Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 13. června 2023

Příběhy slavných značek: Propisku vynalezl Maďar

 


Historie je plná událostí a jistě zná i zásadnější vynálezy, ale na život bez propisky (kuličkového pera) bychom si zvykali těžko. Psaní s ní je tak snadné. Píšete rádi? Myslím ručně? Doba se změnila a  změnil se i vztah k mnoha činnostem. Ruční psaní je toho důkazem.

 https://slideplayer.cz/slide/2610309/9/images/7/ru%C4%8Dn%C4%9B+psan%C3%A1+kaligrafick%C3%A1+p%C3%ADsma.jpg 

Jsem z generace, která ještě zažila inkoust, dnešní děti to možná znají jen z filmů pro pamětníky a je to pro ně jako "doba kamenná". Člověk si uvědomuje, jak během jeho života jde pokrok. Na základce jsme po "inkoustových letech" psali většinou propiskami, byli jsme "in", což je u puberťáka žádoucí. Na gymnáziu jsme v hodinách hodně psali, takhle tehdy probíhala výuka a dnešní studenti jsou od toho oproštěni. Uvědomme si, že psát tehdy dobrých 5-6 vyučovacích hodin (probírání nového učiva) bývalo normální. Tehdy jsem dostala takové lepší plnicí pero, tedy vzhledově, bylo zlaté barvy, sice to asi byla jakási hmota, ale líbilo se mi. Takže jsem si zvykla na psaní plničkou, rozuměj, bylo třeba do pera pravidelně "načerpat" inkoust. Jestlipak dnes někdo ještě takhle píše?? 

Tehdy se používání plnicího pera doporučovalo, aby se i ruka vypsala a zvykla jsem si na to, jak špička pera hezky klouzala po papíře. Možná ty staré plničky někde mám. Asi nejlépe se mi psalo tzv. číňanem, to byly elegantní propisovačky s výbornou náplní, kdy to psaní šlo rychle a stopa na papíře byla tenká a vypadalo to hezky. 

  https://beliamo.cz/wp-content/uploads/2022/07/Hd4abff5fc9da4a77a54f32b2fb44f94ee.jpg_960x960.jpg

Byly to "lepší" propisky, což se projevilo i na ceně. Tyto čínské propisky (bývaly v krabičce a každá v úzkém sáčku) dávaly i jako malý dárek či pozornost. Dnes dát dítěti jako dárek propisku, nevím, možná by z toho mělo "trauma", protože nároky se změnily. Ruční psaní je na okraji zájmu, ano, psát SMS nebo na počítači, to dnes frčí. Tak nevím, jakým směrem se bude vyvíjet např. grafologie, což je rozbor písma - pro nezasvěcené: písmo o vás prozradí víc, než si myslíte. Psaní na klávesnici akorát prozradí vyspělost pisatele nebo zda zvládl pravopis. Proč tento úvod? Je to článek k výročí, před 80 lety si maďarský emigrant László Bíró dal v Argentině patentovat kuličkové pero. 

 
Vynálezce kuličkového pera László Bíró, od jehož úmrtí uplyne letos 38 let.

Někdy pomůže náhoda, jako jsme tomu byli svědky u vynálezu horkovzdušného balónu. Jen ten dotyčný musí "mít pod čepicí", aby své pozorování využil v praxi. Tohle maďarský novinář musel mít, když jednoho dne pozoroval děti, jak si v prachu cesty hrají s kuličkami. Mimochodem, hráli jste si někdy jako děti s kuličkami? Já, prosím, ano. ... Cvrnk! Jedno z dětí poslalo kuličku směrem k důlku, ale vůbec netrefilo, místo sklouznutí do jamky se kulička prokutálela kaluží, celá se omočila, až za ní pak zůstávala mokrá šmouha. László Bíró zbystřil. Počkat, to je ono! To je přece přesně to, co hledám! Už víte, proč se peru říká "kuličkové"? 😀

Byla to právě nevinná dětská hra, která maďarského novináře inspirovala k principu později tak proslulého vynálezu. 

 
Kuličkové pero z r. 1945 s nápisem "birome".

Bíró nad ním dumal už nějakou dobu. Měl proč. Klasické plnicí pero ho rozčilovalo. Inkoust schnul pomalu, často při psaní dělal kaňky, Bíró měl běžně rukávy od košile samý flek. Jako novináři mu nedalo spát, jestli by se pro zmíněný účel nedala použít tiskařská tuš, která na papíře schnula mnohem rychleji. Právě v této fázi si všiml dětí s kuličkami a najednou mu to do sebe všechno zapadlo - psát přece můžeme díky kuličkovému ložisku, které usnadní nanášení náplně na papír! 

Ještě kolem toho byla spousta práce. Novinářův bratr György, povoláním chemik, musel přijít na správný podíl inkoustové směsi. Když Bíró roku 1931 držel v ruce prototyp propisky, brzy si uvědomil, že opravdu přišel na něco velkého. Od slávy a bohatství ho pak neodstavila ani druhá světová válka - ovšem jako Žid musel ze své vlasti utéct. Kuličkové pero si roku 1938 nechal patentovat ve Velké Británii, sériovou výrobu o něco později rozjel v Buenos Aires. Tady se informace rozcházejí, někde se uvádí, že pero patentoval v Argentině.

 

 

 

 

 

 

 

Takto vypadal detail návrhu kuličkového pera, jehož autorem je László Bíró.

Nejdřív pracoval skromně v zapadlé garáži. Nakonec ve velkém, vždyť tato inovace vynesla Argentině dohromady zhruba 36 milionů dolarů. Zkrátka nepřišel ani samotný koumák - jen za licenci vydělal dva miliony dolarů. Jako uprchlíka před Hitlerem ho jistě hřálo i to, že za války jeho propisky používali letci Royal Air Force, pro něž najednou nebyl problém psát i ve velkých výškách. Jak už to tak bývá, zásluhy na inovaci psaní mělo ve skutečnosti víc lidí. Američan John Loud použil podobný princip ke značení kůží už koncem 19. století, v červnu 1935 patent se stejným nápadem zaregistroval též pražský inženýr Václav Klimeš. Po válce hodlalo propisku zpeněžit několik amerických podnikatelů v čele s chicagským byznysmenem Miltonem Reynoldsem (asi není náhoda, že v USA Biróovi patent nikdy neuznali). Méně spolehlivý a zastaralý model pak v průběhu času zdokonaloval třeba francouzský baron Marcel Bich, i díky tomu se z kuličkového pera stal v 60. letech globální fenomén. Nikdo z výše zmíněných se nemůže věhlasem rovnat bývalému editorovi novin Hungarie. I pro samotné označení propisky se dosud v několika zemích používá slovo biro. Muž, kterého kdysi osvítil revoluční nápad při pozorování dětské pouliční hry, zemřel roku 1985. Argentina od té doby každý rok slaví výročí jeho narozenin, tedy 29. září, jako Den vynálezců. 

 
Reklamní plakát, který vycházel v argentinském tisku. Oznamuje vznik nového nástroje, kterým se dá jednoduše a kvalitně psát.
 
  
Jeden z prvních patentních výkresů kuličkového pera z dílny L. Biróa.
 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cd/Signature_L%C3%A1szl%C3%B3_B%C3%ADr%C3%B3.svg/1920px-Signature_L%C3%A1szl%C3%B3_B%C3%ADr%C3%B3.svg.png

PROČ SE ŘÍKÁ PROPISKA? Zřejmě proto, že při psaní přes kopírák se dá na kuličkové pero na rozdíl od toho plnicího tlačit, bez problémů „propisuje“ záznam i na další papír.

POD JAKÝM NÁZVEM SE PŮVODNĚ PRODÁVALA? Birome, což značí složeninu jmen Biró a Meyne (vynálezcův kamarád a obchodní partner). 

KOLIK  STÁLA? Majlant! Reynoldsova americká firma za ni roku 1945 chtěla 12,5 dolaru, za což se tehdy dalo pořídit 300 litrů benzinu. 
Zdroj: idnes.cz, www.e15.cz

8 komentářů:

  1. Chválím vynález,protože psát perem s inkoustem bylo něco.Moje maminka pracovala dlouhé roky jako matrikářka na městském úřadě a psala do matričních knih zvláštním inkoustem,aby zápisy vydržely.Měla moc hezké písmoi,to ještě na obchodní akademii byl pravopis.
    Ráda jsem si početla.Hani,hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, je vidět, že maminka zastávala důležité místo, palec nahoru. Ten inkoust znám, také jsem ho používala při tvorbě svých prací, tomu se říkalo "dokumentační inkoust". Pravopis byl i na jiných školách, ale býval Krasopis, což dneska zní jak ze "středověku". Dávala jsem některé písemnosti do muzea, můj tatínek míval na obchodní akademii z úpravy písemných prací 2-3, přitom znám jeho písemnosti, už oproti mě byl "jednička". Zkrátka náročnost se snižuje a ne každý je schopen to uznat.
      Děkuji za zajímavý názor a přeji výborný čtvrtek. ☺

      Vymazat
  2. Hani, opět jsem si početla. Inkoustové pero jsem měla na prvním stupni, pak už je vystřídala pera čínská. Jeden čas jsem psala plnicím "z frajeřiny" mám totiž krásné perleťové pero po dědovi.
    Moc se mi líbí, když náš Adam občas používá k práci všechna ta grafická pera a kaligrafické pomůcky, tuše a podobně. Tam se řemeslo mění na umění...
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, Helenko, když si tu někdo "počte". To mě nejvíc potěší. Já jsem také to pravé pero zažila na 1. stupni, tam neexistovala jiná varianta, až pro pokročilé byla plnička. Já zkusím svá pera najít a vyfotit, někde to asi mám schované.
      Máš určitě šikovného syna, je to výsledek vaší výchovy a k tomu vám oběma blahopřeji.
      Děkuji moc za zajímavé sdělení a přeji úspěšný čtvrtek. ☺

      Vymazat
  3. Bože,místo pravopis,ten tam byl určitě,ale taky krasopis

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, pravopis samozřejmě, vím, měla jsi na mysli krasopis. Nevadí.

      Vymazat
  4. Hani, zdravím. Já mám ruční psaní ráda a chybí mě třeba psaní dopisů a pohledů. To bylo tak hezké, dostat dopis... Mám schovaných plno dopisů, co psala babička s dědou a to je tak krásné úhledné písmo. Tátovi jsem k osmdesátým narozeninám dala knížku o jeho životě, sepsala jsem ji v ich formě a ručně, potom nechala v tiskarně vytisknout a svázat. Jsou v ní právě i některé dopisy, co si psali vzájemně s mamkou. Součástí knihy je rodokmen a při jeho tvoření jsem prohlížela plno matričních knih a to bylo písmo ! I když ne každý farář psal čitelně, něco jsem nemohla vůbec rozluštit. Pozdravuju, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, je to přesně, jak píšeš. Kdo zažil ty ručně psané dopisy a pohledy, s nostalgií na to vzpomíná. Já ještě teď z dovolených posílám pohlednice svým kamarádkách a kamarádce mojí maminky, i vánoční pohledy, ale teď v Olomouci byl problém pohlednice koupit.
      Velmi pěkně jsi připravila dárek pro tátu, to je nádherné a byl to od Tebe dárek z nejlepších. A přidat k tomu rodokmen, to je obdivuhodné. Sama jsem jezdívala do zemského archivu do Opavy, mnohokrát a prohlížela matriky, tak vím, co to obnáší a jakým písmem jsou psané.
      Měj se moc hezky, Leni. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 199. schůzka: Je zaděláno na revoluci

 „Jest opravdu velice litovati, že zákony a duch onoho věku nejen dovolovaly, ale žádaly plápolavých obětí – i mrav sebeosvícenější vázán ...