Co vykouzlí mrazík a novoroční přání

Fotografie zachycují počasí na druhý svátek vánoční 26. 12. Dříve se chodilo koledovat: Koleda, koleda Štěpáne..., podle tradice se věřilo, že z darů, které koledníci dostanou, se dal vyčíst osud. Byl to den pohybu, koled i návštěv. Svatý Štěpán je považován za ochránce koní. Konaly se tzv. štěpánské jízdy – slavnostní projížďky nebo obřadní vyhánění koní, někde i jejich svěcení. Podle pohanských zvyklostí tento den kdysi začínal rok a měnila se i služba čeledínů a děveček. Odtud pochází pořekadlo „Na Štěpána není pána“.  

 

Také jsme se rozpohybovali, cestou na návštěvu na vesnici vznikly dnešní snímky jako náhodné záběry. Mrazivý den dokáže i obyčejný lesík ozdobit.

 

 

Přání všem návštěvníkům blogu:

Nahlédla jsem do Nejnovějšího velkého gratulanta, který vyšel r. 1924, abychom viděli, v jakém stylu si k novému roku přáli naši předkové před sto lety. Rozklikněte si ke čtení:

Dědečku! Babičko!

Utíká to jako voda, 

je zde opět nový rok,

čas nedá se zadržeti, 

jeť jak bystré řeky tok. 

Za tu dobu mnoho změní

v pozemském se životě, 

proto pronášíme přání:

by Bůh ve své dobrotě

 

chránil Vaše drahé hlavy, 

od každého svízele,

byste žili v samém zdraví 

spokojeně, vesele. 

 

Rajským ptákem slétej štěstí

do Vašeho domova, 

ať Vás nebe Vašim vnukům

hodně dlouho zachová! 

 

Milená matinko a tatínku!

Maminka má jest jak růže,

tatínek jak stromek mladý,

a já jejich jedináček

s nimi tvořím dohromady

 

rodinku tu spokojenou,

proto dnes k novému roku

spěchám přáti zplna srdce

s radostným výrazem v oku:

 

Byste na své žití pouti

měli vše, co život lidský

oblažuje, ozařuje

a mne mějte rádi vždycky! 

 

 Uběhlo sto let a když si to čtete, také vás napadne, že lidé byli k sobě uctivější?