Právě probíhají zimní olympijské hry v Pekingu, ale je nejvyšší čas připomenout si úplně ty první zimní OH. Konaly se před 98 lety pod názvem Týden
zimních sportů v Chamonix a teprve později byly na olympijské hry
přejmenovány. Chamonix-Mont-Blanc je město ve východní Francii v départementu Horní Savojsko na úpatí masivu Mont Blancu. Je to nejvyšší hora Alp a takhle to tam vypadá:
Údolí Chamonix (Wikipedie)
Plakát a medaile byly vytvořeny ve stylu art deco. Hlavní plakát z předchozích olympijských her v Antverpách z roku 1920 byl spíše ve stylu belle époque, stylu který však v první světové válce ztratil popularitu.
Není tedy divu, že obraz byl v té době poněkud zastaralý,
protože byl původně vytvořen pro olympijské hry v roce 1914. Jen připomenu, že lidé měli tehdy jiné starosti, právě vypukla 1. světová válka.
Diplom
Oficiální plakáty propagující akci v Chamonix, pod původním názvem jako Mezinárodní týden zimních sportů, byly vyrobeny železniční společností Paris-Lyon-Méditerranée. V té době bylo běžné, že železniční společnosti podporovaly olympijské hry, a to jak při propagaci události, tak při převážení lidí do místa konání. Pro Týden zimních sportů v Chamonix byl navržen plakát legendárním francouzským plakátovým umělcem Augustem Matissem a zobrazoval orla stoupajícího nad bobovou dráhou. Nápis na něm lze volně přeložit jako „připojeno k mistrovským soutěžím VIII. Olympijských her“. Existovaly ještě další dva oficiální plakáty, na kterých byli lyžař skokan Charles Hallo a krasobruslař Roger Soubie. Návrh Matisse se zdál být teoreticky nepravděpodobnou volbou, ale jeho odvážný design však jasně upoutal pozornost Mezinárodního olympijského výboru a byl tak vybrán jako hlavní.
Z první zimní olympiády se dochovalo jen několik fotografií a film uložený v sídle Mezinárodního olympijského výboru v Laussane. Na hrách v roce 1924 se soutěžilo v šesti disciplínách a mezi soutěžícími nebylo mnoho žen. Francouzský důstojník Mandrillon, který skládal za sportovce olympijskou přísahu:
Kanadská hokejová reprezentace, která v Chamonix porazila čsl. hokejisty 0:30!
Hrálo se na tomto stadiónu:
Štefan Hevák na startu olympijského závodu v Chamonix v r. 1924:
Lyžař Dušan Zinaja z Království Srbů, Chorvatů a Slovinců při slavnostním zahájení olympijských her v roce 1924:
Curling je olympijskou disciplínou už od prvních zimních her.
Britové jsou připraveni k utkání na zimních olympijských hrách v Chamonix 1924. Všimněte si, že kameny, na rozdíl od dalšího vybavení, se od té doby příliš nezměnily.
Francouzský hokejový tým při jednom z olympijských zápasů:
Švédský krasobruslař Gillis Grafström na hrách v Chamonix bral zlato:
Skoky na lyžích také patřily k olympijským disciplínám už od Chamonix 1924:
Einar Landvik byl norským skokanem na lyžích. Všimněte si, že tehdy se skákalo úplně jinak než dnes.
V Chamonix se Anders Haugen umístil ve skocích na lyžích těsně za stupni vítězů, bylo to však dílem matematické chyby. Až v roce 1974, tedy půl století po konání turnaje, se konečně dočkal satisfakce v podobě bronzové medaile.
Vůbec poprvé se zde představila legendární norská krasobruslařka Sonja Henie, které v té době bylo teprve 12 let. V Chamonix ještě na medaili nedosáhla, ale o čtyři roky později už brala zlato, které na dvou po sobě následujících zimních olympiádách obhájila.
Smůla se přilepila na bob argentinským bobistům, kteří to měli do Chamonix nejdále ze všech. Nakonec se však nemohli zúčastnit ani slavnostního zahájení, neboť při tréninku havarovali a museli být převezeni do nemocnice.
Na návrh medailí měl také vliv art deco. Pro první zimní olympijské hry to byla rytina sportovce Raoula Benarda držícího dvojici bruslí v jedné ruce a dvojici lyží v druhém s Mont Blancem v pozadí a je mnohem jednodušší než letní medaile, které musely charakterizovat bohyni vítězství. Dokonce i nápis na zadní straně používá písmo velmi podobné tomu, které bylo použito na plakátu.
Medaile ZOH 1924 - lícní a zadní strana:
Krásné připomenutí dávných časů, Hani! Ty sportovní oděvy té doby skutečně budí úsměv, teď v době bezešvých kombinéz...
OdpovědětVymazatA plakáty, nádhera!
Přeji hezkou neděli, Helena
Moc děkuji, Helenko, vybrala jsem právě tu nejstarší olympiádu jako připomínku těch zimních her, protože na tohle už nemůže být pamětník. Také jsem si všimla těch "dresů", budí to úsměv, ale zároveň mě napadá, že mnohým našim věcem se za několik desetiletí budou chechtat další generace! ☺
VymazatCo se dalo, jsem našla a také přeji co nejlepší neděli.
Tedy Hanko, tvé příspěvky jsou vždy skvělé, ale tento je "bomba"💥
OdpovědětVymazatZároveň smutně ukazují, že pro dnešní OL, jsou některé myšlenky jen prázdné fráze. Hlavně pro OL funkcionáře.
To jsi mě překvapila, Tvého hodnocení si vážím, chci, aby ty články byly i určitým přínosem ☺. S tím dalším, co píšeš, souhlasím a asi ještě vytvořím článek k těm "prázdným frázím". Také to tak cítím.
VymazatDěkuji moc a přeji příjemnou neděli. ☺
OH už nejsou v duchu původní myšlenky, už dávno se z nich stal obchod, pompézní přehlídky a snobáctví a s otáčkami obrovských peněz. Kdysi jsem sledovala krasobruskení v televizi hodně nadšeně, ale dneska už jdou OH kolem mne. Někdy si říkám, že to je drama, které se sportem jen tak trochu zaštiťuje. Ale samozřejmě mohu se mýlit. Moc se mi líbí to historické vybavení sportovců, jak oblečení tak třeba lyže, brusle a pod. A i to zázemí stačilo být jen tak jednoduché, nenákladné z toho pohledu dneška. :)
OdpovědětVymazatJe pravda, co píšeš a s většinou souhlasím. Je to škoda, že se původní Coubertinova myšlenka tak zvrátila. Zkusím na to téma vytvořit článek.
VymazatTo jednoduché vybavení sportovců se mi také líbí, dnešním - hlavně mladým lidem to musí být k smíchu. ☺
Hani, tady mi nezbývá než souhlasit s komentářem Marušky...Dříve jsem sledovala hodně krasobruslení ještě v dobách Karola Divína, Hanky Maškové, sourozenců Evy a Pavla Romanových, Ondreje Nepely, ale také Sjoukje Dijkstrové, Reginy Heitzerové, Nikole Hasslerové ( královny piruet), Tourvilová a Dean v úžasném Boleru. Pak mě to nějak opustilo. Ještě pamatuji, jak rozhodčí chodili na led a tahali číselná hodnocení. Sice jsem na olympiádu občas koukla, protože manžel ji sledoval, ale jen když tam byli naši...Přeji Ti krásný zbytek neděle.
OdpovědětVymazatDěkuji, Jari, jak podrobně jsi vzpomněla ty krasobruslaře, které i já znám a pamatuji si je. Tehdy byla doba, kdy se krasobruslení v rodinách sledovalo, my jsme to pochytili u tety a strýce, oni měli o nějaký rok televizi dříve, jak by ne, strýc celý život dělal v rožnovské Tesle a tak podobné věci měl na denním pořádku.
VymazatPřeji pěkný poslední únorový týden. ☺