Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 25. června 2024

I takové je chování návštěvníků památek

Vážím si všech, kteří navštěvují naše památky a muzea, mnohdy to jsou celé rodiny. Vztah k památkům a kulturním hodnotám se formuje už v rodině a člověka to obohacuje. Není to žádná fráze, naše země má co nabídnout. Měla jsem možnost navštívit dost památkových objektů i v zahraničí (Francie, Itálie, Rakousko, Slovensko, Polsko ...) a tak mohu tvrdit, že naše památky - hrady, zámky, muzea, galerie jsou na vysoké úrovni. To, že některé se nepodařilo zachránit, není obsahem dnešního článku. 
 
Je ošemetné, říkat někomu, jak se má/nemá chovat, zejména jde-li o dospělou osobu. Vůbec to nebude o tom, že někdo odhazuje odpadky na veřejnou plochu, s tím jsem se na dovolené nesetkala. Proč tedy píši o něčem, kdy se tne do živého a nevyzní to optimisticky? Na dovolené si mj. všímám i lidí, se kterými se náhodně potkám. Kdybych seděla doma a nikam nevyjela, nemohu tyto věci poznat a mohu rozumovat jen od stolu. Loni jsem tady měla článek Je pozdrav přežitek?
Letos bych chtěla napsat pár vět do našich řad, nejen do řad cestovatelů. Hlavně vyjádřit názor. Na mnoha blozích převažuje právě cestovatelský zápal, kromě spousty fotografií se občas objeví i nějaké sdělení o tom, jak nás kde přijali a ne vždy je vše kladné, protože tam nás omezovali v tom a v tom, někam raději nechodit, přitom jiní podobný problém neměli. Během naší dvoutýdenní dovolené na místech přes 200 km od sebe vzdálených jsem o tom několikrát přemýšlela. Už tehdy vznikl nápad, že k tomu napíši článek.

V prvé řadě chci uvést, že všichni ti ubytovatelé, pokladní a průvodci už toho zažili dost a podobně jako my už od pohledu odhadneme člověka, tak i oni si udělají obrázek o lidech, kteří jim tam přijdou. Není to jen o penězích. Sice zaplatím vstupné, ale sympatie a řeč těla udělají své. Nevěřím, že by chtěli ty návštěvníky nějak popudit, vždyť jde o návštěvnost, o tržby. Pokud já zvolím určitý tón, nemusí to každému libě znít a pokud tam začnu nadmíru rozumovat, každá akce spustí reakci. Dám několik konkrétních příkladů z proběhlé dovolené, není to vymyšleno. 

Byli jsme na jednom z hradů, kde jsou průvodci a tím, že využíváme dobu mimo sezónu, bývalo nás na prohlídku tak do deseti lidí. Naprosto ideální počet. Po prohlídce jsme si prohlíželi výstavy (budou představeny později) a v jedné expozici bylo mladé děvče jako průvodkyně. Trochu vyplašená se zeptala, byli jste na prohlídce hradu? Říkám ano, s panem průvodcem a vás teď poznávám, šli jsme dolů a vy jste po schodech vedla další skupinu. Dívčinu zjevně potěšilo, že jsem si jí všimla, rozmluvila se, možná i proto, že partner byl už jinde. Prozradila, že jsou tady na praxi ze školy cestovního ruchu v Jihlavě. V Jihlavě jsme byli, říkám a pár věcí k tomu, viděla, že to tam znám a pochválila jsem jí výběr školy. Jenže ona říká: škola se mi líbí, chodíme na praxe po různých památkách, byli jsme i v Amsterodamu. Ale osobně mám problém s lidmi, které provázím. Zajímalo mě, jaké problémy to jsou a ona se rozpovídala: Návštěvníci vidí, že jsme mladé, ještě nemáme 18 let a dávají nám najevo, že oni jsou starší a nechtějí informace od takhle mladých průvodkyň přijímat. "Co ty nám chceš povídat?" Například dnes v té skupině. V jedné místnosti je zavěšena kůže anakondy, tak na to upozorňuji a říkám, kdy byla ulovena a její délku. Toho se chytil jeden pán, který se doptával, ať řeknu, kde ta anakonda žila, jakých rozměrů dorůstá, prostě pořád ten výklad narušoval. Nakonec jí řekl, že si to má dostudovat. Přitom v průvodcovských materiálech více není a ta kůže z hada tam není důležitá, je to spíše dekorace. Zdánlivá "blbost", ale to vím já, ta holka ve svém oboru ještě nezačala pracovat a příště tam může mít obavu něco říct.

Děvče si také postěžovalo, že ji někteří návštěvníci na praxi obtěžují a ona neví, jak je má usměrnit, protože má dostat hodnocení svého průvodcovství a byl by problém, kdyby si ten člověk na ni stěžoval. Nedávno ji během prohlídky jeden muž přerušoval a měl "slizké řeči", že ji to rozhodilo. Po prohlídce k ní přišla jeho žena a omlouvala se jí, že manžel rád obtěžuje mladé ženy. Co na to říct? Je to normální? Zkusme se zamyslet, jaká průvodkyně "vyroste" z této slečny? Bude jí trvat, než se s tím srovná a možná bude pak odměřená a nebude se ráda s návštěvníky bavit. Jak by se nám líbilo, kdyby v takové situaci byla naše dcera nebo vnučka? Poradila jsem jí, že si nejdříve musí zvyknout na to, že se postaví před lidi a třeba dvacet párů očí na ní kouká a někdo má nějaký dotaz. Aby získala jistotu a pak její výklad nevyzní jen jako naučený text, ale jako kdyby vyprávěla příběh.

Ještě se chci zmínit o jednom druhu návštěvníků, tedy spíše návštěvnic. Mám to odpozorováno z četných návštěv a označím je "všude jsem byla mockrát, všechno znám nejlépe". Konkrétní příklad: Před vstupem do zámku v Uherčicích mi přítel říká: tamta paní byla s námi v XY (nechci uvádět místo). Připadala mi povědomá, ale po pravdě po "babách" já nekoukám. Pak jí říkám, paní, vy jste mi povědomá, já vás odněkud "znám". No jistě, byli jsme spolu přece v XY, vy si nepamatujete? Já říkám, ani ne, já jsem sledovala ten okruh. Paní: no přece jak nás provázel ten "krákoravý šašek", to byla hrůza ho poslouchat. Hned měla pro průvodce originální pojmenování. Tak jí říkám: paní, on běžně neprovází, ale jim zemřel průvodce, než přijmou dalšího, on vypomáhá (říkala mi to paní v pokladně). A paní se rozmluvila: Já jsem tady v Uherčicích byla už 3x, teď jsem tu s manželem a za týden tu jedu zase, s kamarádkou. A už ten tón prozrazoval ten její "nadhled", profesorka hadra, jak tam všechno zná, protože na tom jiném hradě už byla dvakrát. Taková nejezdí si ty památky užít. A ten její manžel seděl poblíž na lávce a jen odevzdaně hleděl. Bylo jasné, kdo u nich velí. ... Tak jí říkám s nadsázkou: Paní, proč sem pořád jezdíte, když to tak znáte, vy byste už zfleku mohla dělat průvodkyni. Její odpověď mě ohromila: To zase ne, ale já už dávám pozor při výkladu průvodce a čekám, kdy on udělá chybu! Pak se ozvu a to mu pak vytmavím. ... 

Zažili jste někdy tento typ návštěvníka v těch skupinách turistů? Už jsem neměla zájem se s ní bavit. Neuvěříte, kolik záporné energie šířila ta návštěvnice, možná si to neuvědomovala. Ovšem, p. průvodkyně v Uherčicích asi neudělala chybu, vše proběhlo bez připomínek. 😗 Je to ale poučení pro nás ostatní, protože taková žena jistě není jediná (u mužů jsem se s tím nesetkala)... Lidé jsou různí, ale zase platí: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Smyslem tohoto článku bylo upozornit na nešvary, kterých jsem si všimla na dovolené. Jenže, texty stejně nikdo nečte, takže... Díky. 😎

20 komentářů:

  1. Hani, musela jsem se nad tvými příhodami usmát, ale ono je to spíš k pláči. Já v poslední době dost často navštěvuji různé kulturní památky. Organizátorem jsou seniorské spolky, které navštěvuji. Naštěstí tam nemáme lidi tohoto typu, jenom pár velmi zvídavých "chlapců", kvůli kterým se vždycky prohlídka značně protáhne, ale to bereme všichni s úsměvem. Setkala jsem se v poslední době také s několika průvodci, kteří přímo žili pro svůj obor, to byla radost se s nimi setkat ( mimo jiné v městském muzeu v Novém Jičíně nebo v Příboře). Tu paní z Uherčic nechápu, ale asi bude nějak psychicky narušená, Možná že stálo za to jí říct něco pořádného od plic. Takoví žrouti energie, to je věc, zažívala jsem to léta v zaměstnání. Jinak mám z cestování většinou jenom ty dobré zkušenosti a moc se mi líbí, jak jsou si lidé na horách, ať už domorodci nebo turisté, blízcí. O pozdrav nebo o popovídání tam není nouze. To jsou moje zkušenosti. Tobě přeji také ty lepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji za vypsání Tvých zkušeností, protože takto se můžeme obohatit o názory a poznatky druhých. Ono asi záleží na věku, jak jsem uvedla na příkladu té mladé dívky na průvodcovské praxi. Starší a zkušenější člověk už přece jen ze situace vybruslí třeba s určitou noblesou a nenápadně pošle dotěrného návštěvníka do ... háje. Já vlastně většinu života navštěvuji různé památky a muzea a také mohu srovnávat a hodnotit. V článku jsem chtěla upozornit na ty negativní jevy, protože v té malé návštěvnické skupině se člověk setká s několika typy návštěvníků - těmi, co o historii nemají páru a překvapí je tam naprosto vše řečené průvodcem, ale myslím, že opustí budovu zámku a nic si nepamatují. Jsou však tací, kteří nelitují peněz a času a památky jsou jejich vášní, k nim se řadím i já, ale člověk by neměl sklouznout k takovému typu, jakým je ta paní z Uherčic > jedubaba, která šíří zápornou energii.
      Heli, také Ti přeji jen příjemné návštěvníky na vašich okruzích, i když v seniorských spolcích je asi stálá sestava. 🌞

      Vymazat
  2. Hanko, nevím jak kdo, ale texty na blogách čtu vždy. Jen u Tebe ☺ si ráda poslechnu Toulky českou minulostí ♥, když už je přečtu, tak si stejně ke kafíčku pustím poslech. Mimochodem, nebude zde k mání četba knihy ☺ Nyní k dnešnímu tématu, jedinkrát se mě stalo, že jsem nebyla spokojená s výkladem průvodkyně a to v Českém Krumlově. Zřejmě to byla slečna na praxi, doprovázel ji starší pán ?průvodce, bylo vidět, že má trému a výklad trochu useknutý, zkrácený. No, nikdo nic neříkal, určitě, tedy aspoń já jsem si říkala, však do toho holka vběhne. Až venku na kafíčku jsme se dali do řeči s jinými návštěvníky a své poznatky jsme si vyměnili. Měla jsem pravdu, byla to praktikantka, měla trému, nejenže tam byl dohled průvodce, ale i její rodiče ( návštěvníci u kafíčka). Tomu se říká pech. Jinak kde jsem byla, bylo vše na obou stranách v pohodě, návštěvníci pozorní, výklad plynulý, věcný a na jeden dotaz paní průvodkyně zareagovala, no vypadlo mě z paměti, zkusím to napravit. A dole při pokladně dotazujícího dohledala a dotaz zodpověděla . Ta bába chytrolínka by mě nadzvedla ☺ Čeká mě výlet do Lednice, tož budu pozorná a snad neudělá naše skupina ostudu a určitě ani průvodce ☺ Hani, měj pohodové dny, jinak souhlasím s Helenkou, na horách, pod horami, v lese, u rybníka, či přehrady o pozdrav, či milé slovo není nouze ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, také Tobě hned na začátku poděkuji za čtení mých, mnohdy delších, příspěvků. Já také čtu příspěvky na blozích celé, ale ten výraz "texty stejně nikdo nečte" není můj, občas se na "některém" z blogů vyskytne a už jsem uvažovala, jestli to není proto, že raději tohle napíšu a nemusím sestavovat vlastní text. Dá to práci, o tom bych mohla vyprávět.
      Každý v práci někdy (ale dnes to doslova neplatí, však víme své z naší oblasti) začínal a také jsem byla praktikantkou a proč neříct, že jsem měla trému. Ale ten dohled staršího kolegy pomůže a člověk se otrká, chce to prostě tu praxi. Takového mladého "pracovníka" pak potopí jen pitomec, ovšem on v té chvíli dělá chytráka. 😉
      Jsem ráda, že sis oblíbila moje Toulky českou minulostí, pořád chystám nové díly a moc děkuji za zájem o českou historii. Kdyby mě historie nebavila a nebyla mým koníčkem, asi bych to nedělala a vážím si všech, kteří tu historii chtějí poznat. Texty bývají dlouhé, tak to prostě v dějepise bývá a každý nemá trpělivost se tím probírat. Možná mají špatné zkušenosti ze školy.
      A četba knihy? Marti, překvapilo mě, že se na to ptáš, protože už dlouho jsem nic nevložila. Myslela jsem totiž, že nikdo o to nemá zájem a je to tady "jen tak". Přiznám se, že nedávno jsem dvě připravené četby na pokračování smazala (!), pořád jsem je odsouvala a nakonec se rozhodla k smazání. Dala jsi mi tedy impuls k tomu, abych nějakou četbu zkusila připravit, teď mám pár článků, kdy jeden Tě možná překvapí - brzy tu bude a pak připravím četbu.
      Ať se daří! 🌞

      Vymazat
  3. Ó, lekám se tak dlouhý komentář ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó, podívej se na délku mé odpovědi Tobě 🌞 😊.

      Vymazat
    2. ☺ Hanko, nejsem sama, kdo četbu na pokračování zde poslouchá a samozřejmě i vše čte, jen nepíše komentáře. Je to má dlouholetá kamarádka a znáš to, zmíní se kolegyním a ty zase předají štafetu "zajímavého kaleidoskopu" a je to☺

      Vymazat
  4. Ano.na zájezdech se dá setkat s různýmy typy lidí.Nenechme si zkazit náladu s těmi protivnými škarohlídy a užijme si krásu našich památek,asi tak...🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, já sice na zájezdy nejezdím, navštěvujeme ty památky s partnerem a posledně jsme měli "štěstí", těsně před námi šla na prohlídku zámku početná skupina, myslela jsem, že raději počkáme hodinu, ale průvodkyně se po chvíli vydala na zámecký okruh jen s námi dvěma a to byla, jak říká můj partner "balada wagonowa". 😊

      Vymazat
  5. Hanko, to se pleteš, čtu to a obvykle si vyhradím čas pozdě večer.
    Jinak v mnohém máš pravdu - ale já osobně nesnáším čuňata viz - dokouří a zahodí vajgla/nedopalek kdekoli a ještě to botou rozmázne, plivají, mluví sprostě a nebo jsou pod vlivem. Taky čmáralové po zdech mi vadí.
    Taky jsem zažila ( na zájezdu v Německu ), že manželé z Prahy - on si všude uzmul sklenici nebo hrnek a jeho žena se s tím dokonce pochlubila. Byly jsme se sestrou v šoku.
    Tak hezké výlety. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, možná se pletu, ale Ty vážně nevíš, kdo tuhle větu "texty stejně nikdo nečte" na blogu několikrát napsal? Tedy napsala... ??
      Jsem ráda, že v "mnohém" mám pravdu, ale to, co jsem popsala, jsem opravdu (na mu dušu, jak se praví) zažila 😊. To, co popisuješ, mi taky vadí, jak sprejeři ničí nejen zdi, ale i památky. To je horší, než ten vajgl, mluvme normálně. A s tím hrnkem... poslouchám Noční linku a jednou tam paní líčila, jak jezdí s důchodci po zámcích a jejím úlovkem bývají úlomky květin, tak ti její přátelé ze zájezdů už udělají "stěnu", aby ona mohla ulomit ten "révek", jak se u nás říká. A má toho už plný skleník, že tím už obdarovává další lidi... No prostě, je to asi nemoc, a to se kdysi říkalo, že kdo neokrádá stát, ten okrádá svou rodinu. Ale to je už jiné téma, než jsem chtěla do článku obsáhnout.
      Jo, díky, na výlety se ještě chystáme a já si všímám, tak snad bude o čem psát. Arrivederci. 😊

      Vymazat
  6. Ale čte, Hani!
    Chování lidí, to je tedy kapitola. Často si říkám, že někde musí být skrytá kamera, že to není možné, není to realita... Ale je. A určitě se to netýká jen návštěvníků památek. Jezdíme hodně, zažili jsme toho hodně. Ať už ze strany průvodců nebo návštěvníků, když už mluvíme o těch památkách. Před lety jsem si udělala průvodcovský kurz po našem městě, zažila jsem ledasco. Ale aby někdo čekal, že udělám chybu, to je tedy fakt síla...
    Na mnohé prohlídky vzpomínáme i po letech - na báječnou průvodkyni v klášteře Želiv, na doktorku Soňu v Obecním domě, která se šarmem provázela dvojjazyčně, na skvělého studenta historie ve Žďáru, kterého jsem měla sama pro sebe, na pana Kinského, paní Dianu Sterberkovou v Častolovicích... Mohla bych pokračovat. Bylo by fajn pamatovat si jen to hezké, že.
    Přeji pohodový den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji za zajímavě napsaný komentář, který to vidí i z druhé strany. Je fajn poznat takové erudované průvodce, jak je jmenovitě uvádíš, ale i oni kdysi začínali a byli mladí, také sbírali zkušenosti. Já jsem uvedla příklad mladé studentky a na jejím příkladu jsem napsala problémy, se kterými se setkává. Tihle jmenovitě uvedení jsou už dál a nepochybuji, že i oni mají "nás", návštěvníky, brzy přečtené. To je už zkušenost.
      Přeji pěkný horký víkend. 😊

      Vymazat
  7. Hanko, většinou jsme měli na průvodce štěstí, je pravda, že někoho to baví víc, někoho zase tolik ne. Osobně mi vadí při prohlídce rodiče s nemluvnětem, které většinu prohlídky brečí, případně se vzteká. Chápu, že se rodiče chtějí také pokochat, dítě se nudí, je mu horko apod., ale určitě to jde zařídit i jinak. Jako průvodkyně bych z toho byla hodně nervní a ostatním návštěvníkům to prohlídku určitě pokazí. Měj se hezky, pá 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou jsou, Evi, ti průvodci na dobré úrovni a celkově se snaží o to, aby ten jejich výklad na návštěvnickém okruhu měl "úroveň". Každý není osobnost, ale může dobře odvést svou práci, to platí v každém povolání. Já jsem častým návštěvníkem památek a s otravným dítětem jsem se v posledním čase nikde nesetkala, ale zkušení průvodci si vědí rady. Mně by se hodně líbilo být někde průvodkyní a asi bych se v této profesi "našla". Asi ne třeba na Krumlově, kde jde jedna skupina za druhou, jsou hodně početné a musí se spěchat a ten výklad je tím poznamenán.
      Přeji příjemný víkend. ☺

      Vymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Hani,já to smazala kvůli chybě,kterou jsem tam měla a když jsem dala vložit,nic se mi neobjevilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, Jituš, před smazáním jsem si stačila Tvůj komentář přečíst, tak vím, co v něm bylo napsáno. 😉 😉

      Vymazat
  10. Já jsem si ani tak nevšimla nějakých nepříjemností návštěvníků vůči průvodkyním, ale netečnosti rodičů vůči zdivočelým dětem, které pobýhaly s mobily, ukazovaly si, co vyfotily a vůbec jim nevadilo, že je musí průvodkyně hlasově překonat, aby ostatní návštěvníci něco slyšeli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, s dětmi už "nerada" chodím na prohlídky, nedávno před námi byla celá třída druháků, přitom se nechovali hlučně, pedagogický doprovod to měl pod palcem, ale byla jsem ráda, že jsme měli sólo prohlídku. Já si to dneska chci "užít" a v tom jsem nekompromisní. 👍

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Obrazy z havířovské výstavy

Tento příspěvek navazuje na 1. část rukodělných prací, které jsem nafotila na výstavě v CVA Havířov. Podívat se můžete ZDE .  Na výstavě jse...