Příběhy slavných značek: Kolo Favorit

 

Je léto a hned se vidí, kolik cyklistů u nás máme. Původně se naše nejslavnější značka kol měla původně jmenovat Borec. Pro pamětníky nebo fandy je tady video: 

 

Vlastnit kolo značky Favorit býval za socialismu sen mnoha kluků. Jeho příběh ale začal o mnoho let dřív.

V roce 1910 si dva kamarádi, pánové Ambros Swětlik z Opavy a Heinrich Kastrup z Německa, založili v Chebu továrnu na výrobu kol. Název pro ni vymysleli o čtyři roky později. Firma je založena  pány Ambrosem Swetlikem a Heinrichem Kastrupem, firma nese název Es-Ka (Swetlik-Kastrup) z Chebu společně s Františkem Heringem. Montovala se zde kola značky Tripol ze součástek chebské Es-Ka.

Byl hlad po kolech

Tou dobou prodává František Hering z Rokycan kola významných evropských výrobců a sní o tom, že jednou bude vyrábět svoje vlastní. Otevírá si tedy Sportovní závod na opravu a stavbu velocipedů. Jenže přichází první světová válka, poptávka po kolech klesá, a pan Hering musí zavřít krám.

Všechno se změnilo po válce, kdy byl naopak po kolech velký hlad, a panu Heringovi se začala otevírat cesta k uskutečnění jeho snu. Na počátku 20. let si otevřel vlastní dílnu a začal s výrobou kol. Tou dobou chtěli zvýšit výrobu i Swětlik s Kastrupem.

Rokycanům vládnou velocipedy

A tak se všichni tři spojili a v roce 1922 vznikla v Rokycanech továrna, která o něco později dostala název „Tripol-Hering a.s., továrna na velocipedy“. Montovala se v ní kola značky Tripol ze součástek chebské Esky. Majitelé se ale časem nepohodli, po 12 letech se firma rozpadla a každý si šel po svém.

Eska si v Rokycanech postavila novou výrobnu a svým kolům ponechala název Tripol. František Hering koupil původní areál a začal vyrábět konkurenční kola značky Velo-Tudor. Od té doby v Rokycanech vyráběly kola továrny hned dvě. A obě prosperovaly, protože o jejich výrobky byl mezi válkami obrovský zájem.

Jedno město, dvě značky

Plakát k 9. ročníku Závodu míru (1956)|foto:eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum

Po znárodnění veškerého průmyslu včetně drobných podnikatelů bylo „shora“ rozhodnuto, že kola se v Rokycanech budou vyrábět i nadále. Montovala se cestovní kola Tripol a Tudor, ale na spadnutí byla už i produkce kol závodních.

Rodila se totiž tradice Závodu míru, pro jehož první ročník se musela kola dovézt z ciziny. Závod míru se stal největším amatérským etapovým podnikem na světě.

Závod míru s Borcem

První rokycanské kolo pro Závod míru s přehazovačkou a čtyřkolečkem vážilo 9,5 kg. V roce 1950 jich v Rokycanech vyrobili necelou dvacítku. A jak se měla nová sportovní kola jmenovat? No přece Borec. To navrhovali z ministerstva.

"Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina. Chceš-li letět jako šíp, kup si kolo Favorit!"

V roce 1950 byla vyrobena první série 15 závodních kol pro reprezentaci, název měl být Borec. Roku 1951 navrhl tehdejší ředitel Josef Bochníček značku Favorit. Výroba této značky začala v roce 1951. V roce 1953 vznikl odloučením z Eska, n.p. samostatný podnik Favorit, n.p. ale již v roce 1958 je včleněn zpět.

Turistický Favorit F20 z roku 1958

 

 

 

 

Továrna na kola se značkou Favorit v dobách své největší slávy produkovala 200 000 kol ročně. Vlastnit kolo z rokycanské továrny bylo v dobách největší slávy této značky snem mnoha kluků. Na různých typech tohoto kola soutěžili například bratři Pospíšilové či zlatý olympionik z Tokia Jiří Daler. 

 

 

Naši olympionici - to byla nejlepší reklama

Kolo olympionika Jiřího Dalera z olympiády v Tokiu 1964/Zdroj: Národní technické muzeum

 

Jiří Daler: Životního úspěchu dosáhl na OH 1964 v Tokiu, kde vyhrál premiérově zařazený stíhací závod jednotlivců. Tokijským triumfem se tehdy čtyřiadvacetiletý jezdec odrazil do vrcholných let své kariéry. V letech 1965-67 ve stíhačce vybojoval stříbro a dva bronzy na mistrovství světa, jednou skončil třetí v závodě družstev. V testovacích závodech v Mexiku překonal světové rekordy na tratích čtyři a pět kilometrů.

 

 

Dráhový Favorit vyrobený pro olympiádu v Mexiku v roce 1968.

 

 

Zlatá olympijská medaile, kterou si Daler z Tokia dovezl domů.

 

 

  

 

Budova závodu Favorit v Rokycanech a podniková prodejna 

 

Po roce 1990

František Pelikán, dlouholetý ředitel:

"Já vo tom nerad mluvím, jo. Mě to prostě tak nějak bolí, já jsem byl takovej patriot, nebyla to jenom práce. Mě tam jeden čas volala mi sekretářka, že pan ředitel by se mnou chtěl mluvit. A to bylo v době, kdy montážní pás, které my jsme si tam udělali sami, tak oni ho zrušili a začali montovat kola na stojanech. Já když jsem tam přišel, tak jsem mu říkal, tomu řediteli, prosím Vás proč rušíte montážní pás a děláte na stojanech. Vždyť to množství kol nemůžete vyrobit. Ne ne ne, budeme je vyrábět. Já jsem říkal. Nebudete je vyrábět. Helejte se, když jsme dělali na stojanech a když jsme si zavedli montážní pás, tak stejnej počet pracovníků za stejnou dobu jsme dělali ze dne na den o 38 kol víc."

Krátce po revoluci v roce 1990 byla založena "Favorit Rokycany, a. s.", která však nikdy nevyrobila více než 40 000 kol ročně. S otevřením hranic podnik nezachytil módu horských kol, odbyt upadal a v roce 2001 zbankrotoval. Továrnu odkoupilo Bike Technology & Public Relations, s.r.o. (BTPR) s cílem vyrábět horská a trekkingová kola. Výroba byla přesunuta do Kunovic, kde byla montovna levných součástek z Asie. V květnu 2004 byla i tato výroba zastavena a v roce 2006 šlo do konkurzu i BTPR. Značku dále zřejmě převzala Czech Bike a.s. Kunovice.

Nová etapa značky se začala psát až v roce 2011, kdy původní ochranné známky Favoritu koupil slovenský podnikatel Richard Galovič, a vzkřísil tak značku "Favorit Czechoslovakia s. r. o.". 

Majitel značky Favorit Richard Galovič

 

 

 

Už se psalo, že "Kolo Favorit vstalo z hrobu." Jenže ...

Zpráva z října 2019: Galovič přišel s koly s retro designem, lehkým karbonovým rámem a moderními technickými prvky. Zákazníkům se měla „šít na míru“. Vývoj a příprava trvaly skoro čtyři roky a zbyl po nich soudní spor. Galovičovu firmu Favorit Technology žaluje designér Petr Novague o 1,4 milionu korun, protože údajně nedostal zaplaceno za práci.

Galovič tvrdí, že Novague, který dostal desítky mezinárodních cen, na favoritu žádnou práci neodvedl, podílel se jen na prvním prototypu; design podle něj vytvořili kolegové a subdodavatelé z Plzně, Rokycan, Brna a Bratislavy.

Podle Galoviče prodala jeho firma v letech 2015 a 2016 stovky kol a utržila za ně za oba roky asi 31 milionů Kč. Galovič rozjel výrobu favoritů v roce 2015 v Jeseníku. Pomohla mu státní dotace na zaměstnanost, která kryla mzdy na první rok. Galovič pak převedl výrobu do původní továrny v Rokycanech, podle serveru ale běžela naplno jen asi rok. Domluvený investor peníze do expanze nedal.

Podle bývalých zaměstnanců firma vyrobila jen necelou stovku kol za rok. Na vině mohla být i vysoká cena.

Výrobce kol Favorit zkrachoval, ani třetí pokus nezachránil legendární českou značku! 

 

Známka: Kolo Favorit

Datum vydání: 1. února 2020

Název emise: Kolo Favorit
Nominální hodnota: 19 Kč
Katalogové číslo: 1059
Výtvarný návrh: Petr Ptáček

 

I přes řadu problémů chce ale Galovič dál kola pod značkou Favorit uvádět na trh.  Uvidíme, ale na Favorit můžeme nejspíš leda do muzea 😧.

 

Zdroj: J. Škápíková, M. Šorelová, www.favorit.cz, www.cpost.cz, www.infofila.cz, ct24.ceskatelevize.cz, plzen.rozhlas.cz