Vysoké Tatry: Na Popradské pleso

Do Vysokých Tater se můžeme dostat po železnici, z rychlíku vystoupit ve stanici Štrba nebo východněji Poprad-Tatry. Většinou jsem vystoupila ve Štrbě a pak zubačkou vyjela nahoru na Štrbské Pleso. Ozubnicová železnice navázala na zprovoznění Košicko-bohumínské dráhy ve stanici Štrba v roce 1871. Vlaky od Bohumína přes Tatry jezdí už 155 let!

 

Vůz ozubnické železnice Bradavica focený ve stanici Štrba je pojmenován podle 11. nejvyšší hory Vysokých Tater. 

Níže vůz Vysoká má název podle tatranského vrcholu, obě hory nejsou pro turisty přístupné, výstup je možný jen s horským vůdcem. 

 

 

Na Štrbském Plese můžete využít "električku" = Tatranskou elektrickou železnici (TEŽ) a dostat se dál, případně jít na túru.

 

 

Vůz TEŽ Končistá nese název hory, na kterou je výstup jen s horským vůdcem. 

Dole za jízdy focený vůz Ostrá. Líbí se mi pojmenování vozů podle hor, turisté se poučí.

 

Na Popradské pleso dojdete pěší túrou ze Štrbského plesa asi za dvě hodiny. Pak jste odměněni malebností místa.

Není to náročná trasa, k Popradskému plesu jdete po asfaltce, která vede až k horskému hotelu. 

 

 

 

Štrbské Pleso je v nádherné krajině Vysokých Tater výchozím místem pro túry. Čistý vysokohorský vzduch a rozsáhlé porosty jehličnanů jsou  místem pro léčebné a ozdravné pobyty.

 

 

Jozef Szentiványi - zakladatel Štrbského Plesa.

 

Jsou tam skokanské můstky a vyhlídková věž Tatras Tower vysoká 53 metrů. Její spirálovitá stezka s mírným stoupáním umožňuje bezbariérový přístup až na vrchol. Během výstupu si návštěvníci mohou na tabulích přečíst o tatranské fauně, flóře a historii Tater. Adrenalin zajistí prosklená podlaha 50 m nad zemí, která nabízí pohled přímo pod nohy návštěvníků.

 

  

Od tohoto směrovníku je to k chatě u Popradského plesa 35 minut.

 

 Cestou k Popradskému plesu fotím.

 

Jsme na místě Popradská Poĺana ve výšce 1500 m nad mořem, odtud se jde na symbolický hřbitov, který si zaslouží samostatný článek. 

 

   

Od rozcestí nad Popradským plesem je k vodě už blízko. 

 Pohledy na skalnaté vrcholy jsou krásné a vzadu za jezerem je horský hotel.

 

  Kdo nejede do Tater lámat rekordy výstupem na náročné vrcholy, může zvolit Popradské pleso pro méně namáhavou trasu a jedno z krásných míst v Tatrách na focení - výhledy, možnost procházky kolem plesa k horskému hotelu a tam se občerstvit. 

 

Pleso má rozlohu 6,88 hektarů, největší hloubka se uvádí 17 metrů, ale většinou je to 7–10 metrů. Patří mezi tzv. morénová plesa v prohlubních po ledovcích.

Pojem pleso v Tatrách označuje jezera ledovcového původu. Je jich tam kolem dvou set - malých i velkých. V minulosti jim lidé říkali "mořská oka", protože věřili, že jsou propojená s mořem. Popradské pleso svůj název získalo podle řeky Poprad, která z něj vyvěrá. 

Ve vodě horské krajiny žije Pstruh potoční Salmo trutta morpha fario, což je dravá  ryba, která pronikla do vyšších poloh (v Tatrách asi 1500 m) a žije v nejprudších potocích a vodopádech. Má rád zdejší teplotu vody, její čistotu a obsah kyslíku ve vodě. Na informační tabuli jsem vyčetla, že v období střídání ledových a meziledových dob pstruh mořský migroval údolími řek z moře za ustupujícími ledovci a tak pronikal i do tatranských dolin. Tady se postupně vyvinul na potoční formu.  Potokem Krupá, který vytéká z plesa a společně s Hincovým potokem tvoří hlavní zdroj řeky Poprad, pronikal přirozeně do Popradského plesa. Jsou záznamy, že ještě na počátku 20. století migrovali do řeky Popradu i lososi. 

 

Pstruh potoční miluje náletový hmyz (mouchy, jepice), který spadne na hladinu.

zdroj obrázků vyza-velka.cz

 

 

Potok Krupá vytéká z Popradského plesa a spolu s Hincovým potokem tvoří hlavní zdroj řeky Poprad.

 

Směrovník ukazuje Popradské pleso 1499 m nad mořem, jsme u horského hotelu. 

 

 

Horský hotel Popradské Pleso, pamětníci Tater ho budou znát pod dřívějším názvem Chata kpt. Morávku. Nachází se v Mengusovské dolině.

 

  

Tato dřevěná socha je pocta horským nosičům, kteří na chaty ve vyšších nadmořských výškách donášejí suroviny do restaurací a hlavně nápoje na vlastních zádech. Nevím, jestli tohle funguje někde v jiných horách, ale sama jsem nosiče kolikrát potkala ve Vysokých Tatrách!

 

  

Borovice limba (Pinus cembra) je vysokohorská jehličnatá dřevina na fotce vpravo dole. Roste podél horní hranice lesa v pásmu borovice kleče. Dožívá se 400 až údajně 1000 let. Je velmi mrazuvzdorná, snáší nízké teploty až −60 °C.

Ve výšce okolo 1 500 metrů končí pásmo lesů (souvislých lesních porostů) = tzv. montánní stupeň. Smrky nahrazuje borovice limba a modřín spolu s borovicí horskou - kosodřevinou, která vytváří hustou a neprostupnou spleť keřů. 

S rostoucí nadmořskou výškou klesá i teplota (průměrně o 1 °C na každých 200 výškových metrů) a tento fakt omezuje délku vegetačního období. S narůstající nadmořskou výškou se snižuje druhové bohatství nejen rostlin, ale i živočichů, protože jen málo druhů je schopno čelit tvrdým klimatickým podmínkám.

 

 

Tatranská magistrála vede vzhůru od Popradského plesa.

 

 

L´adový potok přivádí vodu do Popradského plesa.

 

Činnost horských ledovců je ve Vysokých Tatrách nápadná.