Tento článek je načasován na
první dubnový den, kdy kromě tradičního žertování v podobě aprílových
vtípků, se také slaví Mezinárodní den
ptactva. Opeřenci si naši pozornost zaslouží a právě v dubnu tu udělám "měsíc ptactva", tento článek nebude ojedinělý. Na začátku jara velké množství
ptáků migruje z
teplých krajin zpět do oblastí mírného podnebního pásu.
Začalo to už v době Rakouska-Uherska a na myšlenku slavit "Den ptáků" přišel slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835-1914), který působil v Brezně. Trochu to připomíná nynější Den Země, protože původně to byla akce pro školy a společně s ptáky se oslavovaly i stromy. 1. dubna 1906 byla podepsána Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva.
Právě na památku podpisu této konvence se již od roku 1906 slaví 1.
duben jako „Den ptactva“.
Podle údajů je v naší republice vyhlášeno celkem 41
ptačích oblastí. V celé Evropské unii je
vyhlášeno celkem 5 646 ptačích oblastí o celkové rozloze 541 867 km2
(Natura 2000 Barometer).
Největší hrozby na ptáky číhají v době jejich často velmi dlouhých cest. Někteří letí až 10 000 km, rekordmanem je rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který dokáže překonat až 40 000 km. Nejohroženějšími jsou druhy cestující přes Středozemní moře, zejména křepelky polní (Coturnix coturnix), chřástalové polní (Crex crex), vlaštovky obecné (Hirundo rustica), drozdovití ptáci
(Turdidae) a další malí ptáci. Podle údajů BirdLife International ve
Středomoří každoročně v období jarního a podzimního tahu zahyne více
než 1 milion ptáků. Nezahynou však vyčerpáním z dlouhé cesty, ale zejména
v důsledku neoficiálních lovů.
Zajímavé akce připravuje i ZOO Ostrava, 1. dubna mají slevu na vstupném do ZOO nositelé ptačích příjmení 😎, tedy všichni Ptáčci,
Drozdi, Kosi, Sýkory, Holoubci a Čápi ... Příště připravím článek z ostravské zoo a předběžnou pozvánkou jsou fotografie:
1+2. Plameňák kubánský (Phoenicopterus ruber), 3. Puštík bělavý středoevropský (Strix uralensis macroura), 4. Lori horský (Trichoglossus moluccanus).
Lori patří k nejpestřeji zbarveným papouškům. Potravu vyhledává v korunách
stromů. Při hledání se zavěšuje i hlavou dolů. K přijímání
tekuté potravy má přizpůsobený jazyk – špička jazyka vytváří kartáček.
Nocuje ve velkých, i několikasetčlenných, skupinách, část hejna nocuje i
na zemi.
Páv korunkatý (Pavo cristatus) a Čejka australská (Vanellus miles).
Čejka australská je největším druhem čejky. Žije v páru nebo rodinné
skupině. V období hnízdění má velmi nápadné chování, po zbytek roku je
spíše plachá. Miskovité hnízdo si staví v otevřené krajině zarostlé
trávou. Hnízdící pár si pečlivě hlídá svoje hnízdo, troufá si zaútočit i
na výrazně většího predátora (i na člověka). Nepřítele se snaží zahnat
nebo odlákat – předstírá snadnou a zraněnou kořist, potom odlétne pryč.
1. Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta), 2. Lori tříbarvý papuánský (Lorius lory erythothorax), 3. Ústřičník velký (Haematopus ostralegus).
Tenkozobec opačný je černobíle zbarvený bahňák
velikosti racka chechtavého. Jeho zvláštností je dlouhý a velmi tenký
zobák, který má na rozdíl od ostatních ptáků otočený špičkou vzhůru.
Právě podle svého zvláštního zobáku dostal jméno.
1. Satyr Temminckův (Tragopan temminckii), 2.+3. Čáp černý (Ciconia nigra).
Satyr žije ve smíšených lesích s hustým podrostem od severovýchodní Indie,
přes Vietnam, až po severní Čínu. Je poměrně zavalitý, dorůstá 55-65 cm a
váží 1-1,5 kg. Samička snáší 3-6 vajec, na kterých sedí 28-30 dnů.
Oproti ostatním druhům hrabavých se pohybuje více na stromech.
Tento zajímavý pták je Korunáč Sclaterův (Goura Sclaterii). Korunáči se vyskytují na ostrově Nová Guinea ve 3 druzích. Korunáč Sclaterův obývá suché i rozvodněné deštné lesy v nížinách a
podhůří do nadmořské výšky 500 m. Ve dne se pohybuje v lese po zemi a
sbírá spadané plody, v noci hřaduje na stromech. Tito největší pozemní holubi se mohou vyskytovat v malých skupinkách o 3–7 jedincích, výjimečně ve větších skupinách složených z 10–30 jedinců.
Korunáč se živí semeny, bobulemi, spadlým ovocem, hmyzem a příležitostně i kraby.
1. Sup hnědý (Aegypius monachus), 2.+3. Sup bělohlavý (Gyps fulvus fulvus).
Sup hnědý obývá nížinná a horská pásma
lesů, aridních stepí a savan do nadmořské výšky 1 300 m v Evropě
(Pyrenejský poloostrov) a 4 500 metrů v oblasti střední Asie. Zalétá i
do střední Evropy. Jedná se částečně o tažného dravce, který zimuje v
Africe.
Sup hnědý je největší evropský dravec, který dorůstá délky těla 115 cm, v rozpětí křídel až 285 cm a hmotnosti 12 kg.
