Kroměříž za třicetileté války

Dnes nahlédneme do historie, připomenu třicetiletou válku (1618-48). Ve střední Evropě, kam se počítá naše země, o ní slyšel určitě každý. Je spojena s bitvou na Bílé hoře (1620) a hlavně přinesla velké utrpení a zkázu civilistům. 

Jak jdou staletí, lidé zapomínají, protože je to dávno, málokdo ví, jak těžká doba to byla. Měli bychom si to připomínat. V 17. století nebyly tak moderní zbraně, přesto lidé umírali nejen na bojištích, ale také při drancování vesnic a měst, na morové epidemie, které cizí vojáci přinášeli. Některé obce úplně zanikly, v mnoha městech a obcích vymřela až polovina obyvatel! Hrůzy se nevyhnuly ani Kroměříži, kterou jsem nedávno představila v článku ZDE.

Ve středověku zde byl brod přes řeku Moravu a křižovatka Jantarové a Solné stezky (jež byla faktickým pokračováním slavné Hedvábné stezky). Na snímku zámecká věž a morový sloup na náměstí.

 

Následkem válečných tažení bylo téměř celé město zničeno, hlavně jeho gotická a renesanční podoba. Dnes návštěvníka možná udiví, že tam nic takového není. Vše co zbylo, pak zničil velký požár, který vypukl jako následek drancování města švédským vojskem v červnu 1643. Oheň zničil také městský archiv, což je nenahraditelná ztráta pro poznání historie města před r. 1643. Zkázu dovršila morová epidemie, která v Kroměříži vypukla v červnu 1645 a vyžádala si tisíce lidských životů. Hrůza.

 

Kníže František kardinál z Dietrichštejna byl biskupem olomouckým (1599–1636) a jedním z nejvýznamnějších politiků na Moravě v 17. století. 

Na počátku 17. století se stal biskupem kardinál František Dietrichštejn, jedna z velkým postav nejen moravské historie. Kroměříž si zřejmě oblíbil, zámek se stal díky němu opravdu knížecím dvorem a zde se scházel se šlechtici a s církevními hodnostáři. Zámek byl dvakrát ročně místem konání manských soudů. Ve městě sídlil vrchní správce biskupských statků. Kardinál Dietrichštejn přivedl do Kroměříže františkány v r. 1606 a za městskými hradbami nechal postavit františkánský klášter (1610-20), který se stal cílem častých poutí a procesí. Klášter byl mnohem později přebudován na octárnu (opravdu se tam v 19. století vařil ocet) a dodnes na tomto místě stojí budovy stále zvané Octárna (hotel a restaurace). 

 

Kardinál přivedl do města i jezuity, kteří zde pobývali jen krátce a odešli do nedalekého Uherského Hradiště. Dietrichštejn podporoval výstavbu měšťanských domů, bohatý život na zámku pak měl vliv i na rozvoj města. Konaly se týdenní i výroční trhy, kam přijížděli kupci i kupující z blízka i z daleka, dařilo se řemeslníkům. Opraveny byly kanovnické domy, Kovářská i Vodní brána, nechal postavit probošství naproti kostelu sv. Mořice.

 

 

Pečetidlo pekařů, Kroměříž.

 

V r. 1618 začala třicetiletá válka a již v r. 1619 přitáhlo k městu císařské vojsko - vypálilo blízké vesnice - Oskol, Bělidla i Štěchovice. V tomto roce byl zajat vzbouřenými stavy kardinál Dietrichštejn a jako nepřítel Moravy vypovězen za hranice, jeho statky byly zabaveny a předány "zimnímu" králi Fridrichu Falckému. Po bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620) se však kardinál vrací na biskupský stolec, získává zpět majetky i moc a ještě horlivěji rekatolizuje Moravu. Pro Kroměříž to znamená návrat k budování a rozvoji - je dokončena stavba radnice, budována zámecká knihovna a získal právo pro biskupství razit mince. To je počátek slávy kroměřížské mincovny. Dříve se tam razily mince olomouckých biskupů, kteří od císaře Rudolfa II. získali mimořádné právo razit vlastní měnu. Svou činnost pak mincovna, která stojí v ulici Na Sladovnách, ukončila v 18. století. 

 

Tolar ražený v kroměřížské mincovně Karlem II. Liechtensteinem. Tato mince pomohla obnovit město Kroměříž.

 

Dodnes kardinála Dietrichštejna připomíná městský znak Kroměříže - vinařské nože v zlatočerveném poli, které jsou rodovým znakem Dietrichštejnů.  

 

 

Znak města Kroměříže.

V r. 1636 kardinál umírá a olomouckým biskupem se stal Leopold I. Vilém Pasovský, který byl současně vrchním velitelem císařských vojsk.

 

 

Leopold I. Vilém se narodil roku 1614 jako druhý syn budoucího českého krále a římského císaře Ferdinanda II. a jeho ženy Marie Anny Bavorské. Mladším synům byla obvykle předurčena buď církevní anebo vojenská kariéra. Leopold Vilém byl nepříliš obvyklou výjimkou, protože zkombinoval obě možnosti. Od svých 11 let byl velmistrem Řádu německých rytířů.

Třicetiletá válka byla v plném proudu. V červnu 1643 dobylo švédské vojsko pod velením generála Torstensona a za podpory vzbouřených Valachů Kroměříž. Město bránilo jen málo vojáků a tak během krátké doby byly proraženy hradby a plenitelé vtrhli do města.

 

Lennart Torstenson byl jmenován vrchním velitelem švédské armády a Švédského Pomořanska. Zároveň byl povýšen do hodnosti polního maršála. S vojskem třikrát vpadl na Moravu.

V r. 1648 válka skončila a zanechala po sobě zpustošenou zemi, která čekala na svou obnovu, tak jako téměř zničené město Kroměříž. 

zdroj: Státní okresní archiv Kroměříž, Wikipedie, Kroměřížský deník - tolar