Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 1. července 2025

Boty z roku 1887 a pár slov o chodidlech

Pro zpestření letních dnů jsem změnila téma, uvádět jen samé výlety by mohlo nudit. Můžeme navázat na tento článek.

   
Psal se rok 1887 a v České práci vycházela příloha Český obuvník. Možná i vás bude zajímat, v čem chodili naši pradědové a prababičky zhruba před 140 lety. Z mnoha událostí r. 1887 jsem vybrala:
Toho roku začala výstavba základů Eiffelovy věže v Paříži.
 V Číně na Žluté řece byly povodně, které si vyžádaly 900 000 – 2 000 000 obětí.
 17. prosince se narodil Josef Lada, malíř, ilustrátor, scénograf a spisovatel.
 James Naismith vytvořil hru zvanou basketbal a publikoval 13 pravidel basketbalu.
Oblečení všedního dne vidíme na fotografii Alfreda Stieglitze:
 

   

Lidská noha je to hlavní, co každého obuvníka a ševce zajímá. Chce šít "botičky" na ty vaše nožičky. 

  
Bavit se o penězích bývá tabu, ale v každé době člověk chtěl znát ceny.
 
   
V České práci vycházela i střihová příloha a věřím, že mnozí ševci na ni čekali. 
 
  
Je tady jen ukázka, ale bývaly tam popsány různé postupy, které mohli uplatnit: 
 
  
Šicí stroje přišly do Evropy z Ameriky, jak to uvádí tento inzerát:
 
 
Mimochodem, i tehdy těch inzerátů vycházelo hodně, co se divíme, vždyť je to "jen" 138 let! 😎
 
Vybrala jsem úryvky z tisku, které v tehdejší době mohly pomoci a jak vidíte, i sjezd se konal: 
 
 
Nyní, kdy se dodržuje GDPR a ochrana osobních údajů, fascinuje, jak tehdy byl v tisku každý plně uváděn plným jménem a příjmením... se vším všudy.
 A teď se na boty z roku 1887 podívejte: 
 
 

Zvyšuje se průměrná výška lidí a tím rostou i jejich nohy. Za zvětšování chodidel může podle odborníků naše strava, léky, a také nekvalitní obuv. Ženy se nikdy neptejte na věk a na velikost boty. Tak by mohla nově znít rada pro všechny správné gentlemany.

Měli byste však určitě vědět, že se šířka chodidla během dne mění. Večer jsou chodidla větší než ráno - příčinou je namáhání nohou v průběhu dne. Kromě toho souvisí skutečnost, že jsou chodidla navečer větší, docela jednoduše i se zemskou přitažlivostí. Díky gravitaci teče krev do nohou a nohy se tak automaticky v průběhu dne zvětšují. Doporučujeme proto měřit šířku chodidla odpoledne nebo večer. Obecně se udává, že nohy přestávají růst kolem 20-21 let, ale je možné, že přestanou růst i dříve nebo budou růst non stop do 21 let. Záleží také na tom, kdy u dítěte začala puberta. Navíc, každý roste jiným tempem. Pokud vaše dítě začalo s pubertou brzy, vaše tělo s pubertou může přestat růst dříve než jak tomu je u ostatních. Svou roli samozřejmě hraje i genetika. Někteří lidé navíc mají pocit, že se jim nohy zvětšují i po 21 roce života. V reálu už nejde o růst nohy, ale o změny způsobené věkem, přibíráním na váze nebo uvolněním vazů. Noha se mění i během těhotenství. U lidí se odhaduje, že délka chodidla je asi patnáct procent tělesné výšky

U člověka vysokého 180 cm by tedy měla být délka chodidla asi 27 cm, což odpovídá velikosti 42 nebo podle tzv. britského, u nás používaného číslování velikosti 8. Přesto má ale většina lidí s touto výškou nohu o trochu větší.
 Zdroj: Česká práce - Český obuvník, Wikipedie

12 komentářů:

  1. Hezký článek. Šicí stroj na boty mají jako dekoraci v restauraci na Tolštejně. Přeji Ti krásné letní dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Starší typy šicích strojů je vidět na mnoha místech. Na Brusence použili ty historické stojany jako stoly venkovního posezení. Vlivem deště apod. se to samozřejmě ničí. Obuvnický starý stroj je v muzeu v Litovli.
      I Tobě přeji příjemné letní dny. ☺

      Vymazat
  2. Také jsem udělala pauzu od památek,každého bavit nemusí.Vybrala si zajímavé téma.
    K obuvníkovi jsem chodila s babičkou a měla jsem to tam ráda,vonělo mi to.Babička měla na obou nohách haluxy a známý obuvník ji upravoval boty.Při práci jsem ho moc ráda sledovala.Dělal i celé boty.
    Hani,hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, Jituš, že máš podobný názor, že je dobré témata občas měnit. Já se toho snažím držet.
      Ano, chodilo se k obuvníkovi, to byli odborníci, také si dva pamatuji. Šili na míru celé boty i pro ty, kteří měli právě nějaké defekty a mohla to být i nestejná délka končetin.
      Přeji Ti, Jituš, hezké dny k příjemným výletům. ☺

      Vymazat
  3. Kdo ví, jestli i tenkrát se běžná obuv rozlišovala pro jejich použití, zda do sucha a do vodičky. Při jedné reklamaci u nás bylo prodavačkou toto odmítnuto s tím, že se nemají nosit za deštivého počasí i když se jednalo o botasky. To samé je i u velikostí, co výrobce, to jiné číslování.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to Ti mohu odpovědět hned. Je třeba si uvědomit, že tady uvádím obuv z roku 1887, kdy u nás neexistovala žádná tovární výroba, takže v té době žádné prodavačky a reklamace nebyly. A botasky? Tehdy přece také nebyly!
      Co se týče číslování obuvi, u nás se v 19. století používalo americké číslování, pokud si najdeš můj článek k historii obuvi, tam jsou uvedeni američtí zlepšovatelé v tomto oboru, i stroje k nám přicházely z USA. U nás žádná tovární výroba ještě nebyla, to rozjel až Baťa. Takže lidem u nás šil boty švec na míru, to znamená, nohy zákazníkům pečlivě poměřil a nějaké číslování ho nezajímalo.
      A za sucha a vodičky? Já si vždy vzpomenu na svoji starší babičku, která vykládala, že když šly s maminkou do Ostravy (do města), šly většinu cesty naboso, boty si nesly v jakési tašce a před městem se obuly. Ještě za padesát let od doby, o níž pojednává článek, neměl každý boty, i část školních dětí chodila bosky, o čemž svědčí školní fotografie.
      Na závěr připomenu, že už v názvu je uvedena obuv z r. 1887 a dokladem jsou noviny Česká práce. 😎

      Vymazat
  4. Když si vzpomenu na dětství, tak my jsme také jako děti hodně běhaly bosky. Bez bot na louky i při žních na strniště. Po něm se ale musí umět chodit, aby se nohy neodřely, protože některé strniště bylo ostré, tak se noha musela spíše pokládat jako když se bruslí. V padesátých letech nás ttak na venkově běhalo plno. Šetřilo se všude a věcí jsme si vážili. Byli jsme všichni na venkově stejně chudí, ale měli jsme k sobě blíž a tím jsme byli vlastně bohatší, než jsou dnešní děti.
    Přeji ti krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, kdo prožil dětství na vesnici, kde bylo nějaké hospodářství, určitě chodil bosky. Babička z tátovy strany byla zvyklá chodit po trávě i po strništi naboso, také jsem to zkusila, ale raději jsem se obula. Dětská noha má jemnou pokožku. Tehdy bylo bezpečnější chodit boso i po trávě, nebyly tam střepy nebo ostré předměty. Ta poslední věta je pravdivá a kdo to neprožil, nemůže to pochopit. Dnes se vše z dřívějších dob haní a kritizuje, ale tehdy dětství bylo opravdu bohatší.
      Pěkně jsi to vyjádřila a já za komentář děkuji. Měj se hezky.

      Vymazat
  5. Moc hezké čtení, Hani! Čím jsme starší, tím víc cítím, jak jsou dobré boty naprostý základ!
    Přeji příjemný letní den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuji za pochvalu, Helenko. ☺ Vyjádřila jsi to výstižně a vlastně dojdeme k názoru, že šetřit na dobré obuvi se nevyplácí.
      Měj krásné červencové dny. ☺

      Vymazat
  6. Měla jsem velké štěstí,že jsem v dětství nemusela nosit boty po sourozencích jak to bývalo zvykem
    Na tohle náš táta dbal. Zajímavý příspěvek 👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem měla také nové boty a nikdo mi je nenosil. Ale jako holka jsem si ráda zkoušela máminy boty, tohle asi dcery dělají, ale pak to přestalo, protože jsem mamku přerostla a tím i noha byla větší. 😎
      Jsem ráda, že se Ti příspěvek líbí, mně nejvíc zaujaly obrázky těch bot, líbí se mi. 👍

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Z dovolené: Oskeruše - strom Slovácka

Dnešní příspěvek věnuji stromu, kterému Jihomoraváci říkají oskoruše, my jsme měli možnost tento strom na dovolené více poznat.     Spojení ...