Osídlování území ČR: Haličané byli v Ostravě rádi za jakoukoliv práci

 

Naše vlast byla v průběhu věků osídlována nebo dosídlována. Dnes konkrétně píši o příchodu lidí z Haliče ( jižní Polsko) na Ostravsko. Původně přišli za prací, aby přežili, ale zapustili tady své kořeny a zůstali. Mnozí je máme v rodokmenu, možná o tom ani nevíme, protože jejich potomci se mohli stěhovat dál. Je to pokračování článku ZDE

Slyšíme o migrantech v Evropě, ale chci připomenout, že to není jen současný jev, bývalo to i v minulosti a zasáhlo to naše území. První větší skupiny haličských emigrantů přišly v polovině 19. století pomáhat se stavbou železnice Severní dráhy Ferdinandovy. 

  

Foto z oslav 170. výročí železnice v Bohumíně 

Po jejím dostavění však nijak nespěchali zpět domů, kde by je čekal akorát hladomor, který se tehdy v Haliči táhl až do roku 1856. V Moravské Ostravě bylo právě díky železnici zásobování potravinami mnohem lepší a tak se mladí Haličané chytli příležitosti začít pracovat v průmyslových podnicích, které stále dávaly šanci novým, čerstvým pracovním silám. Další vlna haličských dělníků nastala na přelomu 60. a 70. let 19. století. Úřady Moravské Ostravy, ale i Vítkovic, Přívozu a Slezské Ostravy zaregistrovaly asi 4 000 pracovních knížek převážně mladých mužů z rolnických rodin. V roce 1873 postihla průmysl hospodářská krize a v hornictví musel být snižován počet pracovních sil. Podle údajů získaných mimo jiné z pamětního listu vloženého r. 1874 do báně radniční věže, odešly v té době z Ostravska asi čtyři pětiny cizích dělníků. Byli to většinou mladí kluci bez rodin, pro které nebyl problém sbalit si svých pár švestek a jít za prací tam, kde ji dostali. 

Po roce 1885 nastal nový rozvoj průmyslu a v té době odstartovala největší imigrační vlna z Haliče. Velké množství pracovních sil potřebovaly především Vítkovické železárny. 

 

Vítkovické železárny v pol. 19. století

Díky matrikám, sumářům sčítání obyvatelstva a registrům pracovních knížek máme přesnou představu o tom, jak migrace z Haliče probíhala. Většinu přistěhovalců z konce 19. století tvořili opět chlapci ve věku 15-18 let, kteří byli negramotní a měli jen chatrné povědomí o tom, jak to ve světě funguje. Z domova v Haliči byli zvyklí na krajní skromnost a od dětství byli zvyklí pracovat. Bylo v nich zakořeněné přesvědčení, že jejich životním údělem je tvrdě pracovat, ze kterého pramenila jejich tolik ceněná snaživost. Byli ochotni přijmout každou, byť špatně placenou práci. Na extrémně náročné podmínky v dolech a hutích však byli fyzicky připraveni jen někteří z nich, takže se často stávalo, že byli schopni odpracovat jen několik směn a odcházeli. Mnoho nováčků zvyklých na sezonní rytmus zemědělských prací z nekonečné dřiny v průmyslu onemocnělo a museli se vrátit domů. Proto byly později zavedeny zdravotní prohlídky, na základě nichž byli do závodů přijímáni jen zdraví chlapci s dobrou tělesnou konstrukcí. 

Nejpřísnější podmínky byly nastaveny ve Vítkovických železárnách, kde byla vůbec nejvyšší možnost výdělku. 

 

Dělník ve Vítkovických železárnách kolem r. 1900 

Ti, kteří se neuchytili v železárnách, zkoušeli to v dolech a kdo nezískal práci ani tam, zkoušel se protloukat aspoň přes léto jako nádeník ve stavebnictví, u pozemních prací, v cihelnách a podobně. Podle statistik tvořili na začátku 20. století Poláci z Haliče 32,4% všech pracujících v uhelném průmyslu. Kromě malého procenta polské technické inteligence pracovali především jako vozači = důlní dělník (53%), rubači (44%) a táčníci (43%). U těchto Haličanů se práce horníka postupně stávala dědičným povoláním, takže na počátku 20. století nastupovala do dolů již druhá nebo třetí generace. Ani kvalifikovaní dělníci z Věličky nebo Bochně však ještě nedosáhli takového stupně, aby pochopili význam vzdělání, takže za celých 25 let od otevření prvního ročníku ostravské horní školy v r. 1874 zde studovalo pouze 14 žáků původem z Haliče. Ještě v r. 1900 bylo 64% obyvatelstva Haliče negramotných. Příchod tisíců nevzdělaných dělníků vrhl Ostravsko na jedno z posledních míst ve statistikách úrovně základního vzdělání v českých zemích a nepříznivě ovlivnil celkovou kulturní a intelektuální atmosféru v ostravské průmyslové oblasti. Postupná změna tohoto stavu pak patřila k velkým úkolům následujících desetiletí. Pokračování

zdroj: Archiv města Ostravy, Wikipedie