Heřmánky

Cíl předvelikonočního výletu má voňavý název, který připomíná léčivou bylinu, ale vysvětlen bude dále. Nejmenší obec mikroregionu Odersko se jmenuje Heřmánky. Žijí tam necelé dvě stovky obyvatel.

    

Heřmánkami (okr. Nový Jičín) protéká řeka Odra. Ve znaku obce je jelen se zlatým parožím a zlatými kopýtky. Obcí vede železniční trať i autobusová linka.

Vesničku vidíme na fotografiích ze stránek obce:

 

 

 

Do Heřmánek přijedete po trati Suchdol nad Odrou – Budišov nad Budišovkou. Železniční trať byla dokončena v roce 1891 a spojila oblast, kde se těžila břidlice (Hannelův kamenolom), s Ostravskem. Ze zastávky mohou turisté zamířit hlavně k poutnímu místu Panna Maria ve Skále. To představím jindy. Pro cyklisty přes Heřmánky vede cyklostezka Střecha Evropy.

 

 

Naproti nádraží v lesním svahu je skalnatý kopec tvořený břidlicemi - "Švédská skála". Podle pověsti na Švédské skále původně stál hrádek z opěrné soustavy Břetislava I. k ochraně před polským vojskem v 11. století. Když bylo toto území za třicetileté války dobýváno Švédy, schovávali se obyvatelé i se svým dobytkem právě v tomto lese na vyhlídce, odkud měli přehled a zároveň byli ukryti. Nakonec švédští vojáci vypátrali místo úkrytu. Pověst praví, že se tam vydal jeden z vojáků, ale lidé jej zahnali na strmou skálu. Voják se zřítil ze skály i s koněm. Vesničané si uvědomili, jakou nehodu způsobili a pohřbili půl vojáka i s koněm právě na toto místo. Druhou část ostatků prý Švédové odvezli do rodné země. Za třicetileté války se švédská vojska volně pohybovala přes Moravu a nejvíc to odnášelo vesnické obyvatelstvo. Tehdy podle seznamu odcizených věcí odvlekli vojáci ze Spálova 26 koní, 24 krav, 564 ovcí, 99 měřic rži a 147 měřic ovsa, což vše odvezli na 9 vozech, které také vzali spálovským sedlákům a už je nevrátili.

Na okraji skály je altán s výhledem do krajiny, až bude listí na stromech, bude to hezčí. Cestou jsem fotila jarní květiny.

 

 

1. Podběl lékařský (Tussilago farfara) je z těchto tří nejznámější. Roste převážně na vlhkých místech na polích, u vody, na loukách, u potoků. Podporuje normální funkci horních cest dýchacích. 2. Křivatec rolní (Gagea villosa), 3. Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis).

 

  

"Prosba lesa"  

Milý člověče! 

Jsem dárcem tepla Tvého krbu 

za chladných nocí a dárcem příjemného 

chládku v žáru letního slunce. 

Já jsem dal trámoví Tvému obydlí 

a desku k Tvému stolu. 

Ze mne je lože, ve kterém spáváš 

i klec Tvého rádla. Já jsem dal topůrko 

Tvé sekeře a branku do Tvého plotu. 

Ze mne je dřevo Tvé kolébky i Tvojí rakve. 

Já jsem tím, čím pro život je chléb 

a pro vázu květina. 

Vyslyš tedy prosbu mou, 

opatruj mne a chraň mne nyní 

i pro věky budoucí. 

Co láska k lesu vytvořila - nechť dobrá vůle zachová.

Pojmenování obce: Heřmánky jsou zmiňovány v r. 1555, kdy tu byla dědičná rychta a rychtářem byl Bernard. Povinností rychtáře tehdy bylo chovat loveckého psa, tuto povinnost zrušil Tomáš ze Zvole, ale nebylo to jen tak. Místo toho musel rychtář každoročně odevzdat vědro medu. Po Bernardovi na dědičný úřad nastoupil Jan Heřmánský, právě podle něj se odvozuje název obce. Vždy to byla malá vesnička na břehu Odry.

Lidé žili skromně a posuďte jejich typická jídla v minulosti, např. švestková omáčka, okurková omáčka, jablečná polévka:

  

Velikonoční výzdoba vesnice.

 

Ve směru na Klokočůvek míjíme kapli sv. Antonína Paduánského se skupinou památných lip a s pomníkem padlých z 1. světové války. Z tak malé obce padlo v letech 1914-16 deset mužů.

 

  Obec Klokočůvek je místní část města Odry na levém břehu řeky Odry. Od roku 1708 byla součástí panství Klokočov. U polní cesty je malý hřbitov, který obklopuje kamenná zeď. Původní německé náhrobky prozrazují, že hodně obyvatel bylo německé národnosti. I Heřmánky se původně jmenovaly Klein Hermsdorf.

 

 

Pár záběrů z cesty, která bude mít pokračování. Je to v krajině, kde jen zdánlivě "nic" není, ale po staletí tu žili lidé, kteří utvářeli historii tohoto kraje.

 

Použitá literatura:

P. Šustala, Archiv obce Heřmánky, 1.vyd.Státní archiv Nový Jičín, 2004
J. a J. Poláškovi, Pověsti a legendy Moravy a Slezska, Olomouc, 2000