Pro zpestření letních dnů jsem změnila téma, uvádět jen samé výlety by mohlo nudit. Můžeme navázat na tento článek.
Lidská noha je to hlavní, co každého obuvníka a ševce zajímá. Chce šít "botičky" na ty vaše nožičky.











Zvyšuje se průměrná výška lidí a tím rostou i jejich nohy. Za
zvětšování chodidel může podle odborníků naše strava, léky, a také
nekvalitní obuv. Ženy se nikdy neptejte na věk a na velikost boty. Tak by
mohla nově znít rada pro všechny správné gentlemany.
Měli byste však určitě vědět, že se šířka chodidla během dne mění.
Večer
jsou chodidla větší než ráno - příčinou je namáhání nohou v průběhu
dne. Kromě toho souvisí skutečnost, že jsou chodidla navečer větší,
docela jednoduše i se zemskou přitažlivostí. Díky gravitaci teče krev
do nohou a nohy se tak automaticky v průběhu dne zvětšují. Doporučujeme
proto měřit šířku chodidla odpoledne nebo večer. Obecně se udává, že nohy přestávají růst
kolem 20-21 let, ale je možné, že přestanou růst i dříve nebo budou
růst non stop do 21 let. Záleží také na tom, kdy u dítěte začala puberta. Navíc, každý roste jiným tempem.
Pokud vaše dítě začalo s pubertou brzy, vaše tělo s pubertou může
přestat růst dříve než jak tomu je u ostatních. Svou roli samozřejmě
hraje i genetika. Někteří lidé navíc mají pocit, že se jim nohy zvětšují
i po 21 roce života. V reálu už nejde o růst nohy, ale o změny způsobené věkem, přibíráním na váze nebo uvolněním vazů. Noha se mění i během těhotenství. U lidí se odhaduje, že délka chodidla je asi patnáct procent tělesné výšky.
Hezký článek. Šicí stroj na boty mají jako dekoraci v restauraci na Tolštejně. Přeji Ti krásné letní dny.
OdpovědětVymazatStarší typy šicích strojů je vidět na mnoha místech. Na Brusence použili ty historické stojany jako stoly venkovního posezení. Vlivem deště apod. se to samozřejmě ničí. Obuvnický starý stroj je v muzeu v Litovli.
VymazatI Tobě přeji příjemné letní dny. ☺
Také jsem udělala pauzu od památek,každého bavit nemusí.Vybrala si zajímavé téma.
OdpovědětVymazatK obuvníkovi jsem chodila s babičkou a měla jsem to tam ráda,vonělo mi to.Babička měla na obou nohách haluxy a známý obuvník ji upravoval boty.Při práci jsem ho moc ráda sledovala.Dělal i celé boty.
Hani,hezký den
Jsem ráda, Jituš, že máš podobný názor, že je dobré témata občas měnit. Já se toho snažím držet.
VymazatAno, chodilo se k obuvníkovi, to byli odborníci, také si dva pamatuji. Šili na míru celé boty i pro ty, kteří měli právě nějaké defekty a mohla to být i nestejná délka končetin.
Přeji Ti, Jituš, hezké dny k příjemným výletům. ☺
Kdo ví, jestli i tenkrát se běžná obuv rozlišovala pro jejich použití, zda do sucha a do vodičky. Při jedné reklamaci u nás bylo prodavačkou toto odmítnuto s tím, že se nemají nosit za deštivého počasí i když se jednalo o botasky. To samé je i u velikostí, co výrobce, to jiné číslování.
OdpovědětVymazatNa to Ti mohu odpovědět hned. Je třeba si uvědomit, že tady uvádím obuv z roku 1887, kdy u nás neexistovala žádná tovární výroba, takže v té době žádné prodavačky a reklamace nebyly. A botasky? Tehdy přece také nebyly!
VymazatCo se týče číslování obuvi, u nás se v 19. století používalo americké číslování, pokud si najdeš můj článek k historii obuvi, tam jsou uvedeni američtí zlepšovatelé v tomto oboru, i stroje k nám přicházely z USA. U nás žádná tovární výroba ještě nebyla, to rozjel až Baťa. Takže lidem u nás šil boty švec na míru, to znamená, nohy zákazníkům pečlivě poměřil a nějaké číslování ho nezajímalo.
A za sucha a vodičky? Já si vždy vzpomenu na svoji starší babičku, která vykládala, že když šly s maminkou do Ostravy (do města), šly většinu cesty naboso, boty si nesly v jakési tašce a před městem se obuly. Ještě za padesát let od doby, o níž pojednává článek, neměl každý boty, i část školních dětí chodila bosky, o čemž svědčí školní fotografie.
Na závěr připomenu, že už v názvu je uvedena obuv z r. 1887 a dokladem jsou noviny Česká práce. 😎
Když si vzpomenu na dětství, tak my jsme také jako děti hodně běhaly bosky. Bez bot na louky i při žních na strniště. Po něm se ale musí umět chodit, aby se nohy neodřely, protože některé strniště bylo ostré, tak se noha musela spíše pokládat jako když se bruslí. V padesátých letech nás ttak na venkově běhalo plno. Šetřilo se všude a věcí jsme si vážili. Byli jsme všichni na venkově stejně chudí, ale měli jsme k sobě blíž a tím jsme byli vlastně bohatší, než jsou dnešní děti.
OdpovědětVymazatPřeji ti krásné dny.
Jaruš, kdo prožil dětství na vesnici, kde bylo nějaké hospodářství, určitě chodil bosky. Babička z tátovy strany byla zvyklá chodit po trávě i po strništi naboso, také jsem to zkusila, ale raději jsem se obula. Dětská noha má jemnou pokožku. Tehdy bylo bezpečnější chodit boso i po trávě, nebyly tam střepy nebo ostré předměty. Ta poslední věta je pravdivá a kdo to neprožil, nemůže to pochopit. Dnes se vše z dřívějších dob haní a kritizuje, ale tehdy dětství bylo opravdu bohatší.
VymazatPěkně jsi to vyjádřila a já za komentář děkuji. Měj se hezky.
Moc hezké čtení, Hani! Čím jsme starší, tím víc cítím, jak jsou dobré boty naprostý základ!
OdpovědětVymazatPřeji příjemný letní den. Helena
Já moc děkuji za pochvalu, Helenko. ☺ Vyjádřila jsi to výstižně a vlastně dojdeme k názoru, že šetřit na dobré obuvi se nevyplácí.
VymazatMěj krásné červencové dny. ☺
Měla jsem velké štěstí,že jsem v dětství nemusela nosit boty po sourozencích jak to bývalo zvykem
OdpovědětVymazatNa tohle náš táta dbal. Zajímavý příspěvek 👍
Já jsem měla také nové boty a nikdo mi je nenosil. Ale jako holka jsem si ráda zkoušela máminy boty, tohle asi dcery dělají, ale pak to přestalo, protože jsem mamku přerostla a tím i noha byla větší. 😎
VymazatJsem ráda, že se Ti příspěvek líbí, mně nejvíc zaujaly obrázky těch bot, líbí se mi. 👍