Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 4. prosince 2023

💥 3. narozeniny blogu 🎂 a s kým souvisí naše cukrovarnictví


Předem děkuji všem, kteří se tady dnes zastavili, protože  můj blog má třetí narozeniny. Někomu se to může zdát příliš málo, ale podívejte se na počet příspěvků. To, že jsem chodila na jiné  blogy dobrých deset let, se  nepočítá. Na konci roku 2020, přesně 3. prosince, jsem stála na startovní čáře a bylo odstartováno 👍. Dnešním dnem vstupuji do čtvrtého roku aktivního blogování. Zvolila jsem Kaleidoskop se spoustou témat podle svých zájmů, k výročí blogu si dám článek s tématikou mně blízkou, což je historie. 

Dnešní téma se přímo nabízí, protože 2. prosince je výročí známé bitvy s Napoleonem u Slavkova (1805). Letos už uběhlo 218 let od známé bitvy. Nebojte se, nebudu tady popisovat její průběh, i když dnešní téma tu souvislost s Napoleonem překvapivě má. 

Tak schválně: Sladíte? Teď nemyslím jen kávu nebo čaj, ale používáte v domácnosti cukr? Pokud nejste přímo diabetik nebo se stravujete "jinak", asi cukr občas koupíte. Jistě na nějaké to vánoční pečení. Kdysi dávno naši předkové sladili medem a původně od lesních včel. Tak vidíte, jsme u slazení cukrem a už je tu i historie. 😃 

Historie cukrovarnictví na našem území v 19. století je spojena s více než 400 cukrovary, které denně dokázaly zpracovat až 180 tun cukrové řepy. Ta cukrová řepa se musela vypěstovat. Lidé si orné půdy vážili a nenechávali ji ladem. Dnes z původních stovek cukrovarů zůstalo jen sedm, pokud tedy mám správné informace z pramenů, ale Česko je ve výrobě cukru stále soběstačné. 

Někoho může překvapit, že u nás je výroba cukru spojena s Napoleonem.

Asi čekáte, jak to souvisí s Napoleonem. Napoleon Bonaparte, císař Francouzů, totiž vyhlásil kontinentální blokádu, pokud si to ještě vybavíte ze školy. Totiž Anglie byla největší koloniální velmoc a zároveň velký soupeř Francie, což znamenalo, že měla největší rozsah kolonií, odkud se lodní dopravou dovážely různé suroviny a zboží do Evropy.  To Angličanům přinášelo zisky. Napoleon chtěl blokádou zamezit evropským zemím, aby odebíraly anglické zboží a trochu je tím i "potrestal". Jak vidno, podobné postupy se praktikují dosud. Najednou se totiž na evropském trhu nedostávalo cukru, který se dovážel z kolonií a vyráběl se z javorové šťávy (Hlavními složkami javorového sirupu jsou voda a sacharóza. V menších množstvích jsou přítomny i další cukry, například fruktóza a glukóza - pouze ke konci sklizně). 

Sirob z cukrové řepy.

Tento postup se v místních poměrech u nás nedařilo napodobit, takže se do té doby lidová výroba sirupu z řepy, tzv. sirobu, přesunula do průmyslových závodů.

 

První cukrovar byl založen v Kostelním Vydří (později připojeno k Dačicím).  Kostelní Vydří je mimochodem známé poutní místo a je tam karmelitánský klášter. Na tamní cukrovar potom navázala výroba cukru v Dačicích a tady bych chtěla připomenout rok 1843 a zahájení výroby cukru Jakobem Kryštofem Radem ze Švýcarska. Kostka cukru má v Dačicích naproti zámku už 40 let svůj žulový pomník.

  
Rakouský ředitel dačického cukrovaru a vynálezce kostkového cukru, narozen ve Švýcarsku. 
Článek věnovaný panu Radovi a výrobě cukru v Dačicích najdete ZDE
 

Jedním z nejvýznamnějších cukrovarů byl tehdy cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou nedaleko Znojma, kde byla jednou z prvních použitých technologií lisování řepných řízků. Byl založen v roce 1851 zakládala ho hraběnka Anna z Hardeggu, majitelka tehdejšího hrušovanského panství.

 

Potom získala panství její dcera Emanuela a Emanuela se provdala za hraběte Eduarda Khuena-Belassiho a Khuen Belassi byl velkým mecenášem Alfonse Muchy, slavného moravského rodáka, malíře. V Hrušovanech restaurovali výmalbu místní radnice, Muchovy vzácné fresky pocházejí z roku 1882.

Pohřební kaple Khuen-Belassi na místním hřbitově.  V hrobce jsou pochováni poslední majitelé hrušovanského zámku a panství, hraběnka Anna Kammel (roz. Hardegg), její manžel Karel Kammel a jejich dcera Emanuela Khuen-Belassi se svým manželem Eduardem Khuen-Belassi. 
 
Výroba cukru je věda.
____________________________________________________

Zdroj: regiony.rozhlas.cz

14 komentářů:

  1. Hanko, gratuluji k výročí. Ráda k tobě chodím, najdu zde hodně zajímavého a poučného. Obdivuji tě, kolik času věnuješ perfektně vypracovaným článkům. Jen tak dál! A k tématu cukrovarů. Vždycky, když slyším slovo cukrovar, bodne mi u srdíčka. Vyrůstala jsem v Kojetíně, kde jsem zažívala tzv. cukrovarnickou kampaň. Jaro-léto-podzim, to byla cukrovka na úrodných hanáckých polích, od jednocení až po sklizeň. Bláto na cestách, když se svážela do cukrovaru a pak ta typická vůně, když se spustil provoz. Mělo to svou atmosféru a cukr měl chuť cukru. No a dnes? Ve vybouraném areálu fotovoltaika a obrovské sklady AMAZONu... Ještě jednou díky za tvoje články. Krásný adventní čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heli, moc děkuji za gratulaci a milá slova. Jsem ráda, že se Ti moje články líbí, takové vypracování článků mám zažité. O založení svého blogu jsem dlouho uvažovala a bylo mi jasné, že jen takový mi vyhovuje. 😃
      To s tím kojetínským cukrovarem je hořká pravda a bohužel, nedopadly tak jen cukrovary. Na Ostravsku i Karvinsku byly uzavřeny všechny doly, asi až na dva v Karviné, pokud mám správné info. Podobně dopadly naše textilky a mohu pokračovat. To, co fungovalo, šlo do kopru a nikdo se lidí neptal, jestli jim to vyhovuje. Areály buď zbourané, někde se dělá průmyslová zóna, viz důl František Horní Suchá. Když s přítelem projíždíme kolem míst, která pamatujeme jako prosperující, určitě to nejsou veselé pocity. A pole kdysi obdělávaná jsou zarostlá a pustá, většinou.
      Děkuji moc za zajímavý komentář a také přeji příjemný adventní čas. 🎄

      Vymazat
  2. Hanko, blahopřeji k výročí. Jsi pilná blogerka, tolik článků za docela krátkou dobu je úctyhodný výkon. Pamatuju si z dětství, když se sklízela cukrová řepa, zůstávaly na poli i kusy poškozené řepy a my jsme ji jako děti ochutnávaly a byla sladká.. V Dačicích jsme byli a pomník kostky cukru si pamatuju. V muzeu je maketa představující celý výrobní proces. Překvapilo mě, že jsme ještě ve výrobě cukru soběstační, když bylo tolik cukrovarů zrušeno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, moc děkuji za blahopřání a pochvalu mých článků. Moje zájmy jsou široké a tak mě baví ty články tvořit. Tedy zatím. ☺ Já si také z dětství pamatuji cukrovou řepu na poli a to jsme nebyli typickým zemědělským krajem. V Dačicích jsem byla jednou a u "kostky cukru" byla osobně, ale v muzeu ne. K té soběstačnosti: samozřejmě, že před vytvořením článku jsem prostudovala dost materiálů, protože mi osud našich cukrovarů není lhostejný, byla jsem na exkurzi ve Vávrovicích u Opavy nebo v Bedihošti u Prostějova. V současné době jsme limitováni kvótou EU co se týče množství výroby, to, že jsme soběstační, tam bylo uvedeno. Rušení cukrovarů jistě pro bývalé dlouholeté pracovníky radostné není...
      Děkuji za zajímavý komentář a přeji pohodové adventní dny. 🎄

      Vymazat
  3. Hanko, velká gratulace k výročí založení blogu. Tvůj blog je směsicí zajímavosti , které si ráda přečtu,mnohdy pro mě neznámých, obšírné Toulky historií a vůbec máš široké spektrum informací a zajímavostí. Tak jen tak dál, pro nás potěšení, čerpání nového, mnohdy osvěžení, pro Tebe záliba a zároveň si myslím, že i potěšení. Cukrovar, pro mě známý ten Hrušovansky.🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji za gratulaci k narozeninám mého blogu. Vážím si Tvého hodnocení a jsem ráda, že tady na blogu nacházíš spoustu informací i zajímavostí, ze kterých je možné si vybrat. Ten záběr je široký, bylo by to tak na tři blogy, ale vždy jsem si říkala, že pokud někdy blog založím, bude takový, jaký je Kaleidoskop. Proto i ten název a ještě musím uvést, že také důraz kladu na náš kraj (rubrika Z našeho kraje), protože jsem přesvědčená, že je opomíjený a mnohými docela přehlížený. Tak se ke kraji a svému rodišti otevřeně hlásím.
      Přeji úspěšný darkovský pobyt a pohodové předvánoční dny. 🎄

      Vymazat
  4. Hani,gratuluji k výročí blogu a přeji další úspěšné roky.Za tvým blogem je vidět spousty práce a tvé zájmy na všechny strany obdivuji.
    My jsme byli v cukrovaru v Dobrovicích,který by měl být největší v Čechách.Jiný skoro neznám a ráda jsem se poučila.Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuji nejen za gratulaci, ale i za upřímná a milá slova, protože jsi jednou z těch pečlivých čtenářek. Myslím, že ty naše blogy dost vypovídají o lidech, kteří je tvoří a moje zájmy jsou opravdu široké a mnohostranné. ☺
      Pamatuji si, jak jsi psala o cukrovaru v Dobrovicích, jsem ráda, že funguje a ani já neznám všechny cukrovary. Osobně jsem byla na exkurzi ve Vávrovicích u Opavy a kdysi také v Bedihošti u Prostějova. Když byla kampaň, přijíždělo tam množství brigádníků a cukrovary měly ubytovací kapacity. To už asi také zmizelo.
      Děkuji za milá slova a přeji pohodový adventní čas. 🎄

      Vymazat
  5. Hanko, také gratuluji ke třetímu výročí blogu a přeji další spokojené návštěvníky. Jsi pilná jako včelka, blog je všestranný a přináší spoustu zajímavostí, tak přeji úspěšné další roky 😄

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Evi, nejen za gratulaci k výročí blogu, ale za milá slova, kterých si vážím. Ono hlavně mě ta tvorba článků zatím baví a tím, že to je různorodé, nenudí mě to. Jsem ráda, jestli si tady najdeš něco, co Tě zaujme. Bloguji sice přesně tři roky, ale těch článků mám opravdu tak, jako někdo možná za deset let. ☺
      Přeji pěkný adventní čas i vám do Prahy. 🎄

      Vymazat
  6. Hani, i já posílám gratulaci k blogerským narozeninám.
    Cukrovarnictví bylo jedno z odvětví, které u nás téměř vymizelo. Nedaleko jsem měli obrovský cukrovar, je dávno zrušený a myslím, že není sám... Děkuji za zajímavé čtení a přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji.
      Přesně, jak píšeš, cukrovarnictví téměř vymizelo a co je horší, vymizely továrny, které desetiletí vyráběly, naše sklárny, doly a hutě také, teď jsem zvědavá, jak dopadne ostravská Liberty. Je to situace, ke které se těžko hledají slova a na blog to nepatří, co lidé prožívají. Co nám vlastně patří? Podniky a značky zavedených odvětví prodány do zahraničí, majiteli jsou cizí korporace, které mají k tomu vztah? Takže čtení může být zajímavé, ale pocity lidí se těžko popisují.
      Přeji vám tam do Čech pěkný adventní čas. 🎄

      Vymazat
  7. Milá Hani velká gratulace k narozkám blogu ! Ať Tě to stále baví, já k Tobě chodím moc ráda a Tvoje články často čtu i mému tátovi ( 87 roků). K cukrovarnictví - před týdnem jsem pekla řepánky, kynuté buchty plněné směsí z uvařené řepy cukrovky a máku podle babičky. Přeci ty babičky všechno uměly zužitkovat, co jim příroda nabízela...Řepy mě přivezl bráška, u nás se nikde nepěstuje, u něho ještě ano. Měj se dobře, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji za gratulaci a hlavně si vážím takového čtenáře mých článků, jako je Tvůj tatínek (i když to čteš Ty). Vyřiď mu pozdrav ode mne s přáním hlavně dobrého zdraví! 🍀
      O tom, že se kdysi pekly řepánky, vím, ale nikdy jsem je neochutnala. Nevím, jestli je to krajové jídlo, moje babičky spíše vařily podle zvyků slezské kuchyně - bigos, stryky apod. Na poli jsme pěstovali jen červenou řepu.
      Děkuji za zajímavý komentář a přeji pohodové předvánoční období. 🎄

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 191. schůzka: Husův boj o život

  „Nemám odvahy říct jako svatý Petr, že se nikdy nepohorším nad Kristem, byť se všichni pohoršili, neboť mám nesrovnatelně menší horlivost...