Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 12. listopadu 2024

Dvoustovka jedné blogové rubriky se zamyšlením

Většinou se připomíná výročí blogu. Já dnes netradičně připomenu rubriku, která je pro mne důležitá. Říkám si, proč ne, když už čtyři roky pravidelně, týden co týden, na blogu nabízím schůzky, které jsou určeny všem zájemcům o historii. Je to i pro ty, kteří se na stránky dostanou náhodou. Když si vezmeme, že v roce máme zhruba 50 týdnů, pak ty dvě stovky dávají čtyři roky. Dvě stě článků je důvodem k prvnímu bilancování. A také je to příležitost naznačit, co se za tím skrývá... Když jsem zamýšlela založit si blog, měla jsem jasno, že tam prostě rubriku Toulky českou minulostí chci mít! 

Poprvé jsem se s tím setkala kdysi v Mladém světě, kde každý měsíc vycházely dvě dvoustrany textu. Dnes si těžko lze představit, jaký byl o časopis zájem a MS byl hned vyprodán! Pro ty, kteří tu dobu nepamatují, nebo Mladý svět neznají, na ukázku:

 
Z těchto dvoustran v časopise Mladý svět se dala svázat kniha, později už "Toulky" vycházely v této podobě:

 

Připomínat historii považuji za důležité a baví mě to. Pro mne je to podobné, jako když někdo upeče koláč a představí recept na blogu. Historie je o hodně složitější, než odvážit suroviny, zamíchat a šup do trouby. Odjakživa je to o lidech, jejich potřebách, představách, lidských vlastnostech (dobrých i špatných) a také o rozumu. Proto jsme málokdy s průběhem historie spokojeni. Jsem přesvědčena, že tak to má každý národ. Nic není černé ani bílé, všechno má své "mouchy", jen by se historie neměla překrucovat. To, co prožíváme dnes - všechno to hádání politiků a mezinárodní vztahy, bude jednou také historií. Po pravdě, učit bych se o tom nechtěla. Kéž by v historii bylo tak jasno, jako v gastronomii - jakou použít mouku, co našlehat nebo čeho dát špetku... Ale zase si ten "koláč" můžete upéct ke čtení či poslechu kapitol z Toulek... 😃 Je to napsáno jinak, než bývají školní učebnice a to se panu Hořejšovi povedlo. Kolik mu to muselo dát práce a zabrat času! Nepředstavitelné... Na blogu jsme začali před čtyřmi lety od doby kamenné v pravěku a nyní se dějově schyluje k husitským válkám. Vidíte, čtyři roky jsou kapkou vody v toku času, který za tu popisovanou dobu uplynul. Rubrika se pravidelně plní příspěvky - psaný text i audio a právě jich tam je 

Třeba jste školní dějepis nemilovali/y, a přesto o dovolených navštěvujete hrady, zámky a dokonce i v zahraničí rádi/y poznáváte místa, kterými prošla historie a navštěvujete tamní muzea a galerie. Nafotíte spousty rozličných památek a máte plno fotek, kterými se rádi/y pochlubíte, ani vám nepřijde, že to je vlastně jiná forma toho "dějepisu". Dějepisu, který mnozí léta zavrhují a mají husinu z letopočtů, protože jim to ve škole nešlo. Těžko říct, kde je chyba. Opakovaně tvrdí, že dějepis je nezajímá, přesto např. v televizi koukají na Gladiátora, Tenkrát na západě nebo na Kleopatru. Jsou tací, kteří se k dějepisu nehlásí, přesto si s chutí přečtou romány pana Vondrušky a mají na ně záznam v knihovně. 😎 Vždy se otevřeně hlásím ke svému kraji a tak připomenu Šikmý kostel a Životice, za tyto romány byla jejich autorka paní Karin Lednická oceněna i hlavou státu. Tyto knihy jsou také z historie. Takových lidí si vážím.

Někdo až po letech zjišťuje, že ty dějiny, aspoň některé úseky z nich, jsou přece jen zajímavé. Někdo řekne "na stará kolena" mě to zaujalo. To není můj případ, já se tou historií zabývám celý život a dějepis mě bavil už na základce. Po devíti letech na školním srazu (to nám už bylo 24) jsem se mj. setkala s paní učitelkou, která u nás vyučovala dějepis a moc hezky jsme si povídaly. Pravda, mnoho takových nadšenců tam neměla. Těší mě, že jsem aspoň jedinkrát měla možnost jí to přede všemi povědět a poděkovat za to, že mě nadchla. Určitě ji to potěšilo a asi nečekala, že na tom srazu měla z pozvaných učitelů největší úspěch, když jsem připomněla momentky z jejích hodin. Mít dobré vedení v kterémkoliv oboru je "štěstí" a já jsem ho měla i dál. Tak snad ten můj zájem o historii (a nejen českou) je aspoň v některých příspěvcích vidět. ...

 

Zároveň tady ráda vzpomenu na svého tatínka, který sice byl absolventem obchodní akademie, přesto mě přivedl k zájmu o historii a zeměpis. 👍 Mohu tedy s určitostí tvrdit, že tyto geny mám po tátovi a lituji, že jeho život nebyl delší. To je dědictví, kterého si vážím nejvíce. Také u partnera jsem vztah k historii rozvinula a on se ani v muzeích (hradech, zámcích, galeriích..), kde jsem častěji než v lese, nenudí. 😉 Dnešní příspěvek je tedy delší o malé soukromé bilancování. Domnívám se, že to k blogerské činnosti patří.

  https://1gr.cz/fotky/idnes/23/073/cl5/TS8adf3bed1c_profimedia_0667939541.jpg 
Poznat naše dějiny prostřednictvím Toulek českou minulostí můžeme díky tomuto pánovi. Je to redaktor, spisovatel a scenárista Petr Hořejš. Myslím, že je zatím nedoceněný. Jedním z jeho neznámějších děl je jmenovaná knižní série. Dříve psal pod pseudonymem Petr Hora. Možná si ho pamatujete z Mladého světa. 
 Zemřel v r. 2023 ve věku 84 let. 
 
_____________________________
"Historie je učitelkou života".
Marcus Tullius Cicero, římský filozof a státník, 106-43 př. n. l. 
 
Historie je nejlepší učitelkou života s obzvlášť nepozornými žáky. 
Indíra Gándhí, indická politička a premiérka, 1917-1984

Historie světa je souhrn událostí, kterým se bylo možno vyhnout.
Bertrand Russell, logik a jeden z prvních analytických filozofů, 1872-1970

Lid bez znalosti své historie, původu a kultury je jako strom bez kořenů.
Marcus Garvey, novinář a podnikatel, 1887-1940

Skutečnost, že se lidé nikdy nepoučili z lekcí historie, je tou nejdůležitější lekcí, kterou nás historie učí.
Aldous Huxley, anglický spisovatel 1894-1963

Má-li historie nám býti učitelkou, nesmíme dělati z ní sobě - děvky!
František Palacký, český archivář, filozof, historik, spisovatel 1798-1876

Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat. 
Edmund Burke anglo-irský státník 1729–1797

Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-historii/
Všem, kteří si aspoň občas najdou  čas a zaposlouchají se nebo se začtou do příběhů z našich dějin na mém blogu, přeji, aby je to zaujalo a zároveň obohatilo, hlavně děkuji za zájem o české dějiny. ♥
 
  https://www.zzmv.cz/files/aktuality/26540974587110.JPG 
Zrovna dnes rudý květ vlčího máku připomene Den válečných veteránů - 11. listopadu.
 

19 komentářů:

  1. Krásné bilancování a díky za tvoji rubriku. Zrovna na minulém setkání s knihou jsme probíraly historické romány. Přeju ti další úspěšné příspěvky na téma historie. Zdraví Večernice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vítej, milá Večernice, jsem ráda, že Tě zajímá historie, protože i historické romány mají své místo v literatuře. Těší mě, když někdo tuto rubriku uvítá, protože se snažím na blogu propagovat historii, nejen tu naši. Přeji Ti příjemné chvilky s knihami.
      Ať se daří a děkuji. 😀

      Vymazat
  2. Hani, chodím k tobě k tobě sice nepravidelně, ale vím o všech tvých článcích a o tvé zálibě v historii. Já jsem se o historii začala zajímat až v pozdějším věku. Možná díky nové, čtivější literatuře (Vondruška, Lednická, Tučková, Javůrek ap.) Toulky českou minulostí mám z větší části odposlouchané z rozhlasu. S časopisem Mladý svět jsem prožila mládí a pamatuji na rubriku "Péťa Vařič", což byl také Petr Hora Hořejš, ale to jsem se dozvěděla až později. To byly krásné časy. Je pravda, že hodně záleželo na učitelích. Já pocházím z menšího hanáckého města a můžu říct, že, hodně všeobecných vědomostí mi zůstalo ze základky. Hani, obdivuji tvoji píli a jen tak dál. Moc zdravím. Hela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Helenko, za zajímavý komentář. Mám dojem, že jsi také psala, že máš gymnázium, my jsme tehdy měli povinnou maturitu z dějepisu. Jsem ráda, že se v posledních letech objevili autoři, které jsi uvedla, protože je umění podat historické období tak, aby to zaujalo čtenáře. Pokud budu mít čas (mám hodně témat a je to časově náročné), chtěla bych ještě Mladý svět připomenout, protože stejně jako Ty jsem sledovala některé rubriky typu Péťa Vařič nebo Péťa rodič. Bylo to pěkné období, mám na to příjemné vzpomínky. V tom se shodneme. 😀 Já jsem rodačka z Ostravy a také jsem hodně čerpala ze základky - hlavně pravopis, protože pak na gymnáziu jsme brali spíše sloh a literaturu. Je vidět, že jsem měla štěstí na učitele, protože láska ke škole mi zůstala.
      Helenko, moc děkuji za pochvalu a také posílám pozdrav - Ať se daří! ☺

      Vymazat
  3. Hezký článek Hani. Je plno lidí, kteří jak píšeš tvrdí, že je historie nezajímá, ale on už i "včerejší den" je vlastně historie, ať byl jakýkoliv. Přeji Ti krásné dny a těším se na další příspěvky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, vím o lidech, kteří slyší slovo "dějepis" a naskakují jim pupínky, to říkám z legrace. Spousta mých spolužáků procházela dějepisem (ale po pravdě nejen tímto předmětem) s odřenýma ušima a u nich čekat nějaký zájem bylo zbytečné. Já mám sice blog všeobecného zaměření, ale historie a zeměpis tu určitě převládá. Hodně lidí cestuje, ale příspěvky z historie moc lidí nedává. Ono také čekat bouřlivý zájem se u takových témat nedá. Jenže to nás - průkopníky 😀 nesmí odradit.
      Děkuji za zájem a další příspěvky už připravuji. Zrovna na jednom pracuji. Ať se daří! ♥

      Vymazat
  4. Ve škole mě dějepis nijak zvlášť nenadchnul, ubíjející bylo šprtání letopočtů. Až mnohem později jsem začala číst knihy o historii, které jsou zajímavé a čtivé, přesně jak píše Helena, ale žádný odborník určitě nejsem. Na MS si také vzpomínám, na rubriky Toulky i Péťa Vařič. Toho mám i jako brožovanou knížku. Měj se hezky, pá 😀😉

    OdpovědětVymazat
  5. Hani, Toulky knižní máme všechny, i když nemohu říct, že jsem je všechny důkladně přečetla. Ty rozhlasové jsme s mužem poslouchali a teď díky tobě si to ráda připomínám.
    Měj příjemný podvečer, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Hanko, vážím si toho, co píšeš, ráda k tobě chodívám. Dějepis, zeměpis, čeština a tělocvik byly moje oblíbené předměty a zájem o ně mi zůstaly i v dospělosti. ( s matikou jsem se tolik nepřátelila ).Jinak ty knížky kupoval náš známý a má je všechny. Jak píše Hela, poslouchali jsme o tom v rozhlase.Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tedy poslouchali jsme to z rozhlasu, nikoli v rozhlase, to mi promiň. Jiřina z N.

      Vymazat
    2. Jiřinko, moc mě potěšila Tvá slova. ☺ Já mám podobné záliby, tedy kromě toho tělocviku, ale zajímá mě tolik oborů, že bych musela mít aspoň pět blogů. 😀 Je mi jasné, že Toulky nejsou "originální", sama je znám spousty let, ale šlo mi o to, přístupnou formou připomínat české dějiny, což není jednoduché, protože texty jsou dlouhé, a navíc jsou většinou jen pro českého čtenáře. Rozhlas mě v posledních letech baví víc než televize, tak jsem tuto možnost rozhlasového zpracování uvítala.
      Děkuji za milá slova a přeji: Ať se daří! ♥

      Vymazat
  7. Hanko, se zájmem si přečtu a poslechnu Toulky českou historii a bilancování k 200 je na místě. Dříve se na knihy stály fronty, já měla výhodu, známou paní v obchodě s knihami. Na časopisy byla možnost pro pár lidí pořídit si složku v Trafice. Máš pravdu, že učit o době, ve které nyní žijeme nebude o co stát. I když jistě bude upravená, tak jako v mnohém ty předešlé. Třeba film Dukla, když manžel shlédl byl zděšen jak tam některé pasáže byly přitažené za vlasy. Hanko přeji pohodové dny, pro nás návštěvníky Tvého blogu i nadále zajímavé příspěvky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji za milá a pravdivá slova a také díky za Tvůj zájem o historii. ♥ Jo, ty fronty na knihy si pamatuji, ale my jsme na gymplu měli čerstvé knižní novinky, každý čtvrtek jim češtinářky věnovaly část hodiny.
      O těch filmech máš pravdu a manželovi se nedivím. Bohužel, mám dojem, že takové pocity musejí mít i jiní z dalších oborů, nejen důlní pracovníci. U nás se říká "viděl havířa z rychlíku". To je slušněji vyjádřeno, protože se to říká poněkud tvrději. 😀
      Jak víš, zajímají mě staré noviny a na politické scéně se to mlelo, i když asi ne tak ostře, jako v současnosti. Proto za několik desetiletí bude i ta naše doba upravena a učesána tak, že se to dá do dějepisných učebnic, ale těm žákům nezávidím. ☻
      Děkuji za zajímavý komentář a Ať se daří!

      Vymazat
  8. Hani,je pravda,že s historií se setkáváme často a nemusí to být zrovna náš koníček.Ráda si přečtu vše k navštíveným místům a že jich za rok navštívíme dost.V dětství a v mládí jsme od tatínku nedostaly jinou knihu,než tu,která byla o některé části našich dějin.Přesto mě později více zajímal zeměpis a zajímá doteď.Milovníkem historie je můj švagr,má všechny Toulky a občas jsem si nějaký díl od něj půjčila.Ty čerpáš ze stránek Rozhlasu Dvojka,které mám uložené v PC a tak někdy,když nestihnu u tebe přečtu tady.Je to stejné.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  9. Hanko, to je až dojemný článek. Řadím se k těm, kteří dějepis nemohli nasoukat do hlavy, i když jsem z něho musela maturovat a nyní čtu s nadšením historické romány, objíždím hrady a zámky.....Také mi vadí, když se historie překrucuje a dokonce dnes někdo o tom, co jsem zažila na vlastní kůži řekne, že je to hoax a nesmysl. Mladý svět jsem také měla ráda. A jednou jsem dokonce byla na jedné z fotografií, když psali o akci PPP. (Příznivci prima prázdnin Praha) Kdo ví, co se budou o dnešní době děti učit. Je chaotická, popírá mnohé pravdy nebo zveličuje.

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 202. schůzka: Praha, defenestrace pořadové číslo 1.

 „30. dne měsíce července Léta Páně 1419 purkmistr a někteří konšelé Nového Města s podrychtářem, nepřátelé přijímání z kalicha, od obecnéh...