První automatický semafor se objevil v Praze před 93 lety

Dnešní příspěvek připomene výročí, které se týká dopravy. Ať jsme řidiči nebo jezdíme jako spolujezdci, někteří jezdíme na kole, pohybujeme se po silnicích. Jsou momenty, kdy se musíme řídit "semaforem". Nejen obyvatelé Prahy znají Václavské náměstí a dvě známé ulice - Jindřišskou a Vodičkovu. Tak právě na křižovatce Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovou ulicí byl zprovozněn první světelný semafor v Praze. Bylo to před 93 lety 21. ledna 1930. Druhým městem u nás, kde se objevil semafor, byla Ostrava.

První semafor v historii s červeným a zeleným světlem byl instalován v roce 1868 na křižovatce před londýnským Parlamentem. Byl pojat jako poněkud zastaralý železniční semafor s rameny a dvěma plynovými lampami – červená znamenala stůj, zelená volno. Tato novinka v silniční dopravě byla odvozena ze signalizace na železnici, na níž se dohodlo shromáždění železničních techniků v Birminghamu již v roce 1841.

Světla měnil policista ručně a semafor sloužil především k zastavení dopravy, aby poslanci mohli bezpečně přejít již tehdy dosti frekventovanou ulici. Zařízení však stálo na svém místě jen jeden rok, když explodovala jedna lampa a obsluhující policista přitom přišel o život. 

USA: 5. srpna 1914 se na silnici poprvé použil světelný semafor. Byl to vynález Jamese Hodge a objevil se v ohijském Clevelandu. Tříbarevné semafory s červeným, zeleným a žlutým světlem byly instalovány v New Yorku v roce 1918 a obsluhoval je městský zřízenec, usazený v budce vysoko nad křižovatkou. Paříž, Hamburk a Berlín, pak rychle následovala další velká evropská města: v roce 1925 Milán a Řím, o rok později Londýn a Vídeň. Mimo nejvýznamnější metropole si světelně řízené křižovatky našly cestu až v průběhu 50. let.

 Foto z r. 1935: Kolona aut a cyklistů čeká na zelenou. 

Ještě předtím, než se v Praze spustil první semafor, se roku 1919 objevil první dopravní strážník. Do té doby si každý chodil a jezdil, jak chtěl. O tom se dozvíme v Muzeu Policie ČR.

 

Muzeum Policie ČR na Karlově v Praze

"Postupem času se zjistilo, že strážníka není moc vidět. Chodci ho samozřejmě neposlouchali, ani povozy ho neposlouchaly. Sem tam byl zdvižený bič, napřažená ruka. Ti dopravní strážníci měli moderní černé uniformy se stříbrným štítkem, na kterém bylo napsáno Dopravní stráž. Pořád museli vysvětlovat, že je třeba zavést nějaký pořádek. Prvních strážníků bylo jen 27 a řídili pět křižovatek v Praze."

Musíme si uvědomit, že v roce 1930 se na Václavském náměstí objevil automatický semafor 👍.

 

  Úplně první semafor v Československu totiž řídil ručně strážník.

 Dopravní ruch narůstal nejen v Praze.

"Zjistilo se, že na Václavském náměstí denně projede asi 90 tisíc lidí prostředky hromadné dopravy a křižovatkou Vodičkova - Jindřišská skoro 19 tisíc aut. To je právě ta křižovatka, na které byl první automatický semafor. Tohle všechno souviselo i s úpravou Václavského náměstí. V roce 1928 se kolejové těleso dostalo na prostřední vyvýšený pás. Takže v roce 1930, tam byl zprovozněn automatický semafor."

V dubnu se objevil ještě semafor na Můstku, což bylo zajímavé proto, že ulice byla jednosměrná.

Pokuty byly dvě koruny 

 

"Lidem se to nelíbilo, protože se jim nelíbil už ten strážník v roce 1919. Nemohli pochopit, proč jim někdo říká, jak se mají chovat na křižovatce. Semafor se jim taky nelíbil, protože si mysleli, že je zdržuje. Vadilo jim, že mají stát, když někam pospíchali a vadilo jim, že se tam tísnila vozidla. Takže se jim to nelíbilo, ale zvykli si." 

Tehdejší řidiče i chodce ty změny velmi rozčilovaly. Semafor visel uprostřed křižovatky na ocelových lanech a signalizaci udával pro všechny čtyři směry najednou. Platil pro auta i chodce zároveň. Červená a zelená svítily 23 vteřin, oranžová mezi nimi 10 vteřin. V případě potřeby mohl i tento semafor řídit strážník. Většina účastníků silničního provozu si stěžovala, že automatické střídání směrů na rozdíl od pokynů strážníka celý provoz jen zpomaluje.

Dodržovali předpisy?

"Museli to dodržovat, protože dostávali pokuty. Když někdo udělal dopravní přestupek, musel strážník vyplnit papíry, dát to do obálky, předvolat ho na tehdejší jakoby dopravní inspektorát. Tam se z předvolaných tvořily veliké fronty. Sem tam si tam dali i facku. Zjistilo se, že je třeba zavést blokový způsob. Ty pokuty byly velice nízké, dvoukorunové, ale už v roce 1921 se vybralo 24.000 korun." 

Do dopravy zasáhla i změna jízdy zleva doprava v roce 1939.

"Myslelo se, že to bude veliký poprask. Byla snaha tu změnu směru jízdy provést už dřív, už před rokem 1939. Ale protože jsme Češi, tak jsme pořád hledali nějaké důvody, proč to nejde, že je třeba měnit ostrůvky a dopravní značky a tak dále. Když přišli Němci, zadupala okovaná bota, nebylo to hned 15. 3. ale 26. března 1939. Muselo se přendat mnoho ostrůvků, jednosměrných ulic, 1000 dopravních značek. To vše se udělalo během jednoho týdne. Byla tam pouze jedna smrtelná nehoda a to byl opilec, který vyskočil z tramvaje."

Na našich silnicích se semafory v podobě, jak je známe dnes, objevily v roce 1967. A dneska si dopravu bez nich nedovedeme vůbec představit.

Dnes byste v Praze napočítali takřka 700 semaforů (z toho 130 na přechodech pro chodce), které fungují v různých režimech. Některé se např. na noc vypínají, některé upřednostňují hromadnou dopravu, na jiných svítí po celý čas červená, dokud se nepřiblíží vozidlo, mnohé sledují i hustotu dopravy.

Zdroj: cesky.radio.cz, storymag.cz, idnes, denik.cz