Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

čtvrtek 18. července 2024

Prachatické Muzeum české loutky a cirkusu

Dnes vás pozvu do dětství, možná trochu do pohádky. Berete? Do pohádkového světa, kde dobro vždy vítězí nad zlem. To by bylo, co?? Je to svět loutek. Svět dřevěných postaviček, na které jste možná také v dětství chodili do loutkového divadla, podobně jako já. Loutkářství má u nás velkou tradici a co si pamatuji, Ostrava měla na náměstí na rohu u muzea loutkové divadlo, kam jsme občas chodili. Dnes tam sídlí banka a tak byla na Černé louce postavena budova nová, pěkné Divadlo loutek.

Dnešní fotografie jsem pořídila na dovolené. Jihočeské Prachatice toho skrývají mnoho. V té krásné renesanční zóně Velkého náměstí turista mnohdy odhalí něco, co ani ten, kdo léta chodil do Prachatic do školy, neví. To je náš případ. Kdo by pomyslel, že v tomto šumavském městě sídlí Muzeum české loutky a cirkusu, které je jednou z poboček Národního muzea v Praze? Mohu tedy tvrdit, že jsem letos byla v Národním muzeu. 😉

  
Stálá expozice je otevřená od dubna do října (mimo pondělí) a zve návštěvníky do světa loutkářství - amatérského i profesionálního. Část expozice je věnována cirkusu a lesku manéží, to představím jindy. V loutkářské části kromě tradičních Čertů, Kašpárků  a spousty loutek najdeme i loutky zhotovené mj. podle předloh Mikoláše Alše, Vojtěcha Suchardy nebo Jiřího Trnky.

 

 Děti tu mají vstup zdarma a je tam i bezbariérový přístup. Nemyslím toho koníka, ale je tam výtah.

 

 

 

  
Pojmenování Kašpárek pochází z německého Kasperle nebo Kasperl, původně persky Kasper znamenal strážce pokladu. Vychází z německé, švýcarské a rakouské loutkové tradice jako komická postava kašpárkového divadla. V české loutkové tradici byl předchůdcem Kašpárka Pimprle. Českou verzi Kašpárka přivedl na svět Matěj Kopecký, zakladatel prvního českého kočovného loutkového divadla a představitel národního obrození. V základní sestavě kašpárkového divadla je šest postav: princezna, král, rytíř, čert, čarodějnice a Kašpárek. (Wikipedie)

   

 

   

 

  

 

  
Loutky se dělí na: 
  • Závěsnémarioneta – loutka zavěšená na drátu nebo nitích, často s niťovým vedením rukou a vahadlem pro pohyb nohou, aby ji loutkoherec mohl ovládat jednou rukou. Tradiční loutka pro loutkové divadlo, ale také jako jarmareční loutka, která např. „hraje“ na hudební nástroj.
  • Spodové:
    • Maňásek – látková loutka, která se navléká na ruku a vodí zespodu. Oblíbená také jako hračka, zvířátko.
    • Javajka nebo javánka (wajang) – loutka na tyčce nebo drátu, vedená zespodu.
    • Vařečková loutka – jednoduchá loutka, vedená zespodu.
 
Říše loutek je loutkové amatérské divadlo v Praze, které bylo založeno sochařem Vojtěchem Suchardou v roce 1920. Více než loutky rodáka z Nové Paky budete znát třeba pomník F. Palackého v Praze nebo jeho plastiky pro palác Koruna na Václaváku. Při tom všem byl nadšencem pro loutkové divadlo! 
Všichni známe pražský orloj a když odbije celá, lidé koukají na 12 apoštolů. Víte, že autorem nových figurek je právě sochař a loutkář Vojtěch Sucharda? Vytvořil je v r. 1948, když ty původní shořely při požáru Staroměstské radnice.
Zahajovacím představením Říše loutek byla 26. září 1920 pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

 

 

 Jak se vodí loutky, uvidíte na videu: 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 Podoba čerta splývá s lidovým obrazem ďábla. Jedná se o muže s rohy, drápy, ocasem a kopytem, někdy oblečeného jako myslivec v zelené vestě a červeném klobouku, jindy oblečený v černém. V českém folklóru je s čertem spojována celá řada místních pověstí.

  

 

 

 

 

 


 

 

Příště představím muzeum cirkusu. Pokud vás loutkářské muzeum zaujalo a loutky vás "baví", můžete si poslechnout vyprávění kurátorky sbírky loutek a rukopisů Divadelního oddělení Národního muzea, Lenky Šaldové.

 

15 komentářů:

  1. Tak zase vím, co jsem nevěděla. Také bych si takové muzeum ráda prohlédla. Je to historie a také současnost- viz. blog Hanky z Podkrkonoší. Když vidím ty dětičky, jak se zaujetím sledují děj...Pokud to není nějaká přehnaná moderna. Vloni jsem byla s vnučkou na loutkovém představení. Myslím, že se tím předvádějící živili, žádný děj, jenom řvaní, skřeky, sem tam nějaké to slovo, prostě hrůza. Dětem se to samozřejmě líbilo, některým dospělým kupodivu také. Asi už jsem hodně stará...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, v takovém muzeu jsem byla poprvé. Moderní pohádky mě taky neoslovují, mám ráda klasiku. Je fajn, že chodíš s vnučkou do divadla. 👍

      Vymazat
  2. Zajímavé muzeum, hezký článek.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezká reportáž, Hani! Dovnitř jsem nešla, nedaleko máme Loutkářské muzeum v Chrudimi, kde jsem byla mockrát! O to víc jsem si tvé fotky a povídání užila!
    Děkuji a přeji hezký podvečer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já vím - loutkářská Chrudim, já to tam mám daleko, takže tam to přenechávám jiným ☺. Jsem ráda, že Tě můj článek zaujal, dalo mi to dost práce.
      Měj pěkný víkend, Helenko. 👍

      Vymazat
  4. Hanko, loutkové divadlo v Ostravě si pamatuji, dokonce jsem je navštívila s dětmi DD. Byl to pro ně velký den, jelo se tam vlakem za doprovodu patronátu železničářů. Moc hezkou reportáž jsi nám nabídla, na vyprávění kurátorky si ještě čas vyčlením .Přeji pohodové dny. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, je otázka, jestli jste chodili do toho starého na rohu u muzea nebo už do nového. Já jako dítě chodila do starého, my jsme chodili se školou nebo mě tam vzala teta z Hladnova.
      Děkuji za pochvalu článku, možná Tě to průvodcovské slovo paní kurátorky zaujme. Není to dlouhé.
      Měj klidný a pohodový víkend, Marti. 👍

      Vymazat
    2. Hanko,byli jsme ve starém loutkovém na rohu.🥰

      Vymazat
  5. Moc ráda jsem se podívala i začetla.Louky jsem jako dítě milovala.Dokonce jsme měly se sestrama doma krásné loutkové divadlo.Hezký den Hani

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, to je krásné, mít doma loutkové divadlo, ale to chce i čas, aby to "někdo" hrál a vymýšlel. Tohle jsem neměla a myslím, že právě nedostatek času mohl být příčinou. Rodiče i prarodiče měli pořád plno práce a kdepak hrát divadlo! Ale nechybělo mi to, jak píšu, občas to spravila návštěva loutkového divadla v Ostravě.
      Ať se daří, Jituš! 👍

      Vymazat
  6. Hani ahoj, ráda jsem si u Tebe o loutkách přečetla a vše prohlédla. Loutky mám moc ráda, byla jsem v muzeum loutek v Chrudimi s klukama, když byli malí a vloni s námi byly vnučky. A víš, že jsem kdysi se známou i loutky vyráběla a prodávala, ale to už je hodně dávno... Doma mám jen jednu, babičku bylinkářku. Měj se dobře, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Leni, podle toho, co píšeš, vidím, jak ten zvěrokruh ovlivňuje i ty naše zájmy. Tvé znamení je takové tvořivé, kreativní, stále vymýšlíš něco na okrasu. Já jsem znamení hlavně praktické, i když jsem také něco tvořila a chápu, že tahle činnost je určitou terapií při starostech a pomůže vyčistit hlavu. Tohle mohu potvrdit, zažila jsem to. Myslím, že babičku bylinkářku jsi představila, já mám něco podobného doma po mamince, ale chtělo by to "spravit" a moc se mi do toho nechce.
      Měj se, Leni, taky dobře a hlavně "Ať se daří!" 👍

      Vymazat
  7. Bellissimo il Museo delle marionette.
    Vicino a noi c'è n'è uno ed è nella lista dei musei che vorrei andare a visitare

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem milovník muzeí, ale v takovém jsem byla poprvé.
    Je fajn, že podobné je i u vás a přeji Ti, aby se návštěva vyplnila. Měj se hezky, Ste. 👍

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Přírodní památka Dolní Marklovice

Ty naše výběžky...  Šluknovský a Frýdlantský zná od školy každý, a i když jejich obyvatelé to budou popírat, přece je těm dvěma věnována vět...