Cikánský výpad v Olomouci má svoji pověst

 

 

 

Dnešní příspěvek je o zajímavosti ve městě. Je příkladem toho, že i v současné době se najdou dobrovolníci, kteří jsou ochotni přiložit ruku k dílu. Důležité je, jak se k tomu staví město. Pokud akci zorganizuje, odměnou jim je pocit, že zpřístupnili a zprovoznili místo, které je spojeno s historií města. Pro vysvětlení: výpad je průchod v hradbách, jinak označován jako branka. V Olomouci se jim po hanácky říká "vépad". Vám bude odměnou pověst na závěr. 😃

Dóm sv. Václava jistě znáte, pro toho, kdo tam nebyl, přidám fotografii katedrály. Výškou věží je to jedna z dominant Olomouce. 

Je to exkluzivní místo, v němž je areál moravského hradu, dávného sídla knížat a biskupů. Tady pod dómskými hradbami je Cikánská branka. Možná vás název překvapuje, ale je s ní spojena pověst s dramatickým příběhem, který se udál před staletími v Olomouci. 

Rekonstrukce Olomouckého hradu v první polovině 13. století, pohled od ulice 1. máje. Vpravo katedrála sv. Václava, vysoká hradní věž (dnes kaple sv. Barbory) a palácové stavby zeměpanské části hradu. Za nimi je dnes letní kino. / Repro: Rostislav Vojkovkovský - nakladatelství Beatris 

 

 

Historické foto branky.

Pod Dómem byly hradby, ony jsou tam i dnes, jen mnohý návštěvník tam ani nejde. Přitom dole je pěkný park, který ohraničuje Mlýnský potok, který pak teče dál do Bezručových sadů. Vlastně se není čemu divit, že to místo mnoho návštěvníků nezná, protože mnoho let se brankou nedalo procházet. A podle toho to tam vypadalo. V roce 2019 se začalo pracovat na zprůchodnění branky. Následující fotografie a informace jsem vybrala ze stránek města. Chci ukázat, jak i v současnosti se dá upravit a zpřístupnit veřejnosti zapomenuté místo v hradbách: "Takhle úžasné místo tady mít a nepoužívat ho - to by byl hřích. Od začátku, co máme areál v pronájmu, nám bylo líto, že je branka zasypaná. Park dole je krásný a je škoda, že je takřka nenavštěvovaný. Když Cikánskou branku zpřístupníme, lidé by tudy mohli procházet pod hradbami. Prostor by se otevřel všem a lidé by měli možnost si všimnout i našeho výjimečného amfiteátru, který jen tak někdo nemá".

 

 

Byly vypsány brigády a dobrovolníci začali prostor vyklízet, aby sloužil jako průchod do letního kina i pro turisty jako spojnice mezi centrem, parkem a dómem. Cikánský výpad neboli Cikánská branka pod dómskými hradbami byl po léta uzamčený vchod ve stěně Locatelliho bastionu (vojenské opevnění, velitelem tu byl Locatello de Locatelli, dohlížel i na výstavbu pevnostních objektů). Viděla jsem fotky, bylo to hodně zanedbané a podle nich soudím, že tehdy jít tam, bylo to "o ústa". Asi před dvěma lety to tam zprovoznili a opět se tudy začalo chodit.

Cikánský výpad svým názvem nepřipomíná své uživatele, ale dávnou událost, ke které na tomto místě podle legendy došlo. 

 

Cikánská branka v parku pod Dómem.

Pověst se vztahuje k roku 1425, kdy probíhaly husitské války. Olomouc stála na katolické straně a velmi obezřetně hlídala své hradby. Lidé vyhlíželi, zda se odněkud neblíží nebezpečí, hlavně husitská vojska. Tehdy na takto ostražitou Olomouc měla narazit skupina kočujících cikánů, kteří na Moravu dorazili odněkud z Uher. Olomoučané se s tímto etnikem tehdy ještě nesetkali a neznali ho. Setkání nakonec dopadlo pro nečekané hosty tragicky. V 15. století Romové procházeli střední Evropou a byli vnímáni většinou jako nevítaná návštěva. Samotná část městského opevnění, v němž dnes Cikánský výpad či Cikánská branka je, pochází až z let 1655 až 1676. Jedná se o bastion, tedy charakteristický prvek barokního opevnění. To začalo obklopovat Olomouc krátce, poté, kdy bylo město po dlouhých osmi letech konečně opuštěno švédskými okupanty a kdy vídeňský dvůr rozhodl o tom, že Olomouc bude třeba znovu a mnohem důkladněji opevnit. Roku 1655 císař Ferdinand III. proto vyhlásil Olomouc zemskou pevností. 

 

 Pohled na hradby Olomouckého hradu od letního kina.

Nový velitel pevnosti plukovník Locatello de Locatelli a vojenský inženýr Louis Raduit de Souchez zahájili práce. V místech na severním obvodu města, kde bylo opevnění nejzranitelnější a navíc bylo silně poškozené předchozími pokusy císařských vojsk o znovudobytí Olomouce, navázal projektant na činnost švédských okupantů, kteří před bývalým hradem nechali vybudovat alespoň velký hliněný násep. Ten byl použit jako základna pro budoucí bastion - na snímku:

 

Přímo pod katedrálou a hradním návrším vznikl Locatelliho bastion, který byl novou hradební zdí (kurtina) propojen s vedlejším Špitálským bastionem. Myslím, že o tom většina návštěvníků katedrály vůbec neví. Locatelliho bastion zůstal do dneška jako doklad nejstarší fáze barokního opevnění města. 

 

Locatelliho bastion je pár kroků od rušného centra města.

 

Schody, vedoucí z vyčištěné Cikánské branky. Tak vypadá branka dnes.

Cikánský výpad je brankou, která umožňuje dostat se z předpolí hradeb dovnitř do bastionu. Tady je vidět, jak to v takovém barokním bastionu vypadá. 

Slíbenou pověst jsem vybrala od p. Marcely Čermákové ze stránek Vědecké knihovny Olomouc: 

Zdroj: Michal Folta, Vědecká knihovna Olomouc, www.olomouc.cz