Nejkrásnější pohled na Frenštát je ze skokanského můstku

Tento příspěvek je pokračováním výletu do Frenštátu.

Začneme turistickou vizitkou: 

 

  

Jsme na Horečkách, místní části Frenštátu pod Radhoštěm, pod stejnojmenným vrchem ve výšce 565 m n. m. Odjakživa to bylo oblíbené výletní místo,  chodilo se tam i za kulturou a za sportem. Lokalitě dominuje areál skokanských můstků Jiřího Rašky.

Hotel Rekovice nedaleko Skokanského areálu Jiřího Rašky ve Frenštátě. 

 

Ve věži by v budoucnu mělo vzniknout muzeum Jiřího Rašky. 

Začátky organizovaného lyžování v Beskydech spadají do roku 1910. Tehdy už tady působily turistické spolky Pohorská jednota Radhošť, Klub českých turistů, Sokol a Svaz lyžařů. V 60. letech zazářilo ve světě jméno sportovce z Frenštátu pod Radhoštěm – Jiří Raška. 

 

 

Když přivezl v roce 1968 ze zimních OH v Grenoblu dvě medaile - jednu zlatou a jednu stříbrnou, byl to obrovský impuls pro všechny frenštátské nadšené skokany na lyžích. Za 40 dnů vznikl v areálu na Horečkách skokanský můstek s kritickým bodem K=42m. Projektoval ho Josef Zita. 

Na návrh Raškova trenéra Josefa Skrbka pak začala stavba normálního můstku s parametry P = 72 a K = 90 m, opět projekt Josefa Zity. 

Můstek včetně věže rozhodčích, správní budovy, restaurace, čerpací a kompresorové stanice, rozvodů sněhových děl, přístupových komunikací, parkovišť a večerního osvětlení můstku postavil v letech 1969 až 1973 tehdejší národní podnik Vítkovické stavby Ostrava. Jako vůbec první na světě své velikosti byl tento můstek pokryt umělohmotnou krytinou nazvanou DUROKRYT, vyráběnou ve Frenštátě. 

 

 

Výtah na K95 nejede, skokani musí vyšlapat nahoru po svých. Dveřmi na pravém snímku vyjdou na start a na tuto lavičku se posadí: 

 

 

Penzion U Můstku nabízí ubytování v apartmánech. 

Na Horečkách jsou čtyři skokanské můstky K95, K45, K20 a K9.

 

 

Výhledy z areálu Vlčina.

 

Horský hotel Vlčina, Frenštát p. R. - to byl kdysi pojem, říká vám to něco? Když někdo chtěl uspořádat rodinnou oslavu nebo výlet na úrovni, jelo se na Vlčinu. Pracovní kolektivy tu měly pobyt za odměnu. Kolik oslav narozenin nebo svatebních hostin tu proběhlo... V pěkném horském prostředí, nedaleko od města. Hodně  mě zajímalo, jak to tu vypadá.

Stará část horského hotelu Vlčiny vznikla v roce 1905, modernější v roce 1946 – postavena byla podle projektu architekta Bohuslava Fuchse. 

 

Za komunistů patřil komplex státní cestovní kanceláři Čedok, respektive národnímu podniku Interhotel. Tehdy se hotel těšil skutečnému věhlasu. Ten začal upadat po roce 1990, kdy s novými poměry přišly problémy. Jistě, řeknete si, takových "vlčin" je po republice nespočet a nemusí jít o hotel. Jsou to textilky, sklárny, cukrovary, továrny, šachty, hutě... Když si prohlédnete pár fotografií, tak je to smutný pohled. 

Hotel získalo do majetku město a pod jeho správou přežíval do roku 2003. Od té doby je mimo provoz, tedy více než dvacet let. A je to vidět, vlastníci se v průběhu času měnili. Ten současný hodlá Vlčinu zrekonstruovat, tak uvidíme, protože to spolkne milióny. Ze vzdálenějšího pohledu to zatím nevypadá tak špatně, ale neudržovaný objekt v horském prostředí rychle chátrá a také se změnily nároky turistů...

Na starých pohlednicích je hotel v době největší slávy. Dole je dnešní stav.

 

 Náletové dřeviny byly vykáceny, za tu dobu by to bylo zarostlé. Uvidíme, co s objektem bude dál, ale zdá se mi, že je tam nová střecha.

 

 

 

 

 

Tož vítajte U Janíka! 😃 Valašská hospoda U Janíka se nachází v příjemném prostředí Horeček, které se tyčí se nad Frenštátem. Již od roku 1873 nabízí místním i pocestným příjemné posezení. V teplém období můžete posedět venku, v chladných měsících se ohřejete uvnitř u rozpálených kamen. Podává se tradiční kuchyně z časů našich dědů a babiček.

Valašská hospoda U Janíka se dříve jmenovala U Bartošů, ale vlastní ji od začátku jediný rod. Tedy kromě období socialismu, samozřejmě. Ludmila a Jiří Janíkovi pracovali v hospodě už v 80. letech jako zaměstnanci národního podniku, ale brzy po roce 1989 ji získali zpět.

 

 

Památce Břet. Bartoše, akad. malíře a legionáře. Vracíme se přes řeku Lubinu. 

 

                       Ohlédnutí za můstky a Vlčinou. 

 

zdroj: Wikipedie, regiony.rozhlas.cz

Rozloučíme se básní nositele Nobelovy ceny:

Tam u Vás, milí, věřte mi,

octne se každý v světě jiném,

i studánky tam voní vínem,

kámen je cítit růžemi.

Více zde: https://frenstat-v-dejinach-casu.webnode.cz/basne/

 Jaroslav Seifert
POZDRAV DO FRENŠTÁTU
(1949) úryvek

Tam u Vás, milí, věřte mi,
octne se každý v světě  jiném,
i studánky tam voní vínem,
kámen je cítit růžemi.

A pozdravujte Kyčeru,
Kněhyni, Mionší, Tanečnici.
Vidím je, když jsem při sklenici
sedával s Vámi k večeru.

A rozsvítila Vlčina,
I Radhošť, stráně Javorníku.
To bylo hezkých okamžiků,
Na něž se nezapomíná.