Tento příspěvek je pokračováním výletu do Frenštátu.
Začneme turistickou vizitkou:
Jsme na Horečkách, místní části Frenštátu pod Radhoštěm, pod stejnojmenným
vrchem ve výšce 565 m n. m. Odjakživa to bylo oblíbené výletní místo, chodilo se tam i za kulturou a za sportem.
Lokalitě dominuje areál
skokanských můstků Jiřího Rašky.
Hotel Rekovice nedaleko Skokanského areálu Jiřího Rašky ve Frenštátě.



Ve věži by v budoucnu mělo vzniknout muzeum Jiřího Rašky.
Začátky organizovaného lyžování v Beskydech spadají do roku
1910. Tehdy už tady působily turistické spolky Pohorská jednota
Radhošť, Klub českých turistů, Sokol a Svaz lyžařů. V 60. letech zazářilo ve světě jméno sportovce z Frenštátu pod Radhoštěm – Jiří Raška.


Když
přivezl v roce 1968 ze zimních OH v Grenoblu dvě medaile - jednu zlatou a jednu stříbrnou, byl to obrovský impuls
pro všechny frenštátské nadšené skokany na lyžích. Za 40
dnů vznikl v areálu na Horečkách skokanský můstek s kritickým bodem
K=42m. Projektoval ho Josef Zita.
Na návrh Raškova trenéra Josefa Skrbka pak začala stavba normálního
můstku s parametry P = 72 a K = 90 m, opět projekt Josefa Zity.
Můstek včetně věže rozhodčích, správní budovy, restaurace, čerpací a
kompresorové stanice, rozvodů sněhových děl, přístupových komunikací,
parkovišť a večerního osvětlení můstku postavil v letech 1969 až 1973
tehdejší národní podnik Vítkovické stavby Ostrava. Jako vůbec první na
světě své velikosti byl tento můstek pokryt umělohmotnou krytinou
nazvanou DUROKRYT, vyráběnou ve Frenštátě.
Výtah
na K95 nejede, skokani musí vyšlapat nahoru po svých. Dveřmi na pravém
snímku vyjdou na start a na tuto lavičku se posadí:

Penzion U Můstku nabízí ubytování v apartmánech.
Na Horečkách jsou čtyři skokanské
můstky K95, K45, K20 a K9.
Výhledy z areálu Vlčina.
Horský
hotel Vlčina, Frenštát p. R. - to byl kdysi pojem, říká vám to něco?
Když někdo chtěl uspořádat rodinnou oslavu nebo výlet na úrovni, jelo se na Vlčinu.
Pracovní kolektivy tu měly pobyt za odměnu. Kolik oslav narozenin nebo
svatebních hostin tu proběhlo... V pěkném horském prostředí, nedaleko od
města. Hodně mě zajímalo, jak to tu vypadá.
Stará část horského hotelu Vlčiny vznikla v roce 1905, modernější v roce
1946 – postavena byla podle projektu architekta Bohuslava
Fuchse.
Za
komunistů patřil komplex státní cestovní kanceláři Čedok,
respektive národnímu podniku Interhotel. Tehdy se hotel
těšil skutečnému věhlasu. Ten začal upadat po roce 1990, kdy s novými
poměry přišly problémy. Jistě, řeknete si, takových "vlčin" je po
republice nespočet a nemusí jít o hotel. Jsou to textilky, sklárny,
cukrovary, továrny, šachty, hutě... Když si prohlédnete pár fotografií, tak je to
smutný pohled.
Hotel
získalo do majetku
město a pod jeho správou přežíval do roku 2003. Od té doby je mimo
provoz, tedy více než dvacet let. A je to vidět, vlastníci se v průběhu
času měnili. Ten současný hodlá Vlčinu
zrekonstruovat, tak uvidíme, protože to spolkne milióny. Ze
vzdálenějšího pohledu to zatím nevypadá tak špatně, ale neudržovaný
objekt v horském prostředí rychle chátrá a také se změnily nároky
turistů... Náletové dřeviny byly vykáceny, za tu dobu by to bylo zarostlé. Uvidíme, co s objektem bude dál, ale zdá se mi, že je tam nová střecha.
Tož vítajte U Janíka! 😃 Valašská hospoda U Janíka se nachází v příjemném prostředí Horeček,
které se tyčí se nad Frenštátem. Již od roku 1873 nabízí místním i pocestným příjemné posezení. V teplém období můžete posedět venku, v chladných měsících
se ohřejete uvnitř u rozpálených kamen. Podává se tradiční kuchyně z časů našich dědů a babiček.
Valašská hospoda U Janíka se dříve jmenovala U Bartošů, ale vlastní ji od
začátku jediný rod. Tedy kromě období socialismu, samozřejmě. Ludmila a
Jiří Janíkovi pracovali v hospodě už v 80. letech jako
zaměstnanci národního podniku, ale brzy po roce 1989 ji získali zpět.
Památce Břet. Bartoše, akad. malíře a legionáře. Vracíme se přes řeku Lubinu.
Ohlédnutí za můstky a Vlčinou.
zdroj: Wikipedie, regiony.rozhlas.cz
Rozloučíme se básní nositele Nobelovy ceny:
Tam u Vás, milí, věřte mi,
octne se každý v světě jiném,
i studánky tam voní vínem,
kámen je cítit růžemi.
Více zde: https://frenstat-v-dejinach-casu.webnode.cz/basne/
Jaroslav Seifert
POZDRAV DO FRENŠTÁTU
(1949) úryvek
Tam u Vás, milí, věřte mi,
octne se každý v světě jiném,
i studánky tam voní vínem,
kámen je cítit růžemi.
A pozdravujte Kyčeru,
Kněhyni, Mionší, Tanečnici.
Vidím je, když jsem při sklenici
sedával s Vámi k večeru.
A rozsvítila Vlčina,
I Radhošť, stráně Javorníku.
To bylo hezkých okamžiků,
Na něž se nezapomíná.
Un posi quello di oggi molto interessante.
OdpovědětVymazatTutti luoghi molto belli e particolari
Mám radost, Stefania, že se Ti to místo líbí, je tam opravdu krásně. ☺
VymazatMoc hezký příspěvek o časech minulých!!! Na mnohé ze zmiňovaného v příspěvku si pamatuji, ale "zdevastovaný" stav Vlčiny mi unikl. To jsem nevěděla. Jiří Raška byl kdysi pojem, dnes už ho mladí neznají, čas prostě běží dál a přináší nové pojmy. Přeji hezký den.
OdpovědětVymazatJe to tak, jak píšeš. Takového slavného sportovce už mnoho lidí nezná a náhradu odpovídající úrovně nemáme. Vlčina mě hodně zajímala a jak jsem uvedla v článku, možná se s tím už něco dělá. Jak se říká - nevstoupíš dvakrát do téže řeky, tak jsem zvědavá, jak to tam dopadne.
VymazatDěkuji a hezký den přeji i Tobě. ☺
Máš pravdu,že takových "vlčin" je všude dost.I u nás v Českém ráji.Zaujaly mě můstky.Když jedeme do Harrachova za bratrem a vidím,jak skokanské můstky chátrají je jich škoda.I když jsem nedávno četla,že se budou opravovat.V Lomnici nad Popelkou udělali ze skokanského můstku rozhlednu.Ovšem asi 350 schodů se mi vyjít opravdu nechtělo.Hani,hezký příspěvek.
OdpovědětVymazatJituš, dovedu si ty harrachovské můstky představit, mimochodem Frenštát a Harrachov jsou družební města. Myšlenka s rozhlednou je dobrá, ale ty schody...
VymazatJsem ráda, že se Ti můj příspěvek líbí. ☺
Haničko, moc ráda jsem si tento příspěvek přečetla a zavzpomínala na naši cestu do Beskyd v březnu. Mluvíme o návratu, přece jen to byla hlavně práce, skokanský můstek jsem viděla jen z auta... Chtělo by to pár turistických dní... A ty halušky... ach!
OdpovědětVymazatPřeji hezkou neděli, Helena
Helenko, tato část Beskyd patří k oblíbeným a uvažuji alespoň o krátkém pobytu tam. ☺ Na Valašsku si vždy nějaké místní jídlo dám.
VymazatMěj úspěšný týden. ☺
Zajímavý článek. Škoda, že takových míst jako je Vlčina se od devadesátých let minulého století, objevilo hodně. Pár se jich opravuje nebo podařilo opravit, mnoha už zmizela docela a je to škoda. Hani, měli jste hezký výlet a přeji Ti příjemné dny.
OdpovědětVymazatJe to přesně, jak píšeš, Jari. Je to všude po celé republice, nebo to nechají minimálně dvacet let devastovat a pak se to "najednou" opravuje...
VymazatJsem ráda, že se Ti můj článek líbil a také přeji klidné a příjemné dny. ☺
To jsem si moc hezky Hanko pocetla a zavzpomínal🥰
OdpovědětVymazatPokud tento článek potěšil, mám radost. ☺
Vymazat