V rubrice už byl představen drozd brávník, dnes je to další z drozdů - kvíčala (Turdus pilaris).
V současnosti u nás hnízdí téměř na celém území, od nížin až po více než 1300 m.n.m. Na naše území se začala šířit od poloviny 19. století, začátkem století 20. šíření ustalo a opět pokračovalo až po roce 1925, další výrazná vlna přišla opět po 25 letech, a počty hnízdících párů se zvyšují i v současnosti.
Kvíčala je 25 cm dlouhá a na první pohled podobná drozdu zpěvnému a brávníkovi, má však šedou hlavu a hřbet. Nápadná je světlá spodina křídel při letu. Sdružuje se do hejn, v době tahu či zimování obzvlášť početných. Zpěv původně severského ptáka je zvučný a jednoduchý, typické je cvakavé vábení. Vyhledává porosty vyšších stromů poblíž luk. Naše kvíčaly na zimu obvykle odlétají na jih Evropy, severské u nás naopak zimují. Zpěv drozda kvíčaly není příliš nápadný. Zkušené ucho v něm postřehne zjednodušené strofy dalších drozdovitých ptáků, kteří patří mezi naše nejlepší zpěváky: měkké a melodické strofy, dlouhé u kosa nebo krátké u brávníka, stejně jako rozčleňovaný a tvrdý zpěv drozda zpěvného.
Co je však na hlasovém repertoáru kvíčaly zcela odlišné, je vábení, naprosto charakteristické a často slyšitelné. Podle něho na dálku poznáme přeletující hejno kvíčal v zimě nebo nalezneme hnízdiště v létě.
Samice a samec jsou velikostí i zbarvením zcela nerozeznatelní.
Symbolem Kvíčovic jsou drozdi kvíčaly
Drozdi kvíčaly ve znaku obce jsou takzvaným mluvícím znamením, od jejichž jména je odvozen i název Kvíčovice v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Modrá barva podkladu symbolizuje vodu – obecní rybník a potok protékající obcí.
Symbol stříbrného zvonu připomíná kapličku na návsi s barokní zvonicí, zlatá podkova je symbolem staré kovárny z 16. století.
Vhodná hnízdiště pro kvíčaly představují stromy obklopené vlhčími loukami nebo podobnými místy s krátkým travním porostem. Na nich hledá v době hnízdění potravu, což jsou především drobní bezobratlí živočichové, jako je různý hmyz, měkkýši nebo i červi. Tito živočichové jsou také hlavní potravou přinášenou mláďatům. Hnízda jsou na stromech, většinou dosti vysoko v rozsochách větví při kmeni. Může to být i osamělý strom, ale většinou jsou hnízda v malých lesících nebo břehových porostech. Na vhodných místech mohou být kolonie až desítek párů, někdy však nalezneme hnízdit i jednotlivé páry. Pět vajec snášejí nejčastěji v půli dubna, někdy je však možné najít vejce i koncem června. Samice sedí na vejcích 14 dní, stejně dlouho rodiče krmí v hnízdě mláďata.
Již od konce září k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna až 3 000 ptáků je možno zastihnout v říjnu. Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět.
Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce.
Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť. A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové.
Jen pro zajímavost:
Jednu dvě utluč v hmoždíři…
„Vezmi asi 24 kvíčal nebo drozdů, čistě je ober a střívka vytáhni, ptáky přemej. Pokrájej několik cibul nebo jednu velkou na nudličky, vymaž kuthan hodně máslem, cibuli naň vysyp, ptáky, trochu osolené, na kuthan narovnej a tak dlouho je péct nechej, až cibulka hezky zčervená; pak je vezmi ven, prsíčka pěkně vykrájej a na jiný kuthan narovnej. Odřízky v moždíři dobře utluč, ke hnědé cibuli dej a chvilenku dusit nechej. Nalej pak na to půl žejdlíka rakouského vína a tři čtvrtky hovězí polívky, přidej k tomu půl strouhané, do zlatova usmažené žemličky, nech trochu povařit, pak na prsíčka proceď, nech ještě chvílku vařit, přidej citronové kůry, pěkně na mísu urovnej, omáčkou polej a věnec z máslového těsta okolo urovnej. Že se kvíčaly takto v domácnosti připravit a celé nechat mohou, netřeba připomenout. V takovém pádu se nanejvejš jedna neb dvě v moždíři utlukou, a ostatní celé se nechají. Prsíčka jen při hojnosti ptáků a při hostině pro ouhlednost se vykrájejí, co hospodyňská kuchařka snadno sama nahlédne.”
Recept na kuchyňskou úpravu kvíčal Magdalena Dobromila Rettigová napsala před 170-180 lety. Text už je jenom lahůdkou literární.
Naštěstí pro kvíčaly s
celoroční dobou hájení.
Základní údaje
Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je poněkud větší než kos. Nápadná je šedá hlava, šedý kostřec a živě hnědý hřbet. Obývá pásy zeleně v blízkosti vod a menší lesíky; na podzim a v zimě se často zdržuje v alejích jeřábů a dalších dřevin s dužnatými plody. Vedle rostlinné složky je v potravě kvíčaly zastoupena i složka živočišná ? měkkýši, brouci a další hmyz, červi apod.
Hnízdí v různě velkých koloniích, někdy lze na jednom stromě nalézt i několik hnízd. Vejce jsou modrozelená s jemným skvrněním, samička jich snáší 5 až 6 a většinou je zahřívá bez pomoci samce. Mláďata krmí oba rodiče. Jen malá část našich kvíčal je stálá, ostatní odlétají v říjnu a listopadu zimovat především do Itálie a Francie; vracejí se v březnu. Současně je naše území zimovištěm severských ptáků.
Jak vznikaly nahrávky
"S pořizováním nahrávek hlasů kvíčal jsem měl vždycky smůlu. Nemelodické hlasy vábení a varování nepředstavovaly velký problém. Horší už to bylo s nahrávkou zpěvu. Kvíčaly se totiž dlouhou dobu ozývají pouze kontaktními hlasy, až najednou krátce zazpívají. Většinou kvíčalu pozorujeme v koruně stromu, najednou odlétá a o několik desítek metrů dál za letu zazpívá. A to většinou právě v okamžiku, kdy už je vypnutý magnetofon. Takových marných pokusů jsem udělal na Českomoravské vysočině celou řadu."
Hani, drozdi kvíčaly tu máme a já je ráda pozoruji jak běhají po zahradě a shánějí si potravu. Po ránu ke slyším zpívat. Kousek od nás je hustý stromový porost a tak mají na hnízdění dost místa. Přeji Ti hezké dny.
OdpovědětVymazatU vás mají ptáci velmi dobré podmínky, proto jsou rozšířeny různé druhy. Jsem ráda, že aspoň někde je ptactva hojně, což se o naší oblasti říci nedá.
VymazatDěkuji a přeji příjemný páteční večer. ☺
Drozd je hezký ptáček,ale letos jsem ho zatím neviděla.A nerozeznala bych je od sebe.Nikdy je nevidím tak detailně,jedině si mohu udělat z fotky výřez
OdpovědětVymazatHani,měj se hezky
Jsem na tom stejně, Jituš, navíc ptáků je u nás málo, takže vidím "drozda" a jsem ráda, že aspoň někdy se tu mihne.
VymazatDěkuji a také se měj hezky. ☺
Zrovna včera jsem si říkala, že tu dlouho nebylo žádné ptactvo.
OdpovědětVymazatObčas zahlédnu drozda, ale kvíčalu ne...
Hani, děkuji za info a přeji pohodový den. Helena
Máš pravdu, Helenko, drozd byl připraven už delší dobu a stále čekal na zveřejnění. Je to tím, že materiálů mám hodně a ty byly aktuální a tam to "spěchalo" ☺.
VymazatDíky, Helenko, přeji pohodový páteční večer.
Přiznám se, zřejmě jsem se s kvicalou nepotkala a vyfotit ptactvo se mě také nedaří. Ráda jsem si však vše poslechla a přečetla.
OdpovědětVymazatMarti, u nás je málo ptáků, ale občas se i straka objeví, nedávno strakapoud. To je pak překvapení, že ani foťák nemám po ruce. Fotit ptáky je obtížné, zkoušela jsem fotit hrdličky a pak na hnízdě a nic moc to není. Tak si dělám radost z ptačí říše tady na blogu. ☺
VymazatHani, ráda jsem si o kvíčale přečetla. U nás ale vidět není vůbec. Hezký ptačí článek, člověk aspoň přijde na chvíli na jiné myšlenky... Ahoj Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ahoj, Leni, počítám, že u vás je těch ptáčků více než tady, na chaloupce určitě. Je dobře, že aspoň článek nás pozitivně naladí. ☺
Vymazat