Živit ho nebylo tedy jednoduché.
    Jak píše Marta,život s raritou je spíše smutný.
    Hani,měj hezké sváteční dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, obr Drásal je známý především na Moravě a přece jen se o něm často nepíše. Určitě mu život připravil hodně nesnází, ale je vidět, že se dokázal uživit, procestoval kus světa. Nečekal na dávky, jako nejeden současník, který léta "shání" práci.
      Děkuji a také přeji příjemný sváteční den. 😊

      Vymazat
  4. Mám o něj jen velmi letmé povědomí, ráda jsem si přečetla tvůj článek.
    Hani, děkuji a přeji hezký sváteční den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já o Drásalovi vím, četla jsem o něm, ale už dávno. Tady v muzeu jsem ho vůbec nečekala, ale je to vlastivědné muzeum Olomoucka, mimochodem je na velmi dobré úrovni. Byla jsem tam před léty a stráveného času v tomto muzeu není třeba litovat.
      Děkuji a také Ti přeji příjemný sváteční den. 😊

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Klenotnice a varhany vyšehradské baziliky

K Vyšehradu tady byl článek zaměřený na interiér baziliky sv. Petra a Pavla. Zaměřila jsem se na výmalbu a sochařskou výzdobu jednotlivých ...