... zpíval svého času mistr Karel Gott a o svém letošním září napíši na blog. Letos jsme se na září těšili, ale hned řeknu, že vše bylo jinak. Zpětně si uvědomuji, že se nám ani loňské září nevyvedlo. Chystali jsme se na týdenní pobyt do Prahy, ale koncem srpna nečekaně zemřel partnerův bratr a tak jsme vše zrušili. Poslední léta jezdíme na dovolenou na jaře a na podzim. Kde jsou ty časy, co jsem vyhledávala slunění a měla radost, když sluncem zezlátly moje původně světlé vlasy. Od doby, co jsem chytla sluneční alergii, moc na přímé slunce nechodím a tak o nějaké ryze letní dovolené v letním parnu už neuvažujeme. Už v srpnu jsme byli pozváni k příbuzným do Čech a hned nás napadlo připojit k tomu týdenní pobyt v Orlických horách - v místě, které nám oběma přirostlo k srdci. Letní dny byly hodně slunečné, až to mnohdy ubíralo energii. Ani na "zahrádce" u domu jsem moc nedělala, člověk byl tím parnem zemdlený. Proto jsme náš pobyt v Čechách odložili ze srpna na září. To už budou příznivější teploty a pro naše poznávací akce bude lepší počasí. Zlaté oči.
Těsně před naším odjezdem meteorologické zprávy oznamovaly brzký konec parných dnů a nejen snížení teplot, ale i deštivo. V té chvíli nám to nevadilo, spíše jsme to uvítali. Deštík nám přece neublíží. 🙊 Projeli jsme velkou částí republiky a dorazili do Příbrami. Týden tam strávíme "mezi svými" a pak se přesuneme do Orlických hor.
Po příjemném večerním grilování hned prvního dne jsme už spřádali plány, kam vyrazíme. Domácí byli trochu překvapeni, že nebudeme sedět doma, ale my jsme měli připraveno pár cílů. Sedět na krásné terase, zabíjet čas a přemýšlet, jestli budeme vařit kulajdu nebo guláš nás neláká ani na návštěvě. Troufám si říct, že tolik výletů a turistických cílů, které jsme zvládli za těch pár dní, tahle rodina nezvládne ani za rok. Hned následujícího dne jsme se vypravili na Svatou Horu, protože tam probíhaly varhanní půlhodinky. Byl to první a zároveň poslední den, kdy jsem oblékla letní šaty. To, že přijdou deštivé dny, nám nevadilo a po tom parnu jsme se i těšili. Jenže jak šly dny, bylo toho deště v celé republice přece jen "trochu moc", takže náplní rodinných setkání a "pokeců" začalo být spíše sledování televizních zpráv a následně záplav. Kdo čekal, že letos budou tak velké povodně??
Jen pro představu - jen co jsme odjeli na dovolenou 430 km od domova, odkud se nemůžete vrátit, protože to není bezpečné, některé komunikace byly pod vodou a nebezpečné byly i lesní úseky, protože hrozil spad stromů. V Příbrami povodně nebyly, tam je řeka mimo město a ani toho deště nebylo tolik, co na Moravě a ve Slezsku. Stejně jsme byli myšlenkami doma a sledovali fotky od rodiny a známých z našeho bydliště. Pohled na valící se vodu v Jeseníkách a pozorovat, jak se nakonec protrhla hráz a Odra zatopila část mého rodného města, vyvolá vzpomínky. Vzpomínky na rok 1997, kdy se v Ostravě - Nové Vsi jezdilo na člunech podobně jako na hlavním nádraží v Přívoze. Tehdy jsem věřila, že tohle se už nebude opakovat, ale právě Přívoz byl i letos zasažen vodou z Odry. Z fotek, které jsme dostávali, jsem z mnoha zatopených míst vybrala známé nádraží Ostrava - Svinov, což je rychlíková stanice + přilehlé okolí. Fotky byly pořízeny 15. 9. 2024:
Fotky z okolí Opavské ulice a tok Odry 15. 9.:
Odra přibírá Ostravici i Opavu, které byly rozvodněné, pak teče k hranicím s PL k Bohumínu, tam v Pudlově přibírá tok Olše a pak už teče do Polska.
Zpětně si uvědomuji, že ze všech takových fotek, televizních zpráv a záběrů z Jesenicka a zatopeného našeho kraje jsem musela být rozhozená, nebudete věřit, ale týden jsem se nedokázala dostat do administrace blogu a nemohla si vzpomenout na svůj e-mail 😲.
Po týdenním pobytu u příbuzných jsme se měli přesunout do penzionu v Orlických horách, ale po zralé úvaze rodinné rady, kdy jsme slyšeli mj. i výzvu hoteliéra z Krkonoš, aby k nim nikdo nejezdil, jsme vše odvolali. Navíc návrat domů by byl právě podhůřím Jeseníků a zatopenou Opavou. Po tomto telefonátu se dost ulevilo, přišli jsme "jen" o zaplacenou zálohu, ale mnozí přišli o majetek, o domy...
Podstatná část našeho kraje byla pod vodou, návrat domů nepřicházel v té chvíli v úvahu, tak jsme si náš pobyt u příbuzných museli prodloužit o týden. Příbramsko a troufám si říct celé střední Čechy na tom byly dobře, mohli jsme jezdit i na výlety a trochu se rozptýlit. Zlepšila se i nálada a plánovali jsme odjezd domů. Mělo to být v sobotu, kdy se konaly volby. Oba považujeme za samozřejmost, že svého volebního práva využíváme, to prosím, neberte jako frázi, i když se v té chvíli někdo "uchichtne". Prostě k volbám chodíme a ať slyším názor "já nemám koho volit", tohle mě neovlivní. Takže my, když vyjedeme kolem půl osmé, ještě ty volby v našem bydlišti stihneme. Jenže, opět vše bylo jinak.
Pátek se rýsoval jako poslední den našeho pobytu. V Příbrami už pár dnů nepršelo a tento pátek byl jako malovaný. Ráno jsme sledovali východ slunce nad Svatou Horou a to jsou ty jedinečné pohledy, které doma nemáme. Dnes už budeme balit, ale sedět doma a lelkovat, nic pro nás. Však už jsem vybrala hrad, který navštívíme. Přítel má hrady v oblibě, takže jsme měli půl dne na výlet. Na hradě pohoda a sluníčko, byli jsme tam první návštěvníci, paní pokladní nám uvařila kafíčko s mlíčkem a když přijel bus s výpravou, po pár slovech moje ucho zachytilo libozvučnou jihomoravštinu. 👍 Přece jen jsou ti Moraváci lidé rozšafnější a když nás tam jejich vedoucí uviděl u kávy, hned přišel a prý "víte, my zme z Hodoníína". 🙆 Já mu říkám, to já už vím, jen jste promluvili, prostě tu slováckou intonaci nezapřete. "Šak vy ste též z Moravy?" zase posoudil náš přízvuk. Tak jsem se zeptala, kterou část tipuje, ale ostravštinu neslyšel, tak neuhodl a "krátký zobák" asi nemám.
Zatím to byl krásně strávený den a nic nevěstilo, že si ještě užijeme. Při zpáteční cestě, brzy po odjezdu, auto vypovědělo službu. Je pátek 14 hod. odpoledne, víkend začíná, pracovní doba v servisech končí, my ráno jedeme domů a tohle!! Po několika telefonátech jsme byli odtaženi do servisu s tím, že po neděli se na to podívají. Náš příbuzný zrovna přijel z práce, ani se nenajedl a jel pro nás. Nakonec rodinná rada posoudila, že bylo "štěstím", že auto kleklo ještě před odjezdem, stát se to na dálnici... raději nemyslet. Jen cena za odtah by byla desetkrát vyšší. Tak jsme další čtyři dny čekali na opravu auta a volby tak proběhly bez naší účasti. Stejně obdivuji ty, kteří byli zaplaveni a voda jim vzala majetek, že měli sílu a náladu jít k volbám. Člověk ale v kritických momentech prokáže sílu, o které ani nemá ponětí.
Takové bylo tedy naše září, kdy skutečnost byla několikrát jiná než plány. Hlavně, že jsme to ve zdraví přečkali. Bylo o čem psát, což se projevilo i na délce příspěvku, ale je to pravdivé. Doufám, že říjen už bude úspěšnější. To přeji i vám. 🍀 🌹 🍀
Hani, povodně jsou a byly vždy a ty lidi, které to postihlo opravdu lituji. Zažila jsem u nás povodně v srpnu roku 2002. Ta nespoutaná síla vody, která s sebou bere vše, je hrozivá. Všem, které to postihlo přeji, aby se z těch problémů brzy dostali.
OdpovědětVymazat